OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Prodaná 19



Prodaná 19Jejich manželství je téměř dokonalé. Jen tématu jejího případného těhotenství se oba úzkostlivě vyhýbají. Eleanora vůbec nemá ponětí, že minulost se chystá bolestně do jejich života zasáhnout.

 

* 19 *



Probudila se do jasného rána. Šaty zmizely a závěsy byly roztažené.

Vstala a přešla k oknu. Příjezd prospala, teď si ale mohla vše prohlédnout za jasného slunce. Byl to krásný pohled. Nedivila se, že to tady Albert miloval. Okolo domu se rozkládala obrovská zahrada a vše bylo zelené, jako by snad byli doma v Anglii.

Své zklamání včera večer zvládla strávit a vyrovnat se s jejich netradičním začátkem manželství. Nakonec měl pravdu. Tohle bude jen pár týdnů, než se ujistí, zda čeká dítě a pak už budou společně žít zbytek života tak, jak to má být.

 

O půl hodinky později už vcházela do jídelny, kde seděl Albert. Jeho první pohled nebyl takový, na jaký u něj bývala zvyklá. Zachmuřeně hleděl před sebe.

„Dobré ráno,“ pronesla klidně. Rozhodně s větší jistotou, než ve skutečnosti cítila.

Vzhlédl po jejím hlase.

Střetli se pohledem. Pátravě na ni hleděl. Nehodlal se ptát před služebnictvem, ale jeho otázku jasně četla v jeho očích. Jen nepatrně kývla a přisedla si vedle něj. Pochopil její souhlas okamžitě. Bylo vidět, jak se mu ulevilo, že se s tímhle stavem smířila.

„Ukážeš mi to tady po snídani?“ navrhla, aby stočila téma jinam. Nemohla se myšlenek na jeho odmítnutí a možné těhotenství zbavit celou noc a potřebovala konečně zabavit mysl jinak.

„Bude mi největším potěšením,“ usmál se na ni zářivě. Natáhl k ni ruku a sevřel dlaň ve své.

Nemohla se než taky usmát. Nadšení a nedočkavost z něj jen sršely.

* * *

Opírala se o něj zády a hleděla k domu. Cítila každý jeho nádech a on si nepřítomně pohrával s jejími prsty. Takhle si své líbánky sice nepředstavovala, ale přesto byla šťastná. Téma společných nocí bylo tabu. Ani jeden z nich s k němu nevraceli. Brala to ale jen jako otázku času. Nebyl důvod se tím trápit.

„A támhle ten?“ ukázala na skoro suchý strom kus od nich.

„Na tom jsem si vyrazil poslední dětský zub.“

Zakroutila hlavou.

„Netušila jsem, že mám tak sentimentálního manžela,“ dobírala si ho.

„Mluvíš o tom jako o vadě na mém charakteru.“

„Když se dívám na to otřesné torzo stromu před námi...“ začala ho provokovat.

Pravdou ale bylo, že si to tady taky zamilovala. Dům byl tak akorát pro jejich potřeby a pár případných hostů a zahrada okolo byl prostě ráj. Bylo tu tolik různých druhů stromů a nespočet zákoutí, že po těch třech týdnech tady stále bylo co objevovat.

Otočila se a políbila ho.

Více jak ochotně jí to oplácel.

Najednou se odtáhla.

„Děje se něco?“

„Možná... Mohl bys.“ Pustil ji a než stihl cokoliv dalšího udělat, rozběhla se k domu.

 

Myslela, že na ni počká v zahradě, našla ho ale v čekat v hale.

„Jsi v pořádku?“ Vůbec se mu nelíbil ten její výraz, když se rozběhla k domu...

„Nejsem těhotná.“

Okamžitě na něm viděla, jak se mu ulevilo. Nedával to najevo, ale musel na to myslet. Došla až k němu a opřela se čelem o jeho rameno. Nikdy nepotkala tak čestného muže. Tohle by jen tak skousl málokdo. I když to věděl předem a musel s takovou variantou počítat, nikdy ji to nepředhodil.

Zároveň jí došlo i něco jiného. Jakmile její dny skončí, už vlastně nebude důvod, proč konečně spolu nebýt tak jak by měli.

Jejich manželství bylo dokonalé, ale něco tam prostě chybělo a ona neskutečně doufala, že teď už konečně bude všechno přesně tak, jak má být.

 

Další den musel Albert zase pracovně do města a ona rozhodně nechtěla sedět doma s knihou. Na to bylo venku příliš krásně.

Nechala si tedy osedlat koně a vyrazila se projet. Raději by okolí prozkoumávala s ním. Ke každému místu měl nějakou historku. Tajně ho podezírala, že si část z nich vymýšlí, aby ji pobavil.

Pobídla koně do cvalu. Ten se nenechal moc pobízet a ochotně zrychlil. Po udusané cestě se mu běželo dobře. V příští zatáčce ale prudce uhnul. Nečekala to. Měla co dělat, aby se udržela. Jediný pohled jí vše osvětlil. Téměř narazili do stojícího povozu.

Nechala koně poklusávat a poplácávala ho chlácholivě po šíji, dokud se nezklidnil. A nebylo potřeba uklidnit jen jeho.

„Nestalo se vám nic?“

K jejímu koni chvátal muž se starostlivým výrazem a jak při pozornějším pohledu zjistila, s kolárkem na krku.

„Ne. Jen se lekl.“ Konečně pod ní přestal neklidně přešlapovat a ona mohla seskočit. Držela ho za uzdu u tlamy a hladila ho po krku. Už jen pofrkával, aby dal najevo svoji nelibost nad tím leknutím.

„Omlouvám se, ale nedokážu s tím hnout.“

Stočila pohled k povozu, který jedním kolem zapadl do díry a protější trčelo ve vzduchu. Ten mezek, co byl do něj zapřažený, s tímhle neměl šanci vyjet.

Zapřáhli i jejího koně a společnými silami tak povoz vyprostili.

„Jste vlastně první, koho jsem tu potkala,“ usmála se na otce Jacoba.

„To mým krajanům asi nedělám moc velkou čest,“ pousmál se znovu omluvně. Celá tahle situace ho neskutečně mrzela. To co málem způsobil i to, že ji musel obtěžovat s pomocí. Úcta k vrchnosti z něj šla jasně cítit z každého jeho slova.

„Jestli jsou tady v okolí všichni tak přátelští jako vy, tak si rozhodně nemám na co stěžovat.“

„Někdy příjděte na mši. Sloužím v kostele ve městě. Jsou to asi dvě míle tímhle směrem.“

„Ráda. Vlastně je to jen kousek a můj muž mi už několikrát slíbil, že mi město ukáže.“

Hlavou pokývla směrem k jejich domu, který byl stále na dohled. Neznala to tady a nechtěla jet dál, než odkud ho bude mít na pořád očích.

„Vy jste žena lorda Alberta?“

„Ano,“ potvrdila mu zaskočeně. Zmateně sledovala jak celý změnil. Napřímil se a jeho dobrosrdečný výraz byl ten tam. Nahradil ho chladný a odtažitý.

„Děje se něco?“

„Ne. Jen už si musím pospíšit,“ zamumlal to s pohledem k povozu, jako by se na ni už nechtěl ani podívat. „Velmi děkuji za pomoct.“

Zdálo se jí to nebo před ní utekl. Co to probůh mělo znamenat?

Hleděla za ním ještě chvíli, než vyrazila zpátky k domu.

* * *

Její zvláštní setkání jí nešlo z mysli ještě večer. Seděli s Albertem u večeře a oproti běžným zvyklostem seděla přímo vedle něj. Líbilo se jí, mít ho jen tak nadosah a on to cítil stejně.

„Byla jsem se dnes projet a potkala otce Jacoba,“ prohodila. Nemohla se ubránit zvědavému pohledu na Albertovu reakci. Nezklamal.

Na okamžik se jeho vidlička zarazila než si ji vložil do úst.

„Asi to nebylo moc příjemné setkání,“ prohlásil a povzdechl si.

„Bylo. Dokud nezjistil kdo jsem.“

Pokývl hlavou, jako by ho to vůbec nepřekvapilo.

„Měli jsme před nějakou dobou spor.“

„Čeho se týkal?“ Stále si nedokázal představit co mohlo zapříčinit takovou nevraživost od někoho na pohled tak dobrosrdečného.

„Jedné rodiny ve vesnici. Chtěl, abych pro ně udělal víc, než bylo v mojí moci a od té doby mi to nemůže zapomenout.“ Na okamžik se zamračil. „Občas mám pocit, že teď na mě hledá už jen to špatné.“ Znovu se podíval na ni a pousmál. „Rozhodně ale nejde o nic, čím bychom se měli zbytečně trápit.“

Viděla na něm, že na to nerad vzpomíná, ale už se tím netrápí. Otec Jacob byl evidentně jiného názoru. Popudilo ho to natolik, že mu to doteď nedokázal zapomenout.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prodaná 19:

5. Edita
25.09.2022 [20:47]

Čichám čichám..no neřekla bych, že je ten spor jen tak kvůli nějaké rodině..hmmm.. Emoticon

4. Texie admin
24.09.2022 [10:59]

TexieMoc děkuji za komentáře a vynasnažím se přidat další kapitolu ještě dnes. Emoticon

3. betuška
23.09.2022 [22:03]

niekto tam má za ušami, teraz zistiť kto Emoticon

2. Witmy
23.09.2022 [22:01]

Jsem zvědavá na ty komplikace Emoticon Emoticon

1. Texie admin
23.09.2022 [14:06]

TexieTaková klidnější kapitolka, než jí zase začnu komplikovat život. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!