OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pod křídly andělů - 14. kapitola



Pod křídly andělů - 14. kapitolaVysvětlení...

Zatímco byl Ryan ve své pracovně v prvním patře, Amy přepínala jeden televizní kanál za druhým a nemohla se rozhodnout, na co se bude dívat. Pár minut sledovala nějaký pořad o vaření, nakonec ale televizi vypnula. Chvíli se rozmýšlela, co bude dělat. Pak se zvedla od televize a zamířila k dubové komodě. Z prvního šuplíku vytáhla mp3 přehrávač. Vrátila se zpátky k pohovce, pohodlně se usadila a strčila sluchátka do uší. Vybrala si z přehrávače písničku a zaposlouchala se do hudby. Po několika minutách usnula.

Když se probudila, písnička v přehrávači už dávno dohrála. Vytáhla sluchátka z uší, posadila se a protřela si oči.

Najednou ticho prořízl hlas, který by poznala i na konci světa. „Ahoj, Amy.“

Prudce se otočila za tím zvukem a vyskočila na nohy. Její srdce udělalo kotrmelec a po celém těle jí naskočila husí kůže. Přímo před ní stál Christian s černými rozcuchanými vlasy a svým samolibým úsměvem na tváři. Amy se okamžitě vybavila vzpomínka na polorozpadlý dům, kde ho naposledy viděla. Na dům, kde ji zbil a málem znásilnil. Otřásla se po celém těle.

„Christiane, jak jsi…“ nestihla dokončit větu, protože jí skočil do řeči.

„Nejmenuju se Christian. Moje pravé jméno je Michael. Michael Butner. Teď už ti to můžu říct, poněvadž tě za chvíli zabiju.“

S Amy se po těch slovech zatočil svět. Na chvíli ji napadlo, že možná omdlí, ale pak se vzpamatovala. „Co tady děláš? Jak jsi se sem dostal?“ Její hlas byl nakřáplý a odrážel se v něm strach.

„Máš na mysli, jak jsem se sem dostal, když je před domem policejní hlídka?“ škodolibě se usmál. „Není. Oba jsou mrtví. Teď už ti nikdo nepomůže.“

Amy se trhaně nadechla, když si vzpomněla na Ryana. „Co je s Ryanem? Co jsi mu udělal?“ vyjekla zoufale a netrpělivě přešlápla z jedné nohy na druhou.

„Zbavil jsem se ho stejně jako těch policajtů.“ Na důkaz svých slov vyndal pistoli a protočil ji mezi prsty.

Amy ztěžka polka. Pocítila, jak se jí do očí tlačí slzy, ale zadržela je. Měla nutkání rozeběhnout se nahoru za Ryanem, ale věděla, že nemůže. Michael by ji zabil a tím by mu stejně nijak nepomohla. „To ty jsi mi posílal ty výhružky,“ zašeptala Amy. „Proč? Proč mě chceš zabít? Nic jsem ti neudělala!“ vykřikla a už neudržela slzy, které jí samovolně začaly stékat po tvářích.

„Ty možná ne, ale tvůj otec.“

Polilo ji horko. „Můj otec? Tomu nerozumím.“

Michael se trpce zasmál a s ledovým klidem se posadil na pohovku. Pistolí namířil na Amy, která se přemístila co nejdál od něho a vyděšeně sledovala, jak si pohrává se zbraní a s potměšilým úšklebkem ji propaluje očima.

„Před rokem měla moje sestra autonehodu,“ začal vyprávět. Amy napětím ani nedýchala. „Napálila to do stromu, ale jako zázrakem se jí skoro nic nestalo, měla jen pár odřenin. Někdo ale zavolal záchranku a odvezli ji do nemocnice. Přijímal ji tam tvůj otec. Když tam vešla, skoro nic jí nebylo, ale už odtamtud nevyšla. Umřela. Řekli mi, že měla vnitřní krvácení,“ díval se do prázdna, jak se utápěl ve vzpomínkách a Amy nevěnoval příliš pozornosti, ale neodvážila se utéct, nebo se jen pohnout.

Najednou na ni upřel pohled. „Zabil ji, jsem si tím jistý. Tehdy jsem si slíbil, že to tak nenechám a pomstím ji. Ona byla to jediný, co mi zbylo, když rodiče umřeli. Na jejím hrobě jsem přísahal, že když ten podělanej doktor zničil moji rodinu, já zničím tu jeho.“

„To ty jsi zabil moje rodiče,“ konstatovala Amy nevěřícně, „ty jsi je zabil.“ Všechno se v ní sevřelo. Nemohla uvěřit vlastním uším. Srdce jí bilo až v krku a dech se zadrhával. „Jsi šílenec, Michaeli,“ řekla znechuceně. „Jak jsi mohl, jak jsi mohl něco takového udělat? Můj otec nikoho nezabil!“

„To jsou kecy!“ vykřikl Michael a prudce vstal z pohovky. Začal kolem Amy obcházet dokola jako šelma číhající na svou kořist. „On ji zabil! Zabil, rozumíš?! Zničil moji jedinou rodinu, a proto já zničím tu jeho!“ Choval se nepříčetně a v jeho ledově modrých očích se odráželo holé šílenství.

„Zabil jsi Ruby,“ zašeptala Amy.

„Phe,“ ušklíbl se. „Měla jsi to být ty. Myslel jsem, že jsem vystřelil po tobě, ale lidé mi na chvíli zakryli výhled a vy dvě jste se mezitím asi vyměnily, nebo co. Když jsem viděl, že jsem zabil někoho jiného, nemohl jsem znovu vystřelit. Obrátil bych na sebe pozornost.“

„Proč na Ashleyině svatbě? Bylo tam tolik lidí, někdo tě přece mohl vidět,“ nechápala Amy.

„Strach, že mě někdo uvidí, byl tak vzrušující,“ zazubil se. Jeho úsměv odhalující zářivě bílé zuby byl úsměvem psychopata.

Amy svíraly železné okovy hrůzy tak silně, že se neodvážila ani hnout. S mučivým strachem sledovala jeho pohyby.

„Sledoval jsem tě od té doby, co jsem zjistil, kde bydlíš,“ řekl najednou. Zastavil se v pohybu a podíval se jí do očí pološíleným pohledem.

„Jak jsi mohl?!“ Slizce se usmál a podíval se někam nahoru. Jeho pohled plný zadostiučinění utkvěl na pravém rohu skříně.

Když se Amy na to místo podívala pozorněji, všimla si malé černé věcičky. Micro kamera.

„Nainstaloval jsi nám do bytu kamery.“ Nebyla to otázka, jen holé konstatování. Nevěřícně zakroutila hlavou. „Sledoval jsi nás celé dny, viděl jsi všechno, co se tady dělo, dokonce i když...“

„I když jste to dělali?“ dokončil za ni větu.

Amy po těch slovech zrudla studem, ale i rozhořčením. Chtěla mu něco říct, ale předběhl ji.

„Jemu jsi dala a mně ne, tomu říkám spravedlnost,“ na chvíli se zastavil a přehazoval si pistoli z jedné ruky na druhou, jako by to byla hračka.

„Já Ryana miluju, zatímco ty jsi vrah mých rodičů!“ vykřikla Amy dotčeně.

„K sexu není třeba láska,“ oponoval jí.

„Pro mě ano,“ stála si za svým.

„Říká ta, která dělala kurvu.“

„Kdybys mi nezničil rodinu, nemusela bych dělat kurvu!“ rozkřikla se a měla chuť tomu samolibému hajzlovi jednu vrazit. Michael se najednou rozesmál.

„Co je tady k smíchu?“ ptala se podrážděně Amy a vzpomněla si na scénu v autě, kdy Michael dostal záchvat smíchu z toho, že přemýšlí.

„Jsi tak jednoduchá, Amy. Baví mě hrát si s tebou. Je to jako hra na kočku a myš. Já jsem kočka a ty ta ubohá vystrašená myš, která za chvíli vypustí svou malou bezcennou dušičku,“ pochechtával se a Amy z toho zvuku naskakovala husí kůže.

„Ty jsi neskutečný hajzl, Michaeli,“ procedila mezi zuby.

„Budu to brát jako kompliment,“ uchichtl se.

Amy byla šokovaná jeho chováním. Pak se zeptala na to, co jí dosud vrtalo hlavou. „Jen jednu věc nechápu,“ řekla, „proč jsi mě tehdy nezabil už v té polorozpadlé chatrči? Bylo by to pro tebe víc než snadné. Nikdo tam nebyl, žádní svědci. Byla tma. Tímhle sis to jenom zkomplikoval.“

Michael se zašklebil svým typickým způsobem. „Původně jsem tě chtěl zabít, ale pak mě napadlo, že bude větší zábava si s tebou hrát. Proto jsem ti poslal ty výhružky. Není nic lepšího než se dívat na tvůj strach, bezmoc,“ usekával slova a naklonil hlavu lehce do strany. „Za chvíli zabiju tebe a pak, až bude vhodná chvíle, zabiju i tvoji sestru. Nemysli si, že nevím, kde ji hledat,“ usmál se. „Dětský domov v Portlandu.“

„Né!“ vyhrkla Amy. „To přece nemůžeš! Je to malé, nevinné dítě, nic ti neudělala!“ V očích jí znovu zaštípaly slzy. Zabíjela ji představa, že by se Sarah něco stalo. Že by ten šílenec byl schopný ublížit i jí.

„Slíbil jsem, že zničím celou jeho rodinu a ona do ní patří!“ zakřičel Amy přímo do obličeje.

Teď se naplno rozplakala. Už to nemohla vydržet. „Já tě prosím, neubližuj jí,“ zašeptala bezmocně.

„Ty mi nebudeš říkat, co mám a nemám dělat, rozumíš?!“ prudce jí sevřel bradu a donutil ji, aby se mu podívala přímo do očí. „Rozumíš?“ zopakoval otázku už trochu klidněji a nespouštěl z ní vražedný pohled.

„Rozumím,“ zaskuhrala.

Pustil ji a znovu začal přecházet dokola kolem ní. Amy stále plakala a s hrůzou ho sledovala. Třásla se po celém těle. Ocitla se ve smrtící pasti, ze které nebylo úniku. Věděla to, ale nedokázala se s tím smířit. Hledala vhodnou příležitost k útěku. Její trýznitel z ní však ani na okamžik nespouštěl pohled a ona neměla šanci pokusit se jednat.

Náhle se zastavil a namířil na ni pistolí. „Nemá smysl to protahovat. Zabiju tě teď hned.“

Amy odvrátila hlavu stranou. Věděla, že už jí nepomůže nic. Věděla, že nemá sebemenší naději na přežití. Přiložil prst na spoušť a už se chystal stisknout. Najednou jeho konání přerušilo hlasité psí zaštěkání.

Amy sebou škubla, stejně jako Michael, a oba se otočili po zvuku. Mezi dveřmi stál zlatý retrívr. Jeho tělo bylo shrbené, připravené k útoku. Michael neváhal a po psovi vystřelil. Naštěstí se trefil jen do rámu dveří a pes se strachem odběhl.

Amy využila jeho chvilkové nepozornosti a bleskurychle vzala ze stolku skleněnou vázu s rudými růžemi a praštila ho s ní vší silou do temene. Váza se o jeho hlavu rozbila. Voda se rozlila po podlaze a růže napadaly všude kolem. Michael to nečekal, zavrávoral a upadl na zem. Přitom upustil pistoli, která se odrazila a dopadla až na druhou stranu pokoje. Amy čekala, že Michael ztratí vědomí, ale nic takového se nestalo.

„Ty malá děvko!“ vrhnul se na ni. Amy chtěla utéct, ale chytil ji za kotník a ona upadla. Snažila se kopat nohama, ale byl silný a oběma rukama jí přišpendlil nohy k podlaze. „Ty mrcho!“ zařval rozzuřeně. Pevně jí svíral nohy, pak je přemístil pod sebe a přikleknul celou svou vahou. Pravou ruku přiložil na dívčin krk a přimáčknul ji k zemi. Druhou rukou se snažil přidržet paže, aby sebou tolik neházela. Stisknul jí hrdlo a pokusil se ji uškrtit.

Amy zatínala svaly na krku, co jí síly stačily a pokoušela se mu vysmeknout. Marně. Michael byl příliš silný. Amy začínala být opravdu zoufalá a pomalu, ale jistě jí docházel vzduch. Tohle je konec, pomyslela si, přesto však nepřestávala bojovat. Cítila, že ji síly rychle opouštějí. Její mysl se upřela k Sarah a Ryanovi. Ta vzpomínka ji najednou vzpružila, dodala odvahu a ona se znovu pokusila kopnout.

V tu chvíli se ozvala ohlušující rána a Michaelovo tělo se zastavilo v pohybu, znehybnělo. Padl na ni, jak široký, tak dlouhý. Jeho obličej s vytřeštěným pohledem se Amy zabořil do důlku na krku.

Hned, jak se vzpamatovala, vzepřela se nohama a jeho bezvládné tělo odhodila vedle sebe. Netušila, co se stalo, ale jen do té chvíle, než před sebou uviděla Ryana. Ze srdce jí spadl obrovský kámen. Ryan žije.

Sotva dýchal, držel se za pravé rameno, na němž byla velká krvavá skvrna. V poraněné ruce svíral pistoli a stále mířil na Michaela.

Amy se z posledních sil vrhla k Ryanovi. Ten upustil pistoli a klesl vedle dívky k zemi.

„Musíme zavolat policii a sanitku,“ zašeptala vyčerpaně Amy.

„Už jsem je zavolal,“ ztěžka polkl a pokračoval: „Slyšel jsem výstřely a šel se podívat k oknu. Když mě ten šílenec viděl, vystřelil po mně. Spadnul jsem a on si zřejmě myslel, že jsem mrtvý. Naštěstí mě trefil jen do ramena. Při pádu jsem se ale praštil do hlavy a asi jsem byl chvíli v bezvědomí. Když jsem se probral, zavolal jsem policii i sanitku. Za pár minut jsou tady,“ dořekl a zničeně si opřel si hlavu o pohovku.

„Měla bych poděkovat Buddymu,“ řekla Amy.

„Co?“

„Už podruhé mi zachránil život. A stejně tak ty,“ podívala se na něho. Ryan se pokusil usmát, ale jen se bolestivě zašklebil.

Amy stáhla ze stolku před pohovkou látkový ubrus a přitlačila ho Ryanovi na ránu, aby zastavila krvácení.

„Teď už bude všechno dobré, vím to,“ řekl Ryan a lehce stiskl její ruku.

„Ano,“ odpověděla Amy, „teď už ano.“


Chtěla bych se omluvit, že mi tak dlouho trvalo přidání další kapitoly. S vysvětlením a vůbec celou povídkou nejsem spokojená, nejraději bych ji celou přepracovala, ale popravdě se mi s ní už nechce zabývat a raději investuji čas a energii do psaní něčeho nového. Takže pokud je tu ještě někdo, kdo povídku čte, doufám, že jsem ho rozuzlením moc nezklamala.

Příště přidám epilog a tím příběh Amy a Ryana uzavřu. :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pod křídly andělů - 14. kapitola:

4. Kathleena přispěvatel
27.05.2018 [22:09]

KathleenaMaya666, děkuji za komentář, jsem ráda, že čteš. Emoticon

3. Maya666
27.05.2018 [20:47]

Wow už jsem ani nedoufala v další kapitolu Emoticon Těším se na epilog a jsem ráda že povídka bude dokončená Emoticon

2. Kathleena přispěvatel
27.05.2018 [16:42]

KathleenaRusaličko, to mě těší, že stále čteš. Emoticon Povídku uzavřu epilogem, ale další pokračování neplánuji. Děkuji za milý komentář. Emoticon

1. Rusalicka
27.05.2018 [15:12]

Po dlouhe dobe dalsi dil, ktery ale stal za to cekani. Jsem zvedava, jak to vse skonci a jestli bude pokracovani.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!