OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In Flames - 4. kapitola

10.06.2014 (09:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 791×

„To, že jsem ho zabil, jsem se dozvěděl až později toho dne, když staré (i mladé) drbny stačily oběhnout všechny obyvatele našeho malého městečka, kteří o té “tragédii” ještě neslyšeli. Doma jsem řekl, že mi ten den bylo špatně. Vlastně to nakonec nebyla tak úplně lež. Výčitky svědomí mi ležely v žaludku a ne a ne se zvednout a odejít.

Původně jsem chtěl utéct pryč – co nejdál z toho prokletého místa – přesvědčoval jsem se, že jsem se nemohl smířit s tím, že jsem vrah.

Ale přesto se znovu objevil ten vnitřní hlas, to nutkání, a to bylo silnější než mé vlastní výčitky. Nakonec jsem samozřejmě odešel – ještě tentýž den, ale předtím jsem se zbavil dalších dvou obyvatel tohohle zapadákova, ve kterém jsem vyrůstal. Mé dvě obdivovatelky (tuším, že to byly mé spolužačky), čekaly v to odpoledne jako štěňata před mým domem, aby mě obeznámily o policejním vyšetřování.

Nebylo to zase tak neobvyklé, už dříve chodily okolo mého domu, doufajíc... v co vlastně? Že se do nich zamiluji? Heh... Jak naivní, nikdy se v ženských pohnutkách nevyznám.

Musel jsem otevřít. Ale to jen, abych jim řekl, že na ně nemám náladu, že se necítím dobře.

Jak jsem říkal – jako štěňata. Poté, co nasadily pohledy nakopnutého čtyřnohého mazlíčka (kterého jen tak mimochodem měly na vodítku se sebou, i když si nejsem jistý, že bych to nazval psem... Možná spíš “štěkající” veverkou, vhodnou tak maximálně na guláš, ze kterého by se stejně najedl tak jeden člověk.), se ve mně něco přepnulo a já je vpustil dovnitř. Předpokládám, že dál si to dokážeš představit.

Naštěstí se mi nějakým záhadným způsobem (nebo to způsobil ten hlas v mé hlavě?) podařilo, aby žádná krev (a ani vnitřnosti) neskončila na zdech.

Jejich těla (nebo spíš kousky jejich těl) jsem spálil, i tu vev... toho psa.

Tohle byla nejspíš ta chvíle, kdy jsem ztratil “svou lidskost”. Neměl jsem nejmenší výčitky svědomí. V jedné chvíli jsem se dokonce přistihl při myšlence, že si to zasloužily.

V té době jsem jim vyčítal, že mnou byly okouzleny, možná až posedlé. Nikdo se o jejich přízeň neprosil. Proč si prostě nemohly běhat za nějakým hloupým fotbalistou, kterých bylo všude spousta a kterým nevadilo ustavičné obletování hloupými slečinkami.”

„To nikdo nepřišel na to, že jsi to udělal ty?” promluvil najednou Alex.

Překvapeně jsem zvedl oči od svých propletených rukou, na které jsem je po celou dobu vyprávění upíral.

„Nemyslím si, že by mě někdo podezíral. Nikdo nevěřil, že ten “dokonalý” Larius by dokázal ublížit třeba jen mouše. A pokud jde o ty holky – chodily k mému domu skoro každý den a já jim nikdy neotevřel – nikdo neměl nejmenší důvod myslet si, že tentokrát to snad bylo jinak.”

„Dokonalý...” pronesl Alex zamyšleně, pousmál se a zapálil si cigaretu.

„Ty... kouříš?” Proč se sakra červenám? Vždyť jen zopakoval má vlastní slova!

„Hm,” přikývl, pak se zarazil a natáhl ke mně ruku s krabičkou drahých a kvalitních cigaret „Chceš taky?”

„Ne, já nekouřím.” Znechuceně jsem pokrčil nos nad nepříjemným zápachem. Jak ironické – zabíjel jsem lidi, těmi nejbrutálnějšími způsoby jim zohavoval těla a mučil je, ale něco, co se ve společnosti vyskytovalo tak často, mi přijde odporné.

„Jak je libo.”

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In Flames - 4. kapitola: