OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Lost in the Love - 15. kapitola

28.11.2013 (19:00) • Sabienna • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1197×

RIA

Tři dny před odjezdem do Paříže se konala párty od Chevignonu, která měla všem modelkám a modelům přiblížit francouzskou módu a především kulturu. Tam jsem samozřejmě nesměla chybět, protože jsem měla pro Francii neuvěřitelnou slabost, i když spíš pro venkov a obzvlášť Provence, ale stejně, Paříž je Paříž. Pro modelku vysněné místo. Něco jako Jeruzalém tohohle průmyslu. Vytáhla jsem tam Shannona, který se beztak nejvíc těšil na ten ohromný výběr kvalitních vín, která nám byla ochotně nabízena společně se sýry a dalšími pochutinami. Taky bych se těšila, kdybych si je mohla dovolit, ale bohužel. Moje práce není žádná brnkačka. Objevili se tam i Luca s Anastasií, protože Ana dělá pro stejnou agenturu jako já, takže se na hodně akcích běžně potkáváme. Jak na mole, tak poté i na párty.

Co jsem ale naprosto nečekala, že tam bude i Anahi. A co jsem ještě víc nečekala, že bez Jareda. Jakmile jsem si vzpomněla na Jareda, okamžitě se mi vybavil ten moment onehdy v kuchyni. Od té doby jsem ho naštěstí neviděla a byla jsem za to neskutečně ráda, jelikož bych absolutně nevěděla, jak se k němu mám chovat. Předtím se mi povedlo si zachovat klidnou hlavu a celkem zůstat i sama sebou, ale později se mi to rozleželo v hlavě a došla jsem k závěru, že brácha a i Shann měli zjevně pravdu. To byla velká komplikace, ale co bylo mnohem horší, že mně se to hlavně líbilo. Nečekaně hodně se mi to líbilo. Zvlášť ten intimní moment, kdy jsem ho měla přímo těsně u sebe, mezi svými stehny. Bože, stačila chvilka a byla jsem totálně vlhká. Nikdy jsem o něm nepřemýšlela jako o někom, ke komu bych mohla cítit něco víc, než silné přátelství. Poprvé za ty čtyři roky se to ale změnilo. Ucítila jsem zřetelný spalující chtíč, který jsem málem neovládla a normálně jsem se na něj vrhla. K mému dobru mi v mysli dost hlasitě vyřvával varovný hlásek, že právě prožívám šťastný vztah s jeho bratrem. To mě úspěšně odradilo. Ale ty jeho magické azurové tůně mě upoutaly k němu a nechávaly mě nahlédnout dovnitř. Viděla jsem tam něco obdobného toho, co jsem sama cítila, a to mě přivádělo skoro k šílenství. Jen jestli si to nenamlouvám, abych omluvila a zlehčila svoje emoční a morální selhání.

Ta chvilka v kuchyni by mi jistě přišla podivná, i kdyby mi Luca předtím nenasadil toho brouka do hlavy. No, i když, možná bych to takhle nepokoušela, kdybych to pořád neměla na vědomí. No jo, prostě mi to nedalo. Chtěla jsem se přesvědčit, jestli má Luca pravdu i v tomhle. Nemůžu to říct úplně na sto procent, ale ta chvíle v té kuchyni snad mluvila za vše. Navíc to v jednom okamžiku vypadalo, že by mě chtěl dokonce i políbit. Ještěže se ovládl, protože já bych ho rozhodně neodmítla. Na to, že má přítelkyni, jsem vůbec nemyslela. Cosi mi uvnitř neustále totiž hlásá, že ti dva nemají žádnou budoucnost a že je s ní Jared pouze proto, aby zažehnal a vykompenzoval tu dlouhou sexuální abstinenci a taky aby měl ode mě konečně klid. Nejen kvůli těm všem svým praštěným nápadům, které vyžadovaly jeho asistenci, ale spíš kvůli mým dohazovačským úmyslům. Takhle to vyřešil úplně tím nejlepším způsobem.

Jenomže co teď bude? Pravděpodobně nezvládnu dělat, jako že se nic nezměnilo, když už konečně vím, co se změnilo. Asi. Pořád si tím nejsem jistá, dokud nebudu mít nějaký jasný náznak od něj, ale rozhodně se ho na nic nezeptám, abych něco nepokašlala ještě víc. Ale co když ho budu chtít pořád, po tom, co se stalo? To nebude fungovat. Hlavně ale nechci přijít o svého nejlepšího přítele. Potřebuju ho ke svému spokojenému životu, o tom žádná. Ani bez něj to fungovat nebude, takže co?

Každopádně teď se vůči Shannonovi cítím příšerně provinile. Jako podlá, nevěrná mrcha. Mám ho ráda, hrozně moc, a nejsem daleko od toho, abych se do něj na vážno zamilovala, ale momentálně kvůli Jaredovi vskutku nevím. Mám ho plnou hlavu proti své vůli, což nikdy není dobré znamení.

„Zlato, hele, není to Anahi?“ probral mě z toho náročného přemýšlení Shannon, když upoutal moji pozornost jménem té ženštiny, kterou jsem nemusela čím dál víc. Zadívala jsem se na Shanna, který přimhouřeným pohledem pozoroval Anahi a zjišťoval, jestli je to doopravdy ona.

„No jo, je to ona. Ale jak to, že tu je bez Jareda?“ vyslovila jsem hlasitě svůj dotaz, který mi právě ve spojení s ní nejvíc vrtal hlavou. Shann se zase zadíval na mě s otazníkem v těch jeho zářivě lesklých očích a protáhl ústa společně s pokrčením ramen.

„Poslyš, Shanne, tobě nevadí, že máme s tvým bráchou k sobě tak blízko?“ zeptala jsem se ho naprosto na rovinu, jak mě to zničehonic napadlo, ale jeho to vůbec nijak nevyvedlo z míry, když nevezmu v potaz to povytáhnutí levého obočí, které pouze značilo zamyšlení se nad tou otázkou. Na tohle jsem se chtěla zeptat už pár dní, ale nějak jsem se k tomu stále neodhodlala. Při přítomnosti Anahi to ale znenadání šlo samo. Nebylo od věci slyšet jeho názor, když vím, že Anahi to zatím ještě neskousla.

„Proč by mi to mělo vadit?“ odvětil mi udivenou otázkou, že se ho na něco takového ptám.

„Anahi to totiž vadí,“ práskla jsem ji bez zaváhání, abych si nemusela vymýšlet nějaké nesmysly, když bych chtěla ten svůj spontánní dotaz nějak zamaskovat. Určitě bych na něco přišla, ale moje škodolibé já jí chtělo trochu uškodit, a hlavně se mi nechtělo mu cokoliv namlouvat.

„Tak na tebe asi žárlí,“ vydedukoval zcela správně a trefně, ale přitom to znělo tolik neuvěřitelně absurdně. Vlastně, po tom našem posledním zážitku ani moc ne. Do té doby bych tohle usmyslení považovala za naprosto nemožný, ale teďka jsem jí v duchu přitakávala, že nejspíš má i důvod žárlit. Zpětně mi také došlo, co onehdy myslela tím, ať si dávám pozor. Třeba si toho všimla dřív než já, anebo je prostě jen paranoidní žárlivá hysterka. To by na ni sedělo mnohem víc.

„Což je pěkná pitomost, když my dva jsme odjakživa jen kamarádi, a navíc já mám tebe,“ připomněla jsem mu důrazně, aby ho náhodou nenapadlo do budoucna to samý. Ale Shann byl naprosto úžasný, takže se na mě zářivě usmál a přitáhl si mě majetnicky k sobě, aby tím potvrdil svoji jistou pozici.

„To máš pravdu, protože brácha ani zdaleka nedosahuje takových kvalit jako já,“ poznamenal schválně přehnaně sebevědomě, přičemž použil takový svádivý nádech hlasu, čímž mě očekávaně rozesmál, takže se začal smát se mnou. Nebylo to běžné ho vídat se smát, takže jsem si to pokaždé nanejvýš užívala. Ale nejvíc jsem si užívala, když si mě suverénně vzal a už nepustil. Ten pocit bezpečí, to bylo naprosto naplňující a nebetyčné. Ráda jsem byla za tu něžnou květinku, která je opečovávaná a chráněná. Ovšemže jak kdy…

„O tom já nepochybuju,“ napodobila jsem ten jeho tón, přičemž jsem mu to zašeptala do ucha, o které jsem se nakonec lehce otřela nosem. Plánovala jsem se od něj odtáhnout, ale on mě duchapřítomně zastavil, když si zabral moje rty dlouhým, přesladkým polibkem. To, že mi při tom před očima prolétl Jared, už jsem celkem ani nevnímala. Během té doby jsem měla dost času si přivyknout. Ne že by mi to stále nepřipadalo nevhodné. Objevoval se tam ale až příliš často i u záležitostí, které se ani Shannona netýkaly.

„To rád slyším,“ zamručel spokojeně, přičemž mi krátce přejel přes pozadí a věnoval mi ještě jednu rychlou pusu. O kousek jsem od něj odstoupila, když už jsme se sobě věnovali neúměrně dlouhou dobu, což by někoho mohlo třeba pohoršovat. A ty zvědavé nenápadné pohledy ostatních taky nebyly zrovna to pravé.

„Že se mnou do té Paříže pojedeš?“ přeptala jsem se kontrolně s nepřeslechnutelnou naléhavou prosbou a udělala jsem na něj smutné oči. Vrhnul na mě takový samozřejmý obličej, že jsem odpověď ani slyšet nemusela, protože jsem ji znala předem.

„Copak jsem ti někdy řekl ne? A navíc… co bys tam beze mě dělala? Je to Paříž, město lásky, takže to by sis bez své drahé, lepší polovičky zaručeně neužila, což ti samozřejmě nemůžu udělat. Hrozně rád se tam vždycky vracím, ale to je s kapelou, takže víš jak… Jako stoprocentně zadanej jsem tam ještě nikdy nebyl a ani jsem o to do teď nestál, ale s tebou se tam vážně moc těším,“ rozpovídal se ochotně, přičemž mě stačil rozesmát, překvapit i dojmout.

„Možná tak ukecanější polovička,“ reagovala jsem pouze na první část jeho poznámky, abych se nenechala zazdít, načež jsem se na něj nepatrně kysele ušklíbla. Už už mi na to chtěl Shann něco namítnout, když moji pozornost upoutala Anahi, která se mihla kolem a zastavila se kousek od nás u stolu s nějakými dobrůtkami. Netuším, co to do mě vjelo, ale přimotala jsem se k ní od Shanna s tichým omluv mě, že si do ní trochu rýpnu. Shann tomu pouze zaraženě přihlížel, cože to jako vyvádím.

„Tebe bych tu ale vážně nečekala, Anahi,“ nasadila jsem mile a radostně, ale dostatečně teatrálně, aby pochopila, že je to silná ironie. Vzhlédla ke mně se širokým úsměvem, který byl naprosto falešný a který mě neskutečně iritoval. Naučený ho měla vskutku excelentně. Člověk, který se v tomhle prostředí nepohybuje, by jí to sežral i s navijákem.

„No, neřikej, že mě nevidíš ráda,“ pronesla okatě sarkasticky a sjela mě v rychlosti zkoumavým pohledem, u kterého si naštěstí odpustila jakýkoliv výraz. Vůči ní jsem neměla žádný mindrák, když jsme si byly tolik podobné vesměs ve všem. Všimla jsem si toho napoprvé, a určitě nejenom já.

„Raději bych tě viděla s Jaredem, ale co se dá dělat. Celkem jsem si už zvykla, že jste všude spolu, protože ty se u něj vždycky tak vytrvale držíš… Kde ho vlastně máš?“ položila jsem jí onu otázku, která mě hlodala od toho, co jsem ji zahlédla. Bez potíží jsem do ní vložila nepřehlédnutelnou dávku jízlivosti, jelikož jsem v první řadě narážela na tu její otravnou neodbytnost a v druhé řadě na její jiný mužský doprovod. Toho sladkého zelenookého blonďáčka jsem jaktěživ neviděla, ale hnedka mi neušlo, že on se na ni naprosto zbožně dívá a že je nezdolně připravený jí snést modré z nebe. Aha, tady má někdo někoho drsně na háku.

„Pro dnešek zůstal doma, že zajede do studia a zkusí něco nahrát. Ale tak to si jinak začni zvykat, Nerio, protože mě odteďka bez něj budeš potkávat mnohem častěji,“ nadhodila mi se štiplavou škodolibostí, která mě úspěšně přinutila chtít vědět proč.

„Jo? Jak to?“ tázala jsem se udiveně, když to říkala s takovou neochvějnou jistotou.

„Z toho budeš mít zaručeně radost. Dneska jsem totiž podepsala smlouvu s touhle agenturou, takže spolu určitě budeme hodně spolupracovat. Bezva, viď?“ vysmívala se mi přímo do očí a já jsem se maximálně snažila nedat na sobě cokoliv z toho, co jsem právě cítila, znát.

„To teda…“ hlesla jsem ve zmateném koktejlu emocí, mezi kterými byly nejvýraznější zděšení, pobouření, pokoření a údiv.

„Tu Paříž si všichni společně pořádně užijeme,“ zaradovala se a mně znovu klesla brada o něco níž.

„Bez pochyby,“ zabručela jsem značně přešle, když mi tuhle novinku takhle rozjařeně sdělila. Dodělala mě posledním vítězným úsměvem a odtancovala do pryč. Anahi se v tom viditelně vyžívala, když se mnou mohla takhle vyběhnout. Další důvod ji nesnášet o něco víc. O daleko, daleko víc. Zpomaleně jsem se natočila k Shannovi, i když mě stále zmáhal šok, a ten se na mě okamžitě začal pobaveně culit.

„Tady není nic k smíchu, ale spíš k pláči,“ sykla jsem podrážděně, ale abych nezanechala tu hořkou tečku, tak jsem se usmála, avšak znatelně zkroušeně. Pro Shanna další příčina, aby se na mě mohl culit ještě víc.

„Co je? Vypadáš nějak hrknutě,“ zajímal se zvědavě.

„Zabav mě,“ vyzvala jsem ho bez šance k diskuzi a protočila jsem otráveně panenky.

„Jen se na to podívej,“ vydechla jsem fascinovaně, když jsem z okna hotelového pokoje hleděla na ten skvostný výhled na noční Paříž, jelikož jsme přiletěli pozdě večer, takže jsme se stihli nanejvýš ubytovat. My dva jsme teda stihli i něco víc. Ten pohled z okna jsem si neodpustila. Shannon se ke mně zezadu tiše přikradl a objal mě. Vzala jsem ho za dlaně a obmotala jsem si jeho ruce kolem těla těsněji, abych ho měla co nejblíže. Opřela jsem se o jeho rameno a nasála jsem zhluboka tu jeho úžasnou vůni.

„Předtím jsem měl lepší výhled,“ shrnul přesvědčeně a políbil mě do vlasů. Zvedla jsem hlavu, abych se mohla zase zadívat na pařížské panorama a taky aby měl snadnější přístup. Hned mě totiž začal oblíbávat dál a já jsem jenom spokojeně vrněla. Ty jeho chladnější ruce na mé holé rozpálené kůži dělaly divy. Vykašlala jsem se na nějaká světýlka, i přestože byla na světové ikoně, a otočila jsem se na něj, abych si přivlastnila ty jeho hříšné rty, které měl od předešlého laskání značně prokrvené.

„Další kolo? Já myslel, že seš po té cestě unavená,“ zamručel obdivně někde do míst mezi klíční kostí a uchem a začal se mnou v náručí couvat k posteli. Ještě jsem ho popohnala, když jsem mu zatlačila do hrudníku, a nakonec jsem ho povalila na postel, abych si na něj následně obkročmo vlezla.

„Já se ti tu nabízím a tobě se to nelíbí?“ odtáhla jsem se od něj na pár nezbytných centimetrů a vrtěla jsem nad ním okatě hlavou. Místo toho, aby odpověděl, využil situace a stočil si mě pod sebe, načež spojil naše těla opět v jedno. Téměř ihned jsme se naladili na stejné tempo, které bylo tentokrát klidnější a něžnější. Vnímala jsem každý jeho pohyb, přičemž jsem mu zpříma hleděla do očí, aby ten moment byl ještě silnější. Bylo by to naprosto dokonalé, kdyby se mi před oči neustále nedral Jared. A proto jsem ten intenzivní oční kontakt raději přerušila, protože jsem si opět začala připadat jako pěkná mrcha. Přitáhla jsem si ho za zátylek k sobě, abych se ujala jeho úst v jakémsi omluvném gestu, které samozřejmě nemohl chápat. Proto na to reagoval tak, že vsunul ruce pod moje tělo, které se prohýbalo v pravidelných pohybech společně s jeho čím dál hlubšími přírazy.

Chvíli si mě ponechal na sobě vsedě, ale když mu tahle poloha nevyhovovala, položil se na lopatky zase on. I mně to vyhovovalo víc, jelikož jsem se k dalšímu orgasmu mohla dobrat podle svého, a navíc ten jeho unešený záblesk v jeho očích, když měl na mě takový dobrý výhled, to mi ještě ke všemu parádně laskalo ego. Za dalších pár přísunů jsem ucítila blížící se vrchol. On na tom byl dost podobně, protože mu sem tam z úst vyklouzl jakýsi mručivý zvuk, který mi naznačoval, že už bude. Moje dosud mírnější vzdychy zesilovaly a stávaly se mnohem hlasitějšími. Proto mi zamotal svoje velice šikovné a obratné ruce do vlasů, za které si mě přitáhl k sobě, aby mě svým taktéž velmi šikovným a obratným jazykem umlčel. Zabolelo mě to, a to se mi nemálo líbilo. Nechala jsem se unést a zakousla jsem se mu do spodního rtu, až bolestivě sykl. Neudržela jsem se a začala jsem se tomu tiše usmívat, aniž bych se od něj vzdálila byť na milimetr, takže jsem postřehla, že si kontrolně přejel jazykem přes rty, jestli jsou v pořádku. Nezaváhala jsem a i po něm jsem opatrně cvakla zuby. Když se mi to nepovedlo, vzdala jsem to, aby vážně nepřišel k úrazu, takže jsem se od něj odtrhla, ale to Shannovi nepřišlo vhod. Musel mi vtisknout jeden hrubý polibek zpátky, aby mi to alespoň nějak vrátil, a pak už mě pustil.

Houpala jsem se na něm s rychle se blížícím vrcholem mnohem důrazněji a pomalu jsem se zakláněla dozadu, abych ten úžasný výbuch uspíšila. Shannon mě pohotově zachytil za boky, které mi začal prsty mnout a hladit, přesně, jak jsem to měla ráda. Těsně před vyvrcholením se vyšvihl do sedu, načež se ke mně natěsno přitiskl, aby mi byl co nejvíc blíž a umocnil tím naši intimitu. Čelem se mi opřel o klíční kost, přičemž se mi ústy třel o kůži nedaleko levého ňadra. Jakmile se ke mně natiskl, ruce jsem mu obmotala kolem jeho svalnatých ramen, ale jedna se po chvíli zatoulala do jeho vlasů, ve kterých se pevně zaklesla, až se jeho celá hlava zaklonila. Věnovala jsem mu jeden bleskový polibek a dál jsem vnímala pouze prudce stoupající napětí v dolních partiích a svoje nezvladatelné sténání jsem směřovala k jeho uchu.

Explodovali jsme spolu skoro ve stejnou chvíli, já o pár vteřin později. Pokojem se roznesl můj hlasitý výkřik společně s tím jeho o něco tišším, ale za to emotivnějším. Jen co začal orgasmus doznívat, jsem povolila svoje strnulé tělo a teprve potom jsem si všimla, že mu vážně silně táhnu hlavu dolů, a on mě mačká dlaněmi nejen slastí, ale i bolestí. Rychle jsem ho pustila a vtiskla jsem mu jeden odprošující a zároveň děkovný polibek. Potom jsme spolu dopadli do peřin, abychom se oba dva vzpamatovali z tohohle perfektního zážitku. V Paříži to mělo zase úplně jinou atmosféru.

„Já jsem věděl, že udělám dobře, když sem s tebou pojedu,“ okomentoval náš druhý sexuální prožitek v tomhle dechberoucím městě a zdaleka ne poslední, přičemž se smál a funěl, když se pořád vydýchával, což mě zlehka rozesmálo. Přitočila jsem se k němu a hlavu jsem si položila na jeho paži, kterou měl pohozenou na posteli, a jednu dlaň jsem zakotvila na jeho stále se divoce vzdouvajícím hrudníku, přes který jsem začala krouživě přejíždět.

„To mi chceš jako říct, že jsi sem jel jenom kvůli tomu, aby sis užil sex v Paříži?“ tázala jsem se ho naoko vážně, ale dlouho jsem to nevydržela a propukla jsem v upřímný smích. Co z něj nevypadne…

„Děláš, jako bys na to ani jednou nepomyslela,“ napomenul mě, že se tu neoprávněně pohoršuju, když moje časté myšlenky vedly k tomu samému. Dopáleně jsem zasyčela a zlehka jsem ho udeřila do hrudníku. Tomu se srdečně zasmál a paži mi ovinul pevněji kolem ramen, načež mě políbil do vlasů.

„Určitě míň než ty,“ usoudila jsem s nezdolným míněním a nepřehlédnutelným triumfem.

„Jen aby,“ zpochybňoval moje tvrzení schválně s hlasem plným dobírání. I v téhle příjemné chvilce se mi nepodařilo z mysli alespoň na malý moment vytěsnit jeho bratra. I během samotného aktu ne… Fakticky mě to hodně trápilo, ale ať jsem dělala, co jsem dělala, nic se nezměnilo. Uklidňovala jsem se aspoň tím, že to chce čas. Že to nakonec přejde…

Díky těmhle myšlenkám jsem se, kdoví proč, dostala k tomu, že jsem nedávno zjistila, že ten nápad s tím rande ve stylu mé rodné země vzešel od Jareda. Najednou mě popadlo obrovské nutkání se v tom zase trochu porýpat. Zajímala mě pouze jedna jediná věc…

„Shanny, hele… na něco jsem si teď vzpomněla a ráda bych se tě na to zeptala,“ nachystala jsem ho na věci budoucí, které v něm podle drobného zabručení vzbudily jeho zájem. Ne že by to bylo něco těžkého, protože on si zatím vyslechl moc rád cokoliv, co mě napadlo. Chvilku jsem váhala, jestli to mám opravdu udělat, nebo to raději nechat plavat. Jared na to reagoval taktéž poněkud zvláštně. Rozhodně ne podle mého očekávání, a u jeho bratra bych to nechtěla opakovat. U něj obzvlášť ne. Ale Shann je ukázkový pohodář, takže by to neměl být problém.

„Proč jsi mi neřekl, že ten nápad na tu večeři byl Jaredův?“ vymáčkla jsem se po nevítaném zaváhání, a které bylo nejspíš důvodné, jelikož jemu po doznění mých slov podivně zacukalo v ruce. Jasně, to se stává normálně, ale taktéž, když člověk prožívá něco nemilého.

„Já nevim, nepřišlo mi to důležitý,“ shrnul jednoduše svoje důvody, proč mi to zatajil. Jeho hlas se nesl v poklidném až nezúčastněném tónuě, který mi nepatrně vadil. To proto, že pro mě to bylo hodně důležité.

„Měl jsi mi to říct,“ vyvedla jsem ho z omylu a to celkem rázně, až i mně samotné to přišlo přespříliš. Postřehla jsem, jak slabě ztuhnul a trochu se vytáhnul výš. Vyřešila jsem to tak, že jsem se zvedla, přetočila na břicho, abych mu viděla přímo do tváře. Zdála se mi poněkud znepokojená, o což jsem přesně nestála, jelikož jsem se opět zmýlila ve svém předpokladu.

„K čemu?“ chtěl po mně vědět, přičemž měl obočí stažené k sobě, jak nad tím bezesporu dumal. No, tohle byla další nevhodná reakce, o kterou jsem nestála. Co mu na to mám jako říct, abych ho nenaštvala? Připadalo mi to totiž hodně pravděpodobný vzhledem k tomu, že už teďka se na to netvářil.

„Ty víš,“ pokoušela jsem se z toho vybruslit, jako že ladně a nenápadně, ale to ho zaujalo ještě víc.

„Ne, nevím,“ odbyl mě trošku úsečně a podmračil se zas o něco silněji, až se mu obočí přiblížilo nebezpečně k sobě, čímž vytvářelo takovou zlověstnou šipku.

„Nemrač se na mě takhle, Shanne. Podle mě je to docela důležitá informace, když…“ zarazila jsem se, protože jsem se dostala až k té nejvíce obávané části nějak velice rychle a nějak jsem na to nebyla připravená. Shannon zjevně taky ne.

„Dořekni to, Rio,“ vybídl mě okamžitě a vytáhl naopak vysoko obočí, ale určitě ne proto, že jsem ho o to požádala, respektive mu to nakázala, ale spíš proto, že ho to tolik zajímalo. Při pohledu do jeho očí, ve kterých jsem spatřila neskrývané zmatení a jisté obavy, se mi stáhlo hrdlo. Opravdu nerada jsem ho znejisťovala, jenže se mi ne zrovna snadno něco takového říkalo, takže jsem to musela natáhnout, abych to vyslovila tak, aby ho to nijak nezasáhlo.

„Ta večeře pro nás dva byla… zlomová. Ani nedokážu říct, jak moc to pro mě znamenalo. Ale když jsem se dozvěděla, že to napadlo Jareda a ne tebe, tak… trochu mě to zklamalo a… znejistilo. Tohle… není jen kvůli té večeři, ale přesvědčilo mě to, abysme to spolu zkusili, protože jsi mi tím dokázal, že za to stojíš,“ vysvětlovala jsem mu svoje pocity decentně krkolomně, když jsem opět čelila tomu pokusu je vysvětlit, což se mi minule s jeho bratrem dostatečně nepovedlo. Teď mi to šlo o poznání líp, jak jsem již více věcem porozuměla, ale pořád to bylo dost mizerný.

„Nechceš mi tím říct, že toho lituješ?!“ odhadoval zcela chybně, což mě na nějakou chvíli úplně odrovnalo. Z mojí strana pauza v tu nejméně vhodnou chvíli, ale nějak jsem si nemohla pomoct.

„Sakra, Shanne! Vypadám snad, že toho lituju?“ okřikla jsem ho příkře, že ho něco takového směšného mohlo vůbec napadnout a že se odvážil to přede mnou vyslovit i nahlas. Momentálně jsem se na něj mračila pro změnu zase já.

„Takže tím míříš kam?“ nerozuměl mým myšlenkovým pochodům a já jsem zas netušila, jak mu na tenhle dotaz odvětit.

„J-já… Ráda bych, abys… No chápej, ty jsi ty a Jared je Jared a já bych… Chci v tom mít jen jasno. A… prosím tě, nezatahuj ho do našeho vztahu,“ poprosila jsem ho s trochu odvážně drzým záměrem, o jehož reálném splnění jsem si nebyla tak zcela jistá. Shannon a Jared mají neobvykle pevné sourozenecké pouto, které pro ně znamená vskutku mnoho. Jsou si pro sebe vším. Já do toho rozhodně nechci zasahovat či ho nějak narušovat, ale na tohle snad právo mám, ne?

„Je to můj brácha a ty jsi zase jeho nejlepší kámoška, takže jak ho do toho můžu nezatahovat?“

„Já jen nechci, aby za další podstatný kroky v našem vztahu mohl Jared,“ přiblížila jsem mu svoje smýšlení, které zapříčinilo tu moji nestoudnou prosbu. Kdybych věděla, co bude následovat, tohle ošemetné téma vůbec nenačínám a držím tu svoji nevybíravou pusu zavřenou.

„Vždycky jsem tu tvoji upřímnost obdivoval, ale někdy bys přece jen měla bejt zticha. Tohle je trochu moc i na mě,“ sykl pobouřeně a stáhl ruku z mých ramen dolů, aby přede mnou mohl utéct z postele. Absolutně mi unikalo, co jsem tak hrozného řekla, že by to ho to takhle vzalo. Abych tam před ním neležela jenom tak, přitáhla jsem si alespoň přikrývku po prsa a nechápavě jsem přihlížela jeho zmateně pobouřenému chování.

„Co to děláš?“ vypadlo ze mě konsternovaně, když jsem dál pozorovala, jak se překotně oblíká. Popadla mě kvůli tomu neopodstatněná panika, při které jsem měla žaludek jak na vodě a v ústech naprosto vyschlo. Nepopiratelný důkaz, že mi na Shannovi vskutku záleží.

„Co já dělám? Co to, sakra, děláš ty? Proč vy ženský máte pořád takový podělaný nutkaní si po takhle kurevsky dobrým sexu povídat a všechno podělat?!“ vzkřikl popuzeně, když jsem se osmělila zjistit, co se mu děje. Absolutně mě tím rozhodil, že jsem opravdu netušila, jak dál.

„Ale Shanne…“ pípla jsem bezradně a pohlédla jsem mu do jeho hněvem zkrouceného obličeje, což bylo to jediné, na co jsem se vzmohla.

„Chápeš, co mi to tu vlastně říkáš, Nerio?! Takže ty seš se mnou jenom kvůli tomu, že Jared vymyslel nějakou pitomou večeři?!“ zlobil se na mě, přičemž ke konci věty rozhodil bezděčně ruce, čímž chtěl poukázat na nesmyslnost toho mého tvrzení. Takhle to znělo vážně dost hrozně, ale já to cítila jaksi trochu jinak.

„Tak to ale není,“ bránila jsem se, avšak velice chabě, oproti té síle jeho hrubého rozhořčení.

„Přesně takhle to je, Rio!“ okřikl mě nekompromisně, že o tom dál diskutovat nehodlá, a když jsem na něj akorát němě zírala a hledala jakákoliv slova, kterými bych mohla navázat. Po několika sekundách mi došlo, že je to marná snaha, což zjevně i jemu, když si posměšně odfrknul a vypařil se kvapně z pokoje. Zůstala jsem tam zaraženě sedět s povolenou čelistí a velice pomalu mi docházelo, že tohle se mi teda hodně nepovedlo…

Tak se nám to zase trošku komplikuje, ale aspoň se to v jistých ohledech pohnulo dál. Příště se nám to ještě víc zkomplikuje, a jak se Shannym, tak s Jaredem. x) 

Děkuju Vám, sluníčka moje! Hrozně moc! :3 <3

Autor: Sabienna (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost in the Love - 15. kapitola: