New secret life - 1. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Summer Staylova je obyčejná studentka Humanitních věd. O rodiče přišla v brzkém dětství, starala se o ni babička. Summer žije spokojený život v Seattlu. To se však změní ve chvíli, kdy Summer zjistí, co je doopravdy zač.

12.05.2013 (18:00) • Dejny • Povídky » Na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1038×

Sedím v temné, zakouřené místnosti. Pár slunečních paprsků pronikalo do pokoje skrz malé okno, umístěné pod okapem střechy, téhle prazvláštní budovy. Vím, že jsem tady brzo, ale řídím se tím, co mi bylo doporučeno. Tupě s potícími se dlaněmi hledím na prázdnou, koženou židli u psacího stolu z kvalitního dřeva v tmavně hnědé barvě. Nikdy nevím, kdy se Pán objeví. Cítím ale přítomnost JEHO. Doprovází mě na každé schůzky s Pánem.

„Neboj se.“ Ucítím jemný vzdych na mém krku. Opět byl neviditelný. Celé moje srdce prahlo touhou po pohledu do jeho očí. Zjistit jakou mají barvu a odhalit, co za tajemnství a pocity skrývají.

„Summer,“ osloví mě Pán, už sedící na židli přede mnou. Sotva jsem zaznamenala jeho objevení se.

„Pane,“ pokynu hlavou.

Udýchaná a zpocená se probouzím z noční můry, která mě pronásleduje už několik dní. Vždy jsem na stejném místě a se stejným, jak to jen říct – duchem? Snažila jsem se snu zbavit všemi možnými způsoby. Pití mléka před spaním, procházkou na čerstvém vzduchu před spaním a tak dále. Jenže jak je vidět, účinek to nemělo žádný.

Podle světla za žaluziemi a budíku na nočním stolku, je něco málo před šestou hodinou ranní. Vypnu upozornění na vstávání dříve, než se zvuk rozezní po bytě a vzbudí moji spolubydlicí a kamarádku ve vedlejší místnosti. S Kaylou jsme si tenhle byt koupily před třemi lety, kdy jsme dodělaly střední školu. Moc místa tady není, ale stačí nám to. Každá má svoji vlastní ložnici a společně sdílíme obývací pokoj a kuchyň. Můžeme poděkovat Bohu za to, že jsme sehnaly něco za přijatelnou cenu a ještě k tomu v centru Seattlu. Pro studentky vyšších škol s brigádou je tenhle krcálek tak akorát.

Proud ze sprchy mě uvolňuje všechny svaly v těle a pomáhá mi vyhnat sen z hlavy. I když to není možné, spíše je to nereálné, pořád jakoby cítím přítomnost neviditelné osoby z mého snění. Mé snové já ho dobře znalo, mě však nenapadá nikdo, kdo by to místo mohl obsadit.

Na prstech začínám cítit varhánky a usoudím, že vody bylo dost. Zabalená do ručníku se na sebe podívám do zrcadla. Pod hnědýma očima mám velikánské kruhy, které jsou důsledkem nevyspání. Vlasy v kaštanovém tónu jsou rozházeny do všech světových stran.

„Ty teda vypadáš, holka,“ promluvím na sebe. Snažím se své neklidné prameny upravit do hladkého účes, ale marně. Po pár minutách souboj vzdávám a vlasy svážu do culíku. Kruhy pod očima zakryji korektní tužkou a dál nic na sobě nespravuji.

Když vcházím do kuchyně, Kayla už sedí nad svým šálkem kávy. Moc vyspale nevypadá. Z poličky jsem vyndám svůj oblíbený hrneček s modrými puntíky a naleji si taky trochu kofeinu.

„Nevypadáš vyspale,“ začala jsem konverzaci.

„Celou noc jsi kňučela ze spaní. Utišila ses až k ránu,“ řekla mrzutě. Omluvně pokrčím rameny. Kamarádka se neohrabaně zvedá ze židle, mávně rukou a jde do koupelny. Kávu dopiji, hrnek odložím do myčky a jdu zpět do pokoje. Ve skříni se snažím najít něco pohodlného a zároveň dost elegantního. Nakonec vytáhnu černé, upnuté kalhoty a volánkovou košili. Do školní tašky mimo jiné přihodím i deštník. V Seattlu nikdy nevíte, kdy dorazí déšť.

„Summer!“ Slyším z koupelny. Vyletím z pokoje jako střela, abych zjistila, co se děje.

„Co se děje?“ rozrazím dveře.

„Dneska na mě nečekej. Budu u Maxe.“ Kayla vykouzlí na malé, srdíčkové tváři úsměv. To je celá ona. Křičí, jakoby ji někdo vraždil, a pak je to nějaké prkotina. Zakroutím hlavou a zmizím z koupelny.

V rušném městě se po cestě do školy zastavím do jednoho knihkupectví. Až na malou brunetku u pokladny, tady zatím není ani noha. Pokladní mi věnuje úsměv, který ji oplatím. Je mi povědomá. Zírám na ni až moc dlouho, proto raději rychle odbočím do uličky s anglickou literaturou. Potřebuju jednoho dobrého spisovatele z Anglické renesance, kromě Shakespeara. Počítám s tím, že tohohle nejvíce proslulého dramatika bude mít polovina třídy. Profesorka Steverová, kterou máme právě na Historii literatury, si portrpí na originalitě. Proto moje oči hledají písmenko M. Při hledání mého cíle, zrakem nechtíc sklouznu k brunetce. Vypadá, jako by s někým vážně diskutovala. Háček je v tom, že tady nikdo není a mobil v ruce určitě nedrží. Dokonce gestikuluje rukama. Mírně pozdvihnu obočí a obrátím se zpět na regály. Mám štěstí, že jsem hned našla to, co jsem chtěla. Spokojeně si knihu přitisknu k hrudi a jdu za ni zaplatit.

„Christopher Morlove? Dobrý výběr. Sama mám doma jeho knihy.“

„Takže mi zajistí dobrou známku?“ zavtipkuji.

„Určitě,“ usměje se, když jí podávám peníze. V tom se ošije po rameni, až se leknu.

„Jste v pořádku?“ Kývne hlavou na zamení, že ano.

„Asi nějaká moucha. Jen jsem se lekla,“ vysvětlila.

Při odchodu z knihkupectví jsem měla divné mrazení na zádech. Něco mě nutilo se neustále otáčet za sebe.

Představuji Vám svoji první povídku na tomhle webu. Inspiraci jsem získala díky spisovatelce Raichelle Mead. Chtěla bych znát váš názor na to, zda má cenu v povídce pokračovat, a jak moc se vám první kapitola líbila.

Následující díl »

Autor: Dejny, v rubrice: Povídky » Na pokračování