OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Můj (ne)mrtvej přítel - 4. kapitola



Můj (ne)mrtvej přítel - 4. kapitola

Povídka se umístila na třetím místě o Nej povídku měsíce září/septembra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!



Nikol se ptá a Albert je podroben výslechu... Jak vypadal Karel IV.?

Kapitola čtvrtá

Mlčky jsem seděla na posteli a propalovala pohledem Alberta, který na mě zíral z opačný strany pokoje. Naše poměřování pohledy přerušovalo jenom vrzání dole.

„Mohla bych se na něco zeptat?“ zkusila jsem to váhavě, když už ticho a moje zvědavost začínaly být nesnesitelné.

„Mohla,“ pokrčil rameny Albert.

V duchu jsem si otázky chystala celej den, ale teď, když jsem měla jednu z nich vyslovit, cítila jsem se hloupě. „Jak dlouho se jmenuješ Albert?“ dostala jsem ze sebe nakonec s mírným odkašláním.

„Dost dlouho na to, abych to považoval za své pravé jméno,“ odpověděl šikovně, takže jsem se vůbec nic nedozvěděla.

„To znamená, že mi neřekneš, jak ses jmenoval jako člověk?“ Musela jsem to ještě zkusit.

„Přesně tak.“

„Takže nepopíráš, že ses před Albertem jmenoval jinak?“

„Možná.“ Věnoval mi pobavenej úsměv.

„Dobře. Kdo byla tvoje matka?“ vypálila jsem další otázku. Asi bych nepřežila, kdyby mi řekl, že jeho strýc byl Leonardo DaVinci. Což samozřejmě není možné… aspoň myslím - dějepis mi nikdy moc nešel.

„Myslím, že bys ji neznala,“ odpověděl Albert po chvilce mlčení.

„To nemůžeš vědět,“ odporovala jsem mu.

„Vím to naprosto přesně. Zemřela totiž dřív, než stihla cokoli zažít a zapsat se do paměti kohokoliv, včetně mě.“

„To je mi moc líto,“ zamumlala jsem. Tak to jsem přestřelila. To je ale překvapení, že celá jeho rodina je mrtvá, když žil ve čtrnáctým století.

„Nemusí.“ Teď už se Albert smál. Lidi se asi moc často nesmějí, když mluví o svých mrtvých rodičích, ale tohle je prostě Albert, který spí ve skříni. „Stalo se to před hodně dlouhou dobou. Vlastně i za dob, kdy jsem byl člověkem, jsem ji nedokázal oplakávat. Byly mi jen tři roky.“

„Aha.“ Netušila jsem, co jiného bych na to měla říct. „Jak ses stal upírem?“

„Dlouhá a nudná historie,“ prohlásil Albert nekompromisním tónem a já jsem se otřásla. Teplota v místnosti klesla o nejmíň sto stupňů a já jsem pochopila, že tohle téma je pro mě zapovězené.

„Ehm,“ odkašlala jsem si nejistě, „fajn. Proč bydlíš ve skříni?“

„Není to skříň. Je to rakev,“ poučil mě Albert. „I když…“ přesunul se ke mně na postel, „… tady odsud to vypadá trochu jako skříň.“

„A proč bydlíš v rakvi?“ chtěla jsem vědět.

„Protože to není tak úplně rakev, ale postel,“ vysvětlil.

„Ty prostě žiješ v rakvi, která vypadá jako skříň, ale přitom funguje jako postel?“ ujistila jsem se.

„Dalo by se to tak říct,“ přitkal Albert.

„Zajímavý. Máš rád česnek?“

Vypadal zmateně. „Mám rád krev.“

„A co česnek?“

„Česnek mám rád úplně stejně jako další lidská jídla – čili vůbec.“ Odpověděl pořád s nechápavým výrazem. „Proč to chceš vědět?“

„Mohla bych tě česnekem zabít?“ zeptala jsem se narovinu.

„Ne.“

„A svěcenou vodou?“

„Ne.“

„A co kdybych tě donutila jít do kostela?“ Sice nebylo možný, abych tam Alberta dostrkala – vzhledem k tomu, že byl o hodně vyšší a o dost mrtvější než já -, ale chtěla jsem to vědět.

„Nedonutila bys mě jít do kostela,“ odpověděl Albert úsečně. „Nejen proto, že by to nebylo z praktického hlediska možné, ale od té doby, co jsem upírem, jsem v kostele nebyl.“

To mě zaujalo. „Proč?“ Snad ne proto, že se modlí každý den v tý svý skříni?

„Protože tam jednoduše nepatřím.“ Obrátila jsem oči v sloup a naznačila mu, aby to rozvedl. „Jedna ze základních lidských vlastností je to, že se potřebují na někoho obrátit. Potřebují se ujistit, že za to, co dělají, je zodpovědná jakási vyšší moc, která to má všechno pod kontrolou – ať už to je Bůh, Alláh, Buddha, Ďábel nebo Osud. Žádný z těch lidí, kteří v takovou věc věří, si nechtějí připustit, že by mohlo něco jako já existovat, jednoduše proto, že by přece Bůh, nebo kdokoli jiný, nestvořil něco, co by požíralo jeho děti. Je to samozřejmě velmi hloupé, naivní a smutné, ale také lidské. A já lidský nejsem, proto do kostela nechodím.“

Pomalu jsem zamrkala. Takovou dlouhou odpověď jsem ani nečekala – a ani jsem nečekala, že bude tak vyčerpávající. Bylo zvláštní slyšet někoho, kdo by správně ani neměl existovat, jak přemýšlí nad Bohem, který v podstatě taky neexistuje. Což je teda ironie.

Můj výraz asi musel být trochu jiný než moje myšlenky, protože Albert spěšně dodal: „Doufám, že jsem tě tím neurazil. Nedošlo mi… myslel jsem, že dnes se už do kostela moc nechodí.“

„Ne, to je v pohodě,“ zavrtěla jsem hlavou a zasmála se. Já a věřit v Boha? Tak to potěš koště. Jen když se na nějaký kostel podívám, měl by spadnout a udělat díru v zemi ve tvaru písmen Sodoma gomora – za to sprosté nadávání, čtení brutálních knížek (Hra o trůny), čtení erotických knížek (Hra o trůny), ponocování…

„Takže ty a náboženství…?“ nakousl to Albert.

„… absolutně nejde dohromady. Nikdy jsem do kostela nechodila a modlím se jen tehdy, když mám psát test z fyziky. Bibli jsem nečetla a ani se na to nechystám. Jen… říká se, že upíři neexistují – a ty sedíš naproti mně a vykládáš mi o tom, jak jsi zažil Prahu Karla IV. Proč by nemohl existovat i Bůh?“ Sama jsem si nebyla jistá, jestli to je řečnická otázka nebo ne. „Vždycky jsem si říkala, že to přece není pravda, Velký třesk a tak, ale…“

„Podívej se, Nikol,“ přerušil moje nejisté blekotání. „Z praktického hlediska je existence Boha naprosto nesmyslná – ale já sedím tady, což znamená, že něco mezi nebem a zemí být musí. Třeba to je Bůh, třeba to je nějaká neznámá síla, to nikdo neví. Hlavně si važ toho, že máš tu výhodu se rozhodnout, jestli v to chceš věřit nebo ne. Když jsem se narodil, myslím lidsky narodil, nic takového nebylo. Prostě jsi musela věřit. Na druhou stranu to všichni zase tak moc nepřeháněli.“

„Třeba ty?“ Představa Alberta v kostele, obzvlášť potom, co mi teď řekl, byla směšná.

„Já jsem se narodil v Itálii, kde se na náboženství kladl velký důraz. Ale měl jsem na mysli svého lidského otce.“

„Co tím myslíš?“ chtěla jsem vědět. Karel IV., který porušuje zákony v Bibli, byl o dost méně vážný než polemizování o Bohu. A hlavně mě z toho tak nebolela hlava.

„Měl rád víno. A upnuté kalhoty, které mu všichni kolem vyčítali, i papež.“ Na chvíli se Albert odmlčel a podíval se kamsi za mě – předpokládala jsem, že asi do nějaké komnaty nebo síně šest století zpátky. Pak se usmál a pokračoval: „Je to jedna z mála věcí, na které si z lidského života pamatuji. Taky měl rád ženy. Hodně žen. K dobru mu ale musím přiznat, že své čtyři manželky měl rád a respektoval je, i když některé více, některé méně.“

„A jak vypadal?“ zeptala jsem se. Ve své mysli jsem ho pořád viděla jako zeleného chlapa ze stokorunové bankovky.

Přimhouřil oči. „Je to vcelku rozmazané. Už je to tak dávno… ale měl vousy a vlasy až po ramena, o něco kratší než máš ty.“

Překvapeně jsem vyvalila oči a vyskočila z teplé postele. Běžela jsem pro svou peněženku a vytáhla z ní stovku. „Takže nějak takhle?“

Albert mi bankovku jemně vytrhl z ruky a prohlížel si ji, jako by měla cenu milionu dolarů. „Trochu,“ připustil. „Asi. Nejsem si jistý, ale určitě tam něco z něj je. Rozhodně měl ale větší nos.“

Uchechtla jsem se. „Takže Otec vlasti byl mánička s velkým nosem, jo?“

Zmateně nakrčil obočí. „Mánička?“

„To znamená, že má chlap dlouhý vlasy a nesluší mu to,“ vysvětlila jsem.

„Ale on byl považován za pohledného muže,“ namítl Albert.

„Opravdu?“

„Samozřejmě. Taky podle toho vypadají počty jeho dětí.“

Zarazila jsem se. „Kolik měl dětí? Počkat, přece ty dvě holky, ne? Marii… a Kateřinu? Teď nevím.“ Natáhla jsem před sebe ruku se dvěma vystrčenými prsty. „Pak následníka trůnu, Václava. A pak tebe.“

„Měl ještě jedno dítě s…“ začal Albert, ale přerušil ho krátkej, zvonivej zvuk. „Co to bylo?“

„Můj mobil,“ vylovila jsem svůj poklad z peřin a ignorovala Alberta, který fascinovaně hleděl na ten maličký přístroj v mé ruce. „SMSka,“ konstatovala jsem překvapeně. „Od mámy.“

Ahoj myšáčku, nevím, co za dobré pití ti tam dávají, ale chtěla bych ho zkusit taky. Doufám, že to je jen nějaká recese a ty se máš doopravdy dobře. Pusu.

„Do prdele!“ zamumlala jsem a plácla se do čela. Ta moje šíleně upřímná SMSka se musela odeslat, když mě Albert vylekal a já jsem ten mobil odhodila pryč. Sakra!

„Co se děje?“ zajímal se Albert.

„Nic,“ odtušila jsem klidným hlasem. „Jen jsem právě sdělila své matce, že jsem potkala bastarda Karla IV. Máš jenom štěstí, že to je psychiatr a má pro takové věci pochopení.“  


Já vím, že to trvalo trochu dýl, ale nebylo to v plánu. :) Kapitoly by snad už měly přibývat normálně. :)

A děkuji moc za hlasy v Nej povídce měsíce. Vůbec jsem si nemyslela, že bych se mohla umístit. :))

Mimochodem - názor na náboženství mám podobný jako Albert a Nikol, ale myslím, že každý si může věřit na co chce, což je jedině dobře. :)  

Mimochodem 2.0 - to s tím Karlem IV. je pravda. On si opravdu liboval v úzkých kalhotách a měl vážně hodně levobočků. :D 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj (ne)mrtvej přítel - 4. kapitola :

9.
Smazat | Upravit | 16.11.2014 [21:01]

Nechci se opakovat po kolegyňkách... Emoticon Každopádně "I fall in love with this" Emoticon

8. martinexa přispěvatel
16.11.2014 [13:52]

martinexaSe musim smát to je tak vtipný:D

7. Tethys přispěvatel
04.10.2014 [23:49]

TethysMimi, Albert bude mluvit, to ti můžu slíbit. Sice pomalu, ale prozradí ještě plno věcí... Emoticon Děkuju. Emoticon

ninik, pokračování bude v úterý. A děkuju. Emoticon

Carol1122, jé, odborník na Karla IV.? Sice se jím už moc zabývat nebudu, ale kdybych tam měla nějaké nesrovnalosti, určitě mi napiš. Emoticon Jo, Karel měl "nejplodnější" období, když mu bylo šestnáct a vydal se do Itálie... proč se asi Albert narodil v Itálii??? Emoticon Emoticon Děkuju. Emoticon

Blacky, jsem ráda, že jsem ti zpříjemnila ráno a ty ses pobavila. Děkuji. Emoticon

6. Blacky
04.10.2014 [9:51]

Blahoželám k umiestneniu. A ďakujem za spríjemnenie upršaného dňa. Kapitola bola ako za každým dokonalá plná humoru a to na tvojich poviedkach milujem najviac.

Sms od mamky: neviem čo ti dávajú piť ale chcem aj ja bola senzačná a ja som vyprskla smiechom, keď som si spomenula čo v tej správe všetko pipísala.

Teším sa na ďalšiu a na Násho Albíka mám toho upírika stále radšej. Aj jeho názory. AK by bol skutočný, myslím, že by sme boli neskutočný priatelia.

čakám na ďalšiu.

5. Carol1122 přispěvatel
03.10.2014 [20:22]

Carol1122Tethys, rozhodně ti gratuluju za místo v tabulce, příště mi ale slib, že bude první Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jinak ke kapitolce. Celou jsem si jí užívala, protože Karel IV. a já? To je nerozlučná kombinace Emoticon (četla jsem o něm stovky knih, takže jsem dalo by se říct profík Emoticon - ale třeba o něm zjistíme, že přeci jen to byly do této doby žvásty Emoticon )
Albert se mi začíná líbit čím dál víc, zvlášť s tím vysvětlováním Emoticon Nikol je prostě Nikol a ty její poznámky + ještě k tomu dejme Alberta a máme legendární dvojku Emoticon
Je pravda, že měl rád víno i ženy (ale ty ženy spíš jen v mládí, když byl v šestnácti letech v Itálii, kde asi ty nějaké levobočky měl Emoticon ), ale myslím, že se už později věnoval jen manželkám a "někam" si zašel už jen párkrát Emoticon. Přesto chválím, že jsi to takhle vzala z historie. Rozhodně bych se nebránila nějaké Albertíkově vzpomínce Emoticon
Tethys, super jako vždy a zase mi nezbývá, než netrpělivě čekat na další kapču! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

03.10.2014 [19:46]

ninikBlahopřeji k umístění!! Emoticon Emoticon Tohle je senzační povídkaEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon takže prosím honem nahoď pokračování Emoticon Emoticon

3. Tethys přispěvatel
03.10.2014 [18:56]

TethysFluffy, děkuju! Ty tvoje komentáře jsou tak úžasné, že na ně nejde nereagovat. Emoticon Abych se přiznala, touhle kapitolou jsem si fakt nebyla moc jistá, ale teď jsi mě tak dostala, že si večer sednu a budu cvakat, dokud nenapíšu minimálně další dvě kapitoly. Emoticon
A jsem šíleně ráda, že ti to přijde vtipné. Mně to totiž nepřijde vtipné vůbec. Emoticon Zato různé narážky na Hru o trůny si fakt užívám. Miluju ty knížky - u seriálu jsem zatím u druhé série - a je to tak brutálně reálné, že z toho nemůžu. Emoticon Hlavně seriál používám na slintání (Jon Snow a Robb... oni se tak povedli! Emoticon ) a knížky na děj. Emoticon
Ještě jednou moc děkuju. Jak to děláš, že ty tvoje komentáře jsou tak šíleně povzbuzující? Emoticon

2. mima33 admin
03.10.2014 [18:56]

mima33Začnem tým, že ti gratulujem k umiestneniu v Naj poviedke. Jednoznačne je zaslúžené - poviedku píšeš maximálne geniálne a pútavo a ja pri každej kapitole plačem od smiechu Emoticon Emoticon Emoticon

Tie Nikoline myšlienkové pochody ma vždy doslova vraždia. To dievča je geniálne a ja ju maximálne milujem už od začiatku Emoticon

Dúfam, že sa o Albertovi dozvieme viacej a celkovo bažím po akýchkoľvek informáciách z upírskeho sveta. Ako to tam vlastne funguje, ako sa stať upírom a tak... len nás o tieto poznatky neukráť Emoticon

Inak, veľmi sa mi páčilo, ako Albert opísal svojho otca a tá Mánička to úplne celé zaklincovala Emoticon

Super kapitola, už sa teším na ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon

1. Fluffy admin
03.10.2014 [18:29]

FluffyTakže, za prvé ti ohromně moc gratuluju k třetímu místu! Zasloužila sis to a příště to dotáhni na tu jedničku, jo? Emoticon Emoticon

Za druhé, to bylo tak BOŽÍ! Emoticon Emoticon Zřejmě se zase budu opakovat, ale nějak jsem si ještě nenašla čas si sednout a otevřít slovník synonym, takže to zas bude jak kolovrátek. Emoticon Ohromně jsem se bavila! Tolik jsem se těšila, až nám něco poodkryješ z Bertíkova života - a tohle předčilo moje očekávání. Emoticon Totiž jak se dozvědět všechno o ničem to je pecka. Emoticon A taky jsem se něco nového dozvěděla, sice jsem už od malička milovník dějepisu, ale to, že měl Karel IV. rád upnuté kalhoty, to jsem tedy nikde nevyčetla. Emoticon Levobočci mě tolik nepřekvapují... (Hra o trůny člověka naučí, že překvapení v normálním životě je prostě jen polívčička Emoticon ).

A ty vtípky? Kam na to chodíš? Emoticon Od mávání stovkou Bertíkovi před nosem, po odeslání esemesky mamince (ha, já to říkala =D), až po mou milovanou Hru o trůny (a co si budeme povídat, knížky jsou mnohem větší kalibr než seriál, co se týče... no, všeho. Emoticon )

Hrozně moc ti děkuju, že jsi mi takhle zpříjemnila pátek, bylo to jednoduše BÁJEČNÉ! Emoticon Zbožňuju to od začátku až do konce; no, a skoro asi ani nemusím dodávat, jak moc se těším na pokračování. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!