OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » False truth - Prolog



False truth - PrologTakže... echm, echm, echm!

"Můj život je v troskách. Je mi sedmadvacet, nemám přítele a ani děti. Moje rodina si o mně myslí, že provozuju sex za peníze, což jim nakukala věčně opilá teta Lottie. Můj poslední přítel prohlásil na mou adresu, že bych taky mohla trochu zhubout! Moje práce psychologa je taky v tahu, jelikož denně musím poslouchat ubohé problémy děcek ze školy! Chápete to? Ubohý školní psycholog za roky studia!!! A to nemluvím o tom zatraceným rockerovi z vedlejšího bytu, který noc co noc provozuje párty do tří do rána! Kdy mám, sakra, spát?!"

Thea Nichollsová vede ten nejtragičtější život na světě. A tohle opravdu není vtip.

Prolog

Nečekala jsem, že to takhle dopadne.

Po všech těch letech práce, po té námaze, po tom všem, co jsem ve svým malým ubohým světě dokázala, jsem právě v tuhle dobu opravdu nečekala, že se to stane. Vážně. Právě v tuhle chvíli jsem měla na práci spoustu jiných, důležitějších věcí, nezajímala jsem se moc o své okolí a ani o práci.

Sakra, jasně, že jsem nečekala, že po dvou letech ubohé práce školní psycholožky, kdy jsem denně seděla na té špatně udělané židli a poslouchala nářky dětí, se to stane.

Bohužel, jak jsem vydedukovala ze svých dříve prožitých let, Bůh mě nemá rád a taky má strašně hnusný smysl pro humor, takže jsem se vlastně ani nemohla divit, že se to stalo. Místo toho jsem měla inteligentně prohlásit, že jsem vlastně něco takového čekala, nebo že jsem to chtěla udělat sama.

Ovšem realita byla taková, že jsem seděla na židli – na špatně udělané židli –, podle všeho jsem měla otevřenou pusu, vykulené oči a tvářila se… nechápavě, jak jinak. Jinak řečeno, podle všeho na mě nebyl právě v téhle chvíli hezký pohled.

„Vy… vy mi dáváte padáka?!“ vyjekla jsem nevěřícně a snažila se to všechno nějak pochopit. Dva roky… dva roky moření se v téhle té škole, poslouchání nářků a… teď mám vyhazov? Co jsem komu udělala?!

Žena za stolem, přísně vyhlížející Mary Denirová, se na mě koukla takovým zvláštním způsobem – asi jako když se dospělí dívají na dítě, které něco nechce pochopit –, rty, které měla stisknuté k sobě, stiskla ještě víc (jestli to samozřejmě šlo), jednou rukou si upravila svoje brýle na svém malém nose a její hnědé oči se na mě upřely se zdrcujícím účinkem. Připadala jsem si opět jako žák a ne zaměstnanec téhle přísné ženské, která mně – MNĚ – sprostě a nečestně vyhodila z místa, které jsem tak dlouho a pečlivě opečovávala.

„Slečno Nichollsová, mám k tomu velice dobré důvody. V této situaci si prostě naše škola nemůže dovolit zaměstnávat člověka vaší…,“ odmlčela se a přejela mě pohledem, „kvalifikace,“ dodala po chvíli a já měla chuť tu upjatou ženskou uškrtit.

„Takže prostě končím…,“ hlesla jsem a opět se dívala na ženu za stolem a doufala v zázrak. Doufala jsem, že teď někdy v příštích minutách vyskočí, všude se objeví balónky nebo tak něco, a ona nadšeně vykřikne: „Překvapení!“ Nebo: „Apríl!“ Jenomže to mělo háček. Mary Denirová v zásadě nikdy neskákala. Na to byla příliš… jako pravá dáma a dámy přece neskáčou! A pak také nikdy nekřičí věci podobné „překvapení“ a „apríl“. A navíc ani nebyl apríl.

„Ano, je mi to opravdu líto, ale jinak to nejde,“ řekla a znělo to definitivně. Takže zatímco na ni moje podvědomí řvalo, že všechno jde, když se chce, jsem vstala, prkenně jsem se na ni usmála, přes stůl jí podala ruku, kterou mi po krátkém zaváhání stiskla, pak jsem se otočila a se zbytkem důstojnosti, která mi právě v tuhle chvíli ještě zbývala, jsem zamířila ke dveřím a otevřela je.

V hlavě mi jako nějaké zaklínadlo znělo pořád: padáka, padáka, padáka…

„A… slečno Nichollsová?“ ozval se za mnou právě ve chvíli, kdy jsem za sebou zavírala. Prudce jsem se otočila. Ano, ano, ano! Byl to jen vtip! Že jo? Ano! Nemám padáka, že ne?

„Prosím?“ zavrkala jsem. Nepřijdu o práci, dělala si srandu, nepřijdu o prác-

„Vaši kancelář si prosím do konce dnešního dne vykliďte. Děkuji,“ prohlásila a krátce se na mě usmála. Nebyl to veselý, ani příjemný úsměv. A moje jediná jiskřička zhasla.

Tak, jsem vážně bez práce, došlo mi, a jelikož nemám a nikdy jsem neměla ve zvyku odcházet ze scény jako tichá myš, bouchla jsem s dveřmi od její kanceláře, jak nejsilněji jsem dokázala. Ozvalo se hlasité bum.

„Mrcha,“ sykla jsem, ale ve skutečnosti jsem pro ni měla spoustu dalších označení, které by se pro ni hodily víc, než mrcha. Ona bylo ztělesněním zla! Jestli si někdo myslel, že peklu vládne mužský, zřejmě se šeredně pletl! Vládce pekla sídlí v téhle budově, v téhle místnosti! Slyšíte?!

Otočila jsem se a pak, se značnou dávkou zuřivosti, jsem vyrazila směrem ke své kanceláři a přitom jsem dupala nejzuřivěji, jak jsem jen dokázala. Měla jsem totiž vypadat naštvaně. Ovšem podle toho, jak mi z cesty ustupovali jak studenti, tak učitelé, jsem zřejmě vypadala, jako nějaký šílenec.

Chá! V téhle situaci se můžu dovolit vypadat jak šílenec.

Ale co, jsem bez práce. Bez zdroje peněz. Podle všeho skončím tak, jak říkala teta Lottie. Budu si peníze vydělávat pomocí sexu, jelikož mi nic jiného nezbude. Měla jsem o tom dokonalý obrázek. Já, nějaký chlap, motel, o kterém nikdo neví, a předstírání zuřivého orgasmu.

Vydechla jsem a v duchu všechno hodila za hlavu. Kancelář si vyklidím a pak udělám jedinou správnou věc. Půjdu si dát panáka. A zatraceně silného!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek False truth - Prolog:

6. Vogel přispěvatel
02.07.2012 [18:43]

VogelK téhle povídce jsem se dostala úplně náhodou, ale po zběžným přečtením perexu jsem už nabývala tušení, že by to nemuselo být tak špatný. To psaní je skvělý :D. Jsem strašně zvědavá, jak se budou další kapitoly vyvíjet, tak na to radši hnedka půjdu :D.

5. Poisson
14.12.2010 [15:24]

No, nebudu se dlouze rozepisovat... Ty moc dobře víš, že Theu TOTÁLNĚ ŽERU!!! Emoticon

4. bobik přispěvatel
14.12.2010 [12:44]

bobikGeniálne! Absolútne ma to dostalo. Väčšinou sa musím presviedčať, aby som prečítala ďaľšie tri kapitoly a až potom, ma to chytí. Ale toto?... Toto je geniálne. Za srdce ma takto chytili len poviedky od troch autoriek, (nebudem tu písať ktoré. Lebo všetky ostatné sú talentované tiež, ale chvíľu mi trvalo, než som sa chytila ich príbehu)a teraz aj ty. Budem netrpezlivo vyzerať ďaľší diel, a nedočkavo nadskakovať na stoličke (presne tak! Ako psychopat!), len aby si už pridala ďaľší diel Narazila som na túto poviekdu už na BH, ale vyhodilo mi net, a už som si na ňu nespomenula. Našťastie, si ju pridala na OS. Len tak som si pozerala titulnú stranu. (Zrejmne som čakala záblesk osvietenia. A ver mi, že by mi pomohol) A potom zrazu pozerám, že som ten obrázok niekde videla. Chvíľu mi trvalo, než mi doplo, čo je to. Spomenula som si na to, až pri špatně udelané židli. Celý čas som sa snažila udržať si vážnu tvár, ale nakoniec som sa aj tak, začala tváriť ako usmiaty idiot. (Niežeby som idiot nebola. Aspoň občas.) Proste, ak by som to mala zhrnuť: Geniálne, pokračuj a ja si dám predsavzatie, že to nepôjdem čítať na BH, aby som sa nepripravila o prekvapenie. Rozhodne pokračuj a pridávaj to aj na OS, pretože toto napätie neznášam, ale zárovaň milujem. Pretože je to úžasný pocit, domýšľať si, ako to dopadne a nakonic to aj tak skončí úplne inak. Ďakujem, že si to dala aj na OS a pripomenula si mi to. A teším na ďaľšiu!!!...:) Emoticon
PS: DÚFAM ŽE SA NEHNEVÁŠ ŽE JE TO TAKÉ DLHÉ, ALE JA SOM NEVEDELA PRESTAŤ... Emoticon Emoticon

3. MirrorGirl454 přispěvatel
13.12.2010 [19:40]

MirrorGirl454Úžasné!!!!! Musíš pokračovať!!!! Najprv sa mi hrozne chcelo smiať z toho jej nešťastia, ale potom som si spomenula, že smiať sa, by odo mňa nebolo pekné, ale mno... zasmiala som sa... trochu škodoradostnú mám dnes náladu. Emoticon Emoticon Teším sa na ďalľiu kapitolu. Emoticon Emoticon Emoticon

2. Fou přispěvatel
10.12.2010 [16:14]

Fou Emoticon Emoticon Emoticon Vehnat červeň do mých tváří umíš jen ty. A za ty komenty se stydím, vím, jak jsem strašná... Polepším se!
Každopádně ti moc děkuju! Tvoje komenty mě vždycky potěší! Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 10.12.2010 [15:09]

Takže... no páni! Zlato! Nečekal jsem, že to bude tak dobré a ono je to ještě lepší, jak od profesionála, což ty jsi!
Naprosto mě to chytlo a lituju, že jsem to nezačala číst už na BH, ale tady to budu mít pod kontrolou slibuju. Emoticon
Netušila jsem, že se do postavy dokážu zamilovat po dvou větách! A tobě se to podařilo!
Thea je vážně skvělá, prostě normální ženská, která se ocitla na propasti života a netuší co dál, já na jejím místě bych byla zřejmě hnusnější, ale ona se zachovala naprosto úžasně.
Perex mě oprvdu nalákal. A napíšu ti koment ke každému dílu, což ty zásadně neděláš. Emoticon Emoticon
Takže budu očekávat další díl, abych se mohla do They zabouchnout ještě víc! Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!