OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » New secret life 5. kapitola



Summer se vydává do úplně nového světa, co se zábavy týče. Obklopena hudbou, tanečníky a spoustu alkoholu se snaží najít někoho, na kom by mohla zkusit svou experiment. Podaří se jí to?

Při vcházení do klubu mám pocit, že jsem zcela jiná osoba. Moje ustrašené, studem zahlcené tělo je schováno pod ty nejvíce sexy šaty, které jsem kdy viděla. Oči plné strachu z něčeho nového pozorují okolí zpod make–upu. Maya byla ráda, že se projednou mohla vyřádit i na někom jiném než pouze sama na sobě. Ze stoličky u kosmetického stolu jsem se nehnula do doby, dokud nebylo vše perfektně dokonalé. Vlasy, jindy splihlé, se mi teď pohupují kolem obličeje ve vlnivém objemu jako v reklamě na vlasové přípravky. Je to nezvyk mít na sobě něco, co jsem nikdy předtím nezkusila. Neustále beru jeden pramen a namotávám si ho nervózně na prst, zatímco se moje kamarádka pyšně kroutí do rytmu hudby na parketu. Je tady jako doma. Nedělá si z ničeho hlavu, nestydí se mluvit s neznámými lidmi a je jí jedno, co si o ní myslí ostatní.

„No tak, uvolni se trochu,“ volá na mě. Chytá mě za zápěstí a začne mnou lomcovat z jedné strany na druhou. Nervózně přejedu očima po lidech, tančících na parketu. Jde jim to tak snadno, jako by tančili už v plínách na Michaela Jackona. Pořádně se zaposlouchám do písničky, vycházející z repráků. Zkouším svými křivkami kroutit stejně jako holky kolem mě, ovšem i přes Mayino kývání se cítím nesvá a trapná.

„Jdu si sednout, ty pokračuj,“ řeknu jí. Projdu mezi davem a vyhlídnu si volnou stoličku u baru. Barman si mě okamžitě všimne.

„Mojito, dvakrát,“ objednám si. Očekávám že, po mně bude chtít občanku, ale pouze na mě mrkne a objednávku jde hned nachystat.

„Je to tady pěkné,“ objeví se vedle Georgina, nyní v podobě štíhlé a vysoké černovlásky. Očima si mě přejede od rozházené hřívy až po boty na pěticentimetrovém podpatku. „Takhle ses upravila sama?“ zeptá se mě překvapeně.

„Ne, pomohla mi kamarádka. Já nejspíše nemám čarovnou hůlku jako někdo, abych si mohla vyčarovat novou vizáž.“ Slovo „nejspíše“ vyslovím sotva slyšitelně. Podívám se na Mayu, která je nyní uvězněná mezi dvěma muži a hříšně s nimi tancuje. Pro tohle jsem sem dnes přišla, a ne proto, abych seděla u baru a popíjela. Když se Georigina podívá stejným směrem jako já, pouze si odfrkne.

„Nemáš co závidět. Teď hned jich tady můžeš mýt trojnásobek, a to i bez sukubí pomoci,“ mrkne.

„Tady máte, dámy,“ přeruší naši konverzaci číšník s mým pitím. Aniž bych mojí společnosti cokoliv nabídla, pohostila se druhým drinkem.

„Neumím to. Neumím flirtovat, nevím, jak začít, o čem se bavit a tak dále,“ řeknu jí znenadání.

„Jsi sukuba, stačí zamrkat řasami a máš to. Nemusíš zatím nijak zacházet do extrému s tím, že by ses měnila třeba v dračici.“ Při slově „dračice“ mi dočista zaskočí. „Třeba támhleten. Kouká po tobě celou dobu, co tady sedíš, a ani sis ničeho nevšimla. Stačí otevřít oči, Sam!“ Podívám se směrem, jenž mě Georgina nasměrovala. V malém kruhu, zřejmě přátel, sedí mladší muž ve světle modrém saku – vypadá dobře. Když se střetneme pohledem, nepatrně pozdvihne sklenku na pozdrav a pak z ní lehce upije.

„Usměj se,“ napoví mi parťačka vedle mě. Povzdychnu si a přemluvím se k lehkému zvlnění rtů. Nechoď sem, nechoď sem – opakuji si ve svých myšlenkách. Sympatický blonďák mě však neposlechne a vesele si to nakráčí k nám.

„Buď koketní,“ uslyším radu vedle mě, než se Georgina vypaří. Zpanikařeně se otočím zády k němu a ucítím horko na lících. Tohle nezvládnu!

„Smím ti něco objednat?“ Sakra, už je za mnou. Co teď?! Pomalu se otočím, zvednu sklopenou hlavu nahoru a nabídne se mi pohled do krásných modrých očí. I když v ruce držím ještě skoro celé Mojito, odpovím:

„Aaa… jasně,“ pokusím se o další, snad roztomilý úsměv, který ho přesvědčí o tom, že o něho mám vážně zájem. Aniž by odtrhl zrak ode mě, poprosí číšníka o dvě whiskey.

„Začni konverzaci,“ zašeptá někdo za mnou. Takže jo, flirtování, koketní konverzace, to určitě zvládnu. Nikdy jsem to nedělala, ale to půjde.

„Prozradíš mi jméno? Nebo zůstaneš inkognito?“ zeptám se nervózně a malinko se napiju svého nápoje přes brčko, které dám jen mírně od úst, mělo by to vypadat sexy.

„Ray,“ podá mi seriózně ruku, jako správný gentleman.

„Summer.“

„Sedni si, hraj si s vlasy a občas si pomalu přehoď nohu přes nohu,“ poradí mi opět neviditelný rádce. Sednu si zpět na svou stoličku a ukážu Rayovi na místo, kde před tím seděla “moje kamarádka“ Georgina. Můj nový společník se zdá jako milý, galantní mládenec, jenž nevyšel ještě ze starých zvyků, jak se k dámě chovat. Povídat si s ním je lehčí, než jsem čekala, kupodivu ho rozesmívají i moje občasné komentáře a přitakání. Zjistila jsem, kde pracuje, co má rád, kam se chodí rád bavit a že jeho největší zálibou je jízda na jeho motorce. Občas, když zrovna nepracuje ve společnosti SL (Save life) jako management, rád si provětrává hlavu někde u rybníka na samotě. Jakmile přijde řeč na mě, konverzace trošku upadá. Jediné, čím se mohu pochlubit, je vzdělání, toť vše. K mému překvapení ho zjištění o mém zaměření zaujme na tolik, že mi přislíbí sehnání pracovního místo ihned, co odpromuju.

„Můžu ti zajistit dobré místo, znám pár nakladatelství, kam bys perfektně zapadla.“ Pohledí mi do očí a nevím, zda se mi zvedla kuráž, nebo za to může veškeré pití, které jsme během našeho rozhovoru vypili, ale zničehonic se mi ruka přesune na jeho stehno a velmi jemně a opatrně ho začnu hladit.

„Nechceš se jít projít?“ řeknu statečně a k tomu zamrkám řasami jako malé štěně. Nebudu lhát, tímhle tahem rozhodně nechci končit. V mém těle se začne produkovat adrenalin a já mám chuť zkušit vše, abych se přesvědčila o tom, že pohádky a horory neexistují. Ray má pravděpodobně stejné úmysly. Vezme mě za ruku a se mnou za zády se prodírá skrz tanečníky k východu klubu. Ruku v ruce se vydáváme uličkou do nedalekého parku s fontánou. Ve vzduchu nad námi visí napětí, až by se dalo krájet. Začne sám, nebo mám začít sama?!

„Hrozně ti to sluší,“ pošeptá mi na lavičce. Mám štěstí, že je tma a on tak nevidí mé červenající se tváře. Zrak z fontány přesunu na něj. V očích má jiskry, které mi napovídají, že mě chce. Roztěkaně se ohlédnu kolem nás. Měla bych ho prostě políbt, ne kvůli tomu dělat pořád nějaké drama, řeknu si. Mé zablouděné oči zachytí a vtom mě odhodlaně vezme za bradu, natočí mou hlavu k němu a mé rty dychtivě uchopí do těch svých. Na malý moment se odtáhne, aby zjistil moji reakci. Když si všimne mého úsměvu, pochopí to jako soulas k pokračování. Chvíli se zdráhá, ale vedení se ujmu tentokrát já. Touha se ve mně zvyšuje a já chci víc a víc. Ruce mu vložím do rozcuchaného účesu a začnu ho škádlivě štičkat. Vtom to začnu pociťovat. Život, energie a dychtivost po větší dávce toho všeho.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek New secret life 5. kapitola:

1. Simones
16.09.2013 [17:20]

jak se to mezi nimi vyvine dál, to mě zajímá Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!