OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Protiklad lásky - Kapitola Šestá

20.03.2012 (11:00) • LittleGii • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1018×

Protiklad lásky

Kapitola Šestá

Pohled Lily

„Jsi dobrá, vážně dobrá,“ řekl souhlasně Nikolas a pomohl mi vstát. „Ne tak, jako já, ale dobrá,“ mumlal si dál souhlasně. Pak se na mě znovu otočil a podíval se mi do očí. „Budu tě cvičit já.“ Oba jsme s Maxem na něj zůstali zírat. Max už přešel k nám a tak jsem to mohla vidět. „Budu tě cvičit já, zítra v šest.“ S těmi slovy odešel. Otočila jsem se k Maxovi stále vytřeštěná.

„On uznal, že jsem dobrá.“

„Chce tě cvičit.“ Hlas mu na konci trochu povyskočil. Zmateně jsem se na něj podívala.

***

„No a?“ zeptala jsem se.

„Nikdy nikoho necvičil, jsi první. Myslel jsem si, že si dělá srandu, ale on to myslí vážně.“ Vyjeveně jsem na něj zůstala zírat. „Pojď, půjdeme ke mně a já ti všechno vysvětlím.“ Vydal se tedy ke dveřím, ale já ho zarazila. „Ne, ke mně. Potřebuji se umýt.“

Když jsme tedy dorazili ke mně, šla jsem se vykoupat a Max se nabídl, že uvaří kávu. Když jsem vylezla z koupelny zabalená jen v ručníku, vzhlédl ke mně Max, který se doteď díval na televizi.

„Tohle mi nedělej,“ řekl žertovně. Já se na něj jen usmála. Za tu chvíli, co jsem ho znala jsem si ho velice oblíbila. Byl něco jako Viktor, akorát Viktor byl většinu často takový formální, ale Max ne. Byl jako můj přítel, kamarád. Za tu chvilku mi připadal, jako někdo komu dokáži důvěřovat. Vážně jsem ho měla ráda.

Rychle jsem se tedy šla převléct a vzala si na sebe domácí teplákovku, posadila se za Maxem na pohovku a do rukou si vzala hrnek kávy. Max ztlumil televizi, tak že nám dělala pouze kulisu.

„Co jsi mi teda chtěl říct?“ zeptala jsem se ho.

„No, nevím kde bych měl začít,“ zamračil se na chvíli.

„Tak začni pěkně od začátku,“ odpověděla jsem mu. Zamračil se na mě, jako bych z něj dělala idiota, ale pak se usmál.

„Jak už víš, Nikolasovi je sto šedesát let, mně je sto osmdesát. Když jsem Nikolase poprvé potkal, bylo to ve Francii. Bylo mu tehdy něco kolem osmdesáti. Na svůj upírský věk byl velice inteligentní a hlavně plný života. Pamatuji si, jak jsme se začali scházet a on mi jednoho dne řeklo svých plánech. Seděli jsme v jedné kavárně a povídali, když  tom mi Nikolas povídá.

Dostal jsem geniální nápad, příteli, chlubil se zrovna. Bylo období před válkou a země byla celkem v klidu.

Jaký? Zeptal jsem se zdvořile.

Založíme společnost, kde budou tvorové, jako jsme my. Vycvičíme je. Můžeme se tak chránit a doba Napoleona by se už nemusela opakovat. Je potřeba sjednat pořádek.

Ten nápad se mi zdál směšný, ale to nadšení s jakým ho podával. Tehdy se mi to zdálo jako nesmysl. O dvacet let později v roce 1952 jsme agenturu otevřeli. Od začátku sídlí tady ve Washingtonu. Od prvního počátku se k nám houfně hlásili dobrovolní upíři a mezi nimi Nikolas vybral učitele. I já sám jeden čas učil, ale pak mě to přestalo bavit a tak jsem se rozhodl, že budu hledat ty, co mají předpoklady jít k nám. Ale Nikolas, i přes to, že tento nápad zrealizoval, nikdy nikoho netrénoval. Kolikrát jsem se ho ptal proč, ale vždycky mi řekl to samé: Však se jednou objeví někdo, koho trénovat budu. Sám jsem ho viděl tolikrát bojovat, ale málokoho si přezkoušel osobně tak, jako tebe a proto, když dneska řekl, že tě bude trénovat, jsem byl tak překvapený. Ty jsi ta vyvolená.“ Tomu slovu se i on zasmál. Znělo to téměř směsně Vyvolená. Chvíli jsem ještě vstřebávala, co mi právě řekl a pak jsem se ho začala ptát na různé věci. Hlavní věc, kterou jsem chtěla vědět bylo to, co jsem nevěděla o Viktorovi. Naše konverzace probíhala v klidu, a když v televizi běželi půlnoční zprávy rozloučili jsme se a já šla spát.

Bylo půl páté ráno, když mi zazvonil budík. Dala jsem si rychlou sprchu, vysušila si vlasy a oblékla se do sportovního. Z lednice, která byla plná zdravého jídla, ale měla jsem zde i krevní sáčky, jsem si vzala flašku, ve které byla namíchaná krev s vínem. Myslím, že budu potřebovat něčím nakopnout.

Když jsem došla do tělocvičny Nikolas tam už byl a jak jsem si všimla tak i Max.

„To nemáš nic jiného na práci?“ zeptala jsem se ho, když jsem si došla odložit mikinu a flašku na lavičku, kde seděl.

„No, jelikož na tebe mám dávat pozor a momentálně opravdu nemám nic jiného na práci, tak ne.“ Přívětivě se na mě usmál a mávl, abych už šla.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem Nikolase.

„Za chvíli už tak dobré nebude.“ To je mi teda přivítání. Hned na to jsme začali běhat. Tělocvična byla dost prostorná a kolečko mohlo mít tak sto metrů, po patnácti kolečkách jsme se začali protahovat a pak mě Nikolas poslal ať si zaposiluju. Čekala jsem, že budeme bojovat, ale zřejmě to neměl v plánu.

Pohled Nikolase

Poslal jsem Lily posilovat a přešel za Maxem. Ten se na mě překvapeně podívat.

„Myslel jsem, že ji budeš učit bojovat,“ řekl. Zavrtěl jsem hlavou.

„Prvně potřebuje mít pořádnou výdrž, pak může bojovat.“ Pak jsme začali řešit další věci, jako například, že Maxův přítel v Helsinkách má taky jednoho cvičeného upíra.

„A jak je na tom s výcvikem? Víš, že teď nemáme lidi.“ Dodal jsem.

„Potřebuje ještě půl rok, ale pak bude připraven.“ Souhlasně jsem kývl a vydal se za Lily. Otevřel jsem dveře, které dělily tělocvičnu od posilovny a zůstal stát. Lily zrovna dělala sedy-lehy a byla ke mně zády. Konečně jsem si ji mohl nepozorovaně prohlédnou. Měla štíhlé, pevné, ale i ladné tělo. Dlouhé blonďaté vlasy měla stažené do culíku. Byla jednoduše krásná. Odkašlal jsem si a ona se na mě otočila.

„Jdeme,“ řekl sem prostě a ona  se zvedla. Šli jsme zpět do tělocvičny a já se tak v polovině zastavil. Lily stála naproti mně. Čekal jsem až zaútočí. Nenechala mě čekat dlouho. Její útok jsem odrazil.

Autor: LittleGii (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Protiklad lásky - Kapitola Šestá: