OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Guardian demon 4. kapitola

19.10.2013 (12:00) • Rico • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 642×

4. kapitola

„Můžeme?" usmál se na mně můj "přítel" a já pohledem sledovala kapku vody, která stékala po jeho opáleném krku a vpila se do tmavě modrého trička. Cítila jsem, jak se můj démonský hlad začíná probouzet. Skousla jsem si spodní ret a jemu potemněly oči touhou. Přistoupil ke mně blíž a palcem mi polaskal spodní ret. Cítila jsem, jak mi začíná vibrovat pokožka, rychle jsem nás odtud musela dostat. Nebo všem ukážu mnohem zajímavější představení, než bylo na začátku tréninku.

„Vypadáš, jako kdyby sis mě chtěla dát k večeři," řekl fascinovaně a já žasla, jak blízko je pravdě. Ďábelsky jsem se uculila a čapla ho za tričko. Za námi se ozývaly poznámky jeho pitomých přátel, a já cítila jeden intenzivní pohled, který mi vypaloval díru do zad.

„Jdeme!" řekla jsem důrazně a táhla ho za sebou směrem k jeho autu. Když jsme k němu dorazili, tak jsem ho strčila na dveře a okamžitě se vrhla na jeho rty. Zasténal a prsty jedné ruky mi sevřel zadeček a tou druhou mně držel za tvář. Skousla jsem mu ret a jazykem jsem ho vybídla k spolupráci. Jeho chuť mě nutila chtít víc a víc. Prudce jsem se od něj odtrhla a pro jistotu o dva kroky ustoupila. Objala jsem se rukama kolem pasu a snažila se sama sebe udržet od toho, abych se na něj opět nevrhla. Omámeně mě sledoval a touha v jeho očích mě málem ovládla.

„Wow!" vydechl a já zatnula jsem zuby a zadívala se na nebe. Jako na zavolanou začalo pršet a já se konečně zklidnila.

„Jedem!" řekla jsem a on chtěl něco namítnout, ale nakonec otevřel dveře. Posadila jsem se na sedadlo a protáhla si ztuhlý krk. Otočila jsem se a Jery mě pozoroval.

„Chceš snad zůstat na parkovišti?" uchechtla jsem se a on se konečně probral a nastartoval.

„Ty jsi opravdu neuvěřitelná!" zakroutil hlavou a já se zasmála. Jsem jen obyčejná démonka, která si musí kvůli pár nesmrtelným pitomcům hrát na strážný andílka a je stále poháněná hladovou touhou.

„Je někdo doma?" podíval se na mě tázavě a já zakroutila hlavou. Bezva, takže přece jen není tak sebejistý, moje tetička mu nahání strach? Ta nesmrtelná děvka by neublížila ani jedné smrtelné mouše. Stejně jako ostatní andělé ty své smrtelníky miluje a dělá vše pro to, aby je ochránila. S jistým uspokojením jsem si vzpomněla, jak jsem jí před čtyřmi tisíci lety nakopala ten její kostnatý zadek a před osmi stoletími jsem jí přebrala jedno smrtelného drahouška. Jo, to byly časy, k čertu, jak moc mi chybí. V té době si nikdo nehrál na něco, co nebyl. Andělé byli andělé a démoni prostě démoni. Nejvíc mě mrzí, že se moje rodina nepostavila na moji stranu. Od matky jsem nic jiného ani neočekávala, odjakživa to byla sobecká mrcha, kterou zajímala jen ona sama. Já a moji bratři jsme měli otce, který se o nás vždy, když měl čas, staral. Bohužel, jako levá ruka našeho pána toho času moc neměl, ale přesto, a nebo právě proto, jsme si toho času s ním vážili o to víc. On ani mojí bratři se mě nezastali, nechali mě trpět v téhle noční můře. Zatřásla jsem hlavou a uvědomila si, že se mě Jery na něco ptal.

„Teta zůstala ještě v NY, takže máme dům jen sami pro sebe," mrkla jsem na něj a vpustila ho dovnitř. Vstoupil a omámeně se rozhlížel kolem sebe. Pobaveně jsem čekala, až se dokochá.

„Páni!" zalapal po dechu a já potlačila touhu protočit oči. Smrtelníci jsou zkrátka, tak... jednoduchý „Tak, kde je tvůj pokoj?" uculil se na mě nakonec a já se na něj podívala se zvednutým obočím.

„Jsi zamilovaný do Amber!" odstrčila jsem ze sebe jeho ruce. A on se okamžitě zamračil jako dítě, kterému vezmete oblíbenou hračku. „Náš vztah," naznačila jsem ve vzduchu uvozovky, „slouží jen k tomu, abychom v ní vyprovokovali žárlivost!" zadívala jsem se na něj tvrdě, ale on se přestal mračit, a místo toho se mu na tváři objevil úsměv. Otočila jsem se k němu zády a chtěla jít do kuchyně, ale popadl mě za boky a otočil mě čelem k sobě. Ocitla jsem se zády opřená o zeď a zepředu se mě po celé délce dotýkalo jeho tělo.

„Ale do té doby jsme oba volní a svolní." Sklonil se ke mně a svými rty lehce přejel po mé tváři. Zrychleně jsme dýchali a já se zuby nehty držela, abych se na něj nevrhla. Boky se na mě přitlačil a já i přes naše oblečení cítila velkou tuhou bouli, která hodila moje přesvědčení a kontrolu přes útes. V duchu jsem zatoužila tlouct hlavou o zeď. Opět! Místo toho jsem mu rukama vjela do vlasů a dnes už podruhé se vrhla na jeho rty. Pochopil, že vyhrál, a popadl mě za zadeček. Nohy jsem mu omotala kolem pasu a ostrým nehtem mu přejela po citlivé pokožce na krku, až se zachvěl.

„Po schodech nahoru, první dveře vlevo!" řekla jsem mu před tím, než jsem se opět vrhla na jeho rty. Na nic nečekal a rychle se mnou v náruči vyběhl schody, a vzápětí jsem se ocitla zády na své měkké posteli. Musím uznat, že mít románek s fotbalistou s tak dobrou kondici není k zahození.

Zálibně jsem rukama přejížděla po jeho hrudi. Pod sametově jemnou pokožkou byly svaly tvrdé jako ocel a pod nimi rychle tlouklo jeho srdce. Zadívala jsem se mu do očí a na vteřinu se opět vrátila do minulosti. Na noc, kdy jsme se poprvé milovali, zacházel se mnou s takovou něhou a láskou. Zavřela jsem oči a pak se dravě vrhla na jeho rty. Potřebovala jsem tohle a jeho, abych mohla aspoň na chvíli zapomenout. A jestli k tomu, abych mohla minulost hodit za hlavu, se musím vyspat s tímhle krasavcem, tak tu daň s radosti zaplatím.

Upustila jsem uzdu své touze a on zasténal. Na smrtelníka měl velkou výdrž a byl hodně kreativní, a hlavně, což mě hodně překvapilo, nemyslel jen na sebe. Odmítal si užít bez toho, abych i já došla vrcholu. Nakonec samozřejmě usnul a já se mu ani nemohla divit. Zvedla jsem se plná energie a přikryla ho přikrývkou. Pohladila jsem ho po vlasech a vtiskla mu jemný polibek na čelo. Jen sebou lehce zavrtěl, ale spal dál.

Dostala jsem šílený hlad, tak jsem se rozhodla, že si uvěřím špagety. Až se Jery proudí, tak mu jídlo jistě přijde vhod. Měla jsem trochu výčitky svědomí, že jsem se nedokázala ovládat, ale na to už bylo pozdě. On bude mít vrcholný zážitek na sex s démonkou a za pár dní se ve spánku vyléčí, a já budu mít opět pár týdnů alespoň část své síly. Oblečená jen v jeho tričku a kalhotkách jsem seběhla do kuchyně a začala jsem vařit. Zapnula jsem si radio a vrtěla se do rytmu písničky, která zrovna hrála.

„Jsi ještě větší potvora, než jsem si myslel!" ozval se za mnou znechucený hlas a já zaječela tak, že mě zřejmě slyšeli až v Evropě. Naštvaně jsem se otočila na toho idiota a on pobaveně sledoval ostrý nůž, který jsem držela v ruce.

„Nesměj se, ty kreténe, nebo ho, přísahám satana, po tobě hodím, a je mi u prdele, že tě tím nezabiju. Ale aspoň tě škrábnu!" zasyčela jsem a oba jsme věděli, že to myslím smrtelně vážně.

„Dřív z tebe šel strach, ale teď jsi všem nesmrtelným jen pro smích," uchechtl se a já vzteky zaječela a mrskla po něm nožem a následně i všemi ostatními, které byly ve stojanu. Většině se vyhnul, ale ten poslední ho zastihl nepřipraveného a trefil ho do ramene. S uspokojením jsem sledovala, jak se jeho tvář zkřivila bolestí. Vzápětí nůž vyletěl z jeho ramene a zapíchl se do skřínky naproti. Jeho rána se samozřejmě hned vyléčila a on byl jedním skokem u mě.

„Kdybych mohl, tak tě za to zabiju," zavrčel mi do obličeje a já se posměšně zasmála.

„Ale nemůžeš, tak mi tu přestaň otravovat vzduch a vypadni svojí přítomností otravovat jiné nebožáky. Nechci si svoji dobrou náladu kazit takovým zmetkem, jako jsi ty," odstrčila jsem ho od sebe a otočila se, abych na poslední chvíli zamíchala omáčku. Zvedla jsem vařičku a s uspokojením jsem zjistila, že je perfektní.

„Odkdy vaří velká Katashira pro smrtelníky?" ozval se za mnou jeho posměšný otravný hlas a já zvedla oči v sloup.

„Pro tebe jsem nikdy nevařila a nikdy ani vařit nebudu, chceš vědět proč?" uculila jsem se a on se lehce zamračil.

„Pokračuj, vylij si své kamenné srdíčko, budu dělat, že mě to zajímá," opřel se ramenem o stěnu a já věděla, že to celé je jen póza.

„Protože tys mi za to nestál, a ani nikdy stát nebudeš. Jsi jen obyčejný archanděl!" prohlédla jsem si ho jako odporný hmyz vhodný jen na zamáčknutí a zasmála se jeho výrazu. Spokojená sama se sebou jsem šla nalít do hrnce vodu, abych mohla uvařit špagety, ale v tu chvíli jsem přeletěla přes celou místnosti a narazila do zdi. Neudržela jsem výkřik bolesti a na zemi, na kterou jsem se zhroutila, jsem se zkroutila do klubíčka a snažila se svoji levou ruku a hlavu přesvědčit, že mě nebolí. Cítila jsem, jak ten hajzl stojí nade mnou a pozoruje mě.

„Jednoho krásného dne se vykašlu na všechna pravidla a zabiji tě!" procedila jsem skrze rty a sotva zadržela další bolestné zasténání

„Na to nemáš, holčičko, ty jsi dobrá jen na to, abys smrtelníkům dělala děvku," zasyčel mrazivě a já se i přes ostrou bolest postavila, abych se mu mohla podívat do očí.

„Je mi tě... líto!" dostala jsem ze sebe nakonec a spokojeně jsem sledovala změnu jeho výrazu. Vzápětí mávl rukou a bolest z mého těla zmizela.

„Jediný, koho by tě mělo být líto, jsi ty!" řekl mi před tím, než zmizel. Konečně jsem se v kuchyni ocitla sama a mohla se sesunout na zem a dovolit svému tělo, aby se třáslo. Zakousla jsem se do ruky, abych zadržela tichý vzlyk. Moje tělo sice bylo v pořádku, ale moje duše a srdce utrpěly další ránu.

Po pár minutách jsem se zhluboka nadechla, a když se ve dveřích kuchyně objevila rozcuchaná hlava mého "přítele", tak už jsem měla uvařeno a jen jsem myla nádobí. Okamžitě došel ke mně a jeho ruce mě objaly kolem pasu. Bradu si opřel o moje rameno a já cítila, že aspoň trochu nabral zpět svoji sílu. Nechala jsem ho, aby mě políbil ze strany na krk, a usmála se, když jeho ruce začaly bloudit po mém téměř nahém těle.

„Moje tričko ti sluší víc než mně," zasmál se mi do pokožky krku. Otočila jsem hlavu na stranu, abych ho mohla políbit na rty

„Mně sluší všechno víc," zasmála jsem se a on mě začal lechtat, až jsem začala pištět a prosit ho, aby přestal. Nakonec přestal a sklonil se ke mně, aby mě mohl políbit, ale v tu chvíli se ozval otravný ostrý zvuk zvonku a my jsme sehraně zakleli.

„Dojdu tam," zvedla jsem oči v sloup a on mě zastavil a konečně mě políbil. Zvonek se ozval opět a já tiše zavrčela. Když jsem otevřela dveře, tak jsem se dívala rovnou do zmoklé tváře svého svěřence. Založila jsem si ruce na prsou a posměšně si přeměřila jeho postavu oblečenou v mokrém oblečení.

„Potřebuješ něco?" zeptala jsem se a za mnou se vzápětí objevil Jery, který mě opět objal zezadu kolem pasu a zvědavě sledoval svého kapitána.

„Ariana je v nemocnici," řekl a já celá ztuhla. Nevěřila jsem tomu, co mi tu říkal.

„Zopakuj to!" popadla jsem ho za tričko a prudce s ním zatřásla.

„Po tréninku jsme šli ke mně se dívat na film, ale Arianě pak volala její babička, aby přišla domu dřív. Drew ji chtěl doprovodit, ale měli jsme rozkoukaný film a ona ho přesvědčila, že to sama zvládne. Ale pak jsme si všimli, že zapomněla svoji tašku, a rozhodli jsem se, že jí ji doneseme. Našli jsme ji ležet v parku kousek od domu. Byla celá potlučená a myslím, že se mi to jen zdálo, ale měl jsem dojem, že se u jejího těla mihl stín. Odvezli jsme ji do nemocnice, bude v pořádku, ale je v šoku. Říkala, že ji někdo napadl zezadu, nikoho neviděla, ale ve vzduchu cítila síru," dokončil své vyprávění a nedělalo mu problém se dostat z mého sevření. Byla jsem tak v šoku, že jsem dokázala jen ztuhle zírat před sebe.

„Musíme jet za ní, zlato, jsi v pořádku? Slyšela jsi, Aria se uzdraví," snažil se mě uklidnit Jery, ale já zatřásla hlavou a otočila se, abych mohla vyběhnout po schodech do svého pokoje. V rychlosti jsem na sebe naházela oblečení, a aniž bych čekala na ty dva, tak jsem utíkala do nemocnice. Nebyla jsem tak rychlá jako dřív, ale byla jsem stále rychlejší než smrtelníci.

„Dobrý den, leží tu moje kamarádka Ariana Sandersová," doběhla jsem k recepci a slečna v sesterské uniformě mi řekla číslo pokoje. Poděkovala jsem jí a opět se rozeběhla. Pohled na drobnou dívku, jejíž tělo bylo pokryté modřinami, byl strašný. A ještě když jsem věděla, kdo za to mohl. Drew na mě otočil hlavu a mdle se pousmál.

„Teď spí, dali jí nějaké prášky proti bolesti," vysvětlil mi situaci s pohledem zabodnutým do tváře jeho přítelkyně. Došla jsem k němu a jemně se dotkla jeho ramene. „Byla by ráda, že jsi tady. Má tě moc ráda," řekl tiše a zamilovaně se díval na svou dívku.

„Já ji mám tady ráda," odpověděla jsem mu a překvapilo mě, že jsem nelhala. Rozhodla jsem se, že jí pomůžu, i když mě to bude stát hodně síly.

„Drew, nechal bys mě s ní na chvíli osamotě?" zeptala jsem se prosebně a on se nerozhodně podíval ze mě na ni, ale nakonec se zvedl a odešel.

„Tohle se nemělo stát, holčičko, neměla jsem dovolit, aby ti znovu jeden z nás ublížil. Napravím to, slibuj,." špitla jsem a pak jsem své rty přiložila na její čelo a pokoj najednou rozzářilo ametystové světlo. Cítila jsem, jak moje tělo protestuje proti takové ztrátě síly, ale ona za to stála. Pomalu jsem se od ní odtáhla a s jemným úsměvem jsem sledovala, jak všechna zranění mizí. Když opět vypadala jako dřív, tak jsem se rozhodla si to vyřídit s tím parchantem, který to způsobil.

„Siobhane!" zasyčela jsem vztekle na vrcholu hory a vzápětí jsem za sebou cítila jeho temnou podstatu.

„Sestřičko, už jsou to roky," usmál se na mě zářivě můj bratr a já se dívala do stejně ametystových očí, které mám ve své démonské podobě. Po dvou tisících letech jsem spatřila někoho ze své rodiny, a hodlala jsem tomu zmetkovi nakopat prdel.

„Ariana je mimo vaší ligu, kreténi!" procedila jsem naštvaně srkze zuby a on se dál usmíval.

„Takže se popereme, jako když jsme byly malý děti?" zeptal se nadšeně a já bych se zasmála, kdyby se nestalo to všechno. Místo toho se mi v ruce objevil můj meč a já se na něj vrhla, i když moje tělo silně protestovalo. Nakonec se mi povedlo mu nakopat prdel a on s kňučením zmizel. Vím, že nepoužil všechnu svoji moc, ať se zachoval jakkoliv, tak jsem pořád byla jeho sestra a on mě snad měl stále rád. Zhroutila jsem se na zem a zhluboka dýchala. Moje tělo odmítalo spolupracovat, rozhodla jsem se, že tu pár dní strávím, než se alespoň trochu vyléčím. Noc ozářilo jasné světlo a já se zadívala na Cristabell, jediného anděla, který ke mně necítil nenávist.

„Tak pojď, dostaneme tě domů, bylo to od tebe hodně nerozumné, ale to ty víš, že?" začala mě okamžitě kárat a já zvedla oči v sloup.

„Cris... sklapni!" zamumlala jsem vysíleně a slyšela jsem její veselý zvonivý smích. Vzápětí jsem se ocitla ve své posteli a ona mi dala napit chladivého nápoje, po kterém se mi tělem rozlil příjemný chlad, který postupně dostával mé tělo do pořádku. Když lék dokončil svou práci, tak jsem se posadila a zadívala se na svou přítelkyni.

„Ty jsi opravdu nepoučitelná, ale že budeš riskovat život kvůli obyčejné smrtelníci, by mě nikdy nenapadlo!" zatřásla svou andělsky krásnou hlavou, až se jí rozvlnily její kudrnaté černé vlasy. Jen jsem pokrčila rameny a odmítla jsem jí dávat jakékoliv vysvětlení. Znala mě, a proto ho nečekala. Chtěla opět něco říct, když se dole už podruhé za dnešek ozval ten odporný zvonek.

„Jestli nějaký můj další sourozenec ublížil někomu z těch lidí, tak už jim opravdu vypráším kožich!" zavrčela jsem vytočeně, ale ona se jen usmívala.

„Musím uznat, že tenhle smrtelník je rozkošný, ale ten blonďatý je přímo k sežrání," zasmála se a s jasným světlem opět zmizela. Když se zvonek ozval znovu, tak jsem se rozhodla jít otevřít. Zs dvěřmi stál Jery a hned jak jsem otevřela, tak se vrhl na mé rty.

„Aria je v pořádku." Podíval se mi do očí a já měla pocit, že něco začíná tušit, ale pak se ozval jeho žaludek a oba jsme se zasmáli

„Mám hlad!" pokrčil nevinně rameny a já ho s úsměvem táhla do kuchyně, kde jsem mu naložila plný talíř. Když dojedl, tak si mě stáhl na klín.

„Jeden hlad jsi uspokojila, teď ještě ten druhý." Stáhl mi ramínko tílka a políbil mě na rameno. Pokožka mi opět začala vibrovat, a já přemýšlela, jak to udělat. Když vtom se s malým světlem na stole objevila malá láhvička.

„To mu dodá sílu," ozval se mi Crisin hlas v hlavě a já měla co dělat, abych potlačila smích.

„Ochutnej!" podala jsem mu lahvičku a on se lehce zamračil, ale nakonec to do sebe celé vyklopil. Teď už jsem přestala váhat a začala jsem ho vášnivě líbat. Za noc jsme se stačili milovat téměř v každé místnosti domu a vystřídali jsme téměř celou kamasutru. Když se na obloze objevily první sluneční paprsky, tak jsme oba spokojeně usnuli s rukama a nohama vzájemně propletenými.

Autor: Rico, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Guardian demon 4. kapitola: