Krvespřísežníci - 11. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Damaris se stále nevzdává a je rozhodnutá udělat naprosto cokoliv, aby se jí vrátilo někdejší postavení. Neštítí se ničeho. Záleží jestli její podlost vyhraje nad podlostí jiného Krvespřísežníka.

18.04.2013 (19:00) • Nikol18 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 815×

Pokoj v padesátém patře zalilo světlo, jak jeden ze zřízenců rozsvítil loktem. Honosný styl prozrazoval, že při zařizování se penězi nešetřilo, přesto měl pokoj v sobě jistou dávku chladné strohosti, která nedala poznat, komu pokoj patří a spíš dával najevo, že v něm může být naprosto kdokoliv.

Pokoj byl připravený na nově zasvěceného Krvespřísežníka a zřízenci nijak nespěchali. Museli počkat na ošetřovatelku, která v tuhle brzkou ranní hodinu měla trochu zpoždění.

Muži došli až posteli, na jejíž kraj položili nosítka a společně přetáhli Gabrielovo bezvládné tělo na sněhově bílé povlečení, které hned zamazaly krví, kterou měl nasáklé oblečení.

„Jdu domů,“ prohlásil menší z nich a stáhnul nosítka k sobě, aby je sruroval. Díval se po pokoji, jakoby na něj za ty slova mělo něco vyskočit z potemnělých koutů.

„Dobrý nápad,“ odpověděla mu Damaris, která vstoupila do pokoje za nimi, aniž by si jí zřízenci všimli.

„Máme počkat na ošetřovatelku,“ oponoval jí druhý ošetřovatel a chytil srulovaná nosítka od svého kolegy.

„Já to zvládnu sama, odejděte… a hned!“ přikázala zlobně a ukázala na dveře. Mužům nezbylo nic jiného než se rozejít ke dveřím a protáhnout se vedle Damaris na chodbu a ta za nimi zavřela a pečlivě zamknula.

Zula si jehlové střevíce a bosýma nohama přešla přes měkký koberec až k posteli. Gabriel byl stéle pobledlý a jeho světlá tvář na bílém povlečení téměř zanikala, ale krev na jeho oblečení mu dodávala strašidelné vzezření.

„Copak s tebou udělám?“ zeptala se ho Damaris sladce a ukazováčkem mu přejela po horkém čele a jemně se posadila vedle něj a začala mu rozepínat košili, aby mohla odhalit jeho vypracovanou pobledlou hruď, která se leskla potem smíseným s krví.

„Máme pro sebe spoustu hodin, při kterých si budeme rozumět,“ zašeptala mu do ucha a nepatrně ho nahnula k sobě, aby mu stáhla zakrvácenou košili, kterou nakonec odhodila na podlahu. Chvíli jí trvalo, než ho vysvlékla, dokud nezůstal Gabriel ležet na povlečení pouze v trenýrkách.

Damaris odešla do koupelny, kde napustila do malého lavoru horkou vodu, do níž kápla trochu tekutého mýdla a společně s žínkou se vrátila do místnosti, aby Gabriela omyla.

Všimla si, že se mu do tváří vrací barva a horečka postupně stoupá. Nebyla si přesně jistá tím, co se během konečné fáze děje, protože vzpomínky na ni měla dosti zastřené, ale byla si jistá, že nic pěkného to opravdu není. Sama se poté ještě mnoho měsíců budila ze spaní s nočními můrami nejhorším vzpomínek, které ji do zasvěcení potkaly.

Dalo by se říct, že to Gabrielovi škodolibě přála a těšilo ji vidět, jak se nepatrně svíjí v mukách. Bylo to jediné uspokojení, které ji po letech potkalo. On byl oblíbenec a ona odvržená. Mezi Krvespřísežníky docela běžná věc, ale Mistr si neuvědomil, že neudělal dobře, když odvrhnul jenom ji.

Žínkou omývala Gabrielovo tělo, kterému se vracela jeho barva. Lehce nahnědlý odstín pokožky se vybarvovala postupně, jak se krev opět vracela do každičké buňky v těle.

„Gabrieli, Gabrieli,“ politovala ho Damaris, když mu stáhla i trenýrky a omývala ho i na genitáliích. „My si budeme rozumět,“ zašeptala a nepatrně se usmála. V hlavě se jí začal rodit nový plán, jak se dostat opět k moci a byla přímo potěšena, že za tím účelem využije právě Gabriela, svého hlavního nepřítele.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování