I am sad, but... 3. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Máme tu opět zápis do deníčku, ale také pohled Noaha. A sblíží se Emma s Noahem?

05.06.2013 (18:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1020×

Milý deníčku,

Nemůžu na něj přestat myslet.

Pořád vidím jeho oči, vlasy, úsměv. Jako by mě naplňovalo jen to, že ho vidím.

Už jsem se rozhodla. Chci ho poznat.

Chci být alespoň na pár minut v jeho blízkosti a dozvědět se o něm, co má rád, co rád dělá a třeba i, jestli se mu líbím.

Aspoň trošku…

***

„Lily, dnes přijdu trochu později, ano?“ loučila jsem se s Lil ve školce.

„Hm,“ řekla smutně a dala mi pusu na tvář.

Otočila jsem se k odchodu, když jsem mezi dveřmi vrazila do Noaha, který vedle sebe měl malého chlapečka.

„Ahoj,“ široce se na mě usmál.

„Ahoj.“

Najednou nastalo ticho a my se jen jeden druhému dívali do očí.

V jeho očích jsem viděla upřímnost, štěstí a možná i trochu… lásky?

Blbost! Vážně nevím, co si to tu nalhávám. Jak v jeho očích vůbec můžu něco vidět?

Prudce jsem zatřásla hlavou a tím nás oba probrala z toho transu.

„Tak já už musím. Ahoj,“ usmála jsem se na něj a raději co nejrychleji odešla.

Noah:

Srazili jsme se ve dveřích a oba propadli do jakéhosi transu.

Díval jsem se do jejích očí a ona zase do těch mých. Byla smutná, nekonečně smutná, ale snažila se to nedat najevo, hlavně před svou sestrou.

V jejích očích byl ale její smutek vidět. Byla v nich vidět starost, nejspíš o její sestru, ale taky kousek radosti, a možná i trocha lásky?

Najednou ale zatřásla hlavou, a tím mě vrátila zpátky do reality.

„Tak já už musím. Ahoj.“ Takhle se se mnou rozloučila a vystřelila ze školky jako raketa.

Ještě chvíli jsem tam stál a díval se na místo, kde ještě před chvílí stála dívka, která mě okouzlila už v prvním okamžiku. Její krásné hnědé vlasy zářily do všech stran a její hnědo-zelené oči jen podtrhovaly její krásu.

Ano, i přes všechen smutek byla krásná, nádherná! Přál bych si ji vidět smát se. Musí mít krásný úsměv.

Někdo mě zatahal za ruku a já si až v tu chvíli vzpomněl na mého malého brášku, který stál vedle mě.

„Co je?“ obořil jsem se na něj nepříjemně.

„To je ta holčička, co si semnou nechce hrát,“ ukázal na malou blonďatou holčičku, kterou jsem samozřejmě okamžitě poznal. Byla to Lily.

Ach jo, jeho problémy bych opravdu chtěl mít.

Emma:

Pořád jsem před očima viděla ty jeho oči. Musela jsem na něj myslet celý den v práci, a taky to podle toho vypadalo. Byla jsem pomalá a pletla jsem si objednávky. Jestli to takhle půjde dál, určitě mě vyhodí.

A proto jsem byla ráda, když jsem restauraci konečně opustila a šla pro Lily do školky.

***

„Tak pojď, zlatíčko.“ Zavázala jsem Lily tkaničky u bot a vytáhla si ji do náručí.

„Dnes si se mnou chtěl hrát Tommy,“ pyšně se usmála, ale já ji vůbec neposlouchala. Myšlenkami jsem byla někde jinde. Přesněji u Noaha.

Otevřela jsem dveře od školky a vyšla společně s Lily ven, kde se hustě rozpršelo. Přetáhla jsem si kapuci před hlavu a ségru si přitáhla blíž k tělu. Ta začala okamžitě remcat, že nemá ráda déšť a že oslík ze Shreka ho taky nemá rád.

No, řekněte sami, nehráblo by vám z toho?

Radši jsem svou sestřičku ignorovala a trochu přidala do kroku. Vlasy mi padaly do očí a po chvilce mi spadla i kapuce.

Všimla jsem si, že vedle nás zastavilo auto, a tak jsem se zastavila a zadívala se, kdo se sedí na místě řidiče. V tu chvíli sjelo okýnko dolů a já okamžitě poznala Noaha.

„Ahoj, holky. Nechcete svést domů?“ mrknul na mě.

Noah:

Jel jsem akorát od rodičů k sobě do bytu, když jsem zahlédl její malou postavu, jak kráčí v dešti se svou sestrou. Její mokré vlasy jí padaly do očí a já okamžitě zastavil.

Nejdřív se vyděšeně podívala do auta, a když jsem nechal sjet okýnko a vykouknul jsem na ni, na tváři se jí objevil široký úsměv.

„Ahoj, holky. Nechcete svést domů?“

Lily se na mě podívala a začala zběsile kývat. „Chceme! Já a oslík nemáme rádi vodičku,“ zakroutila naštvaně hlavou a já povytáhl obočí.

„Oslík?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Neptej se,“ řekla unaveně Emma a prosebně se na mě podívala. „Nevadilo by ti to? Nechceme obtěžovat.“

„Nasedněte. Přece vás nenechám jít v dešti.“ Emma se na mě široce usmála, obešla auto a nejdřív posadila Lily dozadu a tam ji připoutala.

Pak se posadila vedle mě a také se připoutala.

„Lily nemá sedačku, doufám, že nepotkáme policii, abys kvůli nám neměl problémy,“ začala se strachovat Emm.

Musel jsem se nad tím usmát. „Neboj se.“

Celou cestu jsme si s Emmou povídali. Bylo mi s ní vážně fajn. Zjistil jsem, že ráda tancuje, ale bere to jen jako zábavu. A také ráda vaří.

Já jsem jí o sobě nic moc neřekl. Nejsem zajímavý, a hlavně mě zajímalo všechno o ní.

***

„Tak jsme tu.“ Zastavil jsem před jejich domečkem a čekal, co se teď bude dít.

„Moc děkujeme. Nechceš jít dál?“ zeptala se mě úplně nečekaně Emma.

„Rád.“

Emma vystoupila a vyndala z auta Lily, která si hned začala stěžovat.

„Zase vodička,“ řekla otráveně a já si všiml, jak v sobě Emma dusí vztek. Lily sice vypadá jako andílek, ale přitom je to malý ďábel.

Emma:

To snad není pravda. Sotva ji vyndám z auta, už se jí zase něco nelíbí. Pořád samé „Já nerada vodičku a oslík taky nemá rád vodičku.“. Bože, jak tohle mohla mamka s tátou vydržet? Vždyť to dítě nezavře pusu!

Odemkla jsem dům a položila Lily na zem. Noah proklouznul s námi dovnitř a celou dobu se na mě usmíval.

Všichni jsme se zuli a přesunuli se do obýváku.

„Jen převléknu sebe a Lily. Počkej tady a chovej se jako doma,“ řekla jsem Noahovi a ten jen přikývnul.

Lily jsem převlékla do suchého a nechala ji v jejím pokoji, ať si hraje. Pak jsem přešla k sobě a zírala do skříně. Vždyť já nemám co na sebe!

Začínala jsem panikařit, ale pak jsem nad tím jen mávla rukou a nakonec jsem si oblékla volné šedivé tepláky a úzké bílé tílko.

***

„Jsem zpátky. Jdu si udělat čaj, dáš si něco?“ široce jsem se na Noaha usmála a on se na mě s údivem v očích podíval.

„Sluší ti to.“

Okamžitě se mi do tváří nahrnula krev a musela jsem si skousnout ret. Byla jsem v rozpacích. „Děkuji.“

„Dal bych si čaj.“ Naštěstí zavedl konverzaci někam jinam a já zašla do kuchyně, kterou jsme měli propojenou s obývacím pokojem.

Po celou dobu, kdy jsem nám dělala čaj, se na mě díval a usmíval se. Dost mě to znervózňovalo.

„Máš hezký úsměv,“ vypadlo ze mě, když jsem si sedala vedle něj na sedačku.

Co jsem to, sakra, řekla?????

Noah na to ale nereagoval, jen se na mě usmál. Posadila jsem se tak, abych seděla naproti němu a mohli jsme si povídat.

„Už jsem ti toho o sobě řekla hodně. Teď povídej ty,“ pobídla jsem ho a do rukou jsem si vzala hrnek s čajem.

„Na mně není nic moc zajímavého.“ Napil se horkého čaje.

Když spatřil můj pohled, který říkal, že mi má okamžitě něco říct, zasmál se a spustil.

„Tak jo, jmenuju se Noah Lockwood. Je mi dvacet let. Mám mladšího bráchu Tommyho, kterému je pět let. Bydlím sám, odstěhoval jsem se od rodičů. Dělám v jedné firmě, kde pracuju s počítačem,“ vyhrkl všechno jedním dechem a já na něj jen zírala.

„No, to bylo stručné a rychlé,“ zasmála jsem se a on se mnou. „Proč nebydlíš s rodiči? Vždyť je ti teprve dvacet.“

„Nemám moc dobrý vztah s tátou,“ smutně se na mě podíval.

„Lepší nějaký vztah než žádný,“ řekla jsem tiše a vzpomněla si na tátu a na to, jak se o mě strachoval a jak mě to štvalo. No, teď mi to chybí.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Noah a nebezpečně blízko se ke mně naklonil.

Nemohla jsem mluvit. V krku jsem měla knedlík, kterého jsem se nemohla zbavit. Cítila jsem, jak se naše dechy prolínají.

Dívali jsme se jeden druhému do očí a nic neříkali. Jako bychom na světě byli jen my dva. Nic kolem nás nebylo a my jsme se ztráceli v tom druhém. Měla jsem takovou chuť ho políbit.

Noah:

Tak moc ji chci políbit. Je u mě tak blízko a já se nemůžu pohnout. Jen zírám do jejích očí, které najednou nevypadají vůbec smutně.

Musím to udělat. Prostě ji musím políbit.

Nahnul jsem se k jejím rtům a oba jsme zavřeli oči.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování