OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » In Flames - 5. kapitola

29.06.2014 (17:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 754×

„Sbalil jsem si jen ty nejdůležitější věci a k nim přihodil i nějakou čepel, kterou jsem našel v otcově zaprášené (a snad nikdy nepoužívané) dílně, a odešel do Dallasu. Nikdy jsem se už zpátky nevrátil. A ne, rodiče se po mně nesháněli, nejspíš byli rádi, že někdo jako já už nežije pod jejich střechou (a potom jsem se ještě stal vrahem, jaký to úžasný syn).

Vím jen, že všem sousedům, vedení školy (a vlastně všem, kdo poslouchali) oznámili, že jsem byl velmi traumatizován náhlým úmrtím mých tří spolužáků (nebo spíše úmrtím jednoho a únosem dalších dvou – přesně tak totiž uzavřeli případ zmizení obou dívek), takže jsem odjel studovat do zahraničí. Myslím si ale, že mě nikdy nepodezírali z těch vražd, považovali mě za příliš měkkého, než abych dokázal někoho třeba jen praštit.

No, nejspíš se mýlili, co?

Teď jsou nejspíš zalezlí v domě a schovávají tam své ustrašené zadky.”

„Asi nemáš moc dobrý vztah s rodiči. Co se stalo?”

„Cha! Co na tom vůbec záleží? Staré neshody a jejich zabedněnost.”

„Počkat!.. Ty se stydíš? O co jde?”

„Tss... Nestydím se! Pokud ti jde o tohle, není to tak, že bych někoho zabil. Haha! Jak ironické! Nicméně, zpět k příběhu, kvůli němu tady taky jsi, ne?” Phew, můj smích opravdu nebyl upřímný, ale vypadá to, že jsem se tohoto tématu zbavil.

Alex se pousmál „Tak teda vyprávěj.”

„Jednu nevýhodu můj útěk měl. Musel jsem žít jako bezdomovec, neměl jsem totiž kde bydlet. Mým jediným štěstím bylo, že jsem se kdysi učil hrát na kytaru a ještě si něco pamatoval. Ale myslím, že to bylo také mým vzhledem. Navíc většina darujících byly ženy. Několikrát se mi dokonce stalo, že mi nabídly místo v jejich domě. Nakonec jsem nabídku jedné přijal – žila sama a neměla žádné blízké příbuzné ani přátele – nikoho, kdo by se staral, kdyby z ničeho nic zmizela beze stopy. Žil jsem v jejím bytě, vydávajíc se za jejího vzdáleného bratrance.

Ze začátku jsem jen bloumal po městě, ale to mě nebavilo. Toužil jsem znovu zažít ten pocit, který jsem prožíval pouze při vraždění. Tady mě nikdo neznal a já se podřídil tomu vnitřnímu hlasu. Začal jsem zabíjet bezdomovce – přeci jenom to byla konkurence. A přiznejme si to – nikdo bezvýznamného páchnoucího bezdomovce nebude postrádat.

Skoro už si ani nevzpomínám, kolik jsem jich zabil před tím, než jsem získal střechu nad hlavou.

Další obětí byla ona – tuším, že se jmenovala Julie (ne, že by mě to zajímalo), ale to si mohu plést s někým jiným, přeci jenom jsem zabil tolik lidí, že mi všichni připadají stejní.

Pokud to pomůže, myslím, že mi její smrt zachránila život. Zima toho roku byla hodně tuhá a snad všichni lidé žijící na ulici umrzli. Stejný osud by čekal i mě, neměl jsem skoro žádné teplé oblečení.

Ale za její peníze jsem mohl žít v luxusu. Dokonce jsem se dostal do vyšší společnosti, kde jsem vystupoval pod vymyšleným jménem Oliver Moore. Spousta lidí si dokonce myslela, že jsem nějakou filmovou hvězdou či modelem.

Abych byl upřímný, občas si připadám jako nějaká postava z hororového filmu. Třeba o mně někdy natočí film, možná podle tvého článku.

Tak jsem si všiml, nic nezapisuješ?”

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek In Flames - 5. kapitola: