OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 8

08.03.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1000×

8. kapitola

Musíme sice hlídat tábor, ale holky sebou dovezli zajímavou zásobu alkoholu. Takže... sedneme si k ohni a budeme..no pít. Už jsem byla opilá,a le vyprchalo to kolem pěti hodin. Uvidíme jak dopadnu dneska...

Bylo kolem tři čtvrtě na dvanáct a my už byli připravení s baterkami. Stáli jsme ještě u ohně, kde jsme seděli všichni. Dospělí odešli před půl hodinou. Nachystat to a schovat se, aby je postrašili. Nevím, co se u ohně dělo. Celou dobu jsem tančila v malém sále. Neustále mi tam hrála písnička Impossible od Jamese Arthura. Na tuto skladbu jsem měla nacvičit do Freedancu. To je skupina, do které chodím. Taneční skupina. Úplně jsem na to zapomněla. Takže to teď doháním na poslední chvíli. Ale už to skoro všechno mám. Natáčela jsem si to na kameru. Takže doufám, že to potom nezapomenu. V jedné chvíli tam přišli. Naše grupa. Ukázala jsem jim, co zkouším, a Harry to samozřejmě chtěla naučit. Přidali se i ostatní. V té chvíli jsem si neuvědomila, že to natáčím, ale když jsem se na to později podívala, je to legrační. Rozezněla se siréna a já vpadla do sobě přiřazené chatky. Obývalo ji osm chlapců.

„Převlíct do teplýho a pohodlnýho pro vás. Nabalit do batohu pláštěnku a ukázat mi funkční baterku. Už jsme šli jednu trasu a v těchto týmech budete i nyní. Čeká vás trasa. Zkouška, jestli se nebojíte a jestli trefíte domů. Nemusíte se ničeho bát, kdyby něco. Máme vás pod kontrolou,“ usmála jsem se a doufala, že neuvidí moje skrz naskrz propocené bílé tílko. Riflové kalhoty se mi lepila na stehna, ale to jsem neřešila. Vyhnala jsem děti ven s funkčními baterkami. (Víte co by bylo vtipný? Kdyby jim ta baterka vypnula a nejela. A oni by tam zůstali. Hahaha...) Hádáte správně. Pořád mi dětičky nepřirostly k srdíčku. Ale prachy jsou prachy.

Když odešla poslední skupinka, doslova jsem se zhroutila na místo vedle Nialla. Vedle mě už nebylo na lavičce volno, tak jsem se o něho opřela. Překvapivě sebou cuknul. Pak mi však položil ruku pod prsa a pomohl mi do pohodlné polohy. Určitě se tam nahoře tlemí jako blbeček. Niall. To je takovej ňuňík, že to snad ani nejde. Je vtipnej (směje se každé volovině), dobře zpívá (i naživo) a je i pěknej (nejde říct, že ne).

„Děcka... budeme hrát chlastací hru. Potřebuju to,“ prohlásila jsem po chvíli velmi vyčerpaným tónem. Ano. Normální člověk by si šel lehnout, ale je to poslední noc, kdy si můžu užít. Teda užít zábavu. Ne sex. Sakra. Moc si nepomáhám. Nevadí.

„Co je chlastací hra?“ ozval se nademnou Niall.

„Ach jo. Vy nic neznáte. Prostě se vezme tabulka,“ vytáhla jsem zmačkaný papír s meme obrázky,„a tady máte třeba ´pijou všichni vedle tebe´, ´Piješ´, ´Napij se třikrát´ a tak. Podejte nějakou věc, která bude vaše figurka, kostku mám já.“ Nedá se říct, že jsem se nepřipravovala. Začali jsme hrát, když Sylvie přinesla dvě flašky rumu. Prvních asi šest loků jsem zvládala dost znatelně. Pak se mi začal obraz světa rozmazávat.

„Dojdu pro další,“ začala se hystericky smát Sylvie.

„To je tak vtipná věta?! Věta! Vtipné to slovo,“ zvedla se Rachel z lavičky a se zpěvem šly k chatce. Asi po půl hodině se ozval Zayn. (Haha, určitě jste mi naletěli. Tak pět vteřin...) Začala jsem se nahlas smát.

„Pojďme pryč. K nám do… škyt... chatky. Tam to bude... škyt... lepší,“ vyprskla jsem ještě jednou. Jak škytá. To je tááák vtipné. Bože, já jsem opilá. Zvedli jsme se a vydali se jako nějací agenti FBI pryč. V půli cesty jsem spojila prsty, abych naznačila pistoli. Z toho jsem, mimochodem, měla taky totální výtlem. Když jsme došli k chatce, Niall se zvučně zasmál a rozběhl se k nejbližšímu vlezu do rybníka. Liam v patách za ním. Když už jsem tam zůstala s Harrym, podívali jsme se na sebe a se smíchem jsme tam taky běželi. V oblečení jsem vpadla do rybníka. Konečně ze mě začal odtékat pot a zaschlej rum. Uslyšeli jsme z naší chatky smích a pak velké bum.

„Ony snad usnuly!“ zařval Zayn když uslyšel dvojité chrápání. Všichni jsme vybuchli smíchy. Já jsem jako první vyběhla ven z vody. Dokážete si představit, že byla tam jako v prrr…čicích (abych nebyla sprostá). Takže když vedle mě šel zmáčený Louis a najednou tam nebyl, nebylo se čemu divit. Koukla jsem dolů a rozeznala ho ve znatelné tmě a rozostřenými smysly. Plácal se na zemi.

„Vypadáš jako vorvaň,“ další podmět, aby Niall vybuchl smíchy. Vešli jsme na terasu. Harry nás předběhl a rázně si stoupl před dveře, otočený k nám čelem, k Ivanovi zády. Vyprskla jsem smíchy, a i když ostatní nevěděli, čemu se směju, začali taky.

„Nebudete mi tam šlapat v mokrým, vysvléct!“ poručil Harry a sám si sundal promočenou košili. Zůstal před námi stát jenom v bílých trenkách. Takových těch obtažených. Koukla jsem se na jeho rozkrok a dělala, že myslím. (Jsem opilá!) V takovémhle stavu to moc nejde. No, nevadí. Sundala jsem si tílko a pak i kraťasy. Ještě že mám nové prádlo. Teda nemyslím, jako že jsem si ho vyměnila poprvé za celý týden, ale nový jako před měsícem koupený. Černé krajkované kalhotky (bokovky, jestli víte, co tím myslím) a stejná šprnda. Harry si mě taky se zájmem prohlédl. Vzala jsem věci a vešla dovnitř. Hodila jsem je do vany a pak se sesunula podál postele. Měli tam šest postelí. Dobře pro mě. Ale na jedné kufry. Mínus pro mě. Přede mě si stoupli nazí kluci. Prohlédla jsem si jejich tváře a pak jsme pohlédla na jejich jediné oblečení. Harry, bílé, to už víme. Niall má světle šedé. Nějaké značky, ale to fakt nepřečtu. Louis. Černé. Taky nějaký značkový. Nějaké jméno, ale chcete po mně moc. Liam stejné jako Harry a Zayn jako Louis. Posadili se do kruhu kolem mě.

„Co teď?“ řekl totálně namol Harry. Zkřížila jsem si nohy na turka.

„Jsem opilá jak krocan,“ šeptla jsem a Nialla jsem tímto argumentem doslova položila na záda. Tlemil se a tak jsem vstala a teď se na mě se zájmem v očích koukali oni. Popošla jsem k Niallovi a sedla si na něj obkročmo.

„Dejchni na mě!“ poručila jsem mu. Se smíchem na mě dýchnul. Vyskočila jsem z něj. „Fuj. Táhne to z tebe jak z dogy!“ štěkla jsem ze smíchem. Pak jsme došla k notebooku. Otevřela ho a našla hudbu. Pustila jsem písničku Up All Night od One Direction (jiné písničky tam snad ani neměli) a začala tancovat po pokoji. Na slova Katty Perry Its on replay nebo co jsem začala předvádět je ve videoklipu k písničce One Thing. Stoupli si a šli se mnou. Pak už to tak nějak proudilo. Skákali jsme a já měla chvíli pocit, že na nás spadne celá chata. Zayn už zpíval na posteli a Louis se snažil ve značně opilém stádiu udělat stojku. Když písnička skončila, lehla jsem si na podlahu.

„Teď budeme hrát líbací flašku,“ jako obvykle jsem jim musela vysvětlit, v čem spočívá princip hry. I když jsem to vysvětlovala dosti potrhlým způsobem. Vzhledem k mému stavu. Opilá, opilá, opilá. Pak už jsme zase seděli v kroužku a já začala točit flaškou. Řekli jsme si, že na koho padne víčko, musím políbit toho, na koho padne spodek. A nějak se proměnit, aby se všichni vystřídali. Zatočila jsem a spadlo to víčkem na mě a spodkem na…

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 8: