OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Když se svět točí kolem někoho se jménem Hedwika - 9. kapitola



„Postrachu, od čtvrté třídy nechodím do školy. Já nezvládnu gympl. Šprtám se od rána do večera a jsem v šesté třídě. Na dokončení devítky mám tři měsíce," řekla jsem unaveně. „Dobře," řekl Postrach. Odešla jsem a šla do svého pokoje. Bála jsem se. Bála jsem se, jak budu zvládat školu, jestli si najdu kamarády a jestli to všechno přežiju. POzitivum bylo, že udělám další krok k osobní a duševní pohodě a volnosti....

 

Dívku jsem nechala na příjmu nemocnice a vytratila se.

„Gratuluji ti k druhé splněné misi! Přepínám modul a ozvu se za dva dny. Pořádně si odpočiň a zařiď tu školu, musíš být vzdělaná!!" řekl hlas a já začala znovu vibrovat....

***

„Dwen, nikdy neodcházej z Nočního klubu bez oznámení! Mohlo se ti něco stát!" křičel Tomislac. Asi mě měl hodně rád, jinak by se tak nestaral.

„Měla jsem další misi!"

„Ale to ti nebrání v tom, aby jsi nám řekla, kam jdeš!"

„Brání! Když mi přepnou modul, tak myslím jen na misi! Prot jsem dokázala bez okolků zabít člověka, dokázala jsem jít po pěti letech ven! Když přepnu modul, tak mám rychlost a sílu, ale když dostanu misi, tak k tomu ještě naprostou... Zaobalenost! Nic okolo nevnímám! Jsem jako stroj!" hájila jsem se.

„Chápeš jaký jsme o tebe měli strach?!? Co by jsi dělala, kdyby se ti přepnul modul a zrovna by jsi s někým bojovala!?"

„Mně hlas vždycky nahlásí, že přepíná modul!"

„Ale hlas je hlas! I ten se může splést!" 

„No jo no..." uznala jsem a Tomislav se uklidnil. Posadil se vedle mě na kuchyňskou linku.

„Mám dceru a vím, jaké nebezpečí hrozí dívkám tvého věku!"

„Já to taky vím, ale jenom v běžném životě. Mise je mise," řekla jsem a udělala na Tomislava psí oči.

„Jdi za Postrachem. Je ve své kanceláři probere s tebou školu," řekl.

„Není tu v poslední době nějak moc?"

„Má nějaké problémy s manželkou, tak se sem zašívá," řekl Tomislav a podle jeho tónu ukončil diskuzi. Seskočila jsem a pomalým, přímo loudavým krokem jsem se vydala do kanceláře.

„Ťuky ťuk..." zašeptala jsem a do opravdového klepání se mi nechtělo. Postrach je naštěstí velmi vnímavý člověk a tak si mé přítomnosti všiml.

„Pojď dál," řekl. Stále se mi nachtělo, ale musela jsem. Otevřela jsem dveře a přišourala se do místnosti.

„Posaď se," řekl Postrach a otočil se na židli. Sesunula jsem se na židli a naslouchala.

„Takže Střední pedagogická škola, jo?"

„Jo..."

„Ano, šlo by to zařídit. Jistě, ale obávám se, že by pro tebe byla lepší varianta gympl."

„Postrachu, od čtvrté třídy nechodím do školy. Já nezvládnu gympl. Šprtám se od rána do večera a jsem v šesté třídě. Na dokončení devítky mám tři měsíce," řekla jsem unaveně.

„Dobře," řekl Postrach. Odešla jsem a šla do svého pokoje. Bála jsem se. Bála jsem se, jak budu zvládat školu, jestli si najdu kamarády a jestli to všechno přežiju. Pozitivum bylo, že udělám další krok k osobní a duševní pohodě a volnosti....

***

Byla jsem sama. Seděla jsem na posteil a po velice dlouhé době jsem byla zdrcená. Vzpomínky byly silnější, ale já je nechtěla odbourat. Chtěla jsem se jim postavit i za cenu, že bych probrečela několik dní. Nechtěla jsem utíkat. Možná, že jsem teď MODEL 0.1 a umím rychle běhat a drtit kameny, ale moje duše je stále křehká. Držela jsem to, ale potom se ta slza prodrala. Stekla mi po tváři a vsákla se do límce mé košile. A slz přibývalo, vzlyků přibývalo, smutku přibývalo. Plnil můj pokoj a nebylo úniku. Znovu se kolem mě udělala ta bublina a já nevnímala okolí. Vnímala jsem jen můj smutek, ze kterého mě vytáhl až Tobiášův hlas:

„Dwen, pojď sem," řekl a posadil se vedle mě na postel. Přišoupla jsem se k němu a opřela se o jeho rameno.

„Budeš mít mokrou košili," řekla jsem a ještě více se rozbrečela.

„Nevadí," zašeptal.

„Jak se máš?" zeptala jsem se.

„Průměrně. Měla by jsi jít spát. Je deset hodin," řekl.

„Mám záblesky, budu mít strach. Nemůžu zhasnout," řekla jsem a plakala ještě více. Plakala jsem opravdu hodně.

„Pojď," řekl a vzal mě do náručí. Vstal a kamsi mě nesl. Oči jsem měla zalité slzami, tak jsem neviděla na cestu. Nemohla jsem ani stát, ani sedět. Byla jsem na dně. Vysávalo mě to. Slyšela jsem proud vody. Posadil mě na něco měkého. Promnula jsem si oči a rozlédla se. Seděla jsem v koši na prádlo v koupelně a vana se napouštěla vodou. Znovu se mi zobrazilo pár záblesků a slzy mi zase zaplnily oči. Tobiáš mě podepřel a zvedl na nohy. Opřela jsem se o zeď a Tobiáš mi stáhl košili. Prsty zkontroloval teplotu vody a rozepnul mi kalhoty. Nadskočila jsem a spadly mi kalhoty. Překročila jsem je a Tobiáš mě strčil do vany. Vypnul proud vody a připravil kartáček s pastou. Po chvíli byla vody ve vaně jak moře. Slaná od slz.

„Zapomněli jsme na ponožky," řekla jsem a znovu se rozbrečela a to dost.

„No, zapomněli," řekl Tobiáš a bylo slyšet, že zadržuje smích. Vytáhl mě z vany a já se opřela o zeď neměla jsem sílu. Absolutně žádnou sílu. Sundala jsem si ponožky a do pusy strčila kartáček. Vypláchla jsem si pusu a Tobiáš mi podal noční košili.

„Oblékni si to," řekl a opustil koupelnu. Sundala jsem si promočené spodní prádlo a hodila ho do umyvadla. Natáhla jsem si košili a vyšla z koupelny. Během minuty byla noční košile úplně mokrá. Pláč neustával. Zavrávorala jsem, ale Tobiáš mě chytil.

„Pozor..." zašeptal a vzal mě do náručí. Položil mě na postel a přikryl peřinou.

„Nezhasínej," žadonila jsem. Bylo to, jako bych se vrátila o dva měsíce dozadu. Jako by ten pokrok vůbec nebyl. Po chvíli jsem ovšem usnula...

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Když se svět točí kolem někoho se jménem Hedwika - 9. kapitola:

2. kajak34
06.06.2012 [16:41]

Supéééééér Emoticon

1. BJaneVolturi
05.06.2012 [16:19]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!