OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Pokerová láska - 5. kapitola

24.08.2015 (09:00) • Kik68 • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 530×

5. kapitola

DEREK v Londýně

Když jsem dojel do kasina, zjistil jsem, že Claire ještě nedorazila. Tak jsem se rozhodl uklidnit svoje nervy u stolu. No, nebyl to dobrý nápad. Asi za půl hodiny jsem byl o pěkných pár tisíc liber chudší a Tony už za mnou přešlapoval a pořád se ptal, jestli už s tím nechci přestat.

„Až přijde Claire,“ vrčel jsem na něj a dál ho ignoroval. Myslím, že v tu chvíli měl oprávněné obavy, že hotel prohraji v kartách. Byl jsem tak naštvaný, že jsem řval raise* i s kartami, se kterými nehraje ani ten největší blázen. Byl jsem za půl hodiny v all-inu* asi sedmkrát a ani jednou jsem na to neměl karty.

Neviděl jsem na Tonyho tváří tak šťastný obličej snad nikdy jako v ten okamžik, co přišla Claire.

Ukončil jsem hru a odtáhl ji nahoru na pokoj. Potřeboval jsem ten vztek vyšukat z těla a věděl jsem, že Claire to vadit nebude. Má to ráda tvrdě, někdy až moc.

Svlečení jsme byli za dvacet vteřin, a když jsem ji přirazil zezadu ke stěně, tak jsem zjistil, že mám problém. Poprvé v historii se mi nepostavil.

Claire čekala s roztaženýma nohama, vrtěla na mě zadkem a já nic. Ani ťuk. Můj pták si tam visel jak oběšenec na stromě.

„Nechceš nejdřív kouřit?“ zeptal jsem se a doufal, že to její skvělý jazýček napraví. Otočila se, a když viděla, kde je problém, cukaly jí koutky. Takové ponížení a za všechno může Kate. Jestli se tohle hned nespraví, budu jí kotě říkat až do konce života. A je mi jedno, jestli mě za to zbije.

Claire vzala můj ocas do pusy a začala si s ním pohrávat. Trvalo jí asi deset minut, než to vzdala. Já věděl hned, že to nepůjde, ale ona to nechtěla jen tak odbýt. Snažila se, co to šlo.

„Sorry.“ To bylo jediné, co ze mě vypadlo. Ani jsem se na ni nemohl podívat.

„To nic, to se může stát i těm nejlepším. Nemáš třeba horečku?“ zeptala se a já byl rád, že je tak chápavá.

„Ne, nemám, ale mám trable doma.“ Být k ní upřimný mi nikdy nedělalo problém, protože je to hlavně kamarádka.

„Nechceš aspoň ty si to užít?“ zeptal jsem se ze slušnosti, i když jsem neměl náladu jí to dělat rukou nebo jazykem. Chtěl jsem jen zalézt pod peřinu a spát.

„Necháme to na jindy, co říkáš? Teď si odpočiň a nemysli na to. Zavolej, až budeš OK.“ Rychle se oblékla a vypadla ven. Jo, to byla fakt rychlovka. Doufám, že nenarazí na Tonyho a že mu nebude nic vykládat.

Skočil jsem ještě do sprchy a s neuvěřitelným pocitem ponížení se díval na svého spolunocležníka. „Ty ses tedy předvedl,“ říkám mu a připadám si jako ten největší cvok pod sluncem. Bavit se s ptákem? No, dobrá, to by ještě nebylo to nejhorší, ale bavit se s ptákem, co se nepostaví, měl bych ho ignorovat. Dostane zaracha a bude zavřenej v kalhotách, dokud nezmodrá. Ať se staví klidně do pozoru, mně to je jedno.

Zalezu si nahý do postele a v deseti minutách spím. Zdá se mi o Kate. No, jak jinak, že? V mém snu sedí na kuchyňské lince, nohy roztažené, sladká kundička na mě vykukuje zpod trička a ona říká: „Jestli mě hned neuděláš tím svým ptákem, tak se odstěhuji.“ A pták nic, pořád ani ťuk. Vzbudím se hrůzou, když slyším její smích.

Sakra, to snad není ani možný. Ptáka mám úplně ochablého, prostě mám mezi nohama chcíplotinu. Tak tohle byl nejhorší sen v historii lidstva.

Převaloval jsem se z boku na bok až do rána.

------------------

*raise – navýšení sázky

*All-in – vsazení všech žetonů do hry

KATE a její spánek

Mamce jsem prostě nedokázala vysvětlit, proč si myslím, že by bylo nejlepší se odstěhovat. No, možná to bylo taky z toho důvodů, že jsem to tak úplně nechtěla ani já.

Vždyť co mi tu vlastně chybí. Je tu teplo, jídlo, bezpečí a hlavně sexy chlap, který mě neděsí, a dokonce se mu povedlo mě i trošku nažhavit. Na sex připravená rozhodně nejsem a tuším, že ještě dlouho nebudu, ale to, co se stalo dnes večer, byl pro mou psychiku asi tak kilometrový skok. Můj španělský psycholog by skákal dva metry do výšky.

Jenže stejně si myslím, že není dobře se k němu jakýmkoliv způsobem vázat. Vidět každý den kolem něj jinou ženskou, to by mi mohlo jen a jen ublížit, jenže jak to vysvětlit mamince a přitom jí nic neprozradit.

A představa, že jednou bude domů vodit tu samou ženu, tak ta je ještě stokrát horší. Nechci ho vidět šťastného. Jsem sobecká a nepřející, já vím, ale proč by měl být on šťastný, když nemohu já.

Naše hádka skončila v ten okamžik, kdy maminka vyřkla dvě slova, který mě přikovaly k židli. „Ty žárlíš!“ Nebyla to ani otázka, prostě jen zhodnotila situaci. Koukala jsem na ni, jako kdyby jí právě narostla druhá hlava.

A to, co řekla potom, to ještě zazdilo. „Miláčku, to, že tě opustil nějaký muž, neznamená, že si brzy nenajdeš někoho jiného. Nebudeš přeci pořád sama. Založíš si rodinu a pak se teprve můžeš odstěhovat, ale já stále zůstanu tady a ty sem budeš jezdit i s manželem a dětmi.“ Tak a je to. Jsem odsouzena bydlet tu dokonce matčina života. A já se každou noc modlím, aby její život trval věčně.

„Maminko, já se nikdy nevdám. Už jsem potkala muže, který měl být otcem mých dětí, ale ...“ zarazila jsem se v půlce věty. Mám jí říct, co se stalo? „Tak hrozně těžko se mi o tom mluví, mami. Víš, neřekla jsem ti pravdu o tom, co se stalo mezi mnou a Taylorem.“ Dívám se na ni a stále přemýšlím, jestli je připravena na pravdu. A jsem já vůbec schopná tu pravdu vyslovit.

„Co se stalo, zlatíčko?“ zeptá se a přitáhne si mě do své náruče.

„On je mrtvý.“ To je jediné, co dokážu vyslovit. Cítím, jak mamince tuhnou hrůzou ruce. Slyším její hlasité zalapání po dechu a vím, že vyprávět náš děsivý příběh jí určitě dnes večer nebudu. Už takhle jsem toho řekla dost.

„Jak... co... proč...?“ Vím, co chce vyslovit.

„Mami, nechci o tom mluvit, jen chci, abys věděla, že jsem ho milovala a on miloval mne. Až do úplného konce jsme byli spolu šťastní a já si neumím představit, že bych byla teď, a nebo někdy v budoucnu, s někým jiným.“ Doufám, že jí tohle moje doznání bude stačit.

Ještě dlouhou chvíli mě svírá ve své náruči. Potřebuje to tak jako já. Jsem tak ráda, že to ví. Už o něm nikdy nebude mluvit zle. A to mě moc těší.

„Proč jsi mi to neřekla, miláčku? Tolikrát jsem se tě na něj ptala a říkala ti, že se třeba vrátí. Muselo to pro tebe být tak těžké. Měla jsi mi to říct.“

Cítím, jak se v ní perou ty pocity smutku z mé ztráty a pocit, že selhala jako matka, když nic nevěděla.

Konečně mohu říct alespoň částečnou pravdu. „Přikázala bys mi, abych se vrátila domů. A neříkej, že ne, protože já vím, že ano. Nechtěla jsem se vrátit. Nesměla jsi mě vidět tak zlomenou, protože bys byla zlomená i ty, a to jsem nemohla dovolit. A taky jsem chtěla zůstat na těch místech, kde jsme byli spolu šťastní. Prostě jsem to potřebovala k životu.“

Ještě chvíli jsme tam spolu seděly a povídaly si o mém životě ve Španělsku, hlavně o době, kdy Taylor ještě žil. Konečně jsem mohla mamince vyprávět o místech, která jsme spolu navštívili. Samozřejmě moji vášeň k pokeru jsem vynechala. Maminka je prostě stará škola a tohle by nepochopila.

Asi po hodině, když mi bylo jasné, že se Derek už domů nevrátí, jsme si popřály dobrou noc a maminka mě políbila na obě tváře a s uplakanýma očima mi popřála krásné a klidné sny. Vím přesně, jak to tentokrát myslela. Je to moc moudrá žena a tuší, že jsem jí zatajila podstatnou část příběhu, jen to ze mě nechtěla páčit. Zná mě a ví, že jednou, až nastane ten pravý čas, tak jí to celé sama povím.

Dala jsem si rychlou sprchu a přemýšlela o Derekovi. Nejspíš má teď v posteli nějakou svou přítelkyni, nebo dvě, a na mě vůbec nemyslí. Ne tak, jako já na něj. Kdybych ho nenaštvala, mohli jsme si třeba sednout večer ven na houpačku a povídat si. Ráda bych věděla, co celé ty tři roky dělal. Jak se rozběhl jeho podnik. Dokonce mě zajímaly i jeho známosti.

V posteli jsem myslela na to, co se dnes v kuchyni stalo. Jeho dech byl tak lechtající na mém krku. Jeho ruce tak jemné, když mě hladil, a ještě chvilka stačila a dovolila bych mu, aby se dotknul mého ňadra. Toužila jsem po tom doteku. Představa jeho rtů na mých mě neskutečně vzrušovala a překvapivě vůbec neděsila.

Myslela jsem na to, kam až bych to nechala zajít za normálních okolností. Nebýt těch děsivých událostí toho hrozného večera před rokem, tak bych teď nejspíš ležela v jeho posteli a vzdychala vzrušením. Cítila bych jeho rty na svých ňadrech a jeho prsty mezi nohama. Držela bych jeho penis ve svých rukách a vládla bych tak jeho světu.

Sakra, vzrušila jsem sama sebe jen představou o něm. Co to se mnou je. Tohle přeci nejsem já. Dala jsem si další studenou sprchu a pokusila se usnout.

Vzbudila jsem se asi po dvou hodinách. A tentokrát to nebylo hrůzou. Byla jsem úplně mokrá, ale ne potem jako obvykle. Byla jsem mokrá dole mezi nohama. Právě jsem po roce prožila orgasmus, a to jen díky snu o Dereku Blackovi. Byl v něm krásný, něžný, milý, sexy, vášnivý a nepřestával mi opakovat, jak mě chce a jak mi dokáže, že patřím do jeho postele a do jeho domu.

Autor: Kik68, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pokerová láska - 5. kapitola: