OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Příběh naděje 2. kapitola



Příběh naděje 2. kapitolaHlavní hrdina se zde setká s bytostí, o které ani netuší, že by mu dokázala navždy změnit jeho doposud bezproblémový život.

 

 Kapitola 2: Nový člen třídy

Ráno, když jsem se vzbudil, jsem si myslel, že to včera byl jen zlý sen. Den na to, ale k nám do třídy přibyl nový žák. Nikdo ho neznal ani předtím neviděl. Když vstoupil do třídy, tak jsem si myslel, že k nám přivedli nějaké malé dítě, protože byl menší než my. Tedy alespoň ode mě dvě hlavy... Měl krátké, černé vlasy a takový až ďábelsko-přátelský usměv.

Co bylo na něm zvláštní, tedy alespoň v naší třídě byla uniforma. Nikdo jí u nás nenosí a on ji měl. Ty uniformy nemusíme nosit jen díky mě!... Povím vám o tom převratu, který byl samozřejmě proveden mojí záškodnickou činností.

Nemohl jsem se už dívat na to, jak jsme všichni stejní. Naše třída musela vynikat za každou cenu... Rozhodl jsem se a dal se na dramatický odchod ze školy. Samozdřejmě celá třída šla za mnou. Odmítali jsme se vrátit dokud nebylo po našem. Já nejsem obyčejný jako ostatní, proto jsem si na tom tak trval... Díky tomu, že mám vlivného otce, bylo vše následující hračka. Můj táta je i pro jeho smůlu jeho bratranec... Ředitel školy samozřejmě po pár hodinách přátelského vymrštění z okna a opakovaně seskoku z prvního patra naší školy pravidlo zrušil.

To byla první z našich triumfálních cest pro zrušení mnoha pravidel ze školního řádu. Samozřejmě jen pro naší třídu. Tak proto bylo na tom klukovi divné, že on ji měl, i když tedy vlastně vůbec nevypadala jako ta naše.

Zrovna začalo zvonit... Učitel vešel do třídy a přistoupil k němu: ,,Třído! Tohle je váš nový spolužák…" Ten pocit při vyslovení jeho jména se nedal ani popsat. Padl jsem do jakého si transu, ze kterého jsem se během chvilky probudil.

,,Tak dobře! Běž se posadit!“ Když procházel kolem mě, jeho pohled stále smiřoval jenom na mě. Při míjení jsem měl pocit nenávisti. Cítil jsem pach kouře a hrozné pálení po celém těle. Sedl si do lavice v poslední řadě u okna a v tu chvíli to přestalo.

Po zbytek dne jsem nemyslel na nic jiného, než na ten pohled co měl v očích. Jako kdybych ho už někde viděl… Trošku jsem se ho bál, ale začal mi připadat jako někdo, kdo by se mohl ke mně skvěle hodit. Vždy, když jsem se na něho otočil, díval se na mě. Po chvilce začal z papíru skládat vlaštovky. Měl jich celkem 6 - ne, že bych to teda počítal... Jednu poslal i mně, ale divné na ni  bylo to, že když přiletěla, tak byla celá černá a ne stejně bílá jako ostatní. Když jsem ji rozložil, tak bylo uvnitř napsané mé jméno.  Ale jak to mohlo být možné, odkud by ho znal? Bylo mi to záhadou…

Chtěl jsem mu taky na oplátku něco vyrobit, ale ve školce nás učili tolik zvířat, že jsem si vzpomněl jen, jak se vyrábí had a to ke všemu vypadal dost zmutovaně. Přidělal jsem mu i křídla, aby alespoň vypadal jako dvoj zvíře… Rád kombinuji dva v jednom... Dovnitř jsem mu zabalil i jednu z mých sponek. Vysvětlím vám to...

Jednou na výletě jsem se odpojil od skupiny a ztratil se. Došel jsem k jednomu obchodu s knihami. Uvnitř jsem našel jen samé strašidelné knížky o démonech. Jednu z nich jsem si vybral, ale ten starý páprda mi ji nechtěl prodat. Řekl, že prý na to ještě není čas… Nevím, co tím tehdy myslel. Místo ní mi dal ale dvě sponky. Jedna byla černá a druhá bílá. Měly v sobě i vyryty nějaké ornamenty. Připomínaly  dvě postavy - anděla a Démona... Líbily se mi, tak jsem si je vzal, tu knihu mu dal a dál jsem to už neřešil.

Ty spony nosím stále připnuté na řetízku na krku, tak mi připadalo milé, kdybych mu jednu dal... Vzal jsem tu bílou, zabalil ji do toho hada a poslal jsem mu ho. Když ho dostal, tak se na mě usmál. Rozbalil ho a sponu si taky připnul na řetízek, protože to viděl, tak i u mě... Hodina skončila a jelikož byla naše poslední, tak jsem šel domů.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Příběh naděje 2. kapitola:

6. KacenQa přispěvatel
13.08.2012 [10:21]

KacenQaVypadá to opravdu zajímavě Emoticon a líbí se mi to, takže jdu na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. MirrorGirl454 přispěvatel
17.03.2011 [16:57]

MirrorGirl454Tak som s ak tomu konečne dostala. Strašne ma bolela hlava (nikdy nefetuj tekuté bielítko) ale ako zázrakom na prestala hneď, ako som začala čítať. Emoticon Buď to bolo poviekdou alebo hudbou, čo som pritom počúvala, ale hudba to byť nemohla, kedže mám pustených sum 41, poviedka vyhrala. Emoticon
Nikdy mi nešli písať komentáre, takže... idem jednoducho na trojku a uvidíme, čo bude ďalej. ;D

4. Mija přispěvatel
05.03.2011 [11:28]

MijaAhaa! Tak to nám minule skončilo na premietačke. Od začaitku školského roka to tam ešte stále tróni Emoticon A po učiteľoch? Hm... To ešte neskúšali... ale skúšali to hádzať po školníkovi. Chúďa! Skončilo mu to v žltej farbe, ktorou farbil steny, ktoré pred tým ofarbili na čierno Emoticon

3. Gracewhite přispěvatel
04.03.2011 [16:45]

GracewhiteJo, přesně! Emoticon Jinak jsem ráda, že se ti to Mijo líbí:))

2. MessengerOfDeath přispěvatel
27.02.2011 [19:07]

MessengerOfDeathtak k té vlaštovce...nevím jak tomu říkáte na slovensku ale jsou to takový ty papírový letadýlka co se skládají a házejí se například po učitelech (nedoporučuju Emoticon Emoticon ) nebo jen tak z oken školy Emoticon

1. Mija přispěvatel
26.02.2011 [22:28]

MijaTak fajn... Už som tu znova :DD Vraciam sa ale k čítaniu.

Kapitola je krátka, ale nevadí. Teda aspoň mne to nevadí.
Toho riaditeľa je mi ľúto, ale zaujímavé. Možno by som to mohla skúsiť aj ja... škoda! Nemám ani takého otca ani matku.
...když procházel kolem mě, jeho pohled pořád smiřoval... - nemalo by tam byť směroval, nebo nejak podobne? Mne to znie ako zmieriť sa s niekým. (ale kedy sa dozviem to meno???? od narodenia som taká zvedavá a... no jasné! V každej knihe musí byť trochu napínavosti, inak to nebude kniha)
Ďalšia otázka je: čo je to vlaštovka? To slovo som ešte nikdy nepočula a to bývam v česku, hram české hry, čítam české knihy a píšem s čechmi dosť často. Ale toto slovo som ešte nepočula. Možno je to trochu ťažšie, ale nemohla/nemohol by si mi to vysvetliť?
Inak... zaujímavé. :D
Zasa sa mi tu niečo nepozdáva. Veľa krát dávaš "vysvětlím vám to". Nie je to zlé ale, nejak mi to tam... Radšej nič.
Ja by som mu tu sponu nedávala. Radšej by som si ju nechala. A to dvoj zviera: Vidíš? Nikdy by mi nenapadlo spojiť dve zvieratá do jedného. Zaujímavý nápad.

Bolo to naozaj zaujímavé. Ale dobré. Idem čítať ďalšiu kapitolu. :DD Len tak ďalej... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!