Vasillisa Darkniová, se vydává na dlouhou cestu, za jediným účelem. Pomstít smrt svého bratra, kterého zabil Patrik Stanley. Navždy šestnáctiletý, pohledný upír.
Lissa má málo informací o tom, kde Patrik je. Ví jen jediné. Paříž.
Patrik se ukrývá ve stinných rozách Paříže, protože ví, co ho čeká. Krutá a bolestivá smrt.
Jak to vše dopadne? Bude Patrik bojovat, nebo se dál bude schovávat?
17.03.2011 (18:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 1920×
Tak jo! Další kapitolka je tu! Přeji příjemné počtení...
Opatrně jsem vstala z postele a zamířila ke skříni. Už jsme v hotelu týden a Michael mi nedovolil jít ven a znovu sbírat informace. Chvíli jsem se v ní přehrabovala, než jsem našla černý korzet, kožené kalhoty a kalhotky.
Vlezla jsem do koupelny a osprchovala se. Když jsem ze sprchy vylezla, vysušila jsem si vlasy a nalíčila se. Oblíkla jsem se a vyšla z koupelny.
Na nohy jsem si vzala glády a hrábla po tašce se zbraněmi. Vyndala jsem z ní popruhy a přidělala na tělo. Pak jsem do nich dala zbraně. Budu jich potřebovat víc, když vím, že má Patrik ochranku…
Trhla jsem sebou, když mi Michael položil dlaně na ramena. Vůbec jsem neslyšela, že by se pohnul.
„Myslela jsem, že spíš. Nechtěla jsem tě vzbudit,“ řekla jsem první věc, která mě napadla.
„Nespal jsem,“ řekl jen. Odsunula jsem jeho ruce z mých ramenou a dál si přidělávala zbraně k tělu.
„Jdeš zase ven.“ Nebyla to otázka, spíš konstatování. Přesto jsem přikývla. „To ti to minule nestačilo?“ řekl jakoby nic. Nevšímala jsem si ho a dál se věnovala své činnosti. „Liss, nestačíš na něho. Nejsi tak silná jako on a navíc má ochranku. To nemůžeš zvládnout, Liss.“ Prudce jsem se narovnala a otočila se na něho. Nosy jsme se téměř dotýkali.
„A co chceš, abych udělala? Mám to snad vzdát? Už jednou jsem selhala a znovu nehodlám. Já ho dostanu, i kdybych měla sama zemřít, protože mu to dlužím. Nickovi i svému otci,“ šeptala jsem.
„Liss, to se vážně necháš zabít?“
„Je to už týden, co mě postřelili. Teď už můžou být kdekoli, kdekoli Michaeli! A já tu zatím trčím! Můžu jen doufat, že sou stále ve Francii!“ Byla jsem naštvaná. Hodně naštvaná.
„A co chceš dělat, pokud tu není?“ zeptal se, ale o krok ustoupil. Nepromluvila jsem. Tiše jsem zuřila. Sakra! Co když tu vážně není? Jak ho teď, zatraceně, najdu? Hm, možná bych mohla zavolat Brienovi, ten je machr přes počítače. Mohl by ho najít přes satelit… Pokud by to šlo…
„Já ho musím zabít a na tvém svolení mi nezáleží!“ šeptala jsem. V jeho očích jsem viděla, že jsem mu ublížila. Ale možná to bylo dobře. To že po nich jdu, ho jen ohrožuje. Možná bude lepší, když se mnou nebude… Nechtěla jsem mu ublížit a hlavně jsem teď nechtěla jít k němu a utišit ho, protože pak bych na něj zase musela být zlá.
Jenže mé tělo si dělalo, co chtělo a mozek vůbec neposlouchalo.
„Michaeli promiň, nechtěla jsem tě zranit. Jen… prostě… já ho musím najít.“ Hladila jsem ho po tváři a cítila se úplně mizerně. Pár minut jsme tam takhle stáli a dívali si do očí, než si povzdychnul a přitáhl si mě k sobě.
Ruce mi omotal okolo pasu a vlepil mi pusu na čelo.
„Tak půjdu s tebou,“ zašeptal téměř neslyšně. Celá jsem ztuhla a vymanila se z jeho objetí.
„No ty si se nadobro zbláznil!“ vyjela jsem. „Ty si asi zapomněl na to, jak tě ti upíři zajali, co? A pokud si vzpomeneš, zjistíš, že já hledám informace u upírů! Takže se mnou jít nemůžeš!“ řvala jsem jak pomatená a měla sto chutí do něčeho praštit. Odnesl to bok skříně.
„Když budu s tebou, nic se mi nestane,“ namítal. Vytřeštila jsem na něj oči.
„A ty si myslíš, že nás dva můžu ochránit před tlupou upírů? I já sama mám problém s šesti upírama! A co když jich tam bude víc? Jak ochráním tebe?“ řvala bych ještě dalších pár minut, kdyby se neozvalo zabušení na dveře.
Stále ještě v plné ráži a mozkovém bloku, jsem vytáhla zbraň a dveře otevřela. Nevěřícně jsem koukala na osobu, která tam stála. Pomalu jsem sklonila zbraň dolů a vztek rázem zmizel. Pak se dostavila zvědavost a podrážděnost. Nakonec i zhnusení.
„Co tu kurva děláš?“ řekla jsem zvýšeným hlasem. Tomas mě obešel a vstoupil do pokoje. Třískla jsem dveřmi, které se s hlasitým buch zaklaply.
„Můžeš mi vysvětlit, proč to děláš?“ zeptal se, když se na mě otočil. Jen okrajově jsem vnímala, že se Michael stáhnul. Pomalu jsem přešla k němu a zatarasila ho svým tělem. Zbraň jsem stále držela v ruce.
„Co jako dělám? Co ty děláš tady?“ vyjela jsem. Tomas si povzdechnul a podíval se na mě pohledem, z kterého by se mi podlomila kolena, kdybych nevěděla, co udělal. Jenže malou část ve mně, to k němu stále táhlo. Tu malou část šlo velice snadno zatlačit.
„Donesly se k nám zprávy o tom, že tu bezdůvodně zabíjíš upíry. Tak nás Zsadist poslal, abychom zakročili,“ vysvětloval.
„Jak jako nás?“
„Jsem tu já, Daniel a dvojčata,“ vydechl. Očka se mi rozzářili nadšením.
„Kde sou?“ zeptala jsem se. V tu chvíli se dveře otevřely a dovnitř vpadli tři velcí, mohutní, ale velice známí upíři. Bohužel Tay s Rayem se přikrčili a začali na Michaela za mými zády varovně vrčet. Okamžitě jsem vyndala druhou zbraň a namířila je na ně. Ztuhli překvapením, ale hned se narovnali.
Já sem ovšem byla v pozoru a stále na ně mířila.
„Liss! Můžeš na nás prosím přestat mířit? Docela mě to znervózňuje,“ řekl Tay a cukaly mu koutky. Já ovšem nehla ani brvou. Stále jsem je obezřetně pozorovala.
„Liss-“ zašeptal mi Michael do ucha. Zněl vyplašeně, jako když zatáhnete mladou srnku do kouta a ona nemá kam utéct.
„Vrrr…“ přerušil ho Ray. Změnil se, ale ne o moc. Vlastně si nechal narůst bradku. Toť vše, pomyslela jsem si ironicky.
„Nevrč na něj, Rayi. Co s ním máš za problém?“ zeptala jsem se výhružným, ledovým hlasem. Chvíli na mě koukali a pak se Tay sesul k zemi a začal se smát. Ray ho zvednul a počastoval ho přísným pohledem. Tay sklapnul, ale cukaly mu koutky.
„Liss, no ták! Přece se nebudeš zahazovat s takovou fraškou,“ poukázal k Michaelovi. Tentokrát jsem zavrčela já.
„Tayi, bejt tebou moc ji nerozrušuj. Cuká jí ukazováček,“ poukázal Daniel a sednul si v klidu na postel.
„Liss,“ zašeptal přiškrceným hlasem. Pootočila jsem hlavu na stranu a podívala se na něj.
„Neboj, je to v pohodě,“ konejšila jsem ho, i když jsem si nebyla tak trochu jistá. Tay s Rayem nás sledovali, a pak si šli sednout k Danielovi na postel. Ovšem Tomas se zvednul a začal vrčet.
„Co s ním máš?“ zavrčel. Stoupnul si přede mě a pohledem se díval po Michaelovi. Jednu zbraň jsem namířila na něho a druhou schovala. Stáli jsme od sebe na délku mé paže.
„Co je ti do toho?“ zavrčela jsem nazpět.
„Jsi moje snoubenka!“ Chvíli jsem na něj koukala a pak jsem se zlomila v pase smíchy. Byl to ovšem chladný smích. Znovu jsem na něj namířila zbraň.
„Kdybych neviděla tvoji minulost, možná bych naivně byla.“ Zdálo se, že moji odpověď nebere na vědomí.
„Tak ty mě s ním podvádíš?“ zařval. Přistoupila jsem k němu se stále namířenou zbraní na jeho srdce. Začal couvat.
„Tak já tě podvádím, jo?“ zařvala jsem. Třásla jsem se vzteky. „Viděla jsem tvoji minulost! Zrovna když jste byli v tom nejlepším, alespoň pro vás, a málem se poblila! Kurvil si se tam s tou tvojí Shallot a mě budeš něco říkat o tom, že já tě podvádim?“ řvala jsem na něj jak smyslů zbavená.
Chlapi nás z postele sledovali a zdálo se, že nemají daleko k tomu, aby zavolali na recepci, že chtějí několik kýblů pop-cornu. Zatímco Michael se tisknul co nejvíce ke skříni a snažil být se neviditelný.
„Na zahradě si mi říkal, že budeš jedině můj. Odjedu a ty ji hned zase nefikneš! A teď na mě tady budeš řvát, že já tě podvádím! No to je vrchol všeho!“ Rychlostí blesku jsem zbraň zandala do pouzdra a vrazila Tomasovi. Ten spadl na zem a překvapeně se na mě díval.
„Teď okamžitě vypadneš z tohohle pokoje, nebo se nedožiješ rána,“ zavrčela jsem a chladně se mu dívala do očí. Tomas ještě chvíli ležel na zádech, a mnul si bradu, než se zvedl a odešel.
Přešla jsem k Michaelovi, který se stále klepal strachy, a vzala mu obličej do dlaní. Počkala jsem, dokud se na mě nepodívá a teprve potom jsem na něj promluvila.
„Je to v pohodě, jasný?“ Zdálo se, že mě nevnímal. „Michaeli!“ zvýšila jsem hlas. Trhnul se mnou a zaostřil na mě. Pohladila jsem ho po tváři. „Je to v pořádku. Oni ti neublíží,“ chlácholila jsem ho. Pomalu přikývl.
„Proč jste tady?“ zeptala jsem se, ale stále se koukala Michaelovi do očí a sledovala, jak se vzpamatovává.
„Prej si někde bezdůvodně začala střílet po upírech a jeden zdrhnul. No a doneslo se nám to. Čéče! Bys nevěřila, jak Zsadist zuřil!“ odpověděl Tay se smíchem.
„Ještě něco?“ zeptala jsem se. Chvíli bylo hrobové ticho.
„Děláš si srandu?“ zavrčel Ray. „Ty tady zabíjíš upíry a jediný, co nám k tomu řekneš je ‚Ještě něco?‘??“
„A co ti k tomu mám říct,“ otočila jsem se na něj. „Ti parchanti zajali Michaela a jeho rodinu vyvraždili, protože vás jeho otec znal. Ty teď tady na něj vrčíš, což bys mi měl taky vysvětlit. Takže ano, říkám jen: ještě něco!“ Koukali na mě, jak kdyby mi vyrostla druhá hlava, akorát Daniel byl v pohodě.
„Wow!“ pronesl Tay. Daniel se zvednul a s úsměvem ke mně přešel. Úsměv jsem mu oplatila a objala ho.
„Ahoj!“ zasmála jsem se. Zasmál se taky a postavil mě na zem.
„No to je skvělý! Nás tu málem zabije, Tomase vyhodí a jemu skočí do náruče! Tss!“ Zasmála jsem se a přešla zpět k Michaelovi.
„Hoši? Tohle je Michael. Michael, Bratrstvo Černé dýky!“ představila jsem je. Daniel na Michaela kývnul hlavou a zase si šel sednout. Dvojčata mu mávla rukou a dál na mě dělala pohoršené obličeje.
„Ach jo! Takže za prvý: upíry nezabíjim, alespoň ne bezdůvodně. Hledám u nich informace o Patrikovi,“ vysvětlovala jsem.
„Už o něm něco máš?“ zeptal se Daniel.
„Minulej tejden jsem ho našla v jednom baru. Vytáhla jsem ho ven a trochu mu upravila fasádu. Víc jsem toho ale nestihla, protože se od někaď vzalo černý fáro a začalo střílet. No, od tý doby jsem tady.“
„Tebe postřelili?“ zuřil Ray.
„Jo. Do zad, krku a nohy,“ přisvědčila jsem. Dvojčata na mě koukala a nebyla schopná pohybu, když jsem jim to tak lehce podala. To zase Daniel…
„Jak ses z toho dostala?“ zeptal se podrážděně.
„Michael. Ošetřil mě a od tý doby mě nepustil ven. Zrovna jsem byla na odchodu, když jste přišli,“ řekla jsem. Dala jsem ruku za záda a vyhledala tu Michaelovu. Daniel sklonil hlavu na znamení díku a přesunul se ke dveřím. Tay s Rayem vstali a šli k němu.
„Počkejte! Jak se má Filip?“ Došla jsem k nim a chytla Daniela za předloktí. Otočil se na mě s úsměvem na rtech.
„Nechal se proměnit,“ řekl.
„Je v pořádku, že jo?“
„Jo, neboj. Našli jsme mu dobrou Shallot a zdá se, že se do sebe zamilovali.“
„Tak ho pozdravuj,“ řekla jsem a políbila ho na tvář. Dvojčata jsem ještě objala a už jsem je strkala ze dveří. Zavřela jsem je za nimi a narazila do Michaela. Musel mě chytit, abych nespadla nazad.
„Zdá se, že dnes už nikam nepůjdu,“ povzdechla jsem si. Přitáhl si mě k sobě blíž a objal mě. Dala jsem mu ruce za krk a vytáhla si jeho hlavu nahoru. Pomalu jsem se přibližovala k jeho rtům a lehce políbila koutek. Pak jsem se tváří otřela o jeho.
„Hm…“ Zdálo se, že nevnímal. Políbila jsem ho. Polibek mi s chutí oplácel.
„Takže si musím sundat zbraně,“ zamumlala jsem mu do rtů a odlepila se od něho. Došla jsem k tašce a zbraně do ní uložila. Pak jsem se natáhla a vložila do věže další CD od Evanescence.
Dvě paže se mi omotaly okolo pasu a táhly mě dozadu, kde jsme se pak svalili na postel. Začala jsem se smát. Svezla jsem se z Michaela na bok a pořád se smála.
Zalehl mě svým tělem, se strašně sexy úsměvem. Bohužel smích nešel zastavit, a proto se celé jeho tělo otřásalo, jak jsem se smála.
Sklonil hlavu a začal se věnovat mému krku. Smích mě okamžitě přešel a já vzdychla. Našel mé citlivé místečko a políbil na něj. Zachvěla jsem se. Jazykem mi vykresloval cestičku po čelisti, než se zastavil u úst. Bohužel mě políbil jen na koutek a zase se začal věnovat mému krku. Pro tentokrát z druhé strany. Znovu jsem zavzdychala.
„Polib mě,“ žadonila jsem. Usmál se a pak mě políbil. Zasténala jsem a zavřela oči. Přejel mi jazykem po spodním rtu a já bezmocně rozevřela rty. Za chvíli se naše jazyky spojily a svět jako by zmizel.
Dlaněmi mi přejížděl po stehnech a po ramenou. Své ruce jsem přesunula k lemu jeho trička a vytahovala nahoru. Naše rty se odpojily, ale jen na dobu, než bylo jeho tričko dole.
Rukama jsem bloudila po jeho hladké pokožce a náramně si to užívala. Nechtěla jsem se s ním ještě milovat, ale mazlení nikomu neuškodí, ne?
Překulila jsem Michaela na záda a lehla si na něho. Vrhla jsem se na jeho rty a slyšela, jak zamručel. Když mi docházel vzduch, začala jsem se tváři třít o tu jeho. Bože! Jak já miluju jeho pokožku na té mojí!!!
Zasténala jsem, když mě rukou začal hladit po stehně. Ježiši! Moje touha uvnitř mě bezmocně rostla a já se začala svíjet. Zajela jsem mu rukou do vlasů a tvrdě políbila. Ach! Já snad vybuchnu!
Znovu se na mě překulil a začal líbat na krku. Propletl své prsty s těmi mými a paže mi přišpendlil za hlavou. Pomalu se skláněl k dekoltu a začal mě líbat tam. Po chvilce se zase začal věnovat mým rtům.
Vzdychala jsem a Michael byl čím dál víc náruživější a já velice rychle ztrácela kontrolu. Prohýbala jsem se pod ním a on několikrát zavrčel. Dál se věnoval mým rtům, ale začal zpomalovat. Pomalu se mi přesunul rty na krk a začal ho mírně okusovat. Snažila jsem se do svých plic nahromadit co nejvíce vzduchu, ale stejně jsem dýchala jako po běhu na dlouhou trať.
Najednou přestal a odtáhl se. Pohlédl mi do očí. Měl je černé. Stále jsem se snažila pobrat dech, a naklonila hlavu na stranu. Chtěla jsem to. Chtěla jsem, aby se ode mě napil, i když jsem věděla, jaké to bude mít následky.
Ještě malou chvíli držel strnulost svého těla, než se začal pomalu přibližovat k mému krku. Když byl těsně u něj, políbil mě na tepnu. Jeho špičáky projely mým masem…
Doufám, že mě neukamenujete za tento konec! Těším se na Vaše komentáře, které mi vždycky udělájí ohromnou radost a chci poděkovat za ty minulé. Takže děkuju :)
Kapitola 4. < <> > Shrnutí < <> > Kapitola 6.
Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek I love rock 5:
Tak to vieš, že prosenie ti nepomôže!!! Za ten koniec budeš trpieť v pekle! 
Toto... toto... toto.... Mohla Tomasa viac buchnúť, ale aj to stačilo, dúfam, že už konečne pochopil, že s Liss sa neradno hrať.
A Michael... bóóóže.... tak blbo si to ukončila!!!!! Som zvedavá, čo bude v ďalšej kapitole. 
Segruš, děkuju a neomlouvej se!! :D fáákt díéky za koment 
Faire, utnout se to muselo, jinak bych psala a psala a psala... Stejně tak i incompertus a niki, děkuju Vám za komenty 
nadherna kapitolka !!!!!!! rychle dalšííí jsem napjata jak struna XD ☺☻♥
Páni, ségra!!! To je čím dál lepší!!! Jak po něm řvala:D Chi chi však si to zasloužil:) Dobře mu tak. A ten konec... ÁÁÁÁÁ.... Dokonalý... No promin že ten koment nebude nějak dlouhej ale musím jít spát protože ráno vstávám brzo do prace. Tak promin:( Ale kapitolka je naprosto dokonalá:) Mám pocit že už se začínám opakovat.:/ Ale to nevadí ne:D
souhlas s Faire! a taky prosím rychle další ;)
Takhle to utnout v nejlepším!!!
Moc se ti to povedlo a prosím o další kapču. 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!