Prodaná 7 • OurStories.cz ~ naše povídky

Farid s pobavením zjišťuje, že ta temperamentní zlatovláska se mu líbí stále víc. Je naprosto jiná a vášnivá. A jí s trpkostí dochází, že už nemá smysl zbytečně se vzpouzet.

13.08.2022 (10:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 547×

* 7 *

Na hrudi ho něco jemně lechtalo při každém nádechu. Pak rozeznal i květinovou vůni. Musel se usmát. Ještě neotevřel ani oči a přesto vnímal její tělo vedle sebe.

Ten včerejšek za tu trochu snahy rozhodně stál. I přes to zakončení. Stále ještě nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co udělala. Vlastně ho vykopla z jeho vlastní postele. Užíval si poslední dozvuky uspokojení a ona ho prostě skopla na zem.

Popravdě ho to spíše pobavilo než naštvalo. Otevřel oči a podíval se na ni.

Rozhodně nebyla jako ostatní, ale jemu se to k jeho vlastnímu překvapení líbilo. Vzrušovalo ho to, jak byla nevyzpytatelná a nepřestávala ho překvapovat. Především tím, jak na něj reagovala. Pod tím krásným odtažitým povrchem byla vášnivá až mu to včera bralo dech...

Sledoval její obličej. Byla krásná. Hlavu měla na jeho paži a její dech ho hřál na kůži. Vlasy se jí nezkroceně vlnily okolo těla až na jeho hruď. Byly jako zlatavá pokrývka. Jenže on se chtěl dívat. Shrnul je stranou. Jen se zavrtěla. Přejížděl pohledem po jejím těle. Po světlounké pokožce bez jediné vady. Po prsou, která se jí při každém nádechu zvedala. Doslova vybízela k doteku.

Sklonil se a sevřel jednu bradavku rty. Přejel po jemné kůži jazykem. Vnímal, jak reaguje i to, jak ještě ve spánku vzdychla.

Nepřestával a sledoval, jak se vzrušeně pod jeho dotyky vlní. Zvedl se a políbil ji. Rty nahradil prsty a dál ji dráždil.

Vzdychala mu do úst a líbala ho stejně vzrušeně jako on ji. Jeho ruka přejela dolů od prsa přes břicho až mezi její stehna.

Dráždil ji a ona zalapala po dechu. Prsty se mu zabořila do kůže zad...

Kochal se tím pohledem na to, jak ji dovedl k vrcholu a ona pod ním jen vzlykala rozkoší. Pokožka jí horkostí zrůžověla a její tělo se v návalu posledních slastných pocitů přitisklo k němu.

Teprve až zůstala bezvládně ležet, zatřepotaly se jí řasy a ona otevřela oči. Ten pohled stál za to.

Její omámený pohled se upřel přímo na něj. Doslova viděl, jak si uvědomuje, co se právě stalo a zorničky se jí rozšiřují.

Její vzrušením zrůžovělá tvář začínala nabírat sytější odstín.

Uvědomovala si nejen co právě provedl, ale i jeho ruku stále mezi svými stehny a jeho pobavený výraz.

Zapřela se do něj a odtáhla co nejrychleji a nejdále to šlo. Bohužel tam byl ale i okraj postele. Jeho pobavení vzrostlo, když dopadla na zadek. Okamžitě byla na nohou.

„Ty šmejde! Ty podvraťáku! Ty...“ Nadávala mu nejhůř jak dovedla. Bylo jí jedno, jestli něčemu z toho rozumí.

„Dost!“ zarazil ji, když viděl, jak popadla jednu svou botu.

To zarazilo i ji. Jeho pobavený výraz zmizel. Okamžitě si uvědomila, na koho to vlastně řve.

Odfrkla si, až jí rozcuchané vlasy odlétly z tváře. Rychle si botu nazula a pak přes hlavu přetáhla i šaty.

Vážně měl dost podezření, že se po něm chystala tu botu hodit.

Na místo toho se v rozepnutých šatech, které si jen přidržovala na prsou, vyřítila na chodbu.

Musel se smát.

Ta holka byla jako vichřice. Chodbou se rozlehlo bouchnutí dveří.

* * *

Nejraději by vzteky řvala. Na místo toho popadla první věc co měla v dosahu. Pokojem se ozvala tříštivá rána. Pohled na střepy ji trochu uklidnil, ale ne moc.

Vztekle začala přecházet. Tušila, že se to dříve nebo později stane, ale to vědomí, že se to opravdu stalo a to že se v podstatě ani nebránila... Doslova ho nechala jí to provést. Užívala si to. Vztekle zatnula pěsti.

Upínala se k návratu domů. Představě, jak bude všechno jako dřív. Jenže teď na ni doléhalo, že to nikdy nebude jako předtím. Ne po tom co se včera stalo.

Stále viděla jeho pobavený pohled, který na ni dnes ráno upíral. Ten sebevědomý výraz, kdy si s ní dělal co chtěl...

Nohou jí projela bolest. Sykla a škubla sebou vzad. Pohled jí sjel dolů. Stoupla na jeden ze střepů. Trčel z plosky její nohy a krev kapala na koberec.

Odkulhala k posteli. Se bolestným hlesnutím ho vytáhla. Vyvalila se další krev.

Kapala na drahý koberec a jí to nebylo vůbec líto. Zvráceným způsobem z toho měla radost. Představa, jak jim ničí tuhle jejich zlatou zvrhlou klícku.

Co by se stalo, kdyby jim tu prostě jen vykrvácela. Odpověď byla snadná. Vystřídala by ji další.

Neměla žádný význam ani hodnotu. Byla tu jen pro momentální potěšení. Jedna z mnoha.

V rozrušení si ani nevšimla, jak se dveře otevřely. Až vyděšený Amishin výkřik ji donutil zvednout hlavu.

Hleděla na její nohu a všechnu tu krev. Probodla ji pohledem. Její dozorkyni se evidentně její zranění ani trochu nezamlouvalo. Ignorovala střepy na podlaze a přeběhla k ní. Očividně měla alespoň větší cenu než ta zničená váza. Prolétlo jí hlavou.

* * *

Vztek už opadl. Poslední zbytky se vytratili při sešívání její nohy. Měla tam teď pod obvazem pět drobných stehů.

Naštěstí jí to něčím namazali a téměř to ani necítila.

Stulená seděla u velkého okna a hleděla ven. Pokud měla být k sobě upřímná, tak její šance na útěk byly mizerné a její existence závisela na muži, který ji neskutečně vytáčel i přitahoval zároveň. Tím, že k němu bude vstřícná, už vlastně neměla co ztratit. Jen získat. Navíc se jí ta představa až nechutně líbila.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování