OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Když uzamkneš vítr - prolog

17.08.2012 (12:00) • maky21 • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1117×

Kdysi dávno, když se ještě Země vzpamatovávala z odchodu dinosaurů a nastolení nové formy života, když se vyvíjely první formy člověka... no dobře, dobře, tak ne. Bylo to poněkud méně dávno, ale pro člověka moderního jsou tyto doby stejně nedosažitelné, jako doby, kdy vznikl můj příběh. Takže radši začnu znovu.

Kdysi dávno, někde ve starověkém Egyptě se vsadil jeden mág s druhým, že spoutá vítr. To nebyli ti rádoby mágové, jako dnes. Ne. Oni byli fakt třída. Uměli to, o čem se lidem dnes ani nesnilo, byli vážení, ale díky tomu taky hloupí a panovační. Naneštěstí jejich pýcha stoupala, takže sázky o trochu méně troufalejší, než tahle, byly na denním pořádku.

Ten den byl horký a slunečný. Ostatně jiné dny bylo počasí docela stejné, jen povíval menší větřík, který teď, jakoby se stáhl do útrob země, protože s tímhle nechtěl mít nic společného.

Nepamatuju si jména těch mágů, proto ten, co se vsadil bude první mág a ten, co sázku přijmul, bude mág druhý.

Tak tedy mág první šel chystat suroviny potřebné k jeho experimentu a mág druhý ho přitom pozoroval. Nevšimli si, že je při sázce slyšel pár hrdliček, které varovaly celou faunu i flóru, že se bude něco dít. Zvířata zalézala do nor, děr a doupat, ptáci do hnízd, kde se choulili jako ubohoučké chomáče peří, ryby zapluly nejhlouběji, co to jen šlo. Květiny zatahovaly svoje okvětní lístky, ačkoliv bylo pár minut po poledni, jen hloupé masožravky stále čekaly rozvinuté na svou kořist. Nic však kolem nebzučelo tak, jako obvykle, protože i hmyz se stáhl do různých štěrbin a puklin. Dokonce i obyčejní lidé už začali tušit něco zlého. Námi velice oblíbení mágové si však ničeho nevšimli, protože byli dokonale pohlceni experimentem mága prvního.

Jakmile byly přísady připraveny (čítaly několik měchů na vzduch, křídu, knihu, pár hadiček, různé dryáky v různých nádobách, prázdné nádoby, židli a jednu spoutanou nicnetušící mladou dívku), mág jedna nakreslil bílou křídou na kamenné dlaždice kruh, do kterého mág dva ochotně přinesl židli s unesenou dívkou. Byla to egypťanka, jakých v té době bylo v Egyptě spousty. Černé vlasy, hnědá pleť, oříškové oči, ani moc bohatá, ani moc chudá, ale zjevně sama a na cestách. Nevzpírala se, ona vlastně ani nemohla, krev jí stékala z tváře a na spánku měla ošklivou ránu uštědřenou těžkým předmětem, možná kamenem, nebo něčím podobným. Každopádně nebyla mrtvá, ale jen těžce omráčená.

Mág jedna, zatímco jsem popisovala situaci, udělal ještě jeden kruh okolo kruhu okolo židle, nakreslil kruh okolo sebe a svých přístrojů a okolo mága dva. Nafoukl měchy (nevím, k čemu měly sloužit), přelil pár podivných tekutin v jednu ještě divněji vypadající tekutinu, z které se valila mlha a jal se zaříkávat. Mluvil něco jakousi hatlamatilkou. Chvíli se nic nedělo, pak se vypařila ta hustodivná tekutina a pak se zase nic nedělo. Mága dva to očividně přestávalo bavit.

Nedělo se však nic tady, u dvou mágů. Totiž díky zaříkávání mága jedna, jeho roztodivným tekutinám a bůhví čemus ještě, se začalo něco dít s větrem, dosud bezpečně schovaným v zemské kůře. Nejdřív se k němu dostal nasládlý zápach. Pak se do něho vsakovala vlna husté zelené mlhy. A něco ho začalo vycucávat ven z jeho úkrytu. Jako vítr neměl moc pevných opor, i tak se snažil odfoukat z té mlhy, pryč, pryč, jenom pryč. Ačkoliv jindy tak jasnou mysl neměl, byl to přeci vítr, teď se mu tohle slovo vrývalo do mysli. Pryč. Věděl, že ho čeká velké nebezpečí, když se nechá stáhnout mlhou. Ale bolest ho zaskočila. Vlastně to bylo poprvé, co ho něco bolelo. Byl z toho tak zaskočený, že už nevzdoroval a nechal se táhnout mlhou... a najednou byla všude tma.

Ne taková, jaká nastane v noci, když si tiše pohrává s listy palem. Ani ne taková, jaká nastane v bouři, kdy si může dovolit být nemilosrdný a hrozivý, radostně se vydovádět, strhnout vše, co mu příjde do cesty. Ne. Tahle tma byla temná. Jen černota, nic víc. A bolest neustupovala.

Prvním jeho reflexem bylo otevřít oči.

Autor: maky21 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Když uzamkneš vítr - prolog: