OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » I ve mně můžeš najít zalíbení... - 3. kapitola

11.02.2012 (10:00) • Liefe • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 982×

„Anet, jsi v pohodě?“ Terezin hlas se kolem mě rozléhal jako ozvěna, ale já ji nevnímala. Sledovala jsem toho nového kluka – Martina – a doufala, že tohle je jenom jeden z mých opravdu hrozných snů, jedna z nočních můr.

Mončina ruka se mi objevila před obličejem, mávala s ní sem a tam, dokud jsem na nic nezaostřila svůj zrak. Obě se na mě zvláštně dívaly, jako bych byla nějaký mimozemšťan a přijela na návštěvu. Jejich chichotání nešlo přeslechnout.

„Pšššt!“ okřikla jsem je, aby se alespoň ztišily, protože se na nás zadívala snad celá třída, včetně Martina. Ohlédla jsem se směrem k němu a najednou se mi udělaly mžitky před očima. Jako by se mi začala sama od sebe motat hlava, jako bych někam padala, nebo něco tak.

„Any?“ zeptala se mě znovu Monča a něco dál mluvila, ale já stále hleděla na Martina.

„Já ho znám,“ přerušila jsem ji uprostřed toho jejího proslovu o mém nevnímání a to ji umlčelo.

„Odkud? Už jste se potkali? Vy se znáte?“ vyzvídala okamžitě a Tereza živě přikyvovala. Obě zřejmě čekaly, že jim začnu vyprávět nějaký zamilovaný příběh, jak jsme se potkali a na první pohled jsme se zamilovali. Chvíli jsem nic neříkala, jen tupě zírala do jeho očí a pak se otočila na ty dvě.

„To byste nepochopily,“ uzemnila jsem je nakonec a nevšímala si jejich dotíravých řečí. Bohatě mi stačilo, že mě budou vyzvídat tak dlouho, dokud jim neřeknu, že jsem si ho snad „vysnila“. A pak mě milerády pošlou do blázince, samozřejmě bez knihy.

„Terezo? Moniko? Chtěly byste nám něco říct?“ napomenula je po chvíli naše třídní učitelka. Po jasném zakroucení hlavou ve znamení nesouhlasu se otočila i k ostatním a jasně nám pokynula, abychom se vydali, jako poslední, do třídy.

Po celou cestu jsem sledovala záda Martina a nemohla uvěřit vůbec něčemu tak... nereálnému. Jak je možné, aby byl stejný jako Martin z té knihy? Pořád jsem si opakovala, že tohle není skutečnost, že je to jenom sen, že jsem si to všechno jenom vysnila a že jakmile se probudím, všechno bude jako dřív. Budu se bavit s Terkou a Mončou, žádný nový žák nebude, nebudu mít takové nervy...

***

Ve třídě jsme si sedli přesně tak, jako loni, akorát Martin musel počkat, až si všichni sednou a až poté si sedl na jediné volné místo, bohužel pro mě – přímo za mě. Jako by se to neobešlo bez zvídavých otázek holek...

„Já jsem Tereza,“ vyhrkla Terka na Martina, který se samozřejmě lekl, ale její nastavenou ruku přijal a přidal slabý pokus o úsměv.

„A já Monika, ale přátelé mi říkají i ‚Mono‘,“ dodala hned Monča a okouzleně se na něj usmála, Tereze věnovala pěkně naštvaný výraz. I na ni se lehce usmál, přijal její ruku a pak se otočil na mě. Asi bych se mohla představit, napadlo mě.

„Ahoj, jsem Aneta,“ podotkla jsem a slabě se na něj usmála, na víc jsem neměla. Nemínila jsem o tom nikomu – upozorňuji, že nikomu – říct.

„Těší mě, kočko,“ odpověděl mi a věnoval mi okouzlující úsměv. Holky vedle mě jenom nevěřícně koukaly, že jim nic neřekl a mně jo a tomu jsem se prostě musela zasmát. „Doufám, že budeme opravdu dobří kamarádi,“ dodal k nám třem, ale spíše to bylo mířeno na mě. Ještě chvíli jsme se na sebe navzájem dívali a já se začala v jeho očích ztrácet...

„Aneto, jsem ráda, že se chceš skamarádit se svým novým spolužákem, ale po škole budete mít času dost, nemyslíš?“ okřikla mě učitelka, tak jsem se radši otočila zpátky k tabuli a snažila se nevnímat Martinův pohled, který na mě prostě visel.  Bylo podivné, když jste najednou ve svém skutečném životě viděli někoho, koho znáte pouze z knihy.

Ale největší šok mě čekal, když jsem si uvědomila, co mi vlastně řekl. ‚Těší mě, kočko?‘ Kdo si myslí, že opravdu je? Tohle není ten, kterého znám z knihy. Bohudík nebo bohužel? Toť otázka...

Především, než Vám cokoliv oznámím, bych se chtěla omluvit, že jste museli čekat na další kapitolu a také se omlouvám za to, že je tahle kapitola tak krátká. Slibuji, že příští kapitola už bude delší, jenom... Nějak jsem ztratila svou múzu... =) 
Snad se Vám to líbilo a zanecháte mi nějaký svůj komentář - stačí i jeden smajlík - a samozřejmě beru i záporné... =)
Liefe.

Autor: Liefe (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek I ve mně můžeš najít zalíbení... - 3. kapitola: