OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Goodbye Agony 8. kapitola



Goodbye Agony 8. kapitolaInessa a její další schůzka s Jaredem, kde mu konečně řekne, jak se věci skutečně mají. Jak se k tomu Jared postaví?
Příjemné čtení Vám přeje marSabienna

„Tak jsme tady,“ oznámila jsem napjatě Jaredovi, když jsme vystoupili z auta před velkou budovou, jejíž největší dny slávy byly nenávratně pryč. Možná proto na ni Jared koukal mírně rozpačitě. Oproti jeho nejoblíbenějšímu místu, které mi posledně odvážně ukázal, bylo to moje podstatně jiné. Přišlo mi férové, že na naší další schůzce bych mu měla odtajnit já svůj vlastní soukromý bezpečný přístav. Jednalo se o bývalé divadlo z dvacátých let minulého století, které sice zvenku vzbuzovalo poněkud hrůzostrašný dojem, ale uvnitř si zanechalo pořád svoji jedinečnou krásu, ačkoliv již zašlou a zešedlou stářím.

„Tohle je vážně tvoje oblíbené místo? Je to trochu… depresivní,“ podělil se se mnou zcela otevřeně o svůj názor, který jsem mu nemohla upřít. Navíc měl pravdu, protože to byl holý fakt. Přesto si budovu se zájmem prohlížel a dost možná se tím snažil si najít něco, co mu ten dojem vyvrátí. Jenom proto, že já to tu miluju.

„Zvenku možná trochu ano, ale počkej uvnitř. Má to tam svoje kouzlo,“ uznala jsem a zároveň jsem ho lákala jít dovnitř a dát téhle překrásné stavbě ještě šanci. Dál jsem neotálela a prostě jsem se rozešla dovnitř, s Jaredem těsně v závěsu. Cestu do útrob divadla jsem znala poslepu, takže jsem šla na jistotu. Jediným štěstím bylo, že zatím nikdo z bezdomovců či squaterů neobjevil podobné kvality divadla jako já. Anebo byla budova třeba pod dohledem místních ochránců zákona, jen jsem je tu doposud nepotkala.

„Ta-dá,“ zvolala jsem, jakmile jsme vešli do velkého sálu, kde se stále před dřevěným jevištěm nacházely dlouhé řady dřevěných sedaček s tmavě zeleným polstrováním. Na samotném jevišti byla spadlá opona v téže malachitové barvě. Vysoké korintské sloupy, bohatě zdobené květnatými motivy a celé pozlacené, vytvářely arkádové zázemí pod balkónem, který se táhl po stranách i zadní části sálu. „Co na to teda říkáš?“ vyptávala jsem se cíleně, jelikož mě skutečně zajímalo, co si o tomhle místě myslí.

„No měla jsi pravdu… je to tu svým způsobem kouzelný. Ale na druhou stranu jsem tady z toho trochu… nesvůj. Má to tu takovou zvláštní atmosféru,“ přiznal mi poněkud ostýchavě, ale mě daleko více zaujalo, že zjevně intuitivně zaznamenal tu temnější energii, kterou tohle místo vyzařovalo. Na mě totiž napoprvé zapůsobilo úplně stejně, a tak jsem následně pilně googlovala. Jo, tohle divadlo má celkem zajímavou historii.

„Chceš o tomhle divadle něco vědět?“ Poskytla jsem mu svým pozorným dotazem možnost se rozhodnout, zdali o mou dějepisnou přednášku vůbec stojí. Některé věci člověk vědět nechce a ani nepotřebuje.

„Co myslíš ty? Chci?“ zjišťoval si, jestli je v tomto případě dobrý nápad chtít něco vědět.

„Neboj, nejde o žádný Krvavý Valentýn nebo něco takového,“ uklidňovala jsem ho se smíchem, protože se u toho tvářil opravdu nadmíru nerozhodně. Fakticky bych nevlezla tam, kde by se někdy odehrály podobné tragédie. Každopádně pochybuju, že by k nějakému podobnému místu byl takhle snadný přístup jako právě sem. Jared mě pobídl neverbálním gestem, když několikrát vybízivě zahýbal obočím.

„Moc zajímavých informací jsem nenašla, ale… původní název zněl Skřivánek a bylo to ochotnické divadlo, které si postavili místní lidi ze svých vlastních peněz. Za druhé světové války to tu ale převzali nacisti a pravidelně se tu tajně scházeli, aby se vzájemně podporovali v Hitlerově ideologii. Stejně divadlo zůstalo divadlem, protože i ti nacisti čas od času hráli různé tematické představení,“ vypověděla jsem mu opravdu jenom něco málo o minulosti mého nejoblíbenějšího místa, protože jsem se tím nechtěla příliš zdržovat. Dokud jsem byla pevně odhodlaná se mu přiznat, jak to se mnou vlastně je, tak jsem toho musela co nejdřív využít.

„Takže Krvavý Valentýn jen na oko,“ pronesl ani ne ironicky jako spíš se smířeným zármutkem. Za druhé světové války se děly neskutečně ohavné věci…

„No… asi tak,“ odsouhlasila jsem mu suše, jelikož jsem to dál nechtěla rozvádět, i když jsem věděla o tom, že jednu takovou hru, kterou se tu nacisti bavili, věnovali právě genocidě v polských koncentračních táborech. Oslavovali v ní úspěch Hitlerovy čistky a vysmívali se tím lidskému utrpení.

„Tak to je velice romantický místo,“ konstatoval tentokrát již opravdu ironicky a v jeho azurových očích se objevil náznak odsouzení až odporu. To mě přimělo se zamyslet nad tím, proč je právě tohle místo mým nejoblíbenějším ze všech zde v LA. Co je se mnou špatně, když se mi líbí někde, kde se lidé bavili nad tím, že kdesi v Evropě lidé umírali po milionech? Když já se hlavně zabývala estetikou tohohle místa, ne jeho minulostí. Ale až teď jsem si doopravdy uvědomila ten propastný rozdíl mezi mým světem a tím Jaredovým. Žili jsme oba dva v úplně jiných poměrech, které se na nás vyloženě odrážely.

„O to mi nešlo,“ hlesla jsem poněkud sklesle, poněvadž jsem se tu začínala cítit docela nepříjemně. Vnímala jsem, že já tu zastupuju tu temnější stranu, zatímco Jared tu opačnou. A já hrozně moc chtěla přejít tam za ním, jenomže moje hluboké kořeny mě držely zpátky. „Vzala jsem tě sem proto, abys i ty poznal kousek mě,“ objasnila jsem mu svoje nefalšované pohnutky, které nás sem oba přivedly.

„Říkáš to tak, jako… by tohle bylo tvou součástí,“ zarazil se nepatrně a mezi obočím mu vyskočila drobná vráska, protože v mém komentáři určitě zaznamenal skrytý podtext. Než jsem se odhodlala na něj navázat, tak jsem se s nezvyklou těžkostí posadila na polstrovanou sedačku a vyčkala jsem na něj, až mě napodobí. Poněvadž se nemohl dočkat, až budu pokračovat, dosedl do sedačky sotva pár vteřin po mně. Nejprve jsem se zhluboka nadechla, abych si dodala kuráže před tou náročnější částí našeho setkání. Nejdřív to nebude snadný, ale pak se mi nepochybně uleví, ať na to Jared zareaguje jakkoliv. Mně jde především o mé vlastní svědomí, a abych byla sama před sebou upřímná.

„Svým způsobem jo… Tady na tom je skvěle vidět, jaký je mezi námi velký rozdíl. Jako bysme každý žili v jiném světě, víš.“ Nechala jsem ho nahlédnout do svých myšlenek, které mi právě nejvíc trápily mysl. Jared se tomu ale pouze povzneseně pousmál.

„Ale začali jsme všichni stejně, ne? Jako nahatý, uřvaný mimina, a všechno od tý doby už bylo jen na nás, kam jsme se za svůj život dostali. A oba dva máme pořád dost času se ještě dostat tam, kam chceme,“ argumentoval neskutečně obratně, čímž mi vzal veškerý vítr z plachet. V podstatě mi ve vší stručnosti oznámil, že pláču na špatném hrobě, protože si stěžuju na vlastní neschopnost změnit dosavadní řád věcí. „Znáš jin a jang, ne? Jak funguje?“ Jared pohotově využil chvíle ticha z mé strany, když jsem přemítala nad tím, co mi zrovna řekl a zeptal se mě na dvě triviální otázky. V dnešní době jsou jin a jang nebo taky třeba karma až přespříliš přetřásané pojmy, na můj vkus. Nezdržovala jsem sebe ani jeho nějakými banálními otázkami a úplně jednoduše jsem mu na to zpozvolna přikývla.

„Takže jsi určitě slyšela o tom, že jin nemůže existovat bez jangu, že jsou na sobě vzájemně závislý a propojený. Na temné straně je kousek světla, stejně jako ve světle je i kousek temnoty, rozumíš?... Na všem negativním je i něco pozitivního. Záleží jen na tvým úhlu pohledu,“ vysvětloval mi s neskutečným zapálením, které jeho sdělení dodávala o to větší důraznosti. Až teprve z jeho úst jsem se skutečně zamyslela nad významem jeho slov. A mělo to opravdu hodně co do sebe. Navíc to pro mě bylo takovým podnětem, abych se konečně odhodlala přiznat se mu. Vhodnější chvíli na to zřejmě mít už nebudu…

„Jarede, já… nebyla jsem k tobě úplně tak upřímná,“ začala jsem, ale Jared se u toho tvářil kupodivu naprosto vyrovnaně. Nejspíš už i věděl, co mi na to má říct.

„Issie, pohybuju se v showbyznysu tak dlouho, že celkem dobře poznám, když mi někdo lže a vážně jsem přesvědčený o tom, že ty jsi mi zatím ještě nezalhala.“ Vyvracel mi moje poněkud opatrné doznání, které nejspíš znělo trochu nejednoznačně. Nicméně na jeho popírání faktů bylo něco zvláštního. Znovu jsem se musela řádně ponořit do hloubky jeho slov. Jeho moudrost a zkušenosti byly k nezaplacení…

„No dobře… Tak jsem ti neřekla úplně všechno,“ opravila jsem svůj původní výrok, který byl nejspíš více na místě než ten předchozí. Začínala jsem se u toho ale cítit docela diskomfortně. Jared mě totiž přímo propaloval očima, asi proto, aby mu neušla jakákoliv má i sebemenší neverbální reakce. A já si před ním připadala stále hůř a hůř, že jsem se k němu zachovala tak sprostě. Z každé další věty, kterou mi Jared řekl, jsem nabývala stále silnějšího dojmu, že on je nesmírně čestný a poctivý člověk.

„A co je to všechno?“ pobídl mě, ať jdu po těch zbytečných kličkách už s pravdou ven.

„Nejsem sama, Jarede. Mám přítele.“ Jakmile poslední hláska přestala rezonovat vzduchem, tak se mi neskutečně ulevilo. Spadl mi ten pověstný kámen ze srdce, a že byl vážně obrovský. Ale ten pocit úlevy hned vzápětí vystřídal oprávněný strach z toho, jak na to Jared zareaguje. Pochopitelně jsem neočekávala nic natolik pozitivního jako jeho přístup doposud.

„Nemůžu říct, že by mě to překvapilo. Ale překvapuje mě, že jsi mi to neřekla už dřív,“ podivil se naprosto autenticky a nemaskoval ani to, že jsem ho tím poměrně dost zklamala. Moje vina, moje chyba. A za chyby se holt platí. Ještě že jsem tak dobrá v žehlení průšvihů…

„Já jsem netušila, že… se mi bude tak moc líbit trávit s tebou čas,“ odpověděla jsem mu otevřeně, ale už jsem u toho nedokázala Jaredovi pohlédnout do očí. Přitom jsem na sobě zřetelně cítila jeho přímý pohled, kterým si mě soustředně prohlížel. Přesto jsem z něj tentokrát vycítila jakousi podezřívavost, jelikož mi z té intenzity přeběhl až mráz po zádech.

„A co sis teda myslela? Co jsi ode mě chtěla?“ zahrnul mě trefnými otázkami, které mě zatraceně znervózňovaly. Nekoukalo z nich nic dobrého, kdybych mu je měla zodpovědět, ale vzhledem k tomu, jak se zeptal, mi stejně nedával nijak jinak na výběr.

„N-nevím… nejdřív možná jen nějaké konexe, ale teď? Baví mě si s tebou povídat, smát se s tebou, dotýkat se tě, líbat tě… Prostě mě baví být s tebou a chtěla bych v tom pokračovat, jestli… to chceš taky,“ navrhla jsem mu lehce zostuzeně, protože jsem se dostala do vážně trapné situace. Nemluvě o tom, že jsem měla celkem problém to ze sebe dostat, přičemž mi doposud přímočarost nikdy problém nedělala. S Jaredem to ale bylo všechno jinak. S ním bylo všechno jiné…

„A co tvůj přítel?“ vyhnul se odpovědi, čímž mě opět dostal do úzkých. O tomhle jsem zatím nepřemýšlela, neměla jsem ani kdy, takže jsem nevěděla, co mu na to mám asi tak říct.

„S Andym nám to zrovna teď nefunguje úplně nejlíp,“ plácla jsem první věc, která mi probleskla myslí.

„Takže si to vynahrazuješ se mnou?“ vyložil si to po svém a já se vskutku nemohla divit, že právě tímhle způsobem. Z jeho úhlu pohledu to muselo působit asi hodně zvláštně. Dost možná bych zrovna teď na jeho místě nesvedla zachovat takový klid, ačkoliv rysy v jeho tváři byly nepřístupně tvrdé a v očích se mu zrcadlilo nepochopení smísené s dotčením a vztekem. Ale udělala jsem dobře, že jsem to řekla, ačkoliv docela pozdě. Kdybych váhala ještě delší dobu, bylo by to daleko horší.

„Tak to není, Jayi… Nejsem ten typ holky, která by podváděla, měla víc kluků a tak, i když jsem jen striptérka… Ale od toho, co jsem tě potkala, mi došlo, že možná člověk může vážně milovat víc lidí najednou,“ vsadila jsem na těžkopádné argumenty, které jsem si ale nevymýšlela jenom proto, abych to u Jaye napravila za každou cenu. Já to myslela opravdu vážně. Doopravdy jsem to takhle vnímala.

„Ty ses do mě zamilovala?“ vypadlo z něj konsternovaně a na malý moment jsem v jeho průzračných blankytných očích spatřila stopu úžasu. Nato se ale zmateně podmračil a trochu ostentativně se napřímil. Jeho pocity mu napovídaly zřejmě něco odlišeného než to, co mu radil jeho rozum.

„Ne, ne… ale asi k tomu nemám daleko,“ prozradila jsem mu se značnými rozpaky, když ze mě vytáhl i takovouhle dosti významnou informaci. Na druhou stranu to bylo neuvěřitelně očistné mluvit o tom, co ve skutečnosti cítím a co si myslím. Odteďka už to asi takhle budu praktikovat napořád… Tak schválně, jestli mi to vydrží. Vrátím se zpátky k Andymu a budu zase zpátky v tom všem svrabu…

„Kdybych si nemyslel, že ani já k tomu nemám daleko, tak odsud odejdu a už tě nikdy nebudu chtít vidět,“ obeznámil mě celkem důrazně s tím, jak se k tomu staví on, ale v těch azurových pokladech se zableskl náznak usmíření a také smíření. Riskla jsem to a ono to vyšlo, a taky mi zároveň s tím docvaklo, že takhle na něj musím. Pěkně si mu vylít srdéčko a ono tím to jeho vyměkne. Na každého chlapa existuje nějaký fígl… Nepovedlo se mi zkrotit své vnitřní nadšení, které se ihned promítlo i v blaženém úsměvu. Hrozně moc mě tím potěšil, že jeho city jsou ve své podstatě opětované. Což naopak všechno příšerně komplikuje… Mně. Hlavně s Andym… Jak mám tuhle situaci vyřešit? Jak mám vlastně pokračovat dál?

Jak mě náhle zaplavila ta obří vlna opojného štěstí, bezmyšlenkovitě jsem se k němu natáhla, abych si od něj ukradla alespoň letmý polibek. Jared se ale pohotově zaklonil a dle odtažitého výrazu neměl o moje rty sebemenší zájem. Aha. Ono se to asi příšerně zkomplikovalo i u Jareda.

„Issie, máš přítele. Teď už to vím a nemůžu dělat jako by nic… Chovat se stejně jako předtím. Promiň, ale já s tím nechci mít nic společnýho. Nechci se jakkoliv motat mezi tebe a tvýho přítele a mít na váš vztah nějaký vliv. Nestojím o to být takovýhle typ chlapa. Prostě nejsem takový,“ seznámil mě se svým novým postojem a můj rozpustilý úsměv vystřídal zaskočený údiv.

„J-já tě chápu… Ale nechápu, co to znamená pro mě, pro nás dva. Vždyť teď jsi říkal, že…“ znejistěla jsem, poněvadž jsem si v hlavě představila několik možností, ke kterým by mohl Jared přistoupit. Hlas jsem u toho měla protknutý nefalšovanou panikou.

„Právě proto, že… Myslím, že bychom se raději měli přestat vídat na nějakou chvíli. Alespoň dokud si to neujasníš se svým přítelem,“ doporučil mi rádoby starostlivě, jenže já v jakémsi zastřeném podtónu jeho zvučného hlasu zaslechla spíš jasně pokladenou podmínku, která se mi ihned vzpříčila. Dalo se z ní totiž vyvodit pouze jedno jediné logické vysvětlení, z úst muže, který měl zájem o ženu, jejíž srdce a tělo vlastnil už jiný muž.

„Takže mi tím chceš říct, abych se s ním rozešla?“ přeptala jsem se ho kontrolně a lehce kousavě po své bezmyšlenkovité dedukci, která mi zachmuřila celý obličej pod pokroucené čelo a pevně zatnuté čelisti.

„Ne, to rozhodně nechci. O tom se musíš rozhodnout ty sama,“ vyvrátil mi skutečně rezolutně a díval se na mě s takovým nesmlouvavým výrazem, že to myslí zcela vážně a abych o tom nijak nepochybovala.

„Jenže ty mě v podstatě nutíš do toho, abych to udělala, protože jinak se se mnou odmítáš vídat,“ oponovala jsem jeho rádoby dobromyslné radě, která si z mého pohledu naprosto nedávala smysl. Jared mě chvíli mlčky pozoroval a zřejmě si důkladně promýšlel, jak mi odvětí tentokrát. S delším časovým úsekem se na jeho tváři počal objevovat čím dál napjatější výraz.

„Takhle to není,“ hlesl nakonec velice stručně a zatvářil se poněkud sklíčeně.

„No a jak to teda je?“ vybídla jsem ho celkem naléhavě, aby přede mnou nic nezastíral, když už i já jsem vyšla s kůží na trh. Dívala jsem se na něj proto značně příkře, aby se dál nevykrucoval. Potřebovala jsem slyšet, co mi chce říct, ačkoliv se tomu evidentně vnitřně bránil. „Jayi, prosím,“ požádala jsem ho mnohem mileji, ale o to ještě víc naléhavěji.

„Prostě bych nerad, aby se při naší nějaký další schůzce stalo něco, čeho bychom pak oba dva litovali. Issie, jsi vážně nádherná žena, a ty to o sobě moc dobře víš, což mě k tobě přitahuje ještě víc. Imponuje mi i to, že toho využíváš tak akorát a ve vhodný čas. Já jen nechci pokoušet, že se jednou prostě neudržím a pak se to mezi námi všechno zbytečně pokazí. Po hodně dlouhý době jsem potkal takovou ženu, u který bych to vážně pokazit nechtěl. Právě naopak bych to chtěl všechno, tak jak by to mělo být… Jednoduše správně. Ale to samý chci i od tebe. Pro svůj vlastní dobrý pocit, chápeš?“ vysvětlil mi poměrně obsáhle, abych měla co nejpřesnější představu o jeho myšlenkách, které se mu honily hlavou. Vyjádřil se dost jasně, což pro mě byla na jednu stranu skvělá zpráva a na tu druhou absolutně ne. Měla jsem v rukou neskutečný trumf, ale nesměla jsem ho použít! To je fakticky příšerná bezmoc!

„Tomu rozumím, Jayi. A vážně moc si vážím toho, že něco takového říkáš,“ ocenila jsem jeho přímočarost, nad níž mi opět nakrátko zaplesalo srdéčko. Opravdu jenom na krátko. „Seš správný chlap, Jarede. Víš to, že jo?“ vysmekla jsem mu ještě jeden kompliment, díky němuž se na mě tak krásně potutelně usmál, div se u toho nezačervenal. Šmarja, on je vážně naprosto k sežrání! Do tohohle chlapa se snad ani nejde nezabouchnout! 


 Jay


 Děkuju všem čtenářům! A ze všeho opět nejvíc svým nejlepším čtenářkám Fluffy Maye! 
Děkuju Vám, holky moje zlaté!


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Goodbye Agony 8. kapitola:

2. Maya666
25.05.2019 [13:03]

No krásně se to mezi nimi vyjasnilo Emoticon ono je vždycky lepší si rovnou říct jak na tom ti dva jsou a vidí to dál Emoticon ale jsem zvědavá na další vývoj hlavně na to jak se bude Andy chovat dál a jak to nakonec celé necháš vyvinout Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
25.05.2019 [10:51]

FluffyTak je to venku. Emoticon Trochu mě zaráží, že tu scénu s Andym Inessa neprožívá víc emocionálně, na druhou stranu tenhle racionální přístup k jádru věci je možná indikátorem toho, jak se ten jejich vztah bude vyvíjet dál. Jared má charakter, nic víc se k tomu snad dodat ani nedá. Jeho morální principy jsou v dnešní době sakra vzácný, spousta chlapů by skočila po příležitosti mít s holkou volnej vztah okamžitě. Emoticon No, jsem hodně zvědavá na to, co se bude dít dál. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!