Potížistka - 5. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Čeká vás zajímavé setkání Ashley a Natea. A co si myslíte o naší ledové královně? Roztaje nad úsměvem krásného Natea? Příjemné čtení - E.

23.12.2013 (10:00) • Eltherine • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 898×

5. kapitola - Už nejsem malé dítě!

„Co vy dva spolu děláte?" zadíval se Olly na Natea podezíravě a probodával ho nepříjemným pohledem.

„Potkali jsme se ve městě," řekla jsem bez emocí a úsměv mi s tváře znovu spadl. Na povrch znovu vyšla má známa kamenná tvář, která téměř nikdy nedala najevo jakékoli pocity.

„Aha," řekl ledovým hlasem brácha a stále se na nás díval zkoumavým pohledem.

Musela jsem nad ním protočit oči a naštvaně si odfrknout. Najednou se stará, ale kdybych přišla s kýmkoli jiným, přišlo by mu to normální a neřešil by to.

Beze slova jsem se vydala k busu a prošla okolo Ollyho dovnitř. Zamířila jsem rovnou do provizorní kuchyně a tam si nalila plnou sklenici vody. Měla jsem ji naplánovanou místo oběda. Nechci totiž skončit jako tlusté prase. V kapse mi zavibroval telefon a já ho ihned vytáhla a zadívala se na displej.

Zobrazila jsem zprávu, která mi přišla z neznámého čísla.

- Nezajdem někam, kočičko? Naposledy to bylo skvělý!

Nad esemeskou jsem zkroutila obličej do znechucené grimasy a nakonec jsem na mobilu stiskla tlačítko odstranit zprávu. Takové esemesky mi chodily často, ale já jsem se snažila je ignorovat. Byla jsem vyhlášenou mrchou a tohle k tomu patřilo.

Ráno jsem se vzbudila nepříjemně brzy a už jsem nebyla schopná znovu zabrat a ponořit se do říše snů. Sluneční paprsky lehce vykukovaly zpoza závěsů a Olly spokojeně oddechoval kousek ode mě. Nechtělo se mi vstávat z pohodlné postele, ale nakonec mě přemohla chuť na cigaretu.

Tiše jsem se zvedla z postele a opatrným našlapováním jsem se dostala ven z pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a rovnou přešla ke své kabelce, která byla položená na jednom z gaučů.

Vytáhla jsem z ní jednu krabičku cigaret se zapalovačem a spokojeně se vydala ven z autobusu. Ihned mě ovál lehký, ale ledový větřík, a mně naskočila husí kůže. Slunce sice svítilo, ale teplota, která byla venku, tomu neodpovídala.

Vložila jsem si cigaretu mezi rty a zapálila ji. Spokojeně jsem potáhla a pak kouř vydechla. Sama pro sebe jsem se usmála a dál si kazila plíce.

Jakmile jsem dokouřila první cigaretu, vytáhla jsem si z krabičky druhou a zapálila ji. Dveře od tour busu se otevřely a objevil se v nich ospalý Nate.

„Brý ráno," pozdravil mě s úsměvem a já ho také nedokázala potlačit.

„Dobré," pozdravila jsem a potáhla si z cigarety.

„Ty kouříš?" zeptal se s pozdviženým obočím.

„Ne, stojím tu s cigárem jen tak," odsekla jsem jízlivě, ale Nate se pouze zasmál. To je snad první člověk, kterého nedokážu rozházet.

„Ví o tom tvůj bratr?" zeptal se opatrně, jako by se bál mé reakce. No, vlastně se mu ani nedivím. Mé časté výbuchy jsou známé i těm, kteří mě neznají.

„Spíš se zeptej, co o mně neví," protočila jsem očima, „sleduje mě snad do každého klubu," postěžovala jsem si a znovu si potáhla z nezdravého cigára.

„Neděláš mu to nejlehčí," řekl upřímně bez úsměvu, na který jsem si už za ten den stihla zvyknout.

„Nezačínej s kázáním," procedila jsem naštvaně skrz zuby a spolu se slovy šel ven z mých úst i kouř.

„To asi slyšíš hodně často, že?" zeptal se s úsměvem, ale mně to vtipné vůbec nepřišlo. Nadzdvihla jsem obočí a vykulila naštvaně oči.

Nate nejspíš pochopil, že mě svými slovy urazil, a skousl si spodní ret. Vypadalo to roztomile a hrozně mu to tak slušelo. Nastalo trapné ticho, které přerušovalo jen zpívání ptáčků. Bylo to uklidňující, ale zároveň i trapné. Dál jsem spokojeně kouřila svou cigaretu a Nate mě sledoval.

Nakonec mě to takhle přestalo bavit. Hodila jsem nedokouřenou cigaretu na zem a sešlápla ji.

„Jdu do tepla," řekla jsem tiše a tím se s Natem rozloučila.

Celá kapela vyspávala pěkně dlouho. Jak můžou tak dlouho spát? Vždyť včera nic nedělali. Seděla jsem v pohodlném křesle a z ruky do ruky si přehazovala telefon.

Byla jsem tak moc znuděná, jako ještě nikdy. Nate se od našeho posledního rozhovoru před busem neukázal. Já jsem byla zavřená v naší části a on byl nejspíš v té jejich.

Odhodlaně jsem vyskočila z křesla a začala hledat koupelnu. Teď by mi jedna dlouhá horká sprcha bodla.

Nakonec jsem narazila pouze na jednu malou koupelnu, která byla hned u dveří z autobusu. Zavřela jsem se v ní a začala se pomalu svlékat.

Skončila jsem ve spodním prádle a dívala se na sebe v zrcadle. Něco bylo jinak.

Vypadala jsem dospěle a tak nějak jinak než před lety. Tehdy jsem byla spolehlivá malá holčička, která si nechala všechno líbit. Dnes jsem mrcha a jsem ta, která ubližuje. Ne ta, které je ubližováno!

Sundala jsem si podprsenku a své blond vlasy si přehodila na záda. V tu chvíli se dveře od koupelny otevřely a v nich stál Nate s vykulenýma očima.

„Dlouho jsme se neviděli," uchechtla jsem se a ruku si založila v bok. Jiné holky by se nejspíš ihned zakryly a spustily své upištěné hlasy. Mně to ale nevadilo. Před hodně muži jsem byla nahá a teď jsem na sobě měla kalhotky, takže mi to bylo úplně jedno.

„Ehm, no, já.... omlouvám se. Nechtěl jsem…“ začal mluvit páté přes deváté a přitom nepřestával zírat na má prsa.

„V pořádku," šibalsky jsem se usmála a skousla si spodní ret při pohledu na něj, „Ale pokud by ti to nevadilo, ráda bych se vysprchovala."

„Ehm, no, já....jasně," vykoktal ze sebe a nervózně si rukou prohrábl své hnědé vlasy. S omluvným úsměvem se otočil a zavřel za sebou dveře z venku.

Sama pro sebe jsem se zasmála a zakroutila nad předešlou situací hlavou. S klidem jsem si svlékla i kalhotky a zalezla pod horkou sprchu.

„Musíš jít s námi. Jdeme všichni, takže ty jdeš taky."

Od kdy jsem povinna tato slova poslouchat? A i kdyby, tak od kdy jsem já tak poslušná a poslouchám vše, co mi Olly řekne?

Nejsem poslušná sestřička, ale i přesto právě teď sedím v autě a jedu s nimi do arény na zkoušku před večerním koncertem.

„Nemůžeš tu zůstat sama." Ještě teď mi znějí v uších slova mého ochranitelského staršího bratra. Jako bych byla nemluvně, o které je třeba se postarat. Je mi sedmnáct, ale stejně si právě teď připadám jako malé dítě.

Spodní ret jsem si rozzuřením kousala a nervózně si pohrávala s prstýnkem na ruce. Nechtěla jsem s Ollym a jeho kapelou jezdit na každou jejich zkoušku a stát jim za zadkem.

Myslela jsem, že tohle turné pro mě představuje zábavu, ale nejspíš jsem se šeredně mýlila. Zatím to vypadá pouze tak, že brácha dělá vše pro to, abych se co nejrychleji vrátila do mých starých kolejí. Nejspíš to se mnou už nemůže vydržet.

„Jsme tu," dloubnul do mě loktem Nate a tím se probral z mého přemýšlení.

Vystoupili jsme z auta a zadním vchodem jsme vešli do místní arény. Kluci chvilku řešili dnešní večer s jedním vysokým a namakaným chlapíkem a pak jsme se vydali na pódium.

Nate zasedl za své nové bubny a já se při pohledu na ně usmála. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme je společně vybírali a jakou legraci jsem u toho zažila. Nate na mě šibalsky mrknul a mně se úsměv rozšířil ještě víc.

Odvrátila jsem pohled od Natea a očima zavadila o Ollyho, který na mě vyjeveně zíral s otevřenou pusou a prudce mrkal.

„Co je?" odsekla jsem a úsměv mi z tváře vyprchal.

„Ty ses usmívala?" zeptal se zcela vážně a já na pár sekund svého úsměvu zalitovala.

„Co se divíš?" zeptala jsem se ledovým hlasem. Na Ollyho tváři se zračila naděje a mně se na pár chvil udělalo mdlo, protože to znamenalo, že budu nucena ho opět zklamat.

Tak tu máte další kapitolu. Vím, že se v ní nic moc nestalo, ale máte se na co těšit. S další kapitolou přichází i Vánoce, takže já vám všem přeju nádherné a veselé Vánoce a ať najdete pod stromečkem to, co si přejete. A nebo ať někomu uděláte nějakým dárkem radost. Taky vám chci znovu mnohokrát poděkovat za komentáře a doufám, že mi něco napíšete i k této kapitole. A jelikož jsou ty Vánoce, tak mám pro vás jako dárek název další kapitoly - Alkohol požívaný v mírných dávkách neškodí v jakémkoli množství.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eltherine (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování