OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nesmíš zradit - 13. kapitola

07.06.2018 (10:00) • anamor8 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 867×

„Řekneš mi laskavě, co se s tebou poslední dva týdny děje a kdes byla sakra v pátek? Víš, jak jsem se bála, že se ti něco stalo, než jsem volala tvojí mámě?!“ křičela na mě Mia okamžik poté, co mě pevně objímala na uvítanou. Raději jsem šla k ní do bytu, kde bude soukromí, protože Stephen šel ven s Henrym.

„Omlouvám se opravdu moc. Stala se nečekaná událost, vlastně ti to vše povím,“ pokoušela jsem se ji uklidnit a už teď přemýšlela, jak zaobalit skutečnost tak, aby to nevypadalo tak hrozně a nezákonně, jako to bylo. Nemohla jsem jí říct o mafiánech. Buď by mě chtěla poslat na léčení, v tom lepším případě, anebo by rovnou zavolala policii.

„Tak si sedni a do toho,“ rozkázala mi přísně jako máma. Nadzvedla jsem obočí a založila si ruce na prsou a postavila se zrcadlově do stejné pozice jako ona.

„Jen si mysli, že jsi vtipná, ale jako už jsem málem volala policii,“ vyštěkla na mě nespokojeně.

„Nebylo to v plánu to udělat, přísahám,“ bránila jsem se. Tak za tohle má u mě Ryan další kopance do toho pěkného zadku!

„Tak co se dělo tak urgentního, že ses vykašlala na MĚ?!“ zajímala se uraženě a tímhle dětinským postojem mě totálně rozesmála. Myslela jsem, že se bojí o můj život a ona takhle!

„Spala s Riganotym,“ přiznala jsem upřímně a vylítlo to dřív, než jsem nad tím začala víc přemýšlet.

Zamračila se ještě víc do chvíle, než se jí takhle zpráva rozležela v hlavě. Viděla jsem tu reakci. Ztvrdly jí rysy, vytřeštila oči a otevřela pusu.

„Jako? Jako s tím Rigonatym? S tím, cos ho nemohla vystát?“ ověřovala si koktavě. Dnes u mě Mia bodovala s tím, jak mě rozesmávala.

„Jo s tím,“ souhlasila jsem rázně. Co jsem si pamatovala, byl to on, ráno rozhodně zase ve své plné arogantní síle a vlastně i večer. Když se to vezme kolem a kolem, převálcoval mě.

„Jak je to možné?“ vyjekla. Rozesmála jsem se a popošla dopředu, abych se chytila opěradla sedačky.

„Mio, já myslela, žes chodila na biologii, ale zkráceně to řeknu. On je muž a já žena, a tak nějak nás příroda upravila, aby to šlo,“ pokrčila jsem rameny a unikal mi z úst smích.

„Ty jsi pitomá,“ ohradila se dotčeně a zamračila se zase místo šokované masky. Posadila jsem se na opěrku sedačky a pokrčila rameny. Co jsem na to měla říct, taky přesně nevím, jak se to stalo, prostě se to stalo.

„Tak jako tohle mi nebude stačit,“ reagovala na to okamžitě a posadila se do křesla. Nohy si dala pod sebe a čekala. Povzdechla jsem si, překryla si obličej rukama a pozadu spadla na podsedáky sedačky.

„Přijel a chtěl si promluvit. Trochu jsme se hádali, jak jinak u nás, a pak se na mě vrhnul a já se nechala. To je asi tak celé, co bych k tomu řekla popravdě,“ huhňala jsem, byla jsem si ovšem dobře vědoma, že mě Mia slyší, a velmi dobře. Sundala jsem ruce ze svého obličeje a otočila hlavu na stranu tak, abych na ni do křesla viděla.

„No a co dál?“ Byla netrpělivá a skoro v  křesle poskakovala nadšením. „Co se dělo včera a co vlastně mezi vámi celou dobu je? Moc jsi mi toho neřekla,“ připomněla mi nespokojeně. Jen jsme posledně mluvily o tom, jak se se mnou rozešel Henry. Což když se na to podívám zpětně, bylo asi to nejlepší, co udělal, jinak bych teď byla za couru, co ho podvádí, a to bych už nezvládla s tím vším.

„Uhání mě od toho divného večera v baru, je jako zatoulaný pes. Pořád někde je, posílá květiny, vlastně kvůli němu se se mnou rozešel Henry. A pak… zjistila jsem, že jeho otec znal toho mého… takže… proto i dolejzá. A já nevím, co si o něm myslet, a zdá se mi to vše moc uspěchané a prostě se tomu bráním.“ Upravená pravda bez vyřčení toho nejděsivějšího a nejdivnějšího šla ze mě úplně sama.

Chvíli vypadala zamyšleně, dokonce si i rukou podepřela bradu a dívala se na mě jako na výzkumný vzorek.

„Jdi do toho,“ poradila mi nakonec. Nadzvedla jsem obočí a zvedla se na sedačce na lokty, abych na ni lépe viděla.

„Cože?“ ověřovala jsem si, že nejsem ještě hluchá.

„Hele, on tě evidentně fakt chce… z takového vztahu můžeš jen těžit. Jestli je dobrej v posteli a je na tebe hodnej, pak vlastně není co řešit,“ pokrčila rameny a měla to vyřešené a já zírala.

„Jenže já si přijdu od něj pořád do něčeho nucená,“ ohradila jsem se nespokojeně. Přeci nebudu žít s mafiánským diktátorem, stačí, že já sama jsem k tomu měla občas sklony, pozabíjeli bychom se do týdne.

„Musíš si ho usměrnit, Olie, to je základ. Od začátku s ním komunikuj a vysvětli mu to, a pokud tě opravdu tak moc chce, prostě to bude respektovat,“ stála si pevně za svým názorem. Mračila jsem se na ni. Nemohla jsem jí říct ten největší argument, a to, že je mafián a že místo do vztahu mě nutí rovnou do svatby!

„Uvidím,“ uzavřela jsem to nespokojeně, že i moje kamarádka kope za jeho tým, to prostě nebylo fér.

„A je dobrej?“ zeptala se a úsměv se nepokoušela ani skrývat. Zakňučela jsem a pleskla sebou zpět zády na sedačku a překryla si obličej. „Olie, buď kamarádka a poděl se,“ přemlouvala mě s hravostí v hlase. Nenáviděla jsem ji, opravdu moc jsem ji teď nenáviděla! Věděla, že se prostě o sexu nebavím, nedělala jsem to a nehodlala jsem o tom ani začínat, to byla ona, kdo o tom dokázal mluvit, ne já, rudla jsem jen při myšlenkách, natož použít ještě hlasivky.

„Nenech se prosit,“ dodala ještě.

„Dobrý,“ zahuhlala jsem, tentokrát s nadějí, že to neslyší.

„Jen dobrý?“ zhrozila se nespokojeně.

„Stačí, když povím, že kdyby byl sex hlavní rozhodovací faktor, tak neváhám?“ zkusila jsem to jinak. Přes prsty jsem uviděla její úsměv.

„Jo, úplně. A jsi pitomá, pokud to není hlavní faktor,“ neodpustila si. Proč se s ní vlastně kamarádím tak dlouho? Někdy jsem na to zapomínala, nebo jsem ten důvod nechápala.

„A co ty a Stephen?“ změnila jsem rychle téma na její osobu a sundala ruce z mého obličeje. Potřebovala jsem si také odpočinout od mého problému a přejít na jiné, které mě rozptýlí.

Naštěstí se Mia ochotně podělila o jejich starosti a nezapomněla několikrát zopakovat, že jí musel Stephen zvednout náladu poté, co já se na ni vykašlala. Jen jsem pokaždé přetočila oči a mlčela.

ŁŁŁ

Od Mii jsem se domů dostala až po obědě. Silvie se učila v pokoji na písemky a máma koukala na televizi. Rozhodla jsem se schovat s notebookem do postele. Dlouho jsem se nedívala po internetu, co je nového. Převlékla jsem se do pyžama, dnes už nebylo v plánu nikam chodit, pustila jsem si rádio jako kulisu. Prolezla jsem si sociální sítě, aby taky někdo věděl, že jsem naživu, a zprávy od přátel a dokonce i od Mii, jako bych jí někdy odepsala.

Nevydržela jsem to dlouho, přeci jen internet je nejlepší způsob, když něco hledáte, a tak jsem se to rozhodla vyzkoušet a do vyhledávače zadala Ryana. Vylezlo mi několik odkazů na jeho společnost a ostatní podniky, s kterými spolupracuje. Pak několik novinových článků o tom, jak je bohatý a nezadaný. Nemohla jsem najít žádnou jeho fotku se ženou. Dokonce na něj nevyběhly žádné pochybné články, koukám, že utajení opravdu zvládal.

A když jsem si najela jen na jeho fotky, zůstala jsem otupěle zírat na obrazovku hned u první fotografie, která byla ze soboty. Byla jsem na ní já a on, když jsme společně nasedali do jeho auta a jeli k rodičům. Rozklikla jsem fotku a najela na článek, který se mi předtím rozhodně nezobrazoval.

Ryan Rigonat přistižen s krásným doprovodem, podle našich zdrojů odcházeli z jeho luxusního bytu, ale ten den nebyl spatřen nikdo, kdo by vcházel a podobal se neznámé ženě na fotografii. Že by konečně pořádný úlovek?

Tak a bylo to oficiálně venku a všichni to vědí. Zapátrala jsem v paměti na předchozí den a rozhodně jsem si nemohla vzpomenout na nikoho, kdo by fotil. Takže krom mé nejlepší kamarádky, teď už napůl i mojí matky a jeho rodiny, se na jeho stranu přidala ještě media. Zavřela jsem článek a dál koukala na fotografie, většinou to byl on v obleku a ještě s bodyguardy. Vypadalo to na příchody do práce anebo několik charitativních akcí.

Nic zvláštního nic spekulativního, měl pro veřejnost prostě čistý štít. On i jeho rodina. Zamyslela jsem se na chvíli. Tvrdil, že můj otec byl taky mafián. Když jsem vzala poslední týdny zpětně, musela jsem přiznat, že vlastně o své rodině nic nevím. A tak jsem napsala tu jedinou věc, kterou jsem si byla naprosto jistá, a to jméno mého otce.

Vyběhlo na mě mnohem víc odkazů než předtím u Ryana. Už jen tohle nabádalo ke strachu z toho, co přijde. Všechno to byly odkazy na italské noviny, a protože moje italština začínala a končila u pár základních slov, byla jsem ráda, že existuje něco jako Google překladač, který mi bude dělat kamaráda. Jako první jsem vybrala s datem, které bylo v době, kdy jsem byla hodně malá.

5. května 1993

Vraždící podnikatel.

Loris Argiolas podezřelý z vraždy Marcuse De Angelis. Podnikatel Loris Argiolas má tříletou dceru a krásnou manželku, to mu podle místní policie ale nezbránilo, aby se stal vrahem kvůli penězům. Loris Argiolas už několik týdnů obchodoval s De Angelisem, který byl brzy k ránu nalezen mrtvý ve svém bytě. Momentálně probíhá vyšetřování a pitva. Policie se předběžně vyjádřila, že k úmrtí došlo pravděpodobně střelnou zbraní a několik sousedů uvedlo, že jako poslední v jeho blízkosti byl viděn právě jeho obchodní partner Argiolas. Policie tedy zadržela podezřelého a odvezla do vyšetřovací vazby.

Tak na něco takového jsem si rozhodně nepamatovala, vlastně ani nemohla, když mi byly tři roky podle toho data. Nezastavilo mě to, a tak jsem pokračovala na další.

20. červen 1993

Mafián na svobodě.

Loris Argiolas, státní zástupce stáhnul obvinění kvůli nedostatku důkazů. Překvapivě po více jak měsíci byla žaloba na Argiolase stáhnuta a rovnou od státního zástupce, smetl tuto kauzu ze stolu rázně s odůvodněním nedostatku důkazů a jiných případů, které je potřeba řešit. Možná by se měli naši zástupci zamyslet, zda je dobré zavírat oči před mafií. Za dobu, kdy byl podnikatel obviněn, se začalo spekulovat o jeho styku s mafií v Itálii. Co na tomhle je pravdy, to ukáže až čas.

Tak, jak jsem pochopila po tomhle článku, táta nebyl tak chytrý jako Ryan a jeho otec, o kterých se nevedou ani nejmenší spekulace, zato mého otce propírali v novinách už dva roky předtím, než umřel.

Klikla jsem na další a netušila, co mě tam čeká.

12. října 1995

Smrtelná nehoda nebo vražda?

Loris Argiolas, několikrát obviněný podnikatel a pravděpodobný vůdce místní mafie zemřel při tragické nehodě ve svém luxusním voze značky Ferrari, na cestě mezi městem Firenze a luxusní vilou za městem, kde žil s rodinou, okolnosti nehody jsou však záhadné. Argiolas boural na rovném úseku, kde bylo sucho, a za bílého dne, po tamější komunikaci není silný provoz. Policie spekuluje o možnosti nelegálních závodů drahých aut, někteří se přiklánějí k mafiánské pomstě a důkladně připravené vraždě. Po bohatém podnikateli zůstaly dvě dcery a manželka. Budou v bezpečí?

Máma mi tvrdila, že to byla jasná nehoda. Nikdy neprohodila ani slovo o spekulacích, že to nebyla tátova vina. Tvrdila, že se srazil s autem. Ale podle toho článku byl na silnici pravděpodobně sám. Tajila toho přede mnou mnohem víc, než jsem si myslela, anebo to sama neví přesně. Rychle jsem našla další.

19. října 1995

Mrtvý mafiánský boss se zabil podle policie sám.

Loris Argiolas, jenž zemřel před týdnem a půl při autonehodě za podivných okolností, které si normální člověk nemůže vysvětlit. Policie nenašla důkazy o poškození vozu ani jiné možné příčiny kromě nezvládnutí vozidla řidičem. Případ Loris Argiolas je uzavřen s vlastním zaviněním. Policii ale nedělá těžkou hlavu, že jeho žena a dvě dcery zmizely ze země během několika dní a nikdo neví, kde se nyní nacházejí a zda jsou naživu. Mafie se nebude přeci vyšetřovat, oni mají vlastní zákony. Můžeme jen doufat, že dvě malé holčičky nezaplatí za činy svého otce.

Zmizely? Takže jsme prostě utekly, zmizely a vůbec nikdo nevěděl, kam jedeme. Jestli jsem těm báchorkám o mafiánech nevěřila doteď úplně, v tuhle chvíli jsem otočila na druhou stranu. To, co jsem věděla, bylo zvláštní, ale byl to jen zlomek toho, co bych měla ve skutečnosti vědět. Sakra, žila jsem normální život a teď se vlastně dozvím, že jsme utečenci, můj otec byl opravdu ve styku s mafií a vlastně se neví, jak umřel a proč.

12. prosince 1995

Nový podnikatelský magnát

Po smrti Lorise Argiolase všechen jeho majetek včetně rodinného podniku získal do svých rukou jeho mladší bratr Ricardo Argiolas, který s Lorisem pracoval v rodinném podniku, je tedy natolik způsobilý k vedení a starání se o majetek rodiny. Podle závěti měla veškeré majetky získat do rukou Lorisova manželka, ta je ovšem už skoro měsíc pohřešována i s dcerami, zmizely druhý den po pohřbu. Nikdo neví, kde se nacházejí a zda jsou živé. I toto byl důvod dlouhého trvání se závětí a rozhodnutí o majetku. Podnikatelé a společníci, kteří spolupracují s Argiolasovými firmami, by měli být na pozoru před novým majitelem.

Já mám strýce? Tak to byla další novinka. Máma nikdy o rodině nemluvila, vlastně ani o otci, a tak nějak jsem si myslela, že jsme jen další rodina skládající se pouze ze tří členů, evidentně jsem se mýlila a někde v Itálii jsem měla strýce, mladšího bratra mého otce. Jeho fotku jsem však nikde na internetu nenašla, třeba bych si pak na něj vzpomněla, momentálně se mi ale nikdo s takovým pojmenováním z dětství nevybavoval.

ŁŁŁ

Před mámou jsem mlčela a dělala, jako by vše bylo v nějakém pořádku, nechtěla jsem se s ní už hádat a sama jsem musela nějak ty nové informace vstřebat o tom, že otcova nehoda nebyla nešťastná náhoda. O tom, že jsme vlastně utekly a nic nebylo tak klidné a spořádané, jak to vypadalo na první pohled i pro mě.

Ryan se mě pokoušel dohnat a já mu k tomu moc příležitostí nedávala. Nejdřív jsem nechtěla brát ani telefony, na druhou stranu jsem nechtěla riskovat další nečekanou aktivitu z jeho strany, a tak jsem poslušně zvedala telefony a vymlouvala se, co mi síly stačily, a že to někdy byla práce. Přišlo mi, že se ani Ryan moc nesnaží, kdyby chtěl, roznesl by mě na kopytech během pár chvil, asi mu postačila skutečnost, že s ním komunikuju, i když jen přes telefon, ale přeci jen.

A tak jsem si několik dní vypracovala iluzi, že i přesto, co jsem nově věděla, můj život byl vlastně obyčejný. Lhala jsem sama sobě do kapsy, a to jsem ještě netušila, že jsem to měla brzy zjistit na vlastní kůži.

Byl čtvrtek večer, byla jsem déle v práci kvůli novému klientovi s opravdu děsným účetnictvím, protože jsem byla i bez jakéhokoliv plánu na večer, prostě jsem tam zůstala o něco déle, a pak se těšila už jen do své postele. Šla jsem si uklidit svůj hrneček do kuchyňky na ráno, když vtom jsem ucítila silnou ránu do hlavy a poslední, co jsem si pamatovala, jak padám k zemi.

Autor: anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nesmíš zradit - 13. kapitola: