OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Jako domeček z karet - 4. kapitola



Jako domeček z karet - 4. kapitola

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce prosince/decembra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!



Další setkání Daniela a Maddie. Jak asi dopadne?

4. kapitola

Daniel

„Muž se domnívá, že si vybral ženu. Ve skutečnosti si žena zvolí muže a ten si ji pak vybere.“

José Ortega Y Gasset

Společně se Sarah a jejím manželem Blakem jsem dorazil na místo, kde se konala dobročinná akce pořádaná Holly Sulivannovou.

Celá akce se má odehrávat v řecké restauraci Pylos mezi ulicemi Avenue A a 1st Ave. Je to velmi romantické místo, a když se vyzdobilo podle tématu akce, vypadalo to úplně jak v Řecku. Majitel odstranil i nějaké židle se stoly, takže tam bylo dost místa na to, aby udělali i menší pódium pro organizátorku a vystupující. Ze zaplněné restaurace se zčistajasna stal prostorný sál. Naštěstí ne všichni vzali téma vážně a já se neocitl jako jediný bez kostýmu.

Sarah si vybrala kostým Persefone a Blake, aby ji doplnil, šel za Hádese. Jakmile jsme se ocitli uvnitř, oba mi zmizeli z dohledu a za pár minut už jsem je zahlédl v těsném objetí na parketu, který byl plný párů.

Schválně jsem se koukal kolem a hledal tu psycholožku, o které mluvila včera Sarah. Nikde jsem ale nezahlédl starší ženu, která by odpovídala vzhledu psychologa. Nejspíš ještě nedorazila.

Sarah mi později sdělila, že už mluvila s Holly a že až bude mít trošku času, hned mě k té psycholožce dovede a seznámí mě, abych si o ní mohl udělat obrázek. Přece jenom nechci nechat léčit Mollie někým, kdo se mi nebude zdát.

Na akci jsem potkal svého kolegu Gareta Kirstena a jeho novou přítelkyni s ohnivou hřívou vlasů. Musel jsem uznat, že Garet má skvělý vkus, co se žen týče. Byla krásná, inteligentní a na nic si nehrála.

Začínal jsem se nudit, když vtom jsem spatřil ženu ze včerejšího odpoledne. Jaká náhoda, že se objevila právě tady. Na sobě měla bílé nařasené šaty s rozparkem a zlatým výstřihem, který zdůrazňoval její krémovou pokožku. Vlasy měla rozpuštěné, vlnily se jí až k ramenům společně se zlatou tenkou stuhou ve vlasech, kterou měla obtočenou i kolem ruky. Byla otočená na mladého muže s blond vlasy a smála se něčemu, co říkal. Všiml jsem si záře v jejích očích, když se smála, a rtů, které měla lehce přetřené růžovým leskem. Přímo žádaly o to, aby je někdo líbal, protože takové rty nemůžou zůstat bez pozornosti.

Mladý muž se k ní naklonil a něco jí pošeptal do ucha, načež se ona jemně začervenala a pak se zachechtala tak jemně zvonivým smíchem, až mě to zahřálo u srdce a chtěl jsem to být já, s kým by se tak smála. Při této myšlence jsem zakroutil hlavou a zaťal pěsti. Takové blbosti mě napadají! Pomalu by se ze mě mohl stát básník.

Vzpomněl jsem si na Suzanne. Není správné, abych myslel na jinou ženu, když neuběhlo ani půl roku od její smrti. Nebylo to k ní fér a já díky tomu cítil výčitky. Raději jsem odešel k baru pro skleničku whisky, a když jsem se znovu otočil na pár, už tam nebyli. Natahoval jsem krk, abych je někde spatřil, ale marně. Určitě si ji ten muž vzal někam, kde budou mít soukromí. Nevím proč, ale štvalo mě to.

„Hledáte někoho, anebo tu jen tak špehujete hosty, jak se baví?“ ozvalo se mi posměšně za zády a já hned poznal, že je to právě ona. Moje srdce z neznámého důvodu zaplesalo.

Špehujete hosty? znělo mi v hlavě. Mohla mě vidět, jak jsem ji pozoroval s tím neznámým mužem? Určitě ne. Byla do jeho povídání tak zabraná, že by si nevšimla ani toho, kdyby místností prošel Simon Bromer, který si střihnul hlavní roli v seriálu Noční údolí.

„Ne, nikoho nehledám a rozhodně tu nikoho nešpehuju.“ Otočím se i se skleničkou s whisky čelem k ní. „Koukám, že na sebe máme štěstí.“

„No, zrovna bych to nenazvala štěstím. Spíš nešťastnou náhodou.“ Otočila se na barmana a objednala si to samé, co já.

„Nechte mě, ať to zaplatím,“ nabídnu jí. „Berte to jako omluvu za moje včerejší chování. Nebyl jsem zrovna ve své kůži.“

S pozvednutým tenkým obočím a ironickým hlasem řekla: „Tak vy dokážete být k ostatním i milý?“

„K nevíře, co?“ odpovídám jí se stejně chladným hlasem a podtónem. Vytáhl jsem z peněženky bankovku a hodil ji barmanovi na bar.

Neznámá si vzala whisky a napila se zlatavé tekutiny. Při pohledu na její rty, jak se dotýkají sklenice a whisky, mě přepadává další myšlenka, jaké by to asi bylo dotýkat se jejích rtů svými nebo se dotknout její krémové pokožky, která byla schovaná jen pod tenkou bílou látkou, která zvýrazňovala její poprsí. Ne, na tohle rozhodně myslet nebudu, přikazuju si, ale stejně to nemělo žádný účinek, protože mi občas hlavou prolítla nějaká ta nestoudná myšlenka na ženu přede mnou, kterou vůbec neznám, ale přitahuje mě natolik, že bych ji odtáhl někam daleko za vlasy jako nějaký neandrtálec, jen abychom zůstali na pár minut o samotě.

„Ano, nemůžu tomu uvěřit,“ vytáhla mě z mých myšlenek. „Muži jako vy většinou nejsou tak milí.“

„Muži jako já?“ podivím se. Ani mě nezná a hned si mě zaškatulkovala do nějaké skupiny mužů.

Její odpověď už jsem nedostal, protože mávla rukou a řekla: „Nechte to být. Teď vás na oplátku pozvu na skleničku já,“ dodala a hned objednala. „Včera jsem taky zrovna nebyla nejpříjemnější osobou. Neměla jsem hned tak vyletět, i když jste si to plně zasloužil.“

„Uznávám, že jsem se včera nezachoval zrovna zdvořile, tak mi dovolte, abych i tu druhou skleničku zaplatil já. Vy se nemáte za co omlouvat.“

„Ale máte zničenou košili.“ Očima sjela po mojí hrudi, kde včera na jiné košili byla velká skvrna po kafi. Její pohled přímo propaloval moji hruď. „Není třeba, abyste mi platil další skleničku.“

„Byla to jen košile, kterou jsem nakonec stejně vyhodil. Nechcete zaplatit druhou skleničku, protože se bojíte, že by váš přítel žárlil?“

„Cože?“ zamračila se, a když spatřila, že koukám na blonďáka, se kterým si před chvílí povídala a který ji právě hledal, raději se schovala za sloup, aby ji nemohl vidět. „Tohle není můj přítel. Jen další nešťastná náhoda. Celý večer se ho snažím zbavit, ale beznadějně.“

„No, před chvílí to tak nevypadalo,“ prokecl jsem se a podle jejího výrazu jsem poznal, že ona si mě všimla, když jsem ji s tím chlapem pozoroval.

Povytáhla zase to svoje obočí. „Tak koukám, že nakonec tu přece jen špehujete hosty. Čím jsem si zasloužila, že jste špehoval zrovna mě?“

„Dobrá otázka. Škoda, že na ni neumím odpovědět.“ Říkal jsem pravdu, protože sám si nedokážu vysvětlit, čím mě mohla tolik zaujmout, abych vynaložil svůj čas sledováním právě jí. Po smrti Suzanne jsem nemyslel na žádnou jinou a pak se objevila tahle, zatím bezejmenná, žena, která všechno změnila a popletla moje myšlenky. Měla v plánu mi na to něco odpovědět, ale objevily se u nás dvě blondýnky. Sarah a ta druhá, která měla účes jako Marylin Monroe, Holly Sulivanová. Ve skutečnosti vypadala líp než na kameře, jako by jí všechen ten make-up na pracovišti přidával tři roky na víc.

„Tak koukám, že jste se nakonec našli sami,“ řekla Holly a usmívala se jako sluníčko. Nechápal jsem ji a najednou jsem měl špatné tušení. Vůbec se mi to nelíbilo.

„Cože?“

Odpověděla mi Sarah, která stála po mé pravici. „Danieli, tohle je Holly Sulivanová a ta mladá žena před tebou bude nejspíš Maddie Portmenová, nemýlím-li se.“ Otočila se na Holly, která pokývla hlavou a potvrdila její slova.

Takže tahle mladá žena by měla pomoct Mollie? Tahle, která nejspíš před rokem, možná dvěma teprve vystudovala? Vždyť určitě nemá dostatečné zkušenosti. Můžu jí vůbec svěřit Mollie?

„Máte něco proti, pane Laine?“ zeptala se mě Maddie Portmenová svým sametovým hlasem, když jsem na ni němě zíral.

„Ne, nemám.“ Hned jsem se ale opravil. „Teda ano, mám. Jste dost mladá na to, abyste mohla dělat psychologa, nemyslíte?“

Kde je ta stará paní s drdolem a brýlemi na nose, jak jsem si představoval? Tohle přece nemůže být kvalifikovaný psycholog.

„Je mi dvacet sedm, takže jsem dost stará na to, abych mohla dělat psychologa. Jestli nevěříte mým schopnostem, klidně vám můžu ukázat veškerá má osvědčení. Ujišťuji vás, že jsem jeden z nejlepších psychologů na světě, i přes můj věk.“

Sebevědomí má vysoké, to teda jo. Ani bych to do ní neřekl. Můj první dojem selhal a hned jsem ji viděl v jiném světle.

„I já můžu potvrdit, že je jedna z nejlepších. Jinak bych si ji do pořadu nevzala,“ ozvala se Holly s úsměvem. „No nic. My vás tu necháme o samotě, abyste se mohli domluvit a vzájemně se poznat. Věřte mi, pane Laine, ona vaší dceři dokáže pomoct.“

O tom vážně pochybuji. Čekal jsem někoho vyzrálejšího, a zatím tu přede mnou stojí mladá žena, která mě nenechává chladným, a to mě rozčilovalo do nepříčetnosti. Je něco jiného potkat jen tak náhodně ženu, která mě přitahuje, nebo ji potkávat skoro každý den.

„Uvidíme,“ pokřiveně se usměju, a když obě blondýnky odcházely pryč, sledoval jsem je, dokud mi nezmizely z dohledu.

„Koukám, že nejste nadšený, že bych tou psycholožkou měla být právě já. Myslíte si, že nedokážu to, co zkušenější psychologové?“

„Já si to nemyslím, vím to.“ Vlastně jsem o tom přesvědčen. „Copak tak mladá žena jako vy, která právě vyšla ze školy…“

Vztyčila ukazováček a skočila mi do řeči. „Tak pozor. Studovala jsem do pětadvaceti a dva roky funguji jako kvalifikovaný psycholog.“

„Dobře. Jak chcete. Tak mladá žena a bez zkušeností by dokázala pomoct dívce, která byla u mnohem starších psychologů, a nic s ní nesvedli?“

Sebevědomě se na mě podívala a já v jejích očích viděl odhodlání přesvědčit mě, že ona je ta pravá. Je to ale marná snaha. Můj názor nedokáže nic změnit.

Přiblížila se ke mně a já mohl ucítit její jemnou vůni vanilky, která mě celého polapila. „Myslím, že to dokážu. Mám jiné postupy léčby než ostatní psychologové a selhaly jen párkrát. Stačí mi jen důvěřovat, pane Laine.“

„Je mi líto, ale vaše služby rozhodně nevyužijeme.“

„Záleží vám vůbec na vaší dceři?“

Tahle slova na mě udeřila, jako by to byla facka. Jak se na tohle mohla ptát? Jasně, že mi na Mollie záleží. Záleží mi na ní tak moc, že bych pro ni udělal cokoliv, jen aby byla šťastná.

„Myslím, že to byla dost hloupá otázka, doktorko.“ Oslovení jsem pronesl tak hořce, jak to jen šlo, a ona při tom přimhouřila oči, jak se jí to příčilo.

„Tak proč zahazujete další šanci, jak své dceři pomoct, jen proto, že jsem mladší, než jste si představoval? Kdyby vám na dceři záleželo, využil byste každé příležitosti.“

Začal ve mně bublat hněv. To, co říkala, vůbec nebyla pravda. Jak mohla tvrdit, že mi na Mollie nezáleží? Taková blbost! Udělal jsem krok dopředu a trošku jsem se sklonil. Oba jsme se ocitli tak blízko, až se naše nosy téměř dotýkaly.

„Na Mollie mi záleží tak moc, že jsem v hledání nějakého odborníka tak opatrný, aby všechna ta snaha ji vyléčit nevyšla nazmar. Nechci ji zbytečně trápit a vodit někam do ordinace. Z nemocnic nebo z ordinací má strach. Po smrti Suzanne tam strávila dost času a není třeba, aby tam čas trávila zbytečně, doktorko.“

Koukala na mě zaraženě. Můj výbuch vzteku nejspíš nečekala. Nevydržela mi hledět do očí a tak byla první, kdo uhnul pohledem, a pak udělala krok dozadu. Sám jsem ale zpozoroval, že nejsem jediný, kdo by mohl vybuchnout vzteky. Svůj hněv ale potlačovala a snažila se být milá.

„Chápu vás, pane Laine. Přesto byste měl přemýšlet o pár terapiích. Nebudu se vám vnucovat, ale pokud budete mít zájem, řekněte si Holly o číslo.“

S těmito slovy, která zněla dost pichlavě, odcházela, a já si uvědomil, že jsem na ni neměl tak křičet. Ale šlo to jinak?

Napadala mě, že mi nezaleží na dceři. To jsem nemohl nechat bez povšimnutí.


Věnováno všem, kteří vydrželi čekat na další kapitolu :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jako domeček z karet - 4. kapitola:

5. MaggieLove přispěvatel
26.01.2014 [12:40]

MaggieLoveIzzie děkuji Emoticon

4.
Smazat | Upravit | 25.01.2014 [14:18]

Pekné Emoticon

3. MaggieLove přispěvatel
24.01.2014 [19:08]

MaggieLoveSimiik děkuji za koment Emoticon
Mimi děkuji za koment Emoticon Docela by mě zajímala jak sis to představovala Emoticon Emoticon

2. mima33 admin
24.01.2014 [18:09]

mima33Ak som si predstavovala, že to dopadne inak, bola som asi hlúpa Emoticon No nič, vidím, že je tu ďalšia, tak idem rovno na ňu Emoticon Emoticon

1. Simiik přispěvatel
24.01.2014 [8:51]

SimiikHmmm, co ti na to napsat? Pravá jiskra určitě přeskočila. Emoticon Daniel je rozkošný jak se furt čertí a zlobí a nedokáže se ovládat. Maddie, no u ní ještě tak moc nevím, uvidím, jak se bude chovat dál, ale určitě má moje sympatie. Pěkná kapitola, četla se skoro sama. Jen tak dál. ;) Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!