OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Obviněná - 21. kapitola



Obviněná - 21. kapitolaDanny musí Amy přesvědčit, aby se nevzdávala. Použije ale správné metody?

Nastanou chvíle, kdy si myslíte, že váš život už nemůže být horší. Když máte pocit, že těch zlých věcí už bylo dost a od teď už to musí být jenom lepší.

A pak vám vaše nejlepší kamarádka oznámí, že jí zbývá měsíc života.

Ať už se snažíte jakkoliv, nedokážete se přes to přenést.

Dvě moje nejbližší osoby právě prožívaly nejtěžší chvíle života a já se ze všech sil snažil být tam pro ně.

Bylo to ale těžší, než jsem si představoval.

 

Amy se chovala, jako že nic. O své nemoci už věděla déle, ale nechtěla se mi svěřit. Prý by to na věci nic neměnilo, akorát bych se k ní choval jako ke kryplovi, a tak se rozhodla mi o tom neříct. Když jí ale řekli, že do měsíce umře, zhroutila se.

Kdo by se jí divil?

Paige čekal soud. Každý den mi připadalo, že už nemám sílu ji podporovat, že už nemám sílu být její skála. Amy mi pod výhružkou vylití všeho alkoholu přikázala, že o její nemoci nesmím ani ceknout, abych Paige ještě nepřitížil.

Zajímat se o moje duševní zdraví zřejmě nebylo na pořadu dne.

„Pořád něco můžeme zjistit!“ Amy urovnávala knížky v knihovně, z části proto, aby se zaměstnala, z části proto, aby se vyhnula mému spalujícímu pohledu. „Ještě máme dva dny. Za dva dny se toho může kupa změnit!“

„Amy,“ oslovil jsem ji co nejklidněji, „ty nebudeš dělat nic. Měla bys ležet a odpočívat, ne honit se za zloduchama.“

Prudce se otočila a ukázala na mě prstem. „A to je právě vono! Kvůli tomuhle jsem ti to nechtěla říkat!“ Zhluboka se nadechla. „Nic se nezměnilo, Danny. Jsem pořád ta stejná holka, co si s tebou před měsícem hrála na Bonnie a Clyda. Už tehdy jsem byla nemocná. Jenom teď už to oba víme…“

Už v půlce jejího proslovu jsem začal vrtět hlavou. Měla pravdu. Sakra, nesnášel jsem, když měla pravdu, což bylo v poslední době pořád. Ale já jsem to nedokázal. Nedokázal jsem předstírat, že jí nic není, když… když už tady za měsíc nebude.

„Půjdeš na léčení!“ Můj hlas byl možná až moc ostrý, ale na Amy stejně neplatil. „Vlastně nechápu, proč jsi to ještě neudělala. Copak ty… chceš umřít?“ Ta slova mi skoro nešla přes pusu. Nemohl jsem nad tím ani uvažovat.

Amy si povzdechla. „Danny, já všechno vím. Byla jsem u doktora v jednom kuse a mezitím jsem se i dokázala plížit po policajtech a mlátit zablešence s nožem, to nedokáže jen tak někdo, a oni mi všechno vysvětlili.“ Podívala se na mě modrýma očima a mně se stáhlo hrdlo. „Naděje na uzdravení jsou… hodně, hodně malé. Samozřejmě to můžu zkusit, ale myslíš, že si kvůli jednomu procentu nechám vypadat vlasy?“

Zašklebila se. Já se skoro nemohl nadechnout, a ona si z toho dělala srandu. Přes všechno, co se dělo, jsem měl chuť něčím jí zacpat pusu, jen abych to nemusel poslouchat.

„Takže klídek.“ Natáhla se a popleskala mě po noze. „Teď je nejdůležitější Paige a jak ji dostat ven.“

Usmála se.

„Ale ty… umíráš,“ hlesl jsem.

„Jo, to už jsem slyšela. A hodněkrát.“

Co jsem měl dělat? Paige jsem miloval, co si vůbec pamatuju, a při pomyšlení, že ji budu po zbytek života vídat přes vězeňské sklo, se mi dělalo šoufl, ale Amy byla moje nejlepší a nejstarší kamarádka. A ji bych neviděl už nikdy. Byla by mrtvá.

Vzdychl jsem. „Amy, pojď sem.“

Podezřívavě si mě změřila pohledem, ale zvedla se ze sedačky. „Co mi chceš provést? Moc dobře si pamatuju, jak mi bylo sedm a byla jsem hrozně nachcípaná, tys mi ale i tak strčil do postele potkana, když jsi byl na návštěvě. Už vím, že jsi hroznej necita, a…“

Sklapla a zamručela, nevím, jestli otrávením, nebo radostí, ale nebránila se a oplatila mi objetí. Byla šíleně drobná a… hrozné pomyšlení, ale je to tak, i kostnatá. Jako by jsem přes její oblečení cítil každou kost v jejím těle, každý sval a nerv.

„Amy, nemůžeš mi to udělat,“ zašeptal jsem jí do ramene. Povzdechla si a rukou mi na zádech kreslila kolečka. „Co si bez tebe počnu?“ pokračoval jsem tlumeně. Bylo mi jasné, že nehraju fér. Amy na to možná nevypadala, ale byla citlivá. Sice nebrečela, ale ventilovala svoje pocity jinak. Křičela na lidi, na kterých jí záleželo. Dokopávala je ke správným rozhodnutím. A já bych se nejspíš nedožil rána, kdybych to řekl nahlas, ale byla to pravda. Na svou rodinu a přátelé nedala dopustit.

A já na to musel vsadit.

„Danny, nebul. Já jsem tady holka, ty chlap. Jen se přiznej, kolik kapesníčků už jsi proplakal?“ Poslední větu zamumlala přehnaně sladkým hlasem a lehce se uchichtla.

„Mám tě rád, Amy.“ Po mých slovech se mi v náručí roztřásla. Já ale musel pokračovat. „Víš, že žádnou rodinu nemám, ale nepotřebuju ji. Mám tebe. Vždycky jsi stála při mně a já si nedokážu… nechci představit, že by to někdy bylo jinak…“ Zavřel jsem oči a stiskl ji více. „Potřebuju tě mít na svý svatbě, Amy.“ Slyšel jsem, jak vzlykla.

Ano, jsem hajzl.

„Musíš tam být, držet Paige za ruku a uklidnit ji, když bude vyšilovat. Musíš otravovat všechny u stolu a musíš provést ten nejlepší nejhorší přípitek.“ Její ruka se mi na zádech sevřela v pěst. Ale já měl na srdci ještě něco. „A víš proč? Protože ty, Amy, jsi moje rodina.“

Ještě pár vteřin mě tiše držela a pak mi vyklouzla z náručí. Po tvářích se jí leskly cestičky slz a já si připadal ještě hůř, ale už to nešlo vzít zpět.

Chvíli se na mě koukala. „Seš hroznej parchant, Danny, víš to?“


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Obviněná - 21. kapitola:

2. šunkič
03.08.2013 [22:34]

No stejně nevíme, jestli to citový vydírání zabralo :(. A nejhorší je, že ani to léčení nemusí zabrat... achjo... si to rovnou mohla pojmenovat Obviněná a Umírající :D:/.
Jak to bylo úžasný, snad nemusím znova opakovat. Kdyby ji přemlouval ještě chvíli, tak by mi i ta slzička možná unikla. Takhle se ve mně jenom rozlil pocit... jak to popsat... takový to: "ne, ne, ne, tohle nemůže být pravda!" :D
Dobrou noc

1. Mariam
02.08.2013 [14:52]

"pod výhružkou vylití všeho alkoholu" :D
Ty aj keď to je smutné, ta to tak milo vtipne zaobalíš a všetko, proste, nah, tak chcem vedieť písať, keby to šlo :D
To citové vydieranie bolo strašne pekné!

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!