OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 10. kapitola - Katherine



Some kind of emotion - 10. kapitola - KatherinePáni. Desátá kapitola, první kulatiny. :-D Snad si kapitolu užijete. Dneska se seznámíte s Carterovou nejmladší sestrou Katherine.

Podle Olive bude Xer v pořádku. Sice Cartera málem zabila, když zjistila včerejší snahy o procházku, ale on za to nemohl. Kdo mohl tušit, že ji Peter probudil, kdo mohl tušit, že přišel oznámit Javierovu smrt?

Navíc do něj Olive neustále rýpala, co má s Xer.

Co by?

Nic.

Pomáhá příteli v nouzi.

Jako by nestačilo, že mu v práci chybí dvě opory. Poručík Reed neřekl nic nahlas, ale Clarkson si ho pěkně podal. Vše zaobalil tak, že je vlastně za Javierovu smrt viný Carter. Jediné, za co ponese Carter zodpovědnost, bude rozbití té jeho nevymáchané držky.

Je otázkou času, kdy poručík podá žádost o přidělení nové posily. Javier byl velice oblíbený a skvělý chlap, jenže život musí jít dál. Čím rychleji, tím lépe.

Carter zaparkoval před právnickou fakultou. Kdyby to bylo na něm, staral by se o Xer sám, ale jak už zmínil, v práci mají děsný fofr a nemůže nechat Petera na holičkách.

Vystoupil a zamkl auto. Rozhlédl se kolem dokola, zda nezahlédne svou sestru. Bohužel, neměl tolik štěstí. Vydal se hlavní branou, směrem kolej.

 

Katherine Jones už dálky poznala svého milovaného a jediného bratra. Nebylo to zrovna dvakrát těžké. Carter má dar nepřehlédnutelnosti. Skoro dva metry vysoký, široká ramena, mohutný hrudník. Katherine se usmála nad postřehy svých spolužaček.

Jo, jo, její bráška je zatraceně sexy partie.

Navíc, aniž by to tušil, při chůzi se mu pod volným bílým trikem rýsovaly svaly. Což k temně modrým očím a tmavým vlasům působilo sakra nebezpečně a žádostivě.

„Kat,“ oslovil ji, jakmile před ní stanul. Nacházeli se v knihovně. Katherine seděla za obrovským stolem. Po obou stranách vedle ní seděly kamarádky. Kat rozšířila svůj úsměv.

„Copak tě sem přivádí? Měníš snad zaměření?“ otázala se ho provokativně. Carter nemohl jinak, než se na ni usmát. Přítomnost Kat ho nutila být v dobré náladě vždy. Bylo to její povahou. Vždy viděla to dobré, odmítala špatnou stranu věci. Ráda se usmívala a své okolí tím nutila k úsměvu.

„Musíme si promluvit,“ odvětil jí a hlavou kývl ke vchodu.

„Tak to bude vážný,“ zamumlala si Kat spíše sama pro sebe. Zaklapla knihu a vzhlédla zpět k bratrovi. „Počkej na mě venku. Musím vrátit knihy a sbalit se.“

Jakmile Carter vyklidil pole, kolem Katherine se sběhly její kamarádky.

„Kdo to je?“

„Kolik mu je?“

„Je svobodný?“

„To je tvůj kluk?“

Katherine odnesla knihy na odkládací pult. Sbalila sešity do tašky, pouzdro a pití.

„Kat!“ vynucovaly si pozornost. Katherine se usmála a konečně se jim věnovala.

„Carter, věk třicet devět a je rozvedený. A taky je můj bratr. Nezdá se ti trošku starý na chození, Jane?“ divila se Katherine, přičemž jí pohrával na rtech úsměv. Jane pokrčila rameny.

„Věk nevěk, tvůj brácha je fakt žhavý zboží.“

„Jo, to je, a taky je docela nervák, takže, dámy, loučím se s vámi.“ Přehodila si tašku přes rameno a vydala se za Carterem.

 

„Co škola?“ položil jí Carter otázku. Kat překvapeně zamrkala.

„Přišel jsi, abys kecal o škole? Mohl jsi zavolat.“ Katherine se usadila na jednu z laviček, kterých bylo před areálem požehnaně.

„Učíš se na zkoušky?“ Další otázka, která Kat nedávala smysl. Přehodila nohu přes nohu a nasadila si sluneční brýle. Carter byl sice slušný zátaras proti slunci, ale stejně se cítila líp s brýlemi.

„Vesměs ano. Už jen pár zkoušek a konec semestru.“

Carter pokýval hlavou. „Potřebuješ klid na učení, ne?“

Kat se považovala za trpělivou v porovnání se svým bratrem, ale co je moc, to je moc. Střelila zlobným pohledem zpod brýlí na Cartera.

„Mohl bys konečně vyklopit důvod své návštěvy?“ zavrčela.

„Potřeboval bych, aby ses o někoho postarala na pár dní. Budeš u mě bydlet, budeš tam mít klid.“ Sestra bude mít svatý pokoj a Xer dozor. Co víc si mohou přát? U Xer by věděl, kurz, kde by se naučila loajálnosti. Krucinál, teď ho to dohání k šílenství. Copak je tak těžký naučit se pár pravidel a podle nich se řídit? 

 

 

Katherine vstoupila do bratrovy ložnice. Spatřila drobnou ženu s asijskými rysy. Seděla v posteli, zapřená zády o hromadu polštářů. Když se jejich oči střetly, Kat si uvědomila, jak krásné oči ta žena má.

„Ahoj, já jsem Katherine, ale všichni mi říkají Kat. Jsem Carterova sestra,“ představila se a přistoupila blíže, aby mohla natáhnout k dotyčné dlaň. Xer se na ni mile usmála a přijala nabízeno ruku.

„Já jsem Xer a pracuji s tvým bratrem.“

Kat se usmála. Nevěděla proč, ale tahle drobná žena se jí líbila.

„Něco jsem zaslechla v autě,“ přiznala.

„Určitě se zmínil i o našem problému s komunikací,“ řekla Xer a přestala se usmívat. Okamžitě ji vytanula na mysl vzpomínka z dnešního dopoledne.

„Nedostali jsme se do přestřelky gangů. My byli jejich cílem. Já, Cartere.“

„Cože?“

„Pamatuješ si na ten nechvalný zátah?“

„Nejde zapomenout, co s ním?“

„Našla jsem fotku. Ta holka mi byla povědomá, tak jsem si ji oťukla a začala kolem ní pátrat na vlastní pěst.“

Mrzelo ji to. Dnem i nocí se snažila vymyslet dokonalou omluvu, ale pomohla by vůbec? Zarazila se a vzhlédla k usměvavé blondýnce.

Proč jí to řekla?

„Můj bratr s tebou nemluví? Proč?“

A je to tady. Xer neumí v pravou chvíli držet jazyk za zuby, a tak to dopadá.

„Protože jsem idiot,“ odpověděla a nešťastně se pousmála.

Kat překvapeně pozdvihla obočí.

„Jsi si jistá, že ty? Brácha je skvělý chlap, ale trošku prudší. Občas mu ujedou nervy a chová se jak hlupák.“

„Ne,“ zakroutila hlavou Xer. „Na vině jsem já. On je…“ hledala ta správná slova. „Skvělý chlap, jak jsi řekla,“ dodala v momentě, kdy Carter vstoupil do ložnice.

Chtěl se tvářit naštvaně, ale nešlo to. Vždy bylo lepší zlobit se na Xer, když nebyla poblíž.

„Jak vidím, seznámily jste se,“ zamumlal a ignoroval pobavený úšklebek své sestry.

Kat nebyla slepá a ani imunní vůči svému okolí. Doslova se mohla dotknout napjaté atmosféry mezi nimi. Byla dost chytrá, aby se nevyptávala. Rozhodně ne v přítomnosti Cartera.

„Skočím si pro věci,“ oznámila jim a rychle vyklidila pole. Těsně u dveří ještě stihla Cartera popostrčit blíž ke Xer. Někdy bráška potřeboval trošku postrčit. To, že ji propálil vraždícím pohledem, nebrala vůbec vážně.

 

 

Trapné ticho. Raději by poslouchal dotěrné štěbetání své sestry, než ticho. Nenáviděl ticho. Xer vzhlédla ke Carterovi, viděla, jak se nadechoval, jako by chtěl něco říct. Předběhla ho.

„Pravděpodobně jsi na mě stále naštvaný, a já vím, že ani tisíc omluv nespraví, co jsem podělala.“ Nejraději by si přiložila zbraň ke spánku a zmáčkla spoušť. Všude sebou nosí smrt, kamkoliv jen vkročí.

„Naštvaný?“ zopakoval po ní Carter a přešel ještě blíže k posteli. Necítil se zrovna dobře s dveřmi za zády. „Lhala jsi nám,“ ohradil se.

„Nelhala,“ pronesla tichým hlasem Xer. Carter se opravdu snažil být klidný, ale nikdy nevydržel dost dlouho. Naklonil se přes postel, dlaně zabořil do deky. Díval se Xer přímo do očí.

„Fajn, nelhala. Obešla jsi mě a Petera. Hrála sis na hrdinku, a hele, jak to dopadlo. Javier je mrtvý a ty připoutaná k posteli. Jestli sis akutně potřebovala něco dokázat, bravo, slečno Zakuro. Víc jsi to podělat nemohla,“ zavrčel dopáleně přímo do její tváře.

Xer zběsile zamrkala. Chtěla, aby ty zasrané slzy zalezly zpátky tam, kam patří. Nechtěla před ním vypadat jak totální slaboch. Problém byl v tom, že Carter v ní otevřel něco, co ji nutilo být zranitelnou, emociální.

Zase to přepískl.

„Xer,“ vyslovil její jméno mírnějším hlasem. Sedl si na kraj postele a opatrně se dotkl jejího ramene. Neucukla před jeho dotekem, pouze na něj hleděla skelným pohledem.

Bezva, Cartere, pochválil se v duchu.

„Máš pravdu. Ve všem máš úplnou pravdu, až na jedno,“ utřela si slzu a hořce se usmála. „Nepotřebuji si nic dokazovat.“

„Tak proč jsi nám nic neřekla? Proč mám pocit, ža kdykoliv se k tobě přiblížm, vypneš city a je z tebe kus ledu? Copak mi nevěříš?“

„Věřím.“

„Proč potom?“

„Nevěřila jsem ti. Před tím vším,“ dodala.

Carter spustil svou dlaň dolů, ve tváři zmatek.

„Musíš mě pochopit, Cartere. Můj otec mě naučil být obezřetnou, nedůvěřivou. Není pro mě jednoduché se svěřit, prosit o pomoc.“ Xer nevěděla, jak přesně vyjádřit své pocity. Nikdo se k ní nechoval jako Carter. Připadala si hloupě. Měla mu vše říct. Javier by ještě žil…

„A teď mi věříš?“

„Určitě víc než dřív.“

„Dobře, s tím se dá pracovat. Takže, nyní si my dva něco vyjasníme. Ještě jednou se pokusíš o sólovku, a padáš z mého oddělení. Tvé důvody mohou být jakékoliv, nebudou mě zajímat. Jasný?“

„Ano.“

 

 

Katherine akorát nesla cestovní tašku s věcmi na těch pár dní, co tu bude. Pomocí klíčů si odemkla dveře od Carterova bytu. Vstoupila, tašku hodila na pohovku. Chtěla si jít dát něco k jídlu, ale křik z ložnice ji zastavil. Neříkala náhodou Xer, že spolu nemluví? Nebo to byla špatná komunikace? Kdo ví. Carter není zrovna tichošlápek a nekuňká jak žabička.

Vzápětí se hlasy ztišily. Kat začínalo více zajímat jejich pouto. Ať si Carter mlží, jak chce. Nesežere mu návnadu – Jsme parťáci.

Kručení v břiše ji upozornilo na původní plán a vydala se k ledničce. Carter je výborný kuchař a Kat je hladová. Jenže v ledničce nebylo nic krom mléka. Mírně nakrknutě Katherine zabouchla dvířka od ledničky přesně v momentě, kdy vyšel Carter z ložnice na chodbu. Rychlými kroky ho dohnala.

„Nemáš nic k jídlu,“ oznámila mu. Carter se na ni otočil.

„Včera tu byl Peter,“ vysvětlil jí. Kat přikývla na srozuměnou. Zná Peterův žravý komplex.

„Skočím nakoupit.“

„To je dobrý nápad, musím do práce, zatím.“

Kat máchla rukou na pozdrav a šla si pro tašku a peníze.

 

 

„Kat, mohla bych mít jednu osobní otázku?“ optala se Xer, když seděla v posteli, před sebou obchodní právo, a zkoušela Katherine. Neměla co jiného na práci, Carter byl stále mimo byt s Peterem a řešili to, co ona pokazila, a nebyl zrovna sdílný. Potřebovala být užitečná, proto pomáhala Kat. Ta se na ni usmála a kývla na souhlas. Xer zaklapla knihu a odložila ji stranou.

„Kolik má Carter sester? Upřímně, začínám se v tom ztrácet.“

Kat se od srdce zasmála a pohodila dlouhou blond hřívou.

„Vím, že znáš Olive, je tvá doktorka.“

„Ano, to je.“

„Takže pěkně od začátku. Carter je nejstarší, a pak jsme tři holky. První je Scarlett, ta žije na druhém konci města, nedaleko našich rodičů. Živí se jako bytová designérka. Druhá je Olive, lékařka se zaměřením na obecnou chirurgii, má za manžela kardiochirurga, taky dělá v té samé nemocnici. A nakonec jsem já, pokud se zadaří, budoucí právník,“ pronesla hrdě a zasmála se.

 

 

Hluk vycházející z ložnice probudil Katherine z velice příjemného snu. Zamžourala očima a posadila se. Uslyšela Carterův hluboký hlas.

„Nikam nepůjdeš! Nesmíš ještě chodit!“ křičel. Samozřejmě, že na Xer. Kat měla podezření, že ti dva se jinak bavit neumí. Odhrnula ze sebe deku a šla do kuchyně.

„Klidně tam doskáču na jedné noze, ale na Javierův pohřeb půjdu!“ zaslechla tentokrát Xer. Kat se zašklebila a postavila vodu na kávu.

Na jejich tématu není nic vtipného, ale ti dva rozhodně jsou. Jak dvě malé děti.

„Proč musíš být tak zatraceně tvrdohlavá?!“

„To říká ten pravý,“ zamručela si sama pro sebe Kat a vytáhla z poličky hrnek s černými puntíky a bílým podkladem.

„A ty tak ochranářský? Nejsem děcko!“

Katherine zaslechla kroky, prásknutí dveří a následně spatřila Carterovu postavu.

„Ahoj,“ zabručel a usadil se ke kuchyňskému stolu. Kat se neptala a rovnou vytáhla druhý hrnek.

„Nazdar, sluníčko.“

Carter se nad tím oslovením zamračil, což jeho sestru pobavilo. Zalila kávu, do své přidala ještě mléko a šla si sednout za Carterem.

„Ty a Xer,“ začala Katherine.

„Promiň, neměl jsem v plánu tě vzbudit,“ omlouval se kvapně a s díky si převzal kávu.

„V pohodě. Vy dva spolu spíte?“

Carter se zakuckal. Položil hrnek na stůl a utřel si rty. Ze všech sil se snažil ignorovat bolest spáleného jazyka.

„Cože? Ne,“ zapíral. Katherine na něho hleděla s upřímnou zvědavostí. Cítil se hodně nepříjemně. Raději by se vrátil do ložnice a hodil by si novou hádku s Xer. Byl zahnán do kouta mladší sestrou. Ale nedá na sobě nic znát.

„Jak jsi na to, ke všem čertům, přišla?“ optal se jí a snažil se vypadat normálně. Kat pokrčila rameny a foukla do hrnku.

„Je u tebe.“

„Už včera jsem ti vysvětlil proč.“

Vše bude v pohodě. Kat má jen bujnou fantazii. Nebál se prozrazení jejich menší aférky. Vlastně, ani nevěděl, proč se tak bránil. Možná proto, že ho Xer odmítla a od té doby se na to téma nebavili?

„Jasně, Olive a její práce. Ale stejně. Viděla jsem vás, když jste spolu. Nechováte se jako pouhý kamarádi. Včera, když jsi přišel skoro nad ránem domů, jsi šel hned za ní a probíral nějaké policejní věci. Viděla jsem, jak se na sebe díváte, nevědomky se dotýkáte…“

„Neměla by ses náhodou učit?“ řekl Carter a vstal. Připadal si jak u výslechu. A určitě bude zavírat dveře. Sestřička je dost zvědavý člověk. Zajímalo ho, zda taky viděla, že včerejší noc strávil v posteli s Xer. Kat měla pravdu, probírali případ, a pak už byl Carter unavený a usnul vedle Xer.

„Ale vždyť já se učím,“ vrátila ho zpět do reality nejmladší sestřička. Nechápavě pozdvihl obočí. „Odhadnout lidi patří do popisu práce právníka. Cvičím se,“ zaševelila a vítězně upila kávy.

Určitě to neví, hned by to použila jako hlavní usvědčující důkaz. Carter nechal kávu kávou a šel si pro bundu a klíče od auta. Akutně potřeboval zaměstnat mozek prací a být v blízkosti čistě mužské společnosti. Hodil na sebe bundu a namířil na Kat prstem.

„Xer a já, žádný sex. A vyřiď jí, že nikam nejde, mé poslední slovo.“

Vypadl z bytu dřív, než se mohly obě ohradit. Jak znal Xer, stoprocentně by dopajdala na chodbu a dala mu to pěkně sežrat. Vytáhl z kapsy u kalhot mobil a vytočil číslo na Petera. Musí prověřit adresu té mrtvé holky. Společně s adresou sehnala Xer i jméno. Dřív, než ji málem zabili. Možná to podělala, ale informace hledat umí.

Nadia Burmakin.

Pokud je opravdu Burmakin, pak se mají na co těšit. Rodinka je velice známá mužům zákona. Dává jim pořádně zabrat svou ilegální aktivitou. Otázkou je, proč ji nikdo nepohřešoval? 


Holky, znovu děkuji za krásné komentáře, ani nevíte, jakou mám z nich radost. Doufám, ža ani dnes jsem Vás nezklamala. 


Poisson: Dobrá, tak se obě smíříme se svými pozicemi. :-D Jsem ráda, že se povídka líbí. Ještě bude chvilku klídeček, a pak to zkusím trošku okořenit. :-D 


Mayers: Popravdě, jsem velice potešena, že si tě tak Carter získal. Peter původně neměl mít velkou roli, ale nemohla jsem si ho odpustit, vždycky se tam nějak zjeví a kecne blbost. :-D Jsem ráda, že i on má své fanoušky.

TeresaK: Doufám, že se ti i po dnešní kapitole povídka líbí. :-D


Ťula: Jak už jsem psala, jsem ráda, že se vám líbí Carter. Doufám, že díl nezklamal.  :-)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 10. kapitola - Katherine:

4. Arminka přispěvatel
30.05.2013 [9:47]

ArminkaKonečně jsem dočetla resty, Carterovy sestry se mi líbí, oživily to. Charakter Xer se změnil závratnou rychlostí, pro mě k lepšímu, dokonce přiznala chybu, to klobouk dolů. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Ťula
29.05.2013 [23:06]

Konečně jsem našla chvilku času a přečetla další dílek. Vyvolal mi pobavený úsměv na rtech. Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 28.05.2013 [17:04]

Konečně dalšá díleček Emoticon Nikdy jsem netušila, že můžu být závislá na nějakou povídku. Ta tvoje ve mě vytvořila velkou závislost, která mě nutí vždycky u počítače nedočkavě čekat a podupávat si nohou dokud neuvidím nový dílečekEmoticon
Rozhodně jsem ráda že se tam Peter oběvuje víckrát, než jsi zamýšlela. Emoticon Možná kecne nějakou blbost, ale já se vždycky musím smát. Což mi připomíná že se u tvojí povídky šklebím na obrazovku skoro pořád Emoticon Tahle povídka by se mi rozhodně líbila v knižnim podání. Emoticon Honem honem piš až můžu zase číst Emoticon

1. TeresaK přispěvatel
28.05.2013 [11:23]

TeresaKPovídka je dokonalá Emoticon Moc jsem se na tuto kapitolu těšila a jako vždy jsem strašně spokojená Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!