OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Icebergs 26



Icebergs 26Když vám na někom záleží, jsou věci, které vám dělají starosti. O některých víte, některé vám připomenou ostatní.

26.

Vicky

„Nečum."

„Já nečumim."

„Čumíš. A uč se."

„Ty se taky neučíš! Hraješ Solitaire!"

„To je pravda. Ale teď jsem vyhrál podeváté v řadě, přece nechceš, abych přerušil vítěznou lajnu."

„To není fér!"

„Tak to ti vyvracet nebudu, puso. A neruš, potřebuju červenýho žolíka."

Tohle byl jen jeden z mnoha rozhovorů, který jsme se Scottym kdy vedli. Od té doby, co jsme spolu bydleli, se naše rozmluvy poněkud zkrátily. Za což nemohl ani jeden z nás, ale rušivý element jménem zkouškové období. Ze začátku jsme to brali jako obrovskou výhodu - tím, že jsme teď spolu většinu času, dohlédneme na sebe a budeme tím pádem na zkoušky připravení a naučení. Když se já budu chtít koukat na seriály, dostanu za ucho. Když bude Scott malovat nebo si půjde zacvičit, nedostane večeři. Fungovalo nám to první týden.

Prokrastinace a odkládání učiva jednoduše ke každému studentovi neomylně patří, a ať se snažíte sebevíc si to nepřipouštět, nejde tomu uniknout, ani když vás někdo kontroluje. Místo toho, abychom si řekli, že na to dlabeme, začali jsme jeden druhého podvádět. Když si šel Scott zacvičit, já se vrhla na díly Přátel, které mě zaručeně dokázaly vytáhnout ze špatné nálady, a přežírala se čokoládou. Potom jsme si vynadali, slíbili si, že už to neuděláme, a za dva dny to jelo nanovo.

Ke konci ledna už ani jeden z nás neměl náladu být vstřícný nebo tolerantní. Prostě jsme spolu koexistovali ve společném prostoru a modlili se, abychom měli co nejdřív hotovo.

Ten večer jsme se měli učit na ústní zkoušku z interiérů, ale já místo poznámek zírala na svého nejlepšího přítele, jak se šklebí a soustředí. Měl na kolenou počítač a rozhodně se neučil. Hrál karty. Pošahaný Solitaire, který mi nikdy nešlo. Zatímco moje procento výher se průměrně pohybovalo kolem deseti, Scottyho statistiky zářily snad dvěma devítkami vedle sebe.

Zafuněla jsem a snažila se do hlavy dostat pár dalších řádků, ale i to bylo předem odsouzeno k záhubě.

„Je to tááám! DESETKRÁT!" vykřikl radostně Scotty a zvedl notebook nad hlavu, kde ho pár vteřin držel jako důkaz svého triumfu.

„Gratuluju, jsi mistr světa v karetní hře," ušklíbla jsem se. „Co víš o… secesi v Paříži?"

„Jedno slovo, kotě. Guimard. Na tom mám tu otázku postavenou, víc nepotřebuju," zazubil se. „Myslím, že ho rozložím tím, když mu řeknu, že třeba v pátém pařížském obvodu navrhnul vstup do metra stanici Saint-Michel. Mám v rukávu ještě pár dalších. Ale já chci renesanci. Vysoký, úzký okna, obálky na zdech… jo, pojď mi."

Nešlo se nerozesmát, za pár vteřin jsme oba propukli v neutuchající smích, který nervy, nedostatek spánku a přemíra kofeinu proměnily v neukočírovatelné veselí, že nám přišlo nanejvíc vtipné i obyčejné pípnutí příchozí zprávy na mém mobilu.

„To bude Shrek," škytala jsem, jak se mi nedostávalo vzduchu, protože mě bolela dokonce i žebra, „měla bych mu odpovědět."

Já a zlobr jsme spolu oficiálně „seděli", jak jsme tomu začali říkat, už měsíc a dva dny. Nutno podotknout, že jsme toho doopravdy moc nenachodili, takže by to stejně byla bezpředmětná poznámka. Ona moje paranoia, že jsem neustále sledována, kdykoliv se on objevil u mě, nebo já u něho, tomu procházení se ve světle měsíce moc nepomáhala. Každé ráno jsem se budila s pocitem, že až se podívám do ranních novin, bude můj obličej přes půlku stránky s pěkně tučným titulkem.

K mé nemalé úlevě se to zatím nestalo, takže jsem se uklidňovala a Ryanovo ujišťování, že tuhle jízdu na horské dráze zvládneme, začala brát vážně.

Shrek: Lyžuješ?

Zamračila jsem se na displej telefonu a nakrčila nos. „Myslím, že asi něco pil," konstatovala jsem, když jsem textovku ukazovala svému souputníkovi.

Scotty se pobaveně zašklebil. „Taky bych si něco dal." Střelil pohledem k ledničce, kde se chladila láhev bílého, kterou jsme si tam strčili jako malou motivaci za poslední zkoušku a se kterou jsme chtěli slavit, ale teď hrozilo, že padne za vlast v předstihu.

Vyplázla jsem na něj jazyk. „Zapomeň."

Dr. Watson: Učím se, skopová hlavo.

Shrek: Nová přezdívka? Pravděpodobně jsem si zvyknul, protože mě to vůbec neuráží, paní Columbová. Ale neptám se tě na to, co děláš teď. Ptám se, jestli umíš lyžovat.

Dr. Watson: Poměrně… obstojně, řekla bych.

A radši už jsem nedodala, proč se ptá, protože mi to bylo napůl jasné a srdce mi sevřela ledová ruka. Trochu vyděšeně jsem se podívala na Scotta a nasucho polkla. Být s Ryanem o samotě ve městě bylo něco úplně jiného než s ním někam jet.

Jsou prostě věci, které nechcete za žádnou cenu pokazit, když vám na tom druhém záleží.

Prudce jsem semkla rty k sobě a klouby mi zbělaly, jak jsem stiskla přístroj v dlani. Pozvednuté obočí naproti mně bylo dostatečnou odpovědí. „Klid," zformulovaly rty mého nejlepšího přítele to nejdůležitější slovo. „Je normální, že jsi nervózní. Ale je to zbytečný. Ten chlap tě miluje, nic nepokazíš."

„Jo, já vím," souhlasila jsem, ale nevěřila tomu. „Taky ho miluju, ale to je možná ta potíž."

Přemýšlivá vráska se mu objevila na čele z ničeho nic a nakonec se mě jednoduše zeptal: „Cože?"

„Měl děsně moc holek přede mnou," vyhrkla jsem. A jen co to ze mě vypadlo, tak jsem si přistiženě připlácla ruku na ústa, jako bych té myšlence mohla zabránit spatřit světlo světa. Ale bohužel, levitovalo to mezi mnou a mým spolubydlícím, čekalo to, až to jeden z nás nějak uchopí a pohřbí hluboko pod zem.

Znělo to stupidně.

Nahlas mnohem víc než v hlavě. Ale to už tak bývá.

Nejlepší, co podle mě mohl Scotty udělat, by bylo, kdyby se začal smát a řekl mi, že jsem husa a ať to pustím z hlavy. Ale vyvedl mě z omylu, protože věděl, že jeho smích ve skutečnosti vlastně vůbec nepotřebuju, jelikož mi na téhle blbosti záleží víc, než by bylo zdrávo. „Netrap se, Vicky," usmál se na mě měkce a natáhl se, aby mě konejšivě poplácal po paži. „Už jen to, že si děláš starosti, naznačuje, že to bude v pohodě."

„Mělo by mi to bejt jedno," zafuněla jsem trochu naštvaně, ale zlobila jsem se hlavně na sebe. „Vyznal mi lásku před milionem lidí, co je mi po těch, co si vodil domů dřív. Jenže…" odmlčela jsem se a najednou byl mnohem zajímavější můj puntíkovaný hrneček s čajem než Scottovy empatické oči. Prudce jsem zakroutila hlavou, abych to vytřepala ze všech mozkových závitů. „Poprvý to stejně bude trapný a neohrabaný," konstatovala jsem racionálněji, „máš pravdu, neměla bych to řešit."

Vysloužila jsem si pochvalný úsměv a obrátila svou pozornost zpátky k diskuzi s hokejistou.

Shrek: A příští týden máš čas? Od pondělí do středy? Kdy ti končí zkoušky?

Dr. Watson: Pozítří, takže mám času dost, než mi začne škola.

Shrek: Už žádný nemáš, jedeš se mnou na hory, princezno.

Dr. Watson: A co budeš dělat ty? Stát pod kopcem a čekat na mě? Nemáte náhodou takový aktivity v sezóně zakázaný?

Shrek: Nic se mi nestane.

Shrek: Ale je roztomilý, jak se staráš.

Protočila jsem oči v sloup. „Ryan si jede na lyže zlomit nohu, protože zřejmě děsně moc chce platit pokutu."

Dr. Watson: Zalez.

Shrek: Rozkaz.

Odfrkla jsem si a vrátila se ke šprtání, zatímco Scottyho telefon zavibroval a přerušil tak další hru v kartách.

Ale moje myšlenky od secese utekly k hromadám sněhu a praskajícímu dřevu v krbu. Na sucho jsem polkla a nechápala, jak se můžu těšit a zároveň panikařit.

Hádala bych, že to k lásce asi patří.

***

Vždycky když udělám zkoušku, mám najednou pocit, že je svět plnej duhy, jednorožců a balónků. V kapse mě hřálo krásné béčko, a i radost za kamaráda, protože Scotty si vytáhnul svoji oblíbenou renesanci, zaperlil a oslavil to jahodovým muffinem hned v pekařství za rohem. Potom jsme se museli rozdělit, jelikož jsem měla domluvenou schůzku s Robinem.

Západní Dvaatřicátá byla kromě desítek obchůdků příšerně rušná ulice, přejít přes silnici se tu rovnalo stezce odvahy, ale když na mě Robbie už netrpělivě mával od jednoho z vchodů, vrhla jsem se v pravé chvíli do mezery mezi auty a zariskovala.

Na druhé straně jsem klasicky zakopla o obrubník, když jsem se chtěla urychleně dostat do bezpečí, naštěstí jsem nepolíbila chodník, protože mě Rob zachytil, a zatímco mi naoko starostlivě oprašoval ramena, vysmíval se mi, jaké jsem nemehlo. Potom mě vzal za ruku a dal mi ve dveřích do domu přednost.

Pokud mě paměť nemátla, Saint Laurie se pravidelně dostávalo na první místa v žebříčcích, kam si jít nechat v NYC ušít prvotřídní smoking. Nepochybovala jsem o tom, že cena jejich saka by pokryla můj (nejméně) tříměsíční nájem, ale životní události, jako je třeba bratrova svatba, si žádaly přesně takové řešení.

Možná o to větším překvapením bylo, když právě budoucí ženich znal všechny uvnitř jménem.

Nikdy jsem nezkoumala Robinovy výpisy z účtu, bylo mi jasné, že na tom není zle, když má ten úžasnej byt s ještě dokonalejší plazmovou televizí (stýská se mi, Jamie), ale po návštěvě tohohle krejčovství, kde vám klidně nalijou šampáňo jako ve filmu, jsem pro svého staršího sourozence měla už jen jediné slovo.

Pracháč.

„Neřekl jsi mi, že bereš úplatky," sykla jsem, zatímco si prohlížel látky a každou tituloval jako černá, ačkoliv pro mě některá byla do tmavě modré, jiná zas inklinovala k šedivé.

„Mám dva platy," odpověděl naprosto nevzrušeně a já vytřeštila oči. „Nezapomněla jsi? Soukromá firma i státní návladní? Jako správný občan platím daně, odvádím poplatky a zatím nemusím nikoho živit," připomněl mi.

„Když o tom mluvíme," změnila jsem téma, aby si náhodou nevšiml, jak jsem na něj pyšná, že tak tvrdě dře, a nepoužil to potom proti mně, „už jste to s Andreou probírali?"

Veselé oči po mně pobaveně blýskly. „Nejsi náhodou příliš zvědavá?" opáčil.

„To jsou informace," opravila jsem ho. „Scotty bude chtít detaily, chápeš?"

„Kdo si počká, ten se dočká," ujistil mě. Potom zvedl hlavu, aby pohledem přivolal asi dalších pět lidí, kteří tu bylo jen proto, že byl Robbie ochotný vyplácnout tolik peněz, že z toho budou svoje rodiny živit půl roku.

„Jackie, měl bych na vás velkou prosbu," otočil se na postarší ženu, „moje sestra měla skvělý nápad a jsem si jistý, že vy jste jediná, kdo jí dokáže splnit přání."

Jackie se na něj mile usmála, až se jí kolem očí i rtů rozprostřely malé vrásky. „Pojďte se mnou, slečno Holmesová, a povídejte, co vás napadlo," vyzvala mě a zavedla mě do malé útulné kanceláře, kde jsem jí vyklopila, proč chci na bráškův velký den to, co chci.

S Robinem jsme se potkali až v moment, kdy mi brali míry. To už seděl v pohodlném křesle, v ruce způsobně šálek s čajem a umíral touhou, aby mě vyzpovídal. A pak že Scotty je drbna, to určitě…

„Gratuluju ke všem zkouškám, sestřičko, jsem na tebe moc pyšný," začal oklikou a nechal mě chvíli vyprávět, jak moje studium pokračuje, abych získala falešný pocit bezpečí. Samozřejmě, mohla jsem to čekat. Už když se mě ptal, jak se mi bydlí a jak nám to funguje, jsem mohla zdrhnout. Jenže jsem se nechala napálit, ostatně jako vždycky.

Už roky se snažím tu jeho neprůstřelnou taktiku vyzvídání prolomit, ale vždycky prohraju. Jako tentokrát. „Už ti řekl, že tě miluje?" pronesl mimochodem mezi řečí.

Zalapala jsem po dechu jak ryba na suchu. Zamračila jsem se. „Eh… jo," zamumlala jsem.

„Takže ne," uzavřel moji podivnou odpověď.

„Ale jistě, že mi to naznačil," vyhrkla jsem. „Copak jsme malí haranti, abychom si to museli říct nahlas a přesně slabiku od slabiky?"

„Jen jsem se zeptal," bránil se, ale tak nějak mi bylo jasné, že mi chtěl nasadit brouka do hlavy. A já se toho otravného hmyzáka snažila zabít celou cestu domů.

Pochopitelně - nejlepší je léčba šokem.

Už když jsem odemykala dveře, slyšela jsem hlasy. A jen co jsem překročila práh, objevily se v chodbě dva obličeje s širokými úsměvy. „Čau, puso, jak ses měla?" pověděl jeden z nich.

Ten druhý nezůstal o nic moc pozadu. „Ahoj, princezno."

Otevřela jsem ústa, že se k těm pozdravům vyjádřím, jak se patří, ale nedostala jsem příležitost. „Tak my jdeme, nemusíš na nás čekat," sděloval mi Scotty, zatímco se nazul do tenisek a strhnul svoji bundu z háčku. „Hezky se napapej, vykoupej a zalez pod peřinku jako hodná holčička," dobíral si mě a hodil si přes rameno sportovní tašku.

„Jdete kam?" dokázala jsem ze sebe dostat.

Blonďák se uculil, naklonil se ke mně, majetnicky mě chytil za bradu a přisál se na moje rty, takže by mi v ten moment bylo jedno, i kdyby mi oznámili, že letí objevovat vodu na Marsu. „Zahrát si futsal, máme sraz s klukama z mančaftu," odpověděl mi, jakmile mě propustil, a trochu škodolibě se usmál, když jsem se zmohla jen na přikývnutí.

„Zejtra slavíme zkoušky a povyprávíš mi, co jste řešili s Robbiem," ušklíbl se Scott, rozcuchal mi vlasy a byl pryč dřív, než jsem stačila zareagovat.

„Zavolám ti," slíbil mi Shrek, políbil mě na čelo a probralo mě až bouchnutí dveří.

Co to, sakra, bylo?

On mi přebral Scottyho?

No počkej, zlobře!


 

Chci se omluvit, že přidávání dílů trvá tak hrozně dlouho, ale mám toho teď příšerně moc. Budu se snažit psát co nejrychleji, ale mám spoustu povinností a málo volného času. Držte mi, prosím, palce, ať mi to všechno dopadne na jedničku. =)

Ale mám ještě něco, co bych vám chtěla říct. =)

Dneska je to přesně rok, co se na stránkách objevil první díl Icebergs. Ani nedokážu slovy vyjádřit, jak vděčná jsem vám všem, kteří mě neustále podporujete a dáváte mi najevo, že vám na tomhle příběhu pořád záleží. Nikdy nebudu schopná vám za to dostatečně poděkovat - mám vás ráda, vážím si toho, co pro mě děláte, jste ti nejlepší čtenáři, které si pisálek jako já může přát.

Děkuju vám za to.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Icebergs 26:

7. lu
26.04.2015 [17:19]

Achjo, já už se ani vyjádřit nemůžu, protože je to tak strašně úžasné, že ze sebe nedovedu vymáčknout ani slůvko. Nová zavislost, fakt že jo. Emoticon

6. Tethys přispěvatel
28.03.2015 [21:45]

TethysTahle kapitola je tak úžasná, že by si zasloužila aspoň stejně velký komentář, jako je velký Scottyho úsměv, ale obávám se, že mi to asi nevyjde, protože jsem totálně mrtvá. Emoticon Emoticon
To učení na začátku mi někoho připomíná... hm... Emoticon Třeba mě skoro každý den... Emoticon Bylo to hrozně roztomilé, a docela se těším, co se ještě vyklube z té otázky, jestli umí Vicky lyžovat... a teď nemyslím TO, ale mám dojem, že by Shrek a Dr.Watson na horách mohli být dost zábavní. Emoticon
Nakupování s Robbiem... k tomu snad nemusím nic dodávat. Robbieho mám vážně ráda, mít takovýho fajn bráchu je k nezaplacení. Emoticon
A věta "On mi přebral Scottyho!" to zabila totálně nejvíc. Emoticon Emoticon
Takže Fluff, bylo to dokonalé jako vždycky, gratuluju k tomu krásnému výročí (better late than never, huh?) a piš, ať je tady další kapitola co nejdřív! Emoticon
Vážně jsem si to moc užila, děkuju Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Hanka
15.03.2015 [15:31]

Fluff, ty jsi mistr ve vykreslení daných situací a Vickyiných pocitů. Všechno to vypadá tak věrohodně, čte se to úplně samo - začneš a hele, konec! :o) Kapitolka je zase skvělá, jako vždycky. A moc se mi líbí, jak tam nenápadně (a i nápadně, co si budem povídat) zapojuješ ten svůj bezva smysl pro humor. A úplně nejvíc byl Scotty. Ten mě dostal. Jak se sčuchnul s Ryanem. A věta "On mi přebral Scottyho?" to úplně zabila. Tomu říkám správná tečka na konec! :o)

Fluffy, ani nevíš, jak moc se u čtení vždycky bavím, je to pro mě taková krásná chvilka odpočinku mezi učením (a jiným flákáním, jak jsi správně poznamenala, odkládání učení ke každému studentovi neodmyslitelně patří). I když jsem tuhle kapču četla už dřív, ke komentování jsem se dostala taky až teď, tak se omlouvám. A moc se těším na další!

4.
Smazat | Upravit | 11.03.2015 [16:32]

Konečne ďalšia. :) Skutočne zbožňujem, ako dokážeš rozpitvať aj tú najmenšiu hlúposť do detailu až to vyústi v záchvat smiechu.

A tá posledná veta: On mi prebral Scottyho, no veta za milión.

Jej problém bol náhodou dosť závažný. Shrek je lámač srdcí :p a buďme k sebe úprimné, nás by tiež omrzel vzŤah, kde je náš milenec na houby, aj keby sme ho milovali neviem ako tak nemôžeme byť predsa pokritecké a čakať, že keď sa chlapovi nebude páčiť sex tak aj tak zostane s nami pre naše pekné oči. :p

teším sa naďalšiu a som zvedavá, či nám dopraješ trochu korenia :p

3. Sweetly přispěvatel
11.03.2015 [13:52]

Sweetly Emoticon Emoticon Emoticon

10.03.2015 [21:50]

ninikGratuluji k prvním narozeninám Emoticon Emoticon Kapitola se ti jako vždy povedla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon takže doufám v brzké pokračování a držím palce! Emoticon

1. Carol1122 přispěvatel
10.03.2015 [19:40]

Carol1122Nejradši ze všeho bych ti teď dala velkou pusu a výskala radostí, že je další kapča, ale mám pocit, že dneska začnu urážlivě a to slovem: ty jedna zrádkyně! Emoticon Já tady vyhlížím každou vteřinu novou kapitolu, chci vědět info o kapitolách, culím se jak blbeček nad každou částí, kterou mi pošleš a pak když konečně jí vydáš, tak mi o tom ani neřekneš? Emoticon Jsem smutná, škola by klidně nad touhle bááájo kapitolkou počkala, to mi věř Emoticon

Tak dobře, uklidním se a konečně ti zase začnu říkat zlatíčko Emoticon Emoticon Začnu tím začátkem - já z těch jejich rozhovorů nemůžu. Prostě vůbec Emoticon Emoticon Emoticon Umím si je dokonale představit, jak se navzájem načapou, či se přiznají a pak si prostě dávají tresty, které jsou jim k ničemu, když jim je svatější prokrastinace Emoticon To bys, Jituško, mohla vyprávět, že jo? Emoticon Ale ty jsi naštěstí tak úžasně chytrá, že jsi to zvládla jako Vicky a prostě pak se radovala a šla to oslavit Emoticon Nás to ještě čeká za týden (už už už Emoticon Emoticon Emoticon - taková pozdní oslava zkoušek, i třeba mého vysvědčení, Icebergs, našeho čekání... fajn, přestávám žvanit, jdeme tam kvůli princovi Emoticon). Takže ani nevíš, jak moc se mi líbily popisy, co Fiona s Oslíkem dělali před i po zkouškách. Emoticon Emoticon
Ta scéna s Robbiem byla prostě nejlepší Emoticon Už se to chystá? Doufám, že jo, děsně se na to těším Emoticon Fiona sice brášku neměla (což je škoda), ale Krasoň to nebude, na to je moc hodnej Emoticon Ani nevím, ke komu bychom ho přirovnaly... Emoticon Artuš!!! Emoticon Emoticon Emoticon Ten je dokonalej Emoticon Ano, bude to Artie, prostě jo Emoticon
No a ta poslední scéna? Och Emoticon Emoticon Dva největší hrdinové a nejlepší kámoši? Konečně!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Ryan je prostě zlatíčko, tak sladký zlatíčko, to jak miluje Vicky, to je prostě nááádhera Emoticon A na ty hory se fakt těším! Vicky se ukáže jako skvělá lyžařka nakonec, nebo v to alespoň tajně doufám Emoticon

Zlato, abych to shrnula. Prostě se ti ta kapča zase nesmírně povedla, miluju tvůj styl, tvoje myšlenkové pochody, popisy scén, ten tvůj humor... můžu najít ještě mnoho dalších věcí, ale slovo VŠECHNO to shrne asi nejlíp Emoticon Emoticon Moc se ti to povedlo a i když je kapča na můj vkus ráda, protože od tebe miluju ty dlouhé, vzhledem k pressu, který máte ve škole ti to fakt odpustím a budu jen doufat, ať je další zase brzo brzičko! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

P.S. Gratuluju k tomu jednomu roku, nádherný jeden rok se taky musí oslavit! Emoticon Emoticon Emoticon Abych se ti přiznala, natočila jsem jedno videjko dneska z mobilu, kde jsem ti ve třech minutách vychválila Icebergs až do nebes a chtěla to dát na YT (neveřejné, samozřejmě) a poslat ti to. Můj pomalej mobil a velikost videa (293 MB)... to fakt moc nešlo Emoticon Něco jako dáreček ještě vymyslím, slibuju Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!