OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » New secret life 4. kapitola

24.08.2013 (13:00) • Dejny, Karolína Chmelová • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 757×

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

Prší. Z balkónových dveří se mi nabízí krásný pohled na typický Seatlleský den. Sluneční paprsky slabě pronikají skrz šedé chuchvalce, z nichž se pouští proud vody dopadající na zelený povrch země. Vypadá to na bouři. Kuchyň je osvícena malinkým lustrem nacházejícím se nad stolkem, u něhož právě sedíme. Ztlumené světlo a dupot kapek po parapetu dodává tajuplnosti příběhu o mých rodičích. Rozhlížím se po malinké místnosti a přemýšlím nad tím, co mi tady teď bylo vše řečeno. Mohla by tohle být realita? Nebo se mám prostě sebrat, odejít a zapomenout na tři dny s těmito lidmi? Co když to jsou pouze nějací blázni, kteří si vytváří vlastní svět, aby unikli od toho pravého? Proč bych jim měla věřit žvásty o nadpřirozeném světě a o bytostech, které jsem nikdy neviděla ani v žádné sci-fi knížce. Nefil a Sukuba. Já mám být podle všeho od každého trochu. Můj otec, Henry Staysill, prej pocházel něco jako ze šlechtické rodiny nefilů. Byl potomek bohaté dámy z Chicaga a synem původního nefila Mariana. Když Marian zjistil, že může mít děti, vyhledal princeznu Marii, po níž dlouho pokukoval a svedl ji na cestu zla. Marie byla zcela okouzlena jeho vzhledem, šarmem a chováním, že byla ochotna mu poskytnout syna jen proto, aby byl její milovaný šťastný. Po tom co jeho dítě donosila a porodila, ji zabil a dítě odnesl s sebou pryč. Vychovával ho tak, aby přesně věděl co má jako potomek slavného dělat, jak se chovat a hlavně co je jeho poslání. Tyto tradice se dostali až po mého otce, ovšem čas se měnil a nefil už nebyl považován za nejmocnější stvoření na světě. Spíš byl opak – hříčka přírody. Můj otec se zamiloval, ne pouze využil, do mé matky Leny. Dlouhé léta ji tajil to, kdo vlastně je. S pravdou ven vyšel těsně před zasnoubením. Moje matka byla ochotná mu dát mocné dítě a sama se rozhodla vstoupit do temnoty. Rozhodla se být sukubou!

„Říkal jsi, že nemůžete mít děti,“ zajímám se.

„Původní měl schopnost plodit děti jako jediný. No vlastně on a jeho potomci mohou mít děti. Aby se kmen původních nefilů mohl rozrůstat,“ vysvětlil mi hned. Takže aby toho všeho nebylo málo, mám tu čest být další z rodu původního nadpřirozeného stvoření. Paráda! Zamyšleně si začnu hrát s lžičkou v hrnku. Kroužení s ní vytvoří v kávě vír, který mě uchvátí na tolik, že s ní začnu kroužít rychleji a rychleji.

„Summer!“ Trhnu s sebou. Tři páry očí se na mě vyděšeně dívají a čekají, až jim povím svůj názor na celou věc. Své neklidné, hříšné ruce si položím na klín, kde snad budou v klidu.

„Co je to nefil?“ zeptám se. Slova se hrdě ujal Roman.

„Nefil je bytost, která vznikne, když padlý anděl oplodní lidskou dívku. Umí se zneviditelnit, zakrýt svou životní energii a tak. Prostě je to boží.“ Projde kolem Georgini a zničeho nic je pryč. Rozhlížím se po místnosti, ale nikde ani známka o tom, že by tady s náma někdy byl.

„Jeho energii umí vyhleda jen pouze silné stvoření,“ dořekne Jerome a v ten moment se Roman objeví vedle něj. Být neviditelný se může někdy hodit. Třeba když se vám stane ten nejvíce trapný moment na škole a potřebujete se rychle vypařit. Nebo když se na vás rodiče naštvou a… Rodiče. Tady tuhle schopnost nebudu potřebovat nikdy.

„Jak to mám udělat? I kdybych chtěla sebevíc, nemůžu se prostě jen tak vypařit,“ hodím na ně vážný pohled. I když, mě to spíše všechno připadalo k smíchu a k pláči zároveň. Jeromův pohled se stočí k Georgině. Ta se nejdříve usměje, a pak zavře oči. Čekám, co se stane teď. Jestli se taky vypaří jako Roman, nebo se třeba promění v netopýra a odletí. Nic z toho se ale nestalo. Po otevření zpět už neměly barvu oříšků, nýbrž blankytně modrou. Zahleděna to těch očí, jsem si skoro ani nevšimla, že předemnou sedí blondýna!

„Jak jsi to dokázala?“ Spokojeně se na mě usměje.

„Jsem sukuba, stejně jako tvá matka a stejně jako ty! Dokážu se proměnit v cokoliv a kdykoliv. Ráno nemusím brzo vstávát, kvůli zkrášlování abych vypadala dobře, dokážu to na sobě vytvořit během vteřiny.“

„Nejsem náhodou nefil? Jak mohu mít schopnost dvou bytostí?“ moje hlava už nic nechápe a odmítá přijímat další informace.

„Po otci jsi zdědila moc mít děti, to my mít nemůžeme. Tvá podstata je ale z větší části po matce, jsi sukuba.“ Možná, že po tak náročném vysvětlování a všech ukázkách předpokládají, že to příjmu jako fakt a začnu se všemu hned učit, ale to se nestalo. Zvedám se ze židle, beru si svůj kabát a mířím ke dveřím. Je toho na mě moc. Potřebuju být chvíli o samotě a popřemýšlet o tom všem.

„Kam jdeš? Nejsi v pořádku, Summer. Chybí ti dost energie. Od začátku přeměny jsi ji ani jedenkrát nenačerpala a to tě může i zabít.“

„Jaká energie zase?“ zastavím se ve dveřích a rozčileně se na ně otočím. Můj zvýšený hlas je překvapí.

„Životní energie. Nemáš ji dost na to, abys mohla normálně fungovat, to proto jsi omdlela na tři dny, proto se ti pořád točí hlava.“ V tom měl pravdu, hlava mi dělá starotsti už pár týdnů a nepomáhá vůbec nic.

„Jak tu energii doplním?“

„Sexem,“ řekla prostě Georgina, jako by na tom nic nebylo. Má ústa se otevřou do kořán. Postupně se však údiv mění na smích, který je překvapí nejvíce.

„Jste vtipní,“ jsou má poslední slova před odchodem.

***

Nikdy dřív jsem nespěchala domů tak jako dnes. Až když zastrkávám klíč do dveří a ozve se ten lupkající zvuk, se cítím v bezpečí a v klidu. Na ulici jsem se neustále ohlížela za sebe, jestli mě náhodou někdo z těch kašparů nepronásleduje. Ovšem pokud žiju v jiném světě, než jsem do teď žila, je možné, že mě pronásledoval neviditelný Roman jako nefil.

„Kate?“ zavolám po zavření dveří. Překvapně se na svoji kamarádku podívám, když ji zhlédnu v ušpiněné zástěře.

„Co se děje?“ zeptá se po té, co ji obejmu. Nenápadně začmuchám a pohlédnu do kuchyně, abych věděla, co se tady děje.

„Jak je babičce?“

„Babička?“ nechápu. Pak si ale vzpomenu na Romanovu výmluvu pro Kate, aby si nedělala o mě starosti.

„Už je jí lépe, nejspíš jen nějaké chřipka. Spíš mám strach o naši kuchyň, co se tady děje? Chceš snad abychom vyhořely?“ zavtipkuji a nahlédnu postupně do všech hrncí na sporáku. V jednom se ukrývá něco, co by nejspíše mělo připomínat italskou, boloňskou omáčku a v druhém s bublající vodou nalezenu těstoviny. Okem přejedu prostřesnou tabuli – svíčky, víno a květiny.

„Ruším?“

„No… myslela jsem, že se vrátíš v sobotu, jak jsi mi říkala. Tak jsem se rozhodla, že bychom s Maxem mohli být pro změnu u nás,“ nervózně si okusuje malíček a nepřestává se u toho culit od ucha k uchu. Nechávám ji chvíli na váškách, ale její psí oči mě donutí roztáhnout rty do velkého úsměvu.

„V pohodě. Stejně jsem chtěla vyrazit ven, takže zavolám Mayi, jestli u ní můžu přespat.“ Radostně se ke mně rozběhne a pusinkuje mě.

„Děkuju, děkuju,“ věnuje mi ještě jednoho sladkého hubana na líčko.

S batohem na zádech, v němž mám pár věcí, se hlásím u své druhé nejlepší kamarádky. S otevřenou náručí mě přivítá a pozve do tak už známého bytu. I když, slovo byt je slabé pojmenování. Maya si žije v luxusu, o který se ji postarají vždy rodiče. Otec právník a matka soudkyně. Nenašli se nikde jinde než v pojednávací síni u případu týkající se vraha.

Moje noční návštěva se tady stala tradicí po mnoha nocích strávených nad úkoly a utěšování kamarádky ze zpackaného vztahu. Své tělo donutím dopotácet se alespoň do pokoje za obývací místností. Tady je moje přespávárna. Spíše bych měla říct, že je to vlastně pokoj pro hosty. Svůj ošumtělý batoh hodím na postel a nátahnu se vedle něj.

„Zrovna jsem objednávala pizzu, dáš si taky? Nebo něco jiného?“ Odpovídat jí ani nemusím, pobaveně se usměje, když uslyší mé kručící břicho.

„Pizzu a čínu, prosím tě,“ zasměji se. Jakmile kamáradka zabouchne dveře od mé izby, vytáhnu z batohu pár věcí a převléknu se do pohodlnějšího oblečení, které můžu ušpinit. Byl to šílený den. Hebké, sametové povlečení mě pohladí a polaská po mé kůži. Chci svou mysl aspoň na několik vteřin vypnout a řádně si odpočinout, to bych si ovšem nemohla vzpomenout na Georginu a na to jak si své krásné červenohnědé vlasy přebarvila z ničeho nic na zlaté dlouhé prameny. Viděla jsem to na vlastní oči, tak proč pořád nevěřím, že se to opravdu stalo. Proč odmítám možný fakt, že bych mohla být ve vteřině kýmkoliv. Tolik holek, by bylo rádo za takovouhle vlastnost, a já tím pohrdám. Přijmout to ale znamená, že bych se mohla vzdát svého všedního života a přeměnit se v něco jiného, než jsem byla do teď.

 Moje myšlenky nad nadpřirozeným světem, mě ukolébávají a mně pamalu začnou padat víčka.

„Nechceš mi říct, že budeme v pátek večer sedět doma, že ne?“ vletí do mého pokoje Maya. V polospánku se posadím a jedním okem se na ni podívá. Opřená o futra dveří a ruce na prsou přidávají důraz na její větu, která spíše byla něco jako ironická otázka. V hlavě se mi vynoří slova Jeromeho „Chybí ti energie. Získáš ji sexem!“ Že by to bylo opravdu možné? Co když ale… U Georginy mě z kolabsu dostal pouhý její polibek, který netrval ani třicet sekund. Je tedy možné, že by mně stačil pouze malinký polibek od nějakého fešáka v klubu. Její polibek do mě vyslal život a já ho chci cítit zase. Objevila se ve mně touha a adrenalin.

„Mayo, pomohla bys mi s něčím?“

„Takže jdeme pařit?“ výtězně se usmála.

„Nemám co na sebe, ale chtěla bych něco zkusit!“ zkousnu si spodní ret. Asi jsem právě přišla o zbytek rozumu, ale překousnu to jen proto, abych se cítila opět… živá. Tohle nemůžu zvládnout. Moje první pusa? V pátém ročníku střední školy v dívčích šatnách. První milování? O tom moc vyprávět nemohu. Každá dívka sní o romantické noci se svíčkami, hudbou a s okvětnými lístky rozházenými po posteli. Chtějí, aby jejich vyvolený byl něžný, taktní a bude je utěšovat sladkými slůvky. Ani já nejsem toho výjimkou. Toho, komu bych chtěla darovat tak vzácnou věc, jsem dopusud nenašla. Ano bylo tady pár zájemců o mě, a však nikdo nebyl ten pravý. Přiznávám se, jsem panna a moje kamarádky to dobře vědí.

„Mám tady něco přesně pro tebe!“ Maya se postaví před obyčejné dveře, které v jiných bytech a domáctnostech jsou od spíše nebo od sklepa, tady ty ale vedou zcela jinam.

„Dnes při mně stůj, mami.“

Autor: Dejny, Karolína Chmelová, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New secret life 4. kapitola: