OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Princezna bojovník 10. kapitola



Princezna bojovník 10. kapitolaLiz se zdá zase zajímavý sen. Nick a Liz se vydávají ke starému městu. Jak dopadne jejich rozhovor? Bude vůbec nějaký?

Liz

„Netuším, jestli zvládnu další tvoje překvapení,“ řekl mi otec, když jsme společně s princi večeřeli. Samolibě jsem se usmála.

„Klid, otče, už jich mnoho nechystám,“ řekla jsem mu.  

„A jak vás to vlastně napadlo?“ zeptal se mě Alexandr. Zvedla jsem k němu zrak. Seděl u stolu naproti mně.

„Snadno, služky jsou hrozné drbny, takže mi nedalo moc práce se dozvědět, co Lukran prováděl,“ vysvětlila jsem mu a usmála se na něj. Křečovitě napodobil můj úsměv.

„Jistě, jak jinak, je to všude stejné,“ přikývl na mou poznámku Antonio.

 

Odešla jsem do svého pokoje. Svlékla jsem si nové kanárkově žluté šaty, ve kterých jsem skoro nemohla dýchat. Zalezla jsem si do postele a rychle usnula. Jako obvykle se mi zdál šílený sen. Tentokrát jenom s tím rozdílem, že jsem v něm nevystupovala. Viděla jsem Alexandra a dalšího muže, který vypadal jako jeho starší verze. Alexandr stál u trůnu a tvářil se velice popuzeně a naštvaně. Asi tak jako já, když mi otec oznámil, že se budu vdávat.

„Prostě tam pojedeš, Alexandře, a nesnaž se mě přemluvit, stejně ti to bude k ničemu,“ prohlásil ten starší muž.

„Přemlouvat tě nebudu, otče, ale nepojedu tam a ani se nebudu ženit,“ oznámil svému otci a zatvářil se jako boží umučení. Bylo mi ho líto, moc dobře jsem věděla, jak mu muselo být.

„Ty blázne, víš, jak je ta princezna hezká?“ zvolal jeho otec nevěřícně.

„Je mi úplně jedno, jestli je hezká, nebo není, prostě se ženit nebudu,“ odpověděl otci a posadil se na opěradlo trůnu.

„Synku, je v tom ta hloupá dohoda, musíš to udělat, jestli to neuděláš, já tě donutím, to mi věř,“ řekl král svému synovi.

„Neříkej mi synku, víš, jak to nesnáším,“ ohradil se vztekle Alexandr a probodl svého otce zlostným pohledem.

„Jsi jak malý kluk, nemohl bys alespoň někdy řešit důležité věci,“ namítl král a přešel ke svému synovi, chytl ho za ramena. „Tu svatbu si vyřiď se svojí matkou, to ona ti zařídila ty námluvy,“ pokračoval král.

„Jistě, všechno sveď na matku,“ prohlásil otráveně Alexandr. 

 

Na tváři mě lechtaly sluneční paprsky, které do mé komnaty pouštěla prosklená střecha. Můj sen trochu změnil názor na Alexandra. Do teď jsem si myslela, že je to tyran, který mě nutí do svatby.

„Princezno, jak jste se vyspala? Budete snídat?“ zeptala se mě Lema, když jsem sešla schody a stoupla si k oknu.

„Ne, jdu do stájí,“ oznámila jsem jí a z velké skříně jsem vytáhla černé kalhoty, zelenou košili, hnědou vestu a vysoké černé boty na šněrování.   

 

Nick

„Ty někam jedeš?“ zeptal se mě Lionel, když jsem si ve stájích vzal Vienta.

„Jo, jedu,“ oznámil jsem mu a probodl ho pohledem.

„Hm, a jak to souvisí s Liz?“ zeptal se mě znovu. Já měl hodně na spěch, ale o tom že to souvisí s Liz, jsem se mu nechtěl zmiňovat.

„Nijak, proč by to s ní mělo souviset,“ řekl jsem mírně podrážděně a vysedl si do sedla.   

„Takže to s ní souvisí,“ usoudil, ale já mu nevěnoval pozornost a vyrazil ke starému městu.       

 

Liz 

Vyběhla jsem z hradu a zamířila ke stájím. Potkala jsem Lionela, šel zrovna nad bránou.

„Co, ty taky někam jedeš?“ zeptal se mě, když jsem si vyvedla ven Vendala.

„Jo, jedu ke starému městu,“ vysvětlila jsem mu.

„A jak to souvisí s Nickem?“ zeptal se mě znovu a prohlížel si mě vševědoucím pohledem.

„Nijak, proč by mělo?“ nechápala jsem ho. U Lionela mi nedělalo takové problémy lhaní. Přikývl.

„Souvisí, je mi to jasný,“ řekl a znovu nasadil ten svůj vševědoucí výraz. Jen jsem zakroutila hlavou a vyrazila z hradu.  Slyšela jsem ho, jak se mi směje a já se na něj zlostně otočila.

 

Dojela jsem až do hor a tam jsem Vendala pustila. Přešla jsem po mostě a zamířila ke čtyřem věžím, které byly spojené hradbami, a kdysi sloužily jako pevnost, hrad a kasárna. Nick stál na úplném okraji věže a jeho dlouhý černý plášť se mu vlnil kolem nohou. Šla jsem pomalým krokem k němu. Byla jsem nervózní z toho, co mi chce říct. Byla jsem už jen deset metrů od něj, když ticho, které vládlo všude kolem, prořízl zvuk, podobný sokolímu pištění nebo šípu, který právě vylétl z tětivy. Myslela jsem si, že to byl sokol, ale moje tušení se brzo zkazilo.

„Ááááá,“ zaječela jsem bolestí a vyděšeně zírala na šíp zabodnutý v mém rameni. Nick se ke mně bleskurychle otočil. Když zjistil důvod mého křiku, rozběhl se ke mně. Klekl si u mě. Mně se začalo mlžit vidění a motat se mi hlava. Kdyby to byl normální šíp, tolik by to nebolelo. Takže to mohl být ještě šíp zapálený, to bylo taky dost nepravděpodobné, nebo šíp otrávený.

„Nicku, to strašně bolí,“ řekla jsem mu a svíjela se bolestí.    

„Klid, odvedu tě na hrad, ale musím ti ten šíp vyndat,“ řekl mi a posadil mě, aby ke mně mohl. Zlomil hrot šípu. Pak silně zatlačil a šíp mi projel ramenem až na druhou stranu. Stěžovala bych si na bolest, ale měla jsem tvář zabořenou v jeho rameni, takže látka pohltila všechny moje vzlyky. Utrhl si rukáv košile a obvázal mi tím ránu po šípu. Šíp si schoval do brašny, kterou měl Viento připevněnou na boku. Nick mě vzal do náruče a vysadil do sedla. Pobídl Vienta do klusu a vyrazil k hradu.

 

                                                   

Nick 

Než jsem stihl dojet k hradu, Liz už ztratila vědomí. Bál jsem se o ni, ten šíp byl totiž otrávený. U stájí jsem seskočil z mého hnědáka a Liz sundal ze sedla. Vzal jsem ji do náručí a rozběhl se ke vstupní síni. Hned u vstupu do hlavní síně jsem potkal krále Takrona.

„Proboha, co se jí stalo?“ hlesl, když uviděl svoji dceru u mě v náručí. Bezvládnou a polomrtvou.

„Někdo ji střelil otráveným šípem,“ vysvětlil jsem mu. Zrovna kolem procházela Liziina komorná Lema.

„Najděte léčitele, hned,“ rozkázal jí král a pobídl mě, abych odnesl Liz do její komnaty.  



Omlouvám se za tak krátkou kapitolu, ale za tak hezkého počasí se mi psát moc nechce. K desáté kapitole jsem našla jiný perex obrázek, doufám, že se líbí. 

Docela by mě zajímalo, jestli byste nechali Liz nemřít.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princezna bojovník 10. kapitola:

2. simapj přispěvatel
27.05.2014 [22:06]

simapjDěkuji Mario. Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 26.05.2014 [21:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!