OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Padlá hvězda - Prolog

18.01.2015 (20:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 977×

Temná byla obloha jedné letní noci. Ani hvězdička nezasvítila, jen měsíc zářil tak, jako ještě nikdy. Na zemi si vymáhal svou moc vítr, jak ohýbal jednotlivá stébla trávy a nutil je se klanět až k černé zemi. Všichni tvorové se před ním skrývali, stromy se pohupovaly v jeho rytmu a vrzavě zpívaly jakýsi nápěv, ve kterém by lidský sluch jen stěží hledal melodii.

A byla to právě Tato noc, kdy se v jednom z křišťálových jezer koupala snad celá nebesa! Sličné hvězdy, obklopené mlhavým, bělostným světlem. A jen tyto přenádherné postavy, které čeřily vodní hladinu, byly důkazem, že to, na co se díval muž, skrytý v nízkém porostu maliníků, není jen přelud. Že měsíc opravdu shlíží dolů na své hvězdy, jako pastýř střeží stáda svých ovcí na horských stráních, kde mají své pastviny. A právě tento muž, oděn do oblečení potulného bojovníka, sledoval a vyčkával na správný okamžik...

TEĎ! Teď měsíc zastínil mrak! Teď má příležitost! Vyběhl, nemá příliš času. I ten rozmařilý vítr je na straně měsíce, brzy oblak odežene. Musí jednat okamžitě.

Koupající nebeská stvoření si však pranic nedělaly z toho, že spojení s jejich pastýřem bylo přerušeno. Bezstarostně si dál užívaly chladivou koupel, vzájemně dováděly a smály se. Ale jen do chvíle, než zahlédly možné, potencionální nebezpečí v mužově podobě, které se k nim kvapem blížilo. A že opravdu bylo čeho se bát. Celé to, co se událo, se vešlo do kratičkého okamžiku. Jen několik mrknutí oka by akorát stačilo na vyplnění té chvilky. Muž, tak dlouho vyčkávajíc na správný okamžik, vběhl až po kolena do chladné vody. Bez nějakých servítek chytil první, zářící bytost s bílými vlasy dlouhými po pás. Ruka v černé rukavici výrazně kontrastovala se světlou, alabastrovou pokožkou chyceného, který se zmohl jen na chabý odpor, ve vytřeštěných očích barvy tekutého stříbra strach, který rozbušil srdce v hrudníčku. Právě s tím strachem se veškerá záře vytratila, jak bylo štěstí, radost a bezstarostnost nahrazeny dočista jinými, méně krásnými pocity.

Ostatní hvězdy se daly na útěk, avšak nebyly už středem lovcovy pozornosti. Ten teď stáhl ze sebe svůj dlouhý tmavý plášť a skryl do něj svého zajatce tak, že jeho lem, který, jak zjistil, jen co chlapce vyvedl za vody, byl delší než on sám a teď byl dobře do poloviny mokrý, neboť hoch moc dobře věděl, že jakmile se nechá mužem odtáhnout do stínu stromů, měsíc už mu nebude moci poskytnout pomoc. Snaha dostat se ze sevření kolem nadloktí zesílila, avšak pro tmavovlasého muže byla stále jen sotva znatelnou. Jednoduše si ho jako malé dítě, co téměř nic neváží, nadhodil do náruče. Opět utíkal, aby mu měsíc hvězdu nesebral a neumístil uneseného zpět a noční oblohu.

Vítr odfoukl poslední cáry mraků pryč o tak krátký zlomek okamžiku později, neboť lovec stihl, i když poněkud neelegantně, skokem skrýt hocha v mokrém plášti do stínu stromů. Oba dva skončili na zemi zasypané spadaným jehličím. Bělovlasý chlapec, ač poškrábán od větviček a kamínků, tiše vzlykajíc, po čtyřech se snažil odplazit, pomocí mohutného smrku vstát, ale bylo mu v pokusu o svou vlastní záchranu zabráněno. Marně vztahoval bílé ručky, prosil, plakal, snažil se muže setřást. Srdce lovce se ani v nejmenším neustrnulo nad výjevem, kdy by i skála praskla a byla by ochotna se rozdrobit na jemný prach a písek, kdyby to hvězdičce pomohlo. Muž však nikoliv. Jen se natáhl a poměrně hrubě okolo uzoučkého zápěstí omotal stříbrný řetízek, který se jako kouzlem spojil. To na chvíli zastavilo pláč a tiché nářky, i pokusy o osvobození. Chlapcova pozornost se upřela na tu nemilou ozdobu. Chvíli za řetízek tahal, pak se z něj pokusil ručku vyvléknout. Marně. Stříbřité oči se opět zalily slanými slzami, které teď, jak stékaly po tváři místy rozedřené od drobných kamínků, v rankách palčivě pálily.

Roztřásl se pod náporem vzlyků a chladu, který se do tělíčka začal nelítostně vkrádat. Jediným oděvem pro něj byl plášť a ten byl z velké části mokrý a studil.

„Ne-nech mě jít...“ zašeptal tichým, zvonivým hláskem zastřeným pláčem. Muž na to však nijak nereagoval. Pouze vytáhl chlapce na nohy a ukazoval mu cestu mezi stromy, táhnouc ho na řetízku jako okrasné zvířátko.

Hvězdička za ním zatím bosá škobrtala po kamíncích a kořenech. Každý krok na nerovné půdě zabolel a tlačil do chodidel. Bylo to příliš vjemů najednou. Tolik strachu, nejistoty, obav, bolesti. Slzy ani nestíhal rozmrkávat a nesčetněkrát se stalo, že kvůli nim neviděl na cestu a zakopl, aby se opět blízce seznámil tu jen s hlínou a trávu, tam dokonce s pichlavým ostružiním, či žahavou kopřivou.

„Nic jsem ti neudělal, tak-“ Avšak tvrdý pohled lovce jej umlčel a donutil jsem schovat se pod plášť, jako by chtěl být neviditelný.

Stále se snažil zbavit stříbřité, jemné, ale nechtěné ozdoby na zápěstí, jejíž konec vedl až k opasku. Zoufalý byl pokus chlapce vytrhnout lovci, který jej zbavil svobody, druhý konec. Akorát skončil na zemi, jak prudce ho muž odstrčil. Nečekal však, že si k němu při klekne a násilným chyceným za bradu ho donutí zvednout hlavu.

„Tohle už nikdy nedělej!“ zavrčel nepříjemně, až mráz po zádech běhal. „Věř mi, že mi stačí jen, když budeš schopný plnit přání. A to můžeš jak bez rukou, tak bez nohou,“ vmetl mu chladně do tváře a odstrčil jej. Další srdceryvný vzlyk. „A ani žádný útěky, samozřejmě,“ dodal. Ani nečekal, zda chlapec dá znát, že pochopil, nebo snad, aby se vytáhl na nohy. Rozešel se.

První krůčky byly klopýtavé, avšak když lovec za řetízek trhl, aby hvězdu za sebou donutil jít rychleji, nožky začaly kmitat rychleji, neboť už teď cítil otoky na zápěstí, kde se skvělo několik drobných stříbřitě krvácejících ranek.

V tichosti šli nočním lesem. Měsíc, teď když už hvězdička byla na řetízku ze vzácného kovu, nemohl svou ovečku osvobodit a umístit zpět na noční oblohu. Nemuseli se tedy vyhýbat paprskům, které rozzářily tělíčko, když naň dopadly. Všechny ostatní hvězdy už dávno zářily na obloze a hledaly svého bratříčka, který byl donucen zůstat na zemi.

Autor: , v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Padlá hvězda - Prolog: