OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Impossible Little Things 7

07.03.2013 (12:00) • JanieHutcherson • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 962×

7. kapitola

„Jsme parta. Já, Michele, Michele, Annie, Luk a Aleš. Nevím, jak jinak říct česká jména," usmála jsme se a v paměti se mi objevili všichni kamarádi, jak jsem je vyjmenovávala. Jak se mi po nich stýská... ale o One Direction jim nesmím říct... to bych se okamžitě zabila.

Děti uviděly další úkol a vyběhly k němu. Pomalu jsme k nim došli a přečetli si poslední prosbu. "Do tábora si cestu najděte samy". Poradili jsme dětěm, že prašná cesta před námi vede k táboru, a ony se s radostí rozběhly. Došli jsme za nimi a hned jsme se dostavili k Velké. Stoupli jsme si před ni a zasalutovali.

„Vše splněno, děti najedené a vyčerpané," vykřikl Louis jako rozkaz. Já se rozhlédla a uviděla, že kluci jsou už tady. Jako Niall, Liam, Zayn a Harry. Mávli na nás a ukázali k rybníku. Přikývla jsem.

„A teď se hodláme koupat," vykřikla jsme a ani nečekala na její reakci a rovnou strhla ruku a vyběhla ke klukům. Louis mě následoval. 

„Já jsem pro. Běžím se převléct," kývl a já vyběhla k chatce. Sundala jsem si ze sebe zpocené věci a převlékla se do puntíkovaných červenobílých plavek. Přehodila jsem si přes to bílou košili, která mi byla velká, takže z velké většiny zahalovala i zadek. Na ruku natáhla gumičku, přezula se do žabek a nasadila sluneční brýle. Pak jsem pomalým krokem došla k rybníku. Když mě uviděli a já k nim došla, začali si sundávat trika, a protože měli obyčejné kraťasy, asi jim bylo jedno, že je budou mít mokré. Asi to jsou i plavky, co já vím. Pohled mi spadl snad na každé tělo. Sundala jsme si pomalu brýle a pootevřela pusu.

„Wau," vyšlo ze mě. Jak to dělájí, že mají všichni tak skvělé tělo? Fakt nevím, ale je to boží. Když všichni byli do půlky těla vysvlečení, koukli na mě.

„Ty nic?" prohodil Niall. Usmála jsem se a děkovala bohu, že jsem v patnácti shodila. Protože do té doby jsem měla jeden velkej špek. Ten je naštěstí minulost, a tak jsem pustila brýle na hromadu triček a sundala si košili. Když jsem si ji přetáhla přes hlavu a uviděla je, jak mi koukají do výstřihu... No, prostě všude, jenom ne do obličeje. Hodila jsem košili na zem. V té chvíli, když jsem se otočila a zatřepala nad vodou (snad jako každá holka se bojím studené vody a chvíli mi trvá, než se do ní dostanu), to asi Louis viděl, protože mě chytl za břicho a přehodil si mě přes rameno. 

„Louisi!" zasmála jsem se. Párkrát jsem mu zabušila do zad a pak už jsme se ocitli ve vodě. Cítila jsem, že mám žebra venku jako nikdy. Pustil mě, až když sám stál na zemi s půlkou pasu ve vodě. Zapadla jsem taktéž po pás do vody. Otočila jsem se a skočila takovou provizorní šipku. Ponořila jsem se tak do studené vody a začala plavat dál. Když jsem se vynořila, plavali za mnou. Ve středu jsem byla první. Otočila jsem se. A to vám teda řeknu, pohled mi utkvěl na Louisovi. Plaval a smál se. Ještě aby se nesmál, že. Pak pohodil hlavou a vlasy mu sexy přistály na správném místě. Je to fakt krásnej pohled, když se za vámi „plaví“ pět kluků. I když jsem kdesi viděla fotku, kde jsou nazí a zakrývají si partie, tak byli namakanější. No jo. Photoshop dělá divy.

První mě doplaval Zayn. Pokusila jsem se mu svůdně ukázat, ať plave za mnou, a jemu jen poskočilo obočí nahoru a plaval. Když byl dost blízko, skočila jsem na něj a potopila mu hlavu. Tím jsem vyvolala bitku.

Každý den probíhal stejně. Už se nestalo nic moc s naší skupinkou chlapců. Jen si při mé hodině nějaká holčička zvrtla kotník. Super, co? Jsem se z toho ještě teď, předslední den před odjezdem, nevzpamatovala. Snad bude moct jít na poslední noční výpravu. Jo. Chápete to správně. Dneska je pošleme spát a o půlnoci se všude rozezní sirény a v každé chatce bude někdo z nás mladších (pětka, já, Sylvie a Rachel) a řekne jim, co a jak. A je vážně super vědět, že tím naše povinnosti za tento den končí. Musíme sice hlídat tábor, ale holky s sebou dovezly zajímavou zásobu alkoholu. Takže... sedneme si k ohni a budeme... no, pít. Už jsem byla opilá, ale vyprchalo to kolem pěti hodin. Uvidíme, jak dopadnu dneska...

Autor: JanieHutcherson (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Impossible Little Things 7: