OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Krvespřísežníci - 6. kapitola



Krvespřísežníci - 6. kapitolaKrvespřísežníci jsou svým způsobem stejní jako lidé. Pletichaří, přetvařují se, uzavírají nepsané dohody a proč? Aby získali lepší postavení a oblibu u jejich Mistra.
Bill je nejmladší zasvěcený Krvespřísežník. Benjamínek, který je terčem posměchu všech ostatních, ale už nějakou dobu Krvespřísežníkem je a i když se na první pohled nezdá, dokáže tenhle blonďatý mladíček hrát stejně tvrdě jako všichni ostatní.

   Mistr se usadil za svůj stůl. Otočil se na polstrované židli, aby mohl vyhlédnout ven. Z šedesátého patra měl úžasný výhled na noční město. Celé město měl jako na dlani. Leželo před ním, patřilo mu. Patřilo mu naprosto celé L.A. a přesto cítil, že právě o něj přišel.

Ztratil Gabriela.

To jediné mu táhlo hlavou. Doufal, vroucně si přál, aby ten mladík prošel tím obřadem, a stal se jedním z nich. Měl k tomu dokonalé předpoklady. Jeho rodokmen byl dokonalý, až na otce, který se nehodlal k nim přidat, ale stále byl perfektním kandidátem, tak co se stalo? Co se tak zvrtlo? Opomenul snad něco? Neprohledal jeho rodokmen dostatečně, nešel ještě hlouběji? Přeci jen bylo v jeho rodině nějaké zkažené jablko, které nakazilo zbytek?

Nevěděl a teď měl před sebou dlouhé roky, kdy nad tím může přemýšlet.

***

   Bill kráčel jako na popravu. Za posledních třicet let, kterými je Krvespřísežník, se necítil více v ohrožení. Věděl, že nemůže umřít na zákeřnou chorobu, a bodnutí není také nic neobvyklého, ale z jednoho strach měl. Z mistra, netušil proč, ale cítil, že není tím, za koho se celé roky prohlašuje. A pokud to Bill pochopil dobře, Mistr musí být starý minimálně dva tisíce let, což je téměř nereálné, ale na takové otázky se Krvespřísežníci prostě ptát nemohli a hlavně nesměli. Oni spíš nechtěli. Všichni byli vděční, že se jejich život několikanásobně prodloužil a to jim stačilo.

Vyjel výtahem do šedesátého patra a po cinknutí vystoupil otevřenými dveřmi. Opatrně vstoupil do přijímací kanceláře, kde za stolem seděla pohledná lidská brunetka, která vyřizovala telefonáty. Sem směli volat pouze jiní Krvespřísežníci, protože o existenci Mistra lidstvo nevědělo. To mělo pouze na povědomí, že existuje skupina Krvespřísežníků, kteří převzali moc nad vládami světa, aby se lidem žilo lépe, nebo alespoň takhle se jim to říkalo. Jenže už nevěděli, že všichni Krvespřísežníci se zpovídají jednomu nad nimi a ve skutečnosti to byl Mistr, kdo vládl celému světu.

Trochu moc odpovědnosti na jednoho člověka, pomyslel si Bill, ale vzápětí se musel opravit. Mistr přeci nebyl člověk, tak proč by to nemohl dělat.

„Přeješ si?“ zeptala se ho brunetka až naivně dětinsky. Bill si ji lépe prohlédl. Nemohlo jí být víc jak osmnáct. On vzhledově takového věku nikdy nedosáhne. Až do smrti bude vypadat na věk, ve kterém prošel zasvěcením, na patnáct. Stále bude vypadat jako puberťák a ostatní Krvespřísežníci si kvůli tomu z něho dělají legraci. Prvních deset let to bral jako výhodu. To ještě Krvespřísežníci nevyšli ze stínů a žili v utajení, tak mohl prohánět děvčata, která na něj šla, protože jeho jemné chlapecké rysy a blonďaté vlasy, z něj dělaly lamače dívčích srdcí.

Jenže po vstupu Krvespřísežníků na světlo se z něj stal benjamínek, kterého pouze ukazovali jako dokonalost jejich rasy. Prohánění děvčat skončilo a on se stal pouhým poskokem a jeho postavení kleslo tak hluboko, že kdyby ho srazili jen o schod níže, považovali by ho za obyčejného člověka.

„Je Mistr u sebe?“ zeptal se Bill brunetka a opřel se oběma rukama o stůl a zkusil jeden ze svých podmanivých úsměvů, který měl uvést dívku do rozpaků.

„Je,“ zašvitořila dívka a trochu jí zrudly tváře. Cudně klopila pohled a roztřesenou rukou zmáčkla interkom vedle své ruky. „Jméno?“

„Bill,“ odpověděl měkce a usadil se do koženého křesla u stolu. Opět se v něm probudil lovec. Dokázal se z krutých věcí, které viděl u Damaris, vzpamatovat poměrně rychle.

„Pane, přišel za vámi Bill,“ řekla a nespouštěla Billa z očí.

„Nechci nikoho vidět!“ vyštěkl Mistr až dívka pustila prst z tlačítka. Bill se postavil a sám jej stisknul.

„Mistře, nechci vás rušit, ale tohle vás bude zajímat.“ Bill vyčkával, zda Mistr odpoví a jeho slova ho rozzlobila.

„Přenechej taková rozhodnutí starším, Benjamínku. A už mě neruš, nemám teď čas.“ Bill zatnul zuby a podíval se na dívku trochu rozzlobeně. Ta se zatvářila ublíženě a odstrčila mu ruku z interkomu.

„Slyšel jsi, odejdi,“ řekla mu poněkud ostřeji. Naivita byla rázem pryč. Bill ale opět stiskl interkom a plamenným pohledem odradil dívku od dalších protestů.

„Mistře, omluvte mě, že vás vyrušuji, ale poslala mě za vámi Damaris.“

„Pokud má nějaký problém, ať ho vyřeší, dal jsem jí v té záležitosti volnou ruku a teď už odejdi.“

„Mistře, ale obřad…“

„Benjamínku, nepokoušej moji trpělivost. Odejdi a zpytuj své svědomí a popřemýšlej nad tím, jak se máš chovat ke starším.“

„Monroe přijal váš dar,“ řekl Bill už rozzlobeně. Chvíli bylo na druhé straně ticho až se nakonec dvoukřídlé dveře trochu pootevřely. Dívka se na něj překvapeně podívala, protože netušila, o čem je řeč a Bill se škodolibě usmál a vešel do kanceláře a zavřel za sebou. Všiml si totiž, že se dívka nahnul přes stůl.

***

   Damaris se zkřiveným pohledem sledovala Gabriela. Hruď se mu pravidelně zvedala, dokonce se mu do tváří vracela barva. Jeho pobledlost brala za své a opět nabíral ten jemně snědý odstín.

„Všechno jsi zničil!“ zakřičela na něj Damaris a usadila se na lavici vedle vstupu. Nohy se jí třásly. Nedokázala se na nich udržet. Všechny její naděje skončily v poslední vteřině. Zbýval jen kousek a mohla být opět Mistrovým oblíbencem, ale opět to ten protiva dokázal. Už měla vítězství v ruce a on se rozhodl, že ji bude napínat do samého konce, tak jak to vždycky dělal. Po celé ty roky. Už od chvíle, kdy to byl malý kluk a Mistr si ho dovedl do společného sídla a představil ho jako budoucího Krvespřísežníka.

Celé ty roky, co mezi nimi Gabriel vyrůstal, ho Mistr protěžoval. Učil ho všemu, co bude jako Krvespřísežník potřebovat. Neopomněl ani lidské učení, které Gabriel potřeboval k vedení firmy po svém uprchlém otci. Nikdo z lidí si nedovolil upřít Gabrielovi jeho vlastnické právo na firmu jeho otce. Po jeho zmizení se stal on vlastníkem, dokud mu nebylo jednadvacet, zpravovala firmu správní rada, která dostala výpověď hned, co Gabriel dosáhl plnoletosti.

Všechno se mu dařilo. Gabriel byl prostě dokonalý, ale tam kde měl být nejdokonalejší zklamal. V Damaris zaplál maličký ohýnek naděje. Bude Mistr i nadále považovat Gabriela za tak dokonalého, když přijal jeho dar až těsně před koncem? Možná ne a bude tu ona, aby se opět vetřela do jeho přízně.

Spěšně vstala. Doběhla ke Gabrielovi, sundala si svetr a složila mu ho pod hlavu, narovnala ho a ruce mu překřížila přes hruď, tak jak se to dělá při každém zasvěcení. Hodně se přemáhala, ale viděla v tom jediné východisko. Otočila se k mrtvé blondýně, kterou sama zabila, to se bude Mistrovi vysvětlovat trochu hůř, ale snad to pochopí, že nebylo třeba, aby byla naživu, kdy se Gabrielovi podařilo přijmou jeho velký dar. Proto ji nechala tam, kde leží a postavila se za Gabriela a sledovala každý jeho nádech.

Když se začaly otevírat dveře. Nasadila spokojený výraz prodchnutý úlevou, že to dokázal.

***

   Bill zaklapl dveře a zůstal stát. Mistr seděl za svým masivním stolem, který si nechal dovézt z Bílého domu z prezidentské kanceláře. Tenkrát řekl, proč by tak krásný stůl měl chytat prach v úřadu, který už nebude potřeba, tak si ho nechal převézt.

„Mistře,“ řekl Bill s úctou a sklonil hlavu.

„Povídej, Benjaminíku.“ Bill zatnul zuby. Jakoby nestačilo, že ho tak nazývali všichni ostatní, ale ještě Mistr. Pravda byla, že on byl nejmladší zasvěcený Krvespřísežník a taky mu to všichni dávali jasně najevo. Někteří jím dokonce opovrhovali, což Mistra donutilo, aby zasvěcoval jen dospělé. On byl svým způsobem hříčka přírody.

„Mistře, smísení krve dosáhlo kýženého výsledku. Gabriel přijal váš dar jen pár vteřin před uplynutím doby na přijetí.“ Mistrova tvář se rozzářila ještě víc.

„Říkáš mi tu pravdu, Benjamínku?“ zeptal se lehce podezřívavě.

„Vám bych nelhal, Mistře,“ dodal Bill trochu dotčeně. „Samotná Damaris mě za vámi poslala, abych vám tu zprávu s nadšením sdělil, že vás dozajista potěší. Damaris moc dobře ví, jak vám na Gabrielovi záleží.“ Mistr se na Billa podíval lehce podezřívavě.

„To že Damaris řekla?“

„Ano Mistře. Jsem si tím jist. Sama čekala u Gabriela do poslední chvíle, aby si mohla být jista, že smísení neproběhlo tak jak mělo, ale v koutku mysli stále usilovala o to, aby Gabriel váš dar přijal, Mistře.“ Bill musel pochválit sám sebe. Dokázal hrát velmi přesvědčivě. V okolí Damaris se to hodilo. Ta blonďatá šelma mu dokonale uvěřila, že ji obdivuje. Což se mu hodilo na ruku. Odradil tak zbytek psů, kteří se na něj vrhali kvůli věku. Když byl v doprovodu Damaris, nikdo si nedovolil nic říct, všichni věděli, jakou má tahle krásná blondýna výbušnou povahu, stačila chvíle a změnila se na vzteklého psa, běsnící stvůru, kterou by Bill nejraději zabil. Bohužel nemohl, jen díky ní měl u ostatních alespoň trochu úcty, protože nikdo s Damaris nedokázal vydržet v jedné místnosti déle než půl hodiny.

„Nuže, to je skvělá zpráva, Benjamínku. Jsou stále dole?“ Bill přešel Mistrovo nadšení s ledovým klidem.

„Samozřejmě. Dovedu vás tam.“ Mistr vstal od stolu, opravil si sako obleku. Zapnul knoflík přes břicho a obešel obrovský stůl směrem k Billouvi.

„Jdeme, Benjamínku.“ Bill se zašklebil a otevřel před Mistrem dveře. Brunetka postávala hned vedle dveří a překvapeně s sebou škubla, když vyšli.

„Už nebudu tvoje služby potřebovat, Susan,“ pověděl jí Mistr ostře a stiskl tlačítko vedle dveří do jeho kanceláře. Bill se otřásl, když to viděl. Slova ve spojením s tímhle tlačítkem znamenalo jediné. Tahle pohledná brunetka se stane potravou pro gardisty a než se za ním a Mistrem zavřely dveře výtahu, ze dveří od schodiště přišli dva gardisti, kteří chytili ječící brunetu pod paží a odváděli ji pryč.

„Nezapomeň mi připomenout, Benjamínku, abych si našel novou sekretářku.“

„Ano Mistře.“


Děkuju za komentáře. :)

Postavy 2



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvespřísežníci - 6. kapitola:

3. Ala
23.03.2013 [19:13]

Vau, vážně skvěléééé, děkuji Emoticon

2. shaina
18.03.2013 [0:05]

Píšeš skvěle, těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon

1. Hejly
14.03.2013 [20:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!