OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pokerová láska - 1. kapitola

19.08.2015 (10:00) • Kik68 • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 758×

1. kapitola

POHLED KATE - SOUČASNOST

A je to tady. A je to tady. Jmenuji se Kate a dnes je den mého návratu domů. Stojím na britské půdě a asi bych měla skákat radostí, ale je to to nejhorší, co se mi mohlo stát.

Stojím na letišti a kolem mě jsou desítky lidí, co se usmívají na své nejbližší. Jsou tu i plačící maminky, co se loučí se svými dětmi. Asi vyrážejí na svá dobrodružství, stejně jako já před třemi lety.

Dnes je to přesně 1111 dní, co jsem tu stála a těšila se, že už nikdy nepřijedu domů jako svobodná holka. Chtěla jsem se ve Španělsku zamilovat a vdát se. To byl můj sen. A co se stalo? Všechny moje sny odvál vítr. Zůstaly mi jen špatné vzpomínky a bolest v srdci.

Nejhorší je, že mě tady doma nečeká nic lepšího. Nenávidím to tu. Ale povinností hodné dcery je postarat se o mou maminku, která je nemocná.

„Promiňte, jste slečna Kate Montgomery?" ptá se mladík v bílé košili a plátěných kalhotách. Jeho rezavé vlasy napovídají, že jeho původ bude asi irský.

„Ano, jsem. A vy jste kdo?" zeptám se, i když odpověď mě moc nezajímá. V poslední době mě nezajímá skoro nic.

„Zdravím, slečno, jsem Sean Kelly a pracuji pro pana Blacka." A je to tady, kotrmelec v mém žaludku naznačuje, že z toho nejsem tak úplně venku. Stačí slyšet jeho příjmení a je mi zle. Představa, že ho za pár hodin uvidím, mě zabíjí. „Poslala mě pro vás vaše matka. Pan Black neví, že jsem odjel, takže bychom si měli pospíšit. Nerad bych přišel o práci," říká Sean a mně dochází, že je mi to jedno. Jsem tak otupělá, že mi nevadí ani to, že by kvůli mně někdo přišel o práci. Nevím, co s tímhle pocitem budu dělat.

Jediné, co mi za posledních pár týdnů dokázalo trošku rozproudit krev v těle, byla zmínka toho hrozného chlapa, kterého bych měla nenávidět. Derek Black je moje černá můra, a přitom je to jediné, co by mě možná mohlo zachránit.

Procházím vedle Seana letištními dveřmi a venku prší. Samozřejmě. Co jiného by člověk mohl čekat v Anglii.

Domů do Wadhurstu jsou to asi dvě hodiny cesty, a tak se usadím na zadní sedlo a vdechuji tu vůni. Je to typická vůně Dereka Blacka. Vím to, protože jsem tu vůni v jeho ložnici cítila několikrát. Nemyslete si, že bych tam s ním spala, to ne. Ale převlékala jsem mu postel po tom, co on a jeho náhodné známosti odešli bůhví kam. Tu dobu jsem měla nejraději. Mohla jsem si představovat cokoliv, jenže bylo jasné, že nikdy mé sny nebudou skutečností. Nikdy o mě Derek Black neprojevil nejmenší zájem.

Někdy si myslím, že ani neví, že existuji. No, spíš je to jisté.

Teď je to jedno. Už o něj také nemám zájem. Nemám zájem o nikoho. Navždy zůstanu sama.

Na chvíli zavřu oči a myslím na Taylora. Vážně jsem myslela, že je to on. Muž mého života. Ten, kterého jednou přivezu domů a řeknu matce: „Mami, to je Taylor, můj manžel." V mých představách to slyšel i Derek a padl na kolena a žebral, aby to nebyla pravda. No, představy jsou představy.

Ale vážně jsem ho měla ráda. Byl krásný, zábavný, energický, sexy a miloval mě. Prostě měl všechno, co jsem si mohla přát. A teď je pryč. Je mrtvý a moje duše ani srdce to nedokáží přijmout.

Je to už 11 měsíců a 15 dní, co se to stalo, a já se stále budím z nočních můr ulepená potem a bílá jako křída. Vždy, když se vzbudím, musím zvracet. Žiju v pekle a nikdo mi z toho nepomůže.

V Barceloně jsem navštívila tři psychology, ale ani jeden mi nedokázal pomoci. Nejčastější rada byla: to chce čas a skupinovou terapii.

Vzpomínat na den, kdy se to stalo, nemohu. Ani vyprávět ten svůj děsivý příběh nedokážu. Matka o ničem neví. Když se ptala, co Taylor, tak jsem jí řekla, že jsme se rozešli. Bylo to jednodušší. Kdyby věděla, co se opravdu stalo, chtěla by, abych se vrátila domů.

Všichni, kdo mě znali, se mnou už nemluví. Odehnala jsem je od sebe. Jsem teď jiný člověk. Jinak se oblékám, mám jiný účes, tuším, že i jinak mluvím. Neusmívám se, ale bohužel už ani nepláču.

Vzpomínku na něj jsem si nechala vytetovat na zápěstí. Sice netuším, jak to vysvětlím matce, ale byla to má povinnost. Taylor si to zasloužil. Zachránil mi život, i když o ten svůj přišel.

POHLED DEREKA – SOUČASNOST

Sakra, zase mě bolí hlava jako střep. Co jsem to pil??? No, asi to bylo dost ostré, když nevím, kde mám ruce a nohy.

Podívám se vedle sebe a vidím jen nějaké tělo. Sakra, zase nevím, jak se jmenuje.

Musím tohle zažívat každou chvíli? Asi si ta jejich jména začnu někam psát. Je to pak ráno dost trapný a vůbec nerozumím tomu, že je to překvapuje. Vždyť je mám všechny jen na sex.

Ale tahle asi nebyla nic moc, vždyť si nic z toho nepamatuji.

Blondýna se protáhne a já toužím po tom se znovu otočit a spát. Nepotřebuji vidět její obličej, bude dychtivá po nějaké konverzaci, ale po tom já vůbec netoužím.

Jo, takhle kdyby chtěla roztáhnout nohy a nemluvit. To bych bral. Ještě lepší by bylo, kdyby mi ho vykouřila a vypadla. Bez řečí. Prostě jen kuřba a sbohem. Páni, to by byl skutečně můj sen. Ale takovou jsem ještě nepotkal.

Cítím, jak do mě dloube prstem, a já mám chuť jí jednu vrazit. No, nejsem žádný gentleman.

„Dereku, spíš?" Ten pištivý hlas je odporný. Na co jsem to včera myslel? No jasně, na píchačku.

Otočím se k ní. A ona se usměje, ale já na to nereaguju. Mám pocit, že se pozvracím.

Nebyla včera hezčí?

„Ahoj, jak ses vyspal?" No skvělý, a jsme u konverzace.

Tak co bych jí na takhle stupidní otázku asi tak řekl. „Hrozně mě bolí hlava, ale budu muset vstávat, za chvíli musím být v práci, takže tuším, že ani snídani nestihnu. Prosím tě, mohla by ses taky začít oblékat." Jo, tak to určitě nebylo to, co chtěla slyšet. Poznám to podle pohledu, který na mě vrhla.

Asi taky vrhnu, ale pohled to nebude.

Vstanu a mířím rovnou do koupelny. Přemýšlím, jestli bude chtít taky použít moji koupelnu.

Vyčistím si zuby a rovnou si to namířím do sprchy. Sakra, doufám, že jí nenapadne se přidat. Je tak hnusná, že bych za střízlivého stavu nebyl schopen žádného výkonu.

Tuším, že by se mi ani nepostavil. No, možná bych mohl myšlenkami zalétnout někam jinam.

A najednou je v mé hlavě. Ta hubená, pihovatá, černovlasá, malá a hubatá holka. Proč na ni, kruci, myslím? Jediný důvod téhle myšlenky je ten, že se vrací domů. Po třech letech se tu zase objeví a bude zase do všeho strkat nos.

Pamatuji si na to léto, kdy odjela. Nosila samé krátké sukně a trička, přes která byla vidět její právě se rodící ňadra. Bože, ty bradavky jsem toužil ochutnat celé to léto, kdy se z ní začala stávat žena.

Její nohy byly sice velmi krátké, neboť její výška nepřesahovala metr šedesát, ale stejně jsem toužil po tom, aby mi je obmotala kolem pasu a já ho do ní mohl vrazit.

Sakra, a už mám problém. Najednou jsem tvrdý jako skála. No, mám dvě možnosti. Buď to zvládnu sám, nebo mám vedle blondýnu.

Rozhodl jsem se využít svou pravou ruku. Zaklonil jsem hlavu, sáhl si na ptáka a v hlavě nechal volně létat myšlenky sem a tam. Kate na zahradě, jak se chichotá se svou matkou. Kate v kuchyni, jak je celá od mouky, když se učí péct domácí bochánky. A v neposlední řadě myšlenka, která mě určitě udělá. Kate sedící na mé posteli a vdechující mojí vůni. Viděl jsem ji u toho několikrát, ale nikdy jsem nenašel odvahu vejít do místnosti a povalit ji na tu rozestlanou postel.

Nesměl jsem. Byla a stále je pro mne zakázané ovoce.

V té době, když jsem ji nachytal poprvé, tak jí nebylo ještě ani osmnáct let, a mně už bylo osmadvacet. V posteli jsem měl každou noc jinou holku. Vyhovovalo mi to a tenhle stav trvá dodnes.

A další problém je ten, že její matka je pro mě jako moje vlastní. Uklízela u nás, už když jsem byl puberťák.

Pamatuji si, když k nám přišla se čtyřletou copatou upištěnou cácorkou, která za mnou pořád běhala a chtěla si hrát. Po čase, když jsem ji zdárně ignoroval, s tím přestala, ale mně to začalo chybět. Už v pubertě jsem byl divný.

Mellisa Montgomery je ten nejbáječnější člověk, kterého jsem mohl ve svém životě střetnout. Miluje mě takového, jaký jsem. A přitom se o mně říká, že jsem nesnesitelný, panovačný, egocentrický hulvát, a kdoví co ještě. Tuším, že to o mně prohlašují hlavně chlapi, kterým jsem jednou nebo dvakrát přetáhl manželky nebo přítelkyně. Nikdo si ale nikdy netroufl mi to vysvětlit ručně. No, asi vědí, že bych se jen tak nedal a dopadli by zle.

Konec přemýšlení o Kate. Teď musím vymyslet, jak se zbavit blondýny a co si vzít na sebe.

Blondýna musí zmizet dřív, než Kate přijede, a oblečení musí vypadat ležérně a hlavně sexy. Chci, aby věděla, co opustila a k čemu se teď vrací.

Ne že bych s ní měl nějaké plány, to chraň bůh, ale přeci jen představa, že pro mne vzdychá ve své posteli, je báječná. Když musím trpět já, tak ať trpí taky.

„Dereku, už budeš hotový?" Sakra, na tu jsem zapomněl.

„Jo, už jsi oblečená?" Chtěl bych dodat, co tu ještě děláš, ale nevím, jak by mi to prošlo.

„Jistě, pospěš si, potřebuji taky do koupelny." Slyším v jejím hlase uražený tón. Ať si, stejně, až se jí zbavím, tak už jí nikdy nezavolám.

Vyjdu z koupelny jen v ručníku a pustím ji tam. Zachytím ten rádoby svůdný pohled, ale nic to se mnou nedělá. Otevřu skříň a přemýšlím, z čeho by tak Kate mohla padnout do mdlob. No, nejlepší je moje oblíbené modré tričko s krátkým rukávem a kraťasy černošedé barvy. Několikrát už jsem to měl na sobě a ženské jen vzdychaly blahem.

Blondýna vyleze z koupelny a já hned stojím u dveří. „Můžeme vyrazit?" ptám se a doufám, že už tenhle trapas bude brzy za mnou. Vidím, jak kroutí očima.

„To si nemůžeme dát ani snídani?" Tak to ani náhodou.

„Promiň, kotě, ale já vážně spěchám. Příště, jo?" Ha ha, musím se v duchu zasmát, jak se jí rozzářily oči. Všechny na to vždycky skočí.

Vedu ji chodbou kolem velké knihovny a nezastavuji. Ani mě to nenapadne. Ještě že kuchyň je na druhé straně. Rychle po schodech dolů a ven. Před garáží zmáčknu zvonek a čekám, až se vyřítí Sean i s autem. Ale ten pacholek nikde.

To si snad dělá prdel. Teď to vypadá, že si s tou ženskou budu muset povídat. Naštěstí se otvírají dveře a… Sean nikde.

„Dereku, zlatíčko, Sean tu ještě není. Omlouvám se, ale myslela jsem, že dnes máš volno. Poslala jsem ho pro Kate, aby nemusela s těmi kufry jet vlakem." Nejradši bych Mellisu přetrhl vejpůl. Ne jenže nemám, jak se zbavit peroxidky, ale ještě jí prozradila, že dnes je můj volný den. Vím, že jsem ji tím minulý týden překvapil, když jsem jí řekl, že si na dnes beru volno, ale musí to vykecat komukoliv v doslechu? Vzal jsem si to volno kvůli Kate, protože moje touha vidět ji, hned jak přijede, byla obrovská, ale že já vůl radši nešel do práce.

„V práci se vyskytlo něco naléhavého a já ti to zapomněl včera říct. Můžeš mi zavolat taxi? Nebo víš co, zavolej dvě. Já pojedu rovnou do práce a ty pojedeš, kam potřebuješ," otočím se na blondýnu.

No, možná by mi to i prošlo, kdyby zrovna nedorazil Sean. Sakra.

Když zastaví a otvírá zadní dveře Kate, vidím jen její ruce, protože mi ve výhledu brání celý člověk, a to Mellisa. I přesto, že je její nemoc vážná, tak když chce, běhá jako srnka.

„Kdo je to?" zeptá se blondýna a já si uvědomím, že takhle to být nemělo. Kate ji neměla vůbec vidět.

„To je Kate, Mellisina dcera," odpovím a snažím se, aby to znělo ležérně a ne tak, jak to zní mně. Jsem udýchaný, natěšený a naštvaný.

„Je nějaká divná," řekne blondýna a já bych ji nejradši zabil. Co si to, sakra, dovoluje. Myslí si, že může s těma svýma vlasama někoho hodnotit?

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 1. kapitola: