OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Nula od nuly pojde - Předmluva + 1. kapitola



Nula od nuly pojde - Předmluva + 1. kapitolaGrace se narodila do početné rodiny a raději se od ní brzy odtrhla. Nesnila nikdy americký sen nebo sen o slávě, ale osud tomu chtěl jinak. Grace dostane nabídku od majitele tanečního studia, aby vystoupila na skromném představení pro pár místních lidí, že prý má talent. Grace je však realistka a nečeká divoký milostný románek nebo snad slávu až do nebe, přesto přijme, při věčné honbě za obživou je to možnost, jak si užít života.
Sledujte Grace a její marné pokusy vyhovět svému zaměstnavateli, který je očividně slepý a hluchý ke všemu, co se mu snaží vysvětlit, ale i takový příběh má svůj šťastný konec.

Drahé dámy, právě jste rozevřely začátek nové povídky, kterou jsem po dlouhé době odhodlala zde vydat. Po Krvespřísežnících (katastroficko-utopická povídka) jsem si řekla, že by se hodilo něco, co bylo lahodilo dívčímu vkusu, takže se můžete těšit na povídku, se kterou se občas zasmějete, potěší vaše romantické srdce a uši písněmi. Doufejme, že i jemné náznaky tance (sice netančím, ale tanec mám ráda) se budou líbit a zanecháte mi komentáře s vaším názorem.

Vaše Nikol18


Předmluva

   Nikdy jsem nebyla na sentimentální řeči a nikdy jsem si sama sebe nepředstavovala na lepším místě, než jsem teď. Nikdy jsem od sebe nečekala víc, ale hlavně, nikdy jsem nečekala víc od svého osudu.

Byla jsem jedním z pěti dětí, samozřejmě to prostřední, starala jsem se o ty mladší a byla buzerována od těch starších. S vypětím všech svých sil jsem dostudovala střední, zdárně odmítla vysokou, abych začala žít na vlastní pěst a vymanila se z toho přeplněného bytu a začala volně dýchat.

Našla jsem si obstojné zaměstnání. Pokud se servírka dá brát jako obstojné zaměstnání, ale v centru Baltimoru v jedné opravdu uznávané restauraci, jsem to tvrdit mohla. A díky dobré pracovní době jsem mohla vzít ještě vedlejšák v jednom tanečním studiu, kde jsem uklízela, díky čemuž jsem si mohla dovolit mít víkendy volné a jenom pro sebe.

Nečekejte nic srdcervoucího či snad dojemného, ale právě v tomhle studiu se začala odehrávat moje důležitá životní etapa, kterou bych si nedokázala ani vysnít.

 

1. kapitola – Tanec před kamerou

   Světla v tanečním studiu pohasla, poslední tanečníci odešli domů a budova rázem ztichla. Grace tuhle dobu zbožňovala. Měla svoji chvilku, kdy měla dovoleno téměř vše, pracovat ale nezapomněla.

Vešla do úklidové místnosti, nachystala vše potřebné a vyrazila vytírat chodby, které byly jednohubkami před tanečními sály, na kterých se nadřela více, nemluvě o záchodech.

Z kapsy volných tepláků vytáhla sluchátka, z druhé mobil, navolila složku s tanečními písničkami, sluchátka strčila do uší, zhasla v úklidové místnosti a s vozíčkem vyrazila vstříc poslední denní směně.

Kat DeLuna se jí rozkřičela do uší a Grace zavrtěla boky. Pohodila lehce nazrzlými vlasy, které bleskově stáhla gumičkou do objemného drdolu, protože vlasy měla až ke kostrči.

Natáhla na ruce gumové rukavice, až se jí pevnější okraje s plesknutím zaryly do zápěstí a začala stírat. Vrtěla zadečkem a tiše si pobrukovala. Nedokázala si představit úklid bez tance, utíkalo jí to rychleji a byl to po celodenním shonu docela relax. V klidu si proplouvala chodbami, trsala do rytmu a zanechávala za sebou mokrou stopu, která vlhkých letních dnech Baltimoru schnula delší dobu.

   V kanceláři tanečního studia se ale stále svítilo. Majitel, téměř třicetiletý Samuel Franco, pro dnešní den zůstal déle, blížil se konec měsíce, kdy musel projít účty, proplatit vše potřebné a dát dohromady připravované představení před sponzory.

Samuel nebo Sam, jak mu říkali přátelé, se usadil do své pohodlné židle za masivním stolem, zapnul lampičku a začal počítat. Uvolnil se přitom, vypustil z hlavy alespoň na chvíli novou choreografii a plně se pustil do nudné úředničiny. Sem tam zkontroloval nové kamery, které dal nainstalovat do šaten a na chodby, protože se tanečníkům ztrácely věci.

Jen po očku nahlédl na malé obrazovky, postavené na vedlejším stole. Ve většině případů, když sklopil pohled, se Grace prohnala sledovaným úsekem s mopem a divoce vrtěla celým tělem, na příjemné tóny písniček v jejím mobilu.

Sam tiše vzdychl a promnul si oči. Bylo to náročnější než minulý měsíc, ale účetní si najmout nechtěl, měl v tom svůj řád a nechtěl, aby se mu v tom někdo cizí hrabal, jeho styl by nepochopil.

Odložil tužku a kalkulačku, opřel se do židle, dal ruce za hlavu, zavřel oči, chvíli relaxoval, aby mohl najít náhradu za vypadlou tanečnici.

   Grace divoce máchala mopem po ztichlé chodbě, osvícenou kulovitými světly, visících od stropu, přivírala oči, poskakovala na špičkách a náležitě si to užívala. Pro dnešní směnu si dala do mobilu nové písničky, které si našla na internetu o víkendu. Vždycky přitom zažívala takovou euforii. Stačilo slyšet prvních pár tónů a hned věděla, že je to ta pravá píseň pro ni. A teď když se tóny nových písní linuly do jejích uší, nedokázala skrýt nadšení. Našla naprosto úžasné písně.

Odložila mop do kbelíku, ostražitě se rozhlédla kolem sebe, aby se ujistila, že tu skutečně nikdo není, na rtech se jí vytvořil široký úsměv, oči zazářily nadšením, a když si byla jista, že je tu sama, její tělo zareagovalo na tóny naprosto automaticky.


   Sam přemýšlel nad novou tanečnicí. Sophie byla skvělá, ale usmyslela si, že dva roky po svatbě je načase, aby si pořídila dítě a zrovna teď!  Jen tak krátce před tím důležitým vystoupením, které má tanečnímu studiu zajistit peníze na provoz a podporu v založení dalších studií, o nichž Sam tajně sní už od střední.

Povolil ruce a opřel se o desku stolu. Díval se na účty, které zaplatil jen tak tak. Od dob, kdy se odstěhoval od rodičů, si musel zvyknout, že s takovými představami, které má o své budoucnosti, nebude mít tolik peněz, alespoň ne ze začátku, na jaké byl od movitých rodičů zvyklý, ale byl natolik přesvědčen, že se mu to podaří, že ho ani byt v pochybné čtvrti a minutková jídla s nevalnou chutí, neodradily od jeho snu.

Složil účty a zastrčil je do pořadače. Vstal od stolu a pečlivě složky uložil k ostatním účetnickým věcem a vrátil se zpět ke stolu. Letmo pohlédl na obrazovky od bezpečnostních kamer. Věděl, že je tu ještě uklízečka. Musel ještě počkat, až skončí ona, aby za ní mohl zamknout a odejít domů.

Chtěl se zvednout, aby si došel pro vodu, když se na jedné obrazovce něco mihlo. Posadil se zpět a pečlivě se díval, dokud to neuvidí znovu, aby se ujistil, že se mu to jen nezdálo. Nepotřeboval tu žádné další krádeže, to moc studiu neprospívalo.

Tupě hleděl na obrazovku a už si myslel, že skutečně viděl jen stín někoho procházející před okny studia, které bylo pod úrovní ulice, takže ve večerních hodinách bylo pravidelností, že když se zhaslo, tak venkovní pouliční lampy vytvářely na chodbách různé stíny.

Jenže se to tam mihlo znovu. Sam se doslova nalepil na obrazovku a čekal. Obraz nebyl dokonalý, k tomu ještě černobílý, ale lepší si dovolit nemohl. Jedna zabírala vchod, druhá zadní vchod, třetí hlavní chodbu a čtvrtá byla namířena na šatny. Uvnitř žádná nebyla, protože nechtěl, zavdat lidem důvod k tomu, aby si mysleli, že podezřívá je.

Kamera, která zabírala hlavní chodbu, měla sice docela široký rozhled, ale co bylo pod ní, zabrat nemohla, takže to vypadalo, že někdo o těch kamerách ví.

„Už žádné krádeže!“ zavrčel Sam spíš sám pro sebe než pro někoho konkrétního. Vstal od stolu a přešel kancelář. Vzal si basetballouvou pálku visící hned vedle dveří, kterou dostal od otce k šestým narozeninám, když si jeho otec ještě myslel, že jeho synek bude holdovat sportu, protože měl pro něj už od jeho početí naplánovanou dokonalou budoucnost ve sportu.

Přiložil si ji k pravému rameni a vyšel obezřetně do chodby.

Všude byla zhasnutá světla a na své nohy viděl jen díky světlům z venku, ale na schodech, které vedly do hlavní chodby, musel polevit s ostražitostí a přidržet se zábradlí, aby nezakopnul a neskutálel se dolů, zlomenou nohu skutečně nepotřeboval. Profesionální tančení pro něj skončilo ve chvíli, kdy si otevřel studium, ale na představení pro sponzory si chtěl zatančit a ukázat, že nebudou vkládat peníze do nějakého amatéra.

Čím sestupoval níž, rozeznával lépe zvuk kroků, které byly poměrně hlasité. Na někoho, kdo tu chtěl krást, se pohyboval moc hlasitě. Uklízečka musela už postoupit do tanečních sálů, takže nebylo možné, aby to byla ona, už z toho popudu, že na hlavní chodbě byla tma. Ona si vždy svítila.

Sam došel až na konec schodiště. Zhluboka se nadechl a lehce nahlédl do chodby. Chvíli nic neviděl, ale pak si všimnul, že se někdo mihnul ve dveřích vedoucích do hlavního tanečního sálu a kousek od schodiště stál kbelík s koštětem. V Samovi zatrnulo, co když si ten zloděj všimnul uklízečky a něco jí udělal? Nebo si ji vzal jako rukojmí, když ho slyšel přicházet? Ale on šel jak myška, našlapoval na špičky. Měl stále jemné našlapování. Musel tam jít. Nechce, aby se té dívce, co u něj uklízí, něco stalo. Sice si její jméno nevybavoval, ale nikdy s ní neměl problémy, to ona nahlásila, že jí někteří tanečníci řekli, že se jim ztrácejí věci. Zpočátku Sam podezříval ji, ale pak si uvědomil, že by jí to lidé těžko řekli a sám tu pokaždé byl. Cítil se pak provinile, že ji obvinil a přidal jí nějaké peníze, aniž by to nějak vysvětlit a teď je jeho vinou v nebezpečí.

Opět nasadil pálku na pravé rameno a vykročil na chodbu, neudělal ani dva kroky a nohy se mu proti jeho vůli rozjeli od sebe, ještěže stál tak blízko zdi a mohl se včas zachytit, aby nespadl, ale díky tomu upustil pálku, která tvrdě dopadla na stále mokrou podlahu a zvuk padajícího dřeva se rozlehl prázdnou chodbou jak výstřel z pistole.

V Samovi by se krve nedořezal. Tupě zíral na pálku, která se kutálela na druhou stranu chodby. Střelil pohledem na dveře, ale ty se neotevřely, tak se pomalu odlepil od zdi a lehce přešel chodbu. V duchu klel nad tím, že je podlaha mokrá, ale nevypadalo to, že by někdo záměrně rozlil vodu z kbelíku, takže nechápal, proč už není dávno suchá.

Sehnul se pro pálku. Chtěl si ji dát opět do pohotovosti, ale když si všiml, že se chodba leskne v celé délce, musel od toho upustit a obezřetně se vydat chodbou. Chtěl běžet, ale to by si dřív rozbil hubu, než by se dostal ke dveřím.

Zdálo se mu to jako věčnost, než tam doťapkal. Zhluboka se nadechl, než lítací dveře na kousek pootevřel. Nahlédl do sálu, ale nespatřil nic podezřelého. Vstoupil tedy dovnitř a zůstal stát na stupínku, odkud se dalo dívat na celý sál, který byl úplně pod úrovní silnice. Došel až k zábradlí a nahlédl dolů.

Dlouhé stíny tvořily na podlaze docela strašidelné tvary, které byly už vedlejší. Sam se musel nahnout, aby dobře viděl. Od kraje, přímo pod ním, do středu sálu přitančila dívka. Měla na sobě naprosto obyčejné obnošené oblečení, které mu bylo povědomé. Vlasy měla rozpuštěné a divoce se jí vlnily kolem obličeje a spadaly přes ramena až na záda, téměř k jejímu zadečku, kterým uměla skutečně skvěle vrtět, uvědomil si Sam, ale hned se zase vzpamatoval. Popustil pálku a přihnul se o něco blíže, aby si dívku lépe prohlédnul.

Do tváře jí neměl šanci vidět, protože k němu byl zády. „Hej!“ zavolal na ni, ale ani se neotočila. Dál se vlnila v rytmu písně, kterou on neslyšel. Chtěl na ni zakřičet znovu, jenže si to rozmyslel, chvíli ji raději pozoroval. V hlavě se mu začal rodit nesmyslný plán. Hledal přeci tanečnici za Sophii, a i když tahle vypadala, že se sem vkrádá, aby si tu zatančila, mohl by ji donutit, aby u něj tančila, jinak oznámí policii, že se sem vloupala.

Vzápětí se za to zastyděl. Nebyl přeci takhle vypočítavý. Jenže vystoupení se nemilosrdně přiblížilo a on si nemohl dovolit platit nějakého profesionálnímu tanečníkovi, zároveň by to byla hloupost, protože potřeboval peníze na to, aby mohl otevřít další studia na učení všech druhů tance, musel ukázat, že dokáže lidi naučit tančit, ne si sem přivést nějakého profesionála, aby tím sponzory obalamutil. Sice se mu podařilo vycvičit pár tanečníků, kteří se dostali do pár klipů a několika tanečních souborů, přesto to bylo pořád málo. Neměl takovu přestiž jako jiná taneční studia ve městě a okolí.

Podíval se na dívku na tanečním parketu. Tancovala jako… jako… Víla by byl trochu moc romantický výraz. Dávala do tance kus sebe. Tak by to Sam popsal. Tak to dělali všichni tanečníci z ulice. Dívka přitom vypadala tak spokojená, že nevnímala nic kolem sebe, točila se do kruhu, dokud nebyla Samovi konečně čelem, který se zajíkl překvapením.

To je ona! V hlavě mu vybuchla bomba. No ano, proto mu to oblečení bylo povědomé. To je ta uklízečka! Jak se jen…

„Hej!“ vykřiknul znovu a hlasitěji, protože si všimnul, když dívka přitančila k místu, kam sahalo světlo, že jí z uší visí šnůrky. No ano, že ho to nenapadlo dřív, měla sluchátka, proto ho neslyšela, možná má hudbu tak hlasitě, že neslyšela ani to, jak mu upadla pálka na podlahu v chodbě.

Dívka se zarazila a vzhlédla nahoru. Vykulila oči a rázem se zastavila v pohybu. Dívala se na Sama a Sam na ni. Otevírala pusu, jakoby něco chtěla říct, ale žádná slova z ní nevyšla. Bleskově si vytáhal sluchátka z uší a rozběhla se ke schodišti, na druhé straně sálu, které vedlo do šaten.

Sam pustil pálku na podlahu, kam dopadla stejně hlasitě jako v chodbě a vydal se bleskově za ní. Volal na ni, ale ani se k němu neotočila. No ano, ještě aby to udělala, táhlo se Samovi hlavou. Proto netancovala v přímém záběru, o kamerách věděla. Přeběhl sál rychlým krokem a bral schody po dvou, už ji málem chytil, ale proklouzla mu a vpadla do šaten, ze kterých nemohla nikam jinam utéct. Sam se pousmál.

Rozsvítil světlo a zavolal do ticha šaten. „Vím, že tu jsi. Hele, já…“ Co má říct? Co má kruci říct? Netušil.

„Nemusíš se mě bát.“ Pleskl se dlaní do čela. Copak byl nějaký násilník?

„To by mě ani ve snu nenapadlo,“ ozvalo se ze sprch. Sam natáhnul krk, aby viděl. Dívka pomalu vyšla ven. Ve tváři byla červená a zrzavé vlasy se jí vlnily kolem obličeje.

„Já…“ Sam polknul. Pořád si nemohl vzpomenout, jak se jmenuje.

„Sorry, že jsem utekla. Jen jsem se lekla. Nepoznala jsem tě.“ V ruce držela mobil. Sam si všimnul, že sluchátka má nacpaná v dlani.

„Je tma, to nic.“

„No… asi bych…“ Uhnula pohledem.

„Hezky tančíš,“ řekl Sam a podíval se na ni. Dívka vykulila oči a zrudla až ke kořínkům svých rezavých vlasů. Její tvář nabrala téměř stejného odstínu jako ony.

„Neměl jsi to vidět,“ špitla. „Půjdu to dodělat.“ Pomalu vykročila, ale Sam jí zastoupil cestu. Dívka se na něj podívala. Stále zarudlá. Netušil, co jí má říct, jen se na ni díval. Mohl si ji prohlédnout, už když ji přijímal, ale nijak jí tehdy nevěnoval pozornost, teď mohl. Modré oči jí stále jiskřily vzrušením. Rty měla úzké, ale krásně tvarované. Výškově byla o hlavu menší než Sam. Štíhlá postava a vzpřímené držení těla.

„Odvezu tě domů,“ vyhrkl Sam konečně. Nic jiného v té chvíli prostě nenapadlo. Kromě toho, že by si ji rád prohlédnul v podprsence.

„Musím to dodělat,“ řekla dívka na svoji obranu.

„Jednou se to nezblázní. Chodba je pořád mokrá.“ Dívka přikývla.

„Je šílená vlhkost, tak to schne déle,“ připustila. „Nemusíš mě vozit domů. Jsem tu na kole.“

„Je už pozdě.“ Dívka se na něj zkoumavě podívala.

„Odcházím takhle denně,“ řekla dotčeně. „Proč ten zájem?“ Podezřívavě se na něj dívala.

„Myslel jsem, že je tu zloděj.“ Dívka našpulila rty. Tvář jí vybledla a ukázala pár nepatrných pih, které měla kolem nosu. Na to už neměl co říct. Pomalu ji vyvedl zpátky do sálu a na chodbu.

„Jen odklidím ten mop,“ řekla dívka a na chvíli se vytratila. Sam přešel do vstupní haly a opřel se o pult, kde přes den sedávala jeho zaměstnankyně Beth, co měla nestarost psát návštěvníky a zapisovat nové zájemce o kurzy. Zvedala telefony a vlastně se starala o zákazníky.

„Jsem tu,“ dívka měla na sobě khaki plátěnou bundu a přes rameno přehozenou tašku, už nevypadala tak rozevlátě a mladicky. Byla to žena s neúprosným pohledem. Veškerá jiskra byla tatam.

„Tak jo, kde bydlíš…“ chtěl ji oslovit jménem, ale když si uvědomil, že ho nezná, zavřel pusu.

„Grace,“ řekla mu nevraživě a prošla nazlobeně kolem něj, probodla ho přitom vražedným pohledem. Sam protočil oči, stiskl rty a vydal se za ní. Klíčky od auta měl vždy v pohotovosti v kapse riflí a vůbec nevadilo, že nemá bundu. Byl červen a tričko s krátkým rukávem stačilo, když jel autem.

Venku přecenil své možnosti. Byla skutečně zima a jemu hned naskočila husí kůže. Ještě že auto stálo tak blízko. Vytáhl klíče a dálkovým ovládáním ho odemknul. Grace se k němu otočila a zdvihnula obočí, jakoby říkala: Luxusní auto? Co ještě mi chceš ukázat pracháči? Sam nad tím v duchu zaúpěl. Neměl tak skvělé auto. Byl to starý model. Dostal ho od otce k osmnáctinám.

Otevřel dveře řidiče a Grace mezitím vklouzla na místo spolujezdce. „Když si nepamatuješ moje jméno, tak ani nebude vědět, kde bydlím.“ Sam se na ni podíval. „Máš svých starostí dost a pamatovat si jméno uklízečky je nepodstatné.“

„Tak to není,“ procedil skrz zuby.

„Kašli na to a jeď.“ Nastartoval a vyjel. Grace mu zdělila adresu a on si uvědomil, že bydlí jen o dvě ulice dál než on. To si s tou svou pomocí pěkně naběhnul. Ostatně... tak jako vždy.


Kapitoly budou přibývat jednou do týdne! ;)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nula od nuly pojde - Předmluva + 1. kapitola:

2. Hejly
08.04.2013 [17:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Simones
08.04.2013 [15:35]

dost mě to zaujalo :)) vypadá to hodně dobře ;)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!