In Flames - 9. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Larius řeší problém se zbavením se těla. Pracovní název pro tuto kapitolu: "Jsem opilý a nemám ani to nejmenší tušení, co to vlastně sakra dělám." Aneb Larius v jeho pravé podobě. Za beta-read opět děkuji Ronnie :)

13.09.2014 (10:00) • Ashley457 • Povídky » Na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 564×

Měl jsem štěstí, že jsem byl zrovna v salónku, který měl postranní místnost, ve které byly schody vedoucí na půdu. Mrtvolu jsem tedy vytáhl na půdu. No, "vytáhl", spíš jsem se o to snažil. Nejsem moc silný, vždycky jsem se spoléhal spíše na své rychlé reflexy a ohebnost, takže mi tahání šedesátikilového těla do schodů opravdu dělalo problémy a v mém podnapilém stavu to bylo ještě obtížnější. Navíc mi tělo několikrát sklouzlo zpátky dolů a já se s ním musel tahat znovu. Jsem překvapený, že si to celé pamatuju. Trvalo mi několik desítek minut, než se mi povedlo tělo vytáhnout až nahoru a pak jsem se ještě s tělem táhl až k oknu, ze kterého jsem tělo musel vyhodit.

Půda totiž měla okna na odkloněnou stranu, kde navíc v ostatních patrech žádná okna nebyla. Tělo s žuchnutím dopadlo do zmoklé trávy a zdálo se mi, že jsem slyšel i prasknutí kostí. Nebylo divu, když jsem tělo házel z druhého patra, nicméně to bylo buď tohle, nebo tělo protáhnout okolo desítek dalších lidí. Volba byla jasná.

Poté jsem se vymotal ven ze sídla s omluvou, že se necítím moc dobře a venku tělo dotáhl až k autu, které bylo také majetkem ženy, v jejímž bytě jsem žil. Snad nemusím říkat, že jsem neměl (a stále nemám) řidičský průkaz. Přesto (i přes moji opilost) jsem zvládl dojet pro lopatu a poté i na odlehlé místo, kde jsem tělo hluboko zakopal.

Druhý den jsem všeho litoval. Nejen, že jsem se vzbudil s kocovinou, ale také jsem se skoro nemohl pohnout. Jak bych taky mohl, když jsem se celou noc tahal s tělem a pak ještě kopal jámu.

Takhle jsem nic nemohl dělat. Nedalo se jinak, našel jsem si telefonní číslo salónu, který poskytoval masáže s tím, že jste si mohli maséra zavolat až do domu.

To jsem taky udělal.

Mezitím, co jsem čekal, než masér dorazí, jsem si s pomocí sekáčku na led nachystal ledové pití a trochu jsem taky uklidil.

No, nejspíš už je jasné, že to nevyšlo tak, jak jsem plánoval. Vůbec jsem neočekával, že za mnou pošlou starou obtloustlou masérku, která měla vousy a vypadala, že by mě dokázala přelomit vedví.

Každopádně mě záda bolela tak moc, že bych přetrpěl masáž i od té chlupaté veverky, kterou jsem tehdy zabil, jen kdyby to pomohlo.

Pomohlo mi to, to nezapírám, ale při "masáži" jsem měl pocit, že mi zlomila všechny kosti, na které dosáhla a že už se nikdy nezvednu.

Zvednul jsem se hned, kdo by taky zůstal ležet, kdyby ho ta ženská plácla po zadku a pronesla „Tak! A je to, zlato!"

Jak jsem si mohl myslet, že aspoň tahle nebude jako všechny ostatní a nebude se mě snažit svést. Jo, myslel jsem špatně, což jsem si uvědomil hned, jak jsem se otočil a viděl její mlsný výraz.

Nemyslel jsem a ihned jsem uchopil sekáček, který zůstal na kuchyňské lince a vrazil ho ženě ze strany do krku. Její výkřik byl přerušen bubláním krve, která vytékala jak jejími ústy, tak řezem v krku.

Viděl jsem rudě. Doufal jsem, že jsem se téhle nežádané pozornosti žen zbavil, ale byl jsem vyveden z omylu. Když jsem se uklidnil, zůstal jsem v pokoji pokrytém krví a kusy těla rozházenými po podlaze.

V hlavě mi zůstala jediná myšlenka: jak se toho zbavit?

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Ashley457, v rubrice: Povídky » Na pokračování