OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Mer Ällie Wälária - 2. kapitola - Knihovna



Mer Ällie Wälária - 2. kapitola - Knihovna2. kapitola, Alena už chápe, že to není jen vtip. Opravdu se ocitla na jiné planetě mezi elfy, trpaslíky a kdo ví, čím ještě. Poznává elfa, který v jejím životě od této chvíle bude hrát velice významnou roli... - Ilustrace: Katka Vašíčková - Přečtěte si upozornění(viz. 1. kapitola)! -

Vysoké, štíhlé tělo oblečené do dlouhého modrého pláště, světlé košile a hnědých úzkých kalhot s koženým páskem okolo pasu, na kterém byl zavěšený krátký meč v pouzdře z tmavé kůže. Obličej s ostrými rysy, téměř mrtvolně bledými tvářemi, ale až nebezpečně živýma očima, které mě neidentifikovatelně sledovaly. Vypadal zaskočeně, ale zároveň úplně klidně a  vyrovnaně. Jako bych ho zaskočila, ale nezajímala. Plné, ale úzké rty a úzký dlouhý nos nahrávaly symetrii jeho dokonalé tváře. Měl dlouhé blonďaté vlasy, stejně jako žena na levém trůnu.

Když jsem se pohledem znovu vrátila k dokonalým očím, zaznamenala jsem, že má neobvykle šedo-modré duhovky, zářící více než samotné Slunce. Jeho oči jako by mne hypnotizovaly.

Na levém trůnu seděla žena, téměř stejně krásná jako muž uprostřed, a na pravém muž s dlouhými černými vlasy a zamyšleným pohledem. Byl poněkud atypický, ale rozhodně zjevem nepokulhával.

„Kde… Kde to jsem?“ zeptala jsem se lámanou, počeštělou angličtinou. Černovlasý muž se naklonil k blonďatému a cosi mu pošeptal.

„Portál?“ mluvil plynulou, jiskřivou, ostrou angličtinou.

„Vysoce pravděpodobně…“ dodal sám pro sebe.

„Vítej…“ Moje angličtina byla vcelku dobrá, ale v mé nervové situaci jsem měla problém přeložit i takové základy, jako „pravděpodobně“ a „vítej“.

„Kde jsem? Kdo jste? Jak jsem se sem dostala?“ pečlivě jsem vyslovovala. Byla jsem stále v mírně podnapilém stavu, tudíž jsem trošku žvatlala.

„Jsi v Anraighlu, v paláci, v přijímacím sále.“

„Země?“

„Trublind.“

„Trublind?!? Kdo jste?“

„Jsem Mahtion… Král elfů.“

„Elfů? Ale… Elfové neexistují, stejně jako žádný Trublind nebo Anraighl.“

„Ve vašem světě ne.“ Mluvil velice klidně, vcelku tichým, klidným hlasem, který mě stejně jako jeho vzhled nadnášel, ale zároveň srážel na kolena… Na kterých jsem ostatně už byla.

„Prosím, vysvětlete mi to, nebo se zblázním. Jste král elfů, tudíž… Měla bych se klanět, nebo vám říkat Vaše veličenstvo? Jak jsem se sem dostala?“ rozhazovala jsem rozčileně rukama.

„Nemusíš se klanět ani říkat Vaše veličenstvo. Máš spousty otázek, ovšem já mám také jednu: Co jsi za rasu?“

„Co bych byla za rasu? Ratlík? Dobrman?“ Sklopil pohled a usmál se.

„Myslím… Já jsem elf a ty jsi…“

„Co bych byla… Člověk.“

„Myslel jsem si to… Zemský člověk…“ Začal se tvářit mírně znepokojeně.

„Jak se dostanu zpět?“

„Zatím se zpět nedostaneš, dej mi tvůj prsten,“ řekl přísně a vstal z trůnu. Byl tak přenádherný, že jsem mu prsten velice ochotně dala, ani jsem se nad tím nezamyslela. Prsten si schoval do kapsy, otočil se k černovlasému a cosi mu v neznámém jazyce sdělil. Černovlasý vstal a ladným krokem vyšel z místnosti.

„To byl můj rádce… Livian. Je to bratr mé ženy, Harmonie.“ Při slově Harmonie pokynul rukou k levému trůnu. Byla krásná, ale mračila se. Evidentně, co jí přebývalo na kráse, ubývalo na povaze.

„Zavedu tě do knihovny, máme tam pár knih v angličtině. O elfech a Wälárii.“

„Wälárii?“ Konečně jsem se zvedla na nohy.

„Co to máš pod podrážkou?“ zeptal se se zájmem.

„Podpatky.“

„Šikovná věc. Co se týče šatů, možná tě nepotěším, ale v naší zemi není povoleno nosit na veřejnosti odhalenou hruď a stehna…“

„Dobře.“ Stejně vypadají proti Harmoniným jako žabí stehna po šedesátce…

„Pojď za mnou. Harmonia…“ dokončil nějakou větu elfským jazykem, hlavu otočenou k jeho ženě. Zamlouval se mi, byl přízvukem podobný češtině, ale mnohem krásnější, zahraničtější.

Místnost měla tři velké otvory mezi kmeny stromů, ze kterých vedly schody dolů na zem. Otvorem jsem viděla, že palác je umístěný mezi lesy. Mezi krásnými, staropanenskými lesy.

Elf, tedy… král Mahtion mi nabídl rámě. Nikdy jsem to nezažila, takže mě to mile překvapilo… Kavalíři nevymřeli… Nebo se bojí, že se na těch jehlách zabiji. Ale já se ochotně zavěsila za jeho ruku a nechala se vést k otvoru za zády Harmonie. Harmonie hodila na Mahtiona nevrlý, žárlivý pohled. Myslela si, že to viděl jen on. Mám bystrý zrak.

Z otvoru opravdu vedly krásné, dřevěné schody dolů na dvůr. Ne, žádný středověký dvůr. Prostě obrovský plac, ohraničený vysokými dřevěnými stěnami. Ze dvora vedlo asi dvacet dalších schodů, rozvedených po deseti budovách v korunách stromů. Člověk by si řekl: je to vůbec hodno krále? Takové dřevěné chatrčky?

Bylo to ovšem omamující…

„Ó můj bože.“ Při spatření Mahtiona jsem si to odpustila, ale teď to prostě nešlo. Ušklíbl se. Všichni pobíhající lidé (vlastně elfové) se najednou jakoby zarazili a zírali na nás. Mahtion si sundal plášť a ještě, než jsme začali scházet schody, pomohl mi se do něj navléct. Zavázala jsem ho na doraz.

„Omlouvám se… Nevěděla jsem, že si v pátek večer navlíknu prsten a objevím se v elfí zemi zvané Trublind.“

„Nevadí…“ ušklíbl se.

„Co se mnou bude?“ zeptala jsem se a zavěšená za Mahtionovu ruku začala scházet schody.

„Jsi první člověk, co za poslední tři tisíce let vstoupil do Wälárie… Nevím. Jsi vlastně poklad. Zavedu tě do knihovny, něco si o našem světě přečteš, já svolám mimořádnou schůzi v Narillai.“

Neměla jsem mozkovou kapacitu, abych ještě řešila, co bude. Prostě jsem jen plnila pokyny a zírala na nejkrásnější osobu, co jsem kdy viděla.


***

 

Elfové na nás hleděli, dokud jsme nesešli se schodů.

„Člověk, pravý Zemský člověk…“ šuškali si.

„Nevšímej si toho, Zemského člověka nikdy neviděli… Je to událost posledních tří tisíců let… Vlastně jsem poctěn.“

„Vy? Jste elfí král a jste poctěn, když si jedna hloupá, ošklivá holka navlékne prsten a omylem jí to vyplivne kdesi ve Asarlii?“

„Wälárii. Nejsi ošklivá a ani hloupá… “

„Otázka názoru… Jste bojovná rasa?“

„Inteligentní otázka, vidíš. Ne. Válčíme či obecně bojujeme jen, když je třeba.“

Po několika krocích jsem zpozorovala, že všichni elfové až do posledního jsou překrásní, ale jejich král je nejkrásnější. Překvapivě…

Přešli jsme dvůr a král přejel ledovým pohledem pár elfů. Ti si přestali šuškat. Vyšli jsme schody do zadní budovy, která byla ze všech korunových budov nejvyšší. Schody byly dlouhé, ale Mahtion se nezadýchal, ani se mu divoce nerozbušilo srdce. Měl kondici nebo jsou elfové tělesně přizpůsobeni výšlapům. Já se také nezadýchala…

Měla jsem celkem ucházející kondici a jak jsem již zmínila – po transportaci jako bych shodila celou tíhu světa.

Nikde nebyly dveře a evidentně žádný z domků nebyl přizpůsobený bydlení.

„Je elfů hodně?“ zeptala jsem se, když jsme vešli do obrovské, obrovské místnosti zaplněné knihovnami.

„Jsme druhý největší národ ve Wälárii. A třetí nejpočetnější, podle sčítání.“

„Tolik knih… V jakém je to jazyce? A jakým jazykem jste to mluvili vy?“ Stále se držící krále elfů jsem procházela mezi knihovnami. Byla jsem fascinovaná.

„Quenijština (pozn. autora: Ano, toto je převzato z Pána prstenů :D), tou jsme mluvili. Jazyk elfů… Knihy jsou v quenijštině, skřetím jazyce, trpasličím jazyce, dračím jazyce, jazyce mágů… Ta úplně zadní knihovna je plná anglických knih… Ovšem omluv chyby. Málokdo pamatuje pravou verzi angličtiny. Jak se vlastně jmenuješ?“

„Alena.“

„To je moc… ne-elfské. Vsadím se, že se na radě dohodneme nejen na udělení občanství, ale i na jméně, které ti přidělíme.“

„O jakém občanství, já chci domů…“ zastavila jsem se.

„Je mi líto, ale bez prstenu a… To nepotřebuješ vědět. Je veliké riziko tě vrátit zpět i s prstenem…“

„Jen chci, abyste věděl, že… Že chci domů. A kdyby se na to přihlíželo, tak to berte na vědomí…“

„Budu, ovšem obávám se, že hlavním aspektem bude hlasování… Můžeš se tu posadit a něco si přečíst. Já jdu za rádcem, zítra odjíždím do Narillai. Ještě jedna otázka: Kde jsi vzala prsten?“

„Našla. U nás doma v krabici… Asi ho tam schovala máma – Markéta Votrubová.“

„Maketa Otrubovat?“

„Marrrkéééta Votrubováááá.“

„Votrubová, Votruba… Děkuji. Až bude připravený pokoj a až budu mít vše dohodnuté s Livianem, přijdu pro tebe. Támhle je pítko, támhle toaleta…“ Posadila jsem se na dřevěnou židli, postavenou přímo u knihovny, a Mahtion rychlým, ladným krokem opustil místnost. Byl vysoký, hbitý, klidný, ale přitom energický… Ještě chvíli jsem hleděla na místo, kde se ztratil za dřevěnou podlahou. Schody scházel naprosto bez problémů, ladným krokem, ne nějakým kymácivým skákáním. Potom jsem vstala a rozhlédla se. Všude nad hlavou byly stovky větví, listů, a na nich seděli zpívající ptáčci.

Přešla jsem k „anglické“ knihovně a začala projíždět názvy.

-        Wälárie jako přírodní království

-        Elfové v hierarchii společnosti

-        Lennaläs, země s bohatou historií

-        Co řadit a co neřadit do bestiáře.

-        Největší záhady: Co je za magickým zemským portálem?

-        Jací jsou lidé na Zemi?

-        Nejkrutější  stvoření  ve Wälárii aneb Skřeti: odpor lidu.

Bylo jich tam o mnoho více, ale vybrala jsem si Wälárie jako přírodní království. Listovala jsem knihou. Ano, angličtina byla trochu zkomolená, ale šlo to přečíst.

Po chvíli sezení na židli jsem si uvědomila silný pocit, že mě někdo sleduje. Dramaticky jsem zaklapla knihu a rozhlédla se. Nikoho jsem neviděla. Pomalu jsem se podívala nahoru…

Ilustrace: Katka Vašíčková


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mer Ällie Wälária - 2. kapitola - Knihovna:

5. Aliska přispěvatel
26.02.2013 [20:01]

AliskaMoc, moc, moc děkuji :) Opravdu mě to těší, na povídce jsem pracovala dlouho a zařizovala kolem ní i ilustrace a tak dále, o to více mě těší vaše pochvaly :)

4. Agule99 přispěvatel
26.02.2013 [17:13]

Agule99Stejně jako první kapitolka, i druhá je krásná, ale opět bych něco vytkla, takové drobnůstky, přehlídnutelné, celkem, ale i tak... Děj je skvělý, konec vždy napínavě useknutý, takže se budu moc těšit na další kapitolku Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
*A.99*

3. Aliska přispěvatel
25.02.2013 [19:42]

AliskaMoc děkuji :)
Další kapitola bude v příštích dnech :)

2. Christine přispěvatel
25.02.2013 [18:20]

ChristinePáni! Fantasy krajina plná magických stvorení a tajomní Elfovia, to si ma získalo. Teším sa na pokračovanie Emoticon.

1. steel
25.02.2013 [16:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!