OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Some kind of emotion - 20. kapitola - Druhá strana mince



Some kind of emotion - 20. kapitola - Druhá strana minceXer se vrátila. Odpustí jí Carter, nebo nyní bude on, kdo se stane chladným vůči jejich vztahu?

Stála na jeho prahu, spíše nervózně přešlapovala z jedné nohy na druhou. Stála tam a hleděla na něj. V očích naději.

„Ahoj,“ špitla.

Carter zalapal po dechu. Přijede sem po tom všem a řekne ahoj?

„Pojď dál,“ vyzval ji. Nemínil to řešit, ať už ji vede cokoliv zpátky k němu, venku.

Zavřel za nimi dveře a otočil se čelem k ní.

„Omlouvám se za své chování, svou hloupost,“ pronesla tichým hlasem a uklonila se, několikrát. Carter se ještě nestačil vzpamatovat z jejího příchodu a už dostal další ránu pod pás. Co se to s Xer děje a co tu pohledává?

„Xer…“

„Nech mě, prosím, mluvit, jakmile ti řeknu vše, co mám na srdci, vykopni mě, ale prosím, nech mě mluvit.“ Stále se cítila roztřeseně. Od otce jí dělilo tisíc mil, ale pocit, že je za ni, dýchá ji na krk a znovu ji praští, ten tu byl s ní. Kdyby na Xer zaútočil jiný muž, dokázala by ho porazit, ale otec? Vlastní otec? Nemohla se bránit, nenašla v sobě sílu.

Carter se zhluboka nadechl. Každý by měl dostat druhou šanci. Jenže Xer mu hodně ublížila, zranila ho jako nikdo jiný. Upřednostnila otce před ním. Přesto musel vyslechnout, co měla na srdci. Z nějakého důvodu je zde a ne s otcem.

„Nic tím neztratím, takže,“ pokynul jí rukou. Xer kývla na souhlas a vzhlédla k němu. Chyběl jí, tolik jí scházela jeho vůně, silné objetí, které v ní vyvolávalo pocit bezpečí. Vyměnila Cartera za muže, který byl biologicky naprogramován, aby ji miloval, k její smůle se otcův program někde porouchal.

„Zamilovat se do tebe byla hloupost.“

„Začínáš opravdu pěkně, to se musí uznat,“ zabručel Carter a složil ruce na obnažené hrudi. Stále měl na sobě pouze sportovní kalhoty a nic jiného. Možná by mu byla zima, kdyby přítomnost Xer nezrychlovala jeho krevní oběh.

„Nech mě mluvit,“ napomenula ho. Zakoulel očima a Xer pokračovala: „Byla to hloupost, ale nemohla jsem si pomoct. Čím delší dobu jsem s tebou trávila, tím víc jsem propadala tvému kouzlu, a když otec přijel, nemohla jsem tě vytěsnit z hlavy, natož ze srdce. Otec mě nutil, jenže já se mu postavila,“ nešťastně se usmála, v ten moment si Carter povšimnul rozseknutého spodního rtu.

„Xer,“ vyslovil s jemností a péčí její jméno a přistoupil k ní. Vztáhl k ní ruku, ale ona se odtáhla. „Nikdo mi nebude bránit tě milovat, Cartere, ani má vlastní krev ne,“ pronesla tvrdě. Živě měla před sebou otce, jak na ni ječí. Jak jí nakazuje, aby se podrobila. Zbaběle utekla, ale nemohla si pomoci, láska ke Carterovi je silnější, než cokoliv, co v životě cítila, vnímala.

Carter si mohl jen domyslet, co se asi mezi nimi událo. Ale kdyby ten japončík stál přímo před ním, nadělal by z něj rýži. Jak si jen opovažuje vztáhnout ruku na svou vlastní dceru? Na jeho Xer?

„Proč jsi za nás nebojovala ten den, kdy přijel? Proč až teď?“ položil jí otázku.

„Doufala jsem. Každé dítě by mělo vidět ve svých rodičích to nejlepší a můj otec byl jediný rodič, který mě chtěl,“ pokrčila rameny a polkla vzlyk. „Nepochopíš to, když tě tví rodiče milují a dávají ti všechnu lásku. Já o ni musela škemrat, toužila jsem po otcově lásce a on moje představy roztříštil na milion kousků. Myslela jsem si, že mě miluje, když mě neodvrhl jak matka. Uvědomila jsem si, že mě nemiluje, ale má mě jako hračku. Manipuloval se mnou a byla jsem dobrá jen na jedno. Litovala jsem svého rozhodnutí opustit tě. Miluji tě, až to bolí, a představa, že jsem ti ublížila, mě mučila po celou dobu, co jsem byla pryč. Proto jsem se rozhodla odjet zpátky, prosit za odpuštění a doufat.“

Chtěl ji zpátky víc než cokoliv jiného na světě, ale není hračka, ke které se může kdykoliv vrátit a čekat, že nebude nic namítat. Cítí, a nyní to zrovna nejsou pozitivní emoce, nebo spíš nepřevládají.

„Odjíždím do New Yorku, potřebuju nový začátek. A asi budu potřebovat být chvíli sám,“ Carter se zhluboka nadechl a promnul si spánky. „Stoupneš si před můj práh a jen tak na mě vybalíš, že mě miluješ?“ zaútočil na ni. „Víš, jaké to je? Plánoval jsem společnou budoucnost s tebou a tys nás ve zlomku sekundy poslala do háje. Jak mám, krucinál, vědět, že se za půl roku nesebereš a neodjedeš zpátky do svého rodiště?“ Potlačovaný vztek a frustrace z něj vypluly na povrch. Měl na Xer vztek, pořádný vztek, a teď se z toho mohl aspoň vykřičet.

Věděla, že Carter bude křičet. Byla za to ráda. Jednal s ní přímo, co na srdci, to na jazyku. Žádné lži a výmluvy. Všechno, co dělal, bylo přímo ze srdce.

Byla naivní, když předpokládala, že se omluví a vezme ji na milost. Ublížila mu a musí nést následky za svá rozhodnutí. Nebude Cartera nutit do ničeho, co nechce. Chvíli bojovala sama se sebou, zda mu to říct, nebo ne. Když mu to řekne, neopustí ji. Je čestný muž a zodpovědný. Odsuzovala ženy, které zatajily mužům těhotenství, ale nedokázala by žít po boku Cartera, pokud by to bylo vynucené. Vychová dítě sama. Pokud se vrátí a bude ji chtít, přijme ho.

„Dělej, cokoliv chceš. Jdi si, kamkoliv jen budeš chtít. Nebudu ti bránit,“ Xer se nepatrně usmála a měla se na odchodu. „Ale pamatuj si, že budu čekat.“ Carter se lehce dotkl její tváře a pohladil ji po pravé tváři.

„Proč bys čekala?“ Uchopila jeho dlaň a vtiskla do ní polibek.

„Protože jedině s tebou pociťuji teplo domova. Ráda se vracím do tvého bytu, protože se tu cítím dobře. Protože s tebou se cítím dobře. Protože ve skutečnosti nechci, abys někam odcházel. Pravdou je, že se nechci vzdát tvé blízkosti, už nikdy nechci cítit chlad, který mě obklopuje, kdykoliv jsem mimo tvůj dosah.“ Xer se slabě usmála a odtáhla se od Cartera. „Jsem sobec, promiň.“ S těmi slovy se vytratila z  bytu. Na chodbě nedávala pozor, přes slzy skoro neviděla a tak vrazila do… vzhlédla, utřela si oči a rozpoznala Petera.

„Ahoj,“ vyhrkla ze sebe instinktivně. Peter si přehodil balení plechových piv z jedné ruky do druhé. Vypadal, že už tam stojí delší dobu. Asi ji viděl, jak vchází do bytu.

„Tos nemohla přijet zítra?“ zeptal se jí.

„Cože?“

„No, zítra. Kazíš nám pánskou jízdu. Myslím, že srdceryvné vyznání jste si mohli nechat na zítra, hrdličky,“ zamručel si pod nos. Xer se ani nestihla nadechnout, aby mu odpověděla, a vrazil jí do rukou piva. Jedno si vzal, opřel se o zeď chodby a otevřel si pivo.

„Jestli chceš taky jedno, vezmi si,“ nabídl jí a přitom se na Xer povzbudivě zazubil. „Chvilku mu trvá zapojit mozkové závity, do deseti sekund vystřelí z bytu jako raketa, doporučoval bych ti ustoupit od schodů, pokud se nechceš projet na zadku. A vem si to pivo,“ zopakoval, přičemž si pořádně lokl piva.

Xer se podívala na dveře, na pivo, pak na Petera. „Cením si tvých slov, opravdu.“ Znovu se podívala na pivo a ustoupila do strany. Takže stála vedle Petera, který se opíral o kovové zábradlí. „S díky odmítnu, pár měsíců se toho nebudu moct dotknout,“ vzhlédla k Peterovi a čekala, zda její narážku pochopí. Ve zlomku okamžiku na ni vykulil své zelené oči a zakuckal se pivem.

„To si snad ze mě děláš prdel, že jo? Oni budou na světě běhat dva Carterové?“ vyjekl ze sebe.

 

Carter stál uprostřed obývacího pokoje.  V hlavě měl šílené množství myšlenek. Všechno se mezi sebou míchalo a všechno vedlo k jedné osobě, která právě utekla z jeho bytu.

Nikdy nebyl kariéristou, ale bojovníkem. Nikdy nebyl milovníkem s kyticí růží, ale když se rozhodl, nejel přes to vlak. Vypálil z bytu jako střela na chodbu. Zmateně hleděl na ty dva a nebyl si jistý, zda je to realita, nebo divný vtip. Peter byl evidentně vyvedený z míry, balení piva leželo u jeho nohou a Xer si stírala slzy z tváří. Stáhl ji do svého náručí a pevně ji sevřel svými pevnými pažemi. Utíkala od něj, ale teď se vrátila. Bezpečnější by bylo držet se plánu, jet do New Yorku, začít s novým štítem, ale bezpečí nebylo jeho prioritou. Svou prioritu nyní svíral v náručí. Jeho drobná Xer, která ho opustila. Mohl se zachovat jako naprostý hlupák a nechat ji jít. Jenže tím si vůbec nepomohl. Trpěla by jak ona, tak i on.

„Já tě miluju. Nenechám tě odejít ani padnout. Má náruč je tvé bezpečí, vždycky bude.“ Xer polkla vzlyk. Trochu se odtáhla od Carterovy hrudi, potřebovala mu vidět do očí.

„Děkuji, že tě mohu milovat.“ Stoupla si na špičky a jemně ho políbila na rty. Ruky obmotala kolem jeho krku a zpátky se k němu přitulila. Carter toho využil, chytil ji za boky a vyzvedl si ji. Xer zaklestila nohy kolem jeho pasu a doposud jemný polibek přidal na intenzitě.

„Nadrženci nadržení,“ zamručel si pod nosem Peter, když je znechuceně sledoval. „Laciný hotel na vás.“

Carter, ač nerad, svá ústa odtrhl od Xeřiných a ne zrovna milým pohledem propálil Petera.

„Ještě něco?“ štěkl po něm, přičemž pomalu couval zpátky do bytu, čemuž se Xer tiše smála.

„Už nic, s ochranou si stejně nemusíš lámat hlavu,“ zazubil se na Xer a vypadl z chodby dřív, než ho Carter prohodí oknem nebo po něm nehodí hasičákem.

 


„Zakuro Hotaru, jsem bratr Misaki-chan,“ oznámil chlapík na prahu. Rozcuchaný Carter pokýval hlavou. Chvilku mu trvalo, než si dal dvě a dvě dohromady. Misaki rovná se Xer.

„Carter Jones, těší mě.“ Sjel chlápka pohledem. Byl skoro stejně vysoký jako on, zhruba šest stop. Měl husté havraní vlasy jako Xer, akorát nakrátko střižené. Dokonce i barva jeho očí byla pronikavě modrá s tím rozdílem, že je měl tmavší než jeho sestra.

„Je má sestra tady?“ zeptal se a mile se usmál. Na rozdíl od Xer mluvil s britským přízvukem, což se dalo očekávat. Jak mu jednou Xer svěřila, matka sbalila jejího bratra a utekla zpátky do Anglie, kde malý Zakuro vyrůstal.

Carterovi začalo šrotovat v hlavě. Potřeboval nějakou výmluvu, hned. Nevědomky ukázal směrem k ložnici. Zakuro sice nevěděl, že je to ložnice, ale i tak.

„Spí, byla unavená,“ vysoukal ze sebe pracně a pozval ho dál, aby mohl zavřít vstupní dveře.

„Spí,“ ujišťoval se Hotaru. Pobavení rozhodně neskrýval, přičemž si zběžně prohlížel Carterův byt. Carter přitakal ve snaze udržet si vážnou tvář.

Má mu snad říct pravdu?

Hele, kámo, tvou ségru jsem usouložil pomalu k smrti a teď si užívá odpočinku? Není Peter. Vlastně… Ten už musí sekat latinu. Oprava. Není bývalý Peter. Ale co brání Peterovi dupat se Scarlett jako králíci? Proboha, na co to myslí, fuj. Hned na to zapomeň. Hned!

„To bude tím časovým posunem,“ uvažoval nahlas Hotaru. Buď si bude hrát na klauna, co stále kyne hlavou, nebo se pokusí změnit téma.

„Jak víte, že je tady?“ Na dveřích není velká cedule MISAKI - tady. Takže by ho vcelku zajímalo, jak to, že ji tu našel její otec a navíc bratr. Otec byl evidentně dosti informovaný, dobře, ale co její bratr? Vždyť žil na opačné straně zeměkoule.

Hotaru se lehce usmál a Carter si znovu uvědomil tu podobnost mezi ním a Xer.

„Zahrál jsem si na jednoho z vás a vžil se do role detektiva,“ odvětil mu Hotaru. Carter zvědavě pozdvihl jedno obočí a Hotaru pokračoval: „Nejdříve jsem navštívil otcův hotel, ale po odchodu s ním ji nikdo už neviděl. Tak jsem zkusil stanici, kde Xer pracovala. Vím, kde pracovala, protože jsme si často psali, pane Jonesi, ať se vyhneme zbytečným otázkám. Tam mi sdělili vaši adresu a taky vás nazvali přítelem mé…“ nestihl doříct, protože je vyrušil zvuk otvírajících se dveří následovaný kroky.

„Cartere, kde jsi zmizel?“ zeptala se Xer rozespale v momentě, kdy spatřila svého bratra.

Nevěděla, zda sní nebo bdí nebo je úplně mimo, ale stál před ní. Roky ho neviděla, přesto jí připadalo, že čas k němu byl velice vlídný. Skoro vůbec se nezměnil.

„Niisan,“ vyhrkla ze sebe a rozběhla se k němu. Hotaru automaticky rozevřel svou náruč společně s úsměvem a pevně objal svou malou sestřičku.

Od té doby Carter absolutně nerozuměl jejich rozhovoru. Nemluvili rychle nebo potichu. Mluvili v rodné řeči, a ač Carter nebyl na jazyky střevo, anime seriály či čtení mangy nepatřilo k jeho koníčkům, tudíž neměl tušení, co ti dva vůbec probírají. Evidentně něco z dětství, protože Xer zářila. Opravdově zářila, a Carter se nemohl vynadívat na tu nádheru. Byl to jiný druh štěstí, než sdílela s ním. Po dlouhé době mohla být s někým, kdo jí rozumí, zná ji a prožil s ní kus života. A podle toho, co usoudil a co mu sdělila, rodiče zrovna nebyli příkladní. Ještěže měla svého bratra, už tak byla citově zaostalá a potřebovala popostrčit. Potřebovala někoho, kdo ji bude milovat a nebude za to nic na oplátku, potřebovala někoho, kdo ji nezradí, neublíží a…

„Chtěl bych s Misaki-chan mluvit o samotě, šlo by to, pane Jonesi?“ promluvil na něj zdvořile Zakuro.

Na co potřebují být o samotě? Mohou tu plánovat atentát na Bílý dům nebo únos Obamy a on stejně bude vědět kulový, když neumí ani ť v japonštině.

„Jistě, já…“ ukázal směrem k ložnici. „Půjdu ustlat,“ plácl první blbost, která ho napadla, a odebral se tím směrem. Možná nejde o to, zda rozumí čí ne. Možná jde o prostý pocit soukromí, když chcete probírat osobní záležitosti.

 

Xer vyzvala svého bratra, aby se usadil v obývacím pokoji. Určitě měl na srdci důležité věci, které se nehodí probírat na chodbě. A rozhodně nepřijel tlachat o dětství. Vezme ji snad zpátky k otci? Ne, bude se bránit. Nikdy se nevrátí k otci. I kdyby měla ztratit i svého bratra. Přesto vše, co cítila ke svému bratrovi, se nedalo srovnávat s pocity, které chová ke Carterovi. Dal jí druhou šanci a Xer ho nehodlá zklamat, už nikdy.

„Vypadá na slušného muže, Misaki-chan, a ty zas šťastně, jsem rád,“ pronesl Hotaru a vlídně na svou sestru pohlédl. Měl strach v moment, kdy zazvonil. Sestru léta neviděl, i když si spolu psali, jejich sourozenecký vztah ochladl a on se bál, jestli s ní dokáže komunikovat, aniž by se nezasekával.

„Je úžasný, ale nezasloužím si ho. Asi mě musí doopravdy milovat, když má se mnou takovou trpělivost,“ lehce se usmála.

„Jsem rád, že jsi našla své štěstí, jako já to své.“ Hotaru vylovil z vnitřní kapsy svého saka bílou obálku a podal ji Xer.

„Co to je?“

„Zjistíš to, když se podíváš,“ odvětil jí a upravil si sako.

Xer otevřela obálku a… zprvu si nebyla jistá, ale nyní, když četla úvodní řádky, zjistila, že je to opravdu svatební oznámení.

„Ty se budeš ženit?“ vyhrkla ze sebe napůl překvapeně, napůl nadšeně. Hotaru se zazubil a kývl na souhlas.

„Chci, abys u toho byla, Misaki-chan. Jakožto má sestra nemůžeš chybět na mé svatbě. Proto jsem měl v plánu přijet. Takže vezmi svého pana Jonese, pěkně se obleč a pokus se vyjít s matkou. Vím, že vy dvě…“

„Odkopla mě!“

„Nechovej se jak dítě! Vůbec nevíš, jak to všechno bylo!“ vyjel na ni Hotaru. Xer zalapala po dechu. Jak se jen opovažuje na ni ječet? Vždyť ji matka opustila! Proč za to dostává ona?

„Vysvětli mi to teda,“ prskla po něm. Cítila se šťastně, málem vybuchla nad náporem těch nádherných emocí, které cítila od doby, kdy ji držel Carter v náručí, ale teď? Stará rána, která vás zasáhne hluboko, nikdy nezmizí. Navíc tato rána hnisala dosti dlouhou dobu.

Hotaru prudce vstal a prohrábl si vlasy. Slíbil matce, že to nikdy neprozradí, ale kolem těch dvou bylo hodně zlé krve, přesto jsou v tom obě nevinně. Nedokázal už dál v sobě držet pohřbené tajemství. To ani nebylo tajemství, jako pěkná špinavost.

Ach, jak ten chlap může být otcem jeho sestry? Jak s ním mohla vůbec matka žít? Nenávidí ho víc než kohokoliv na světě.

„Vyhnal matku, protože ji vinil ze smrti našeho bratra. Utekla ze země, protože jí hrozilo nebezpečí, Misaki-chan.“

Xer zmateně zamrkala. Pomalu vstřebávala slova, která Hotaru vyslovil. Matka musela uprchnout? Otec ji donutil? Ale proč? Vždy se dá nějak začít od začátku, pokud chcete bojovat. Vzhlédla ke svému bratrovi.

„Ale proč mě opustila? Tebe si vzala s sebou a mě zanechala u něj?“ vyslovila zničeně. Najednou si připadala jako malá holčička, která se nedokáže smířit s odmítnutím vlastní matky. Přesně jako před lety, když ji matka opustila, zanechala po boku otce. Plačící a volající její jméno. Ignorovala všechny prosby a její srdceryvný nářek.

Hotaru si povzdychl a přiblížil se ke Xer. „Nejsem jeho syn. Jsme nevlastní sourozenci. Matka žila po jeho boku ve zlaté kleci a zamilovala se do jeho kolegy, otěhotněla s ním. Tvůj otec na to přišel a zabil ho. Teda, podle všech ho potkala nehoda, ale nevěřím tomu. Matku to zlomilo, ale zůstala s ním, protože se neměla jak vrátit domů. Byla těhotná a navíc měla Akiru. Navíc, i kdyby chtěla utéct, nemohla. Měl ji v hrsti a pomoc nikde. Žila sama v cizím státě. Tolik se ho bála, ani se nedokážeš představit jak,“ Hotaru si znovu povzdechl a objal svou sestru, viděl na ní, že potřebuje objetí, stejně jako on. „Naše matka je silná žena, Xer, jsi jak ona, vím to.“

„Jak…“ polkla vzlyk a zadívala se do jeho očí. „Jak s ním pak mohla být? Jak to, že jsem se pak narodila, vždyť jím musela pohrdat a nenávidět ho.“ Hotaru ji obdařil pohledem, který mluvil za vše. Xer do sebe prudko vtáhla vzduch a odtrhla se od něj.

„To není pravda, on je zvíře. Jak mohl? Jsem špína, narodila jsem…“ Neměla slov, nevěděla ani, co říct. Otec si násilím bral matku a ona se pak narodila, vůbec si nevšimla, že se tohle odehrávalo u nich doma. Vůbec si na nic nepamatuje, vždyť… Ne, to není pravda.

Proto ji matka nenávidí, proto ji zanechala s ním. Nepřipomínala jí Akiru. Připomínala jí každodenní peklo, které prožívala.

„Nikdy mě nemilovala, proto mě opustila, tebe s sebou vzala, ale mě… Dokážu ji pochopit, já se omlouvám, nevěděla jsem…“ Padla na kolena a propukla v hysterický pláč. Hotaru okamžitě k ní přiskočil a pevně ji objal.

„Tak to není, Misaki-chan, musela se tě vzdát. Hrozil jí, že mě zabije, pokud se pokusí vzít tě s sebou. Nikdy tě nesměla kontaktovat, hlídal si tě. Divím se, že ti dal svobodu, abys mohla jít do Ameriky, překvapilo mě to.“

 

Trochu prostoru jim poskytl, ale co je moc, to je moc. Navíc, když zaslechl ženský pláč, musel jednat. Vystřelil z ložnice jak neřízená střela a vpadl do obývací místnosti. Když spatřil Xer, jak brečí na rameni svého bratra, probudil se v něm ochranitelský pud. Rychlými kroky k nim přistoupil.

„Co se tu děje?“ otázkou mířil na vojáčka, ne na Xer.

„Rodinné záležitosti, pane Jonesi, pokud byste byl tak laskav a nechal nás…“

„Ne, nenechal,“ zabručel Carter a sklonil se ke Xer. „Xer, co se děje?“ otázal se starostlivým hlasem. Jakmile uviděla jeho tvář, pustila se bratra a natáhla k němu ruku. Carter byl vždy její oporou, její bezpečí. Nyní ho potřebovala víc než kdy dřív.

„Vezmi mě pryč, prosím,“ vyhrkla ze sebe mezi vzlyky prosbu. Carter kývl na srozuměnou. Uchopil ji za dlaň a vytáhl ji nahoru do své náruče.

„Misaki-chan, musíme si toho ještě dost říct,“ mluvil k ní Hotaru. Carterovi ztvrdly rysy v tváři.

„Není žádná Misakič, nebo jak ji to oslovuješ! Je Xer, a jestli nechceš, abych tě na místě zabil, tak ji přestaneš, kurva, ničit! Vidíš, co s ní děláš? Ta vaše celá podělaná rodina ji jenom kurví! Nikdy jsem nic takového neviděl! Bezcitná matka, fotr psychopat a bratr evidentně sadista!“ křikl mu do tváře a aniž by ho zajímalo, co s ním bude, odnášel Xer směrem k ložnici.

 

Nedokázal z ní dostat rozumnou větu. Stále si mumlala něco o vině a šeptala omluvy. Pokoušel se na ni mluvit, ale jako by najednou byla jinde, mimo realitu. Nevěděl, co má dělat. Jediné, co ho napadlo, byly prášky na uklidnění, možná nějaký ten zelený čaj, co u něj v bytě zanechala Katherine. Přikryl Xer, políbil ji na čelo a odebral se do kuchyně.

„Ty tu ještě seš?“ ohlédl se přes rameno na jejího bratra, když akorát vytahoval z police hrnek.

„Jak je na tom?“ odvětil mu otázkou. Slyšel v ní strach a starost. Kdyby ne, omlátil by mu ten rozkošný ksichtík o linku. Carter položil hrnek a zapřel se dlaněmi o linku. Bude lepší je držet v klidu, pro jistotu.

„Cos jí řek, že je z ní plačící troska?“

Hotaru pomalými kroky přecházel průchodem z obývací místnosti do kuchyně.

„Pravdu, pane Jonesi, krutou pravdu. Měl bych odejít a nechat ji to vstřebat. Řekněte jí, že mě to mrzí, ale jednou se i ona musela dozvědět pravdu. Budu rád, když mé pozvání přijme,“ natáhl přes linku ruku směrem ke Carterovi. „Rád jsem vás poznal, pane Jonesi, Mis… Xer si vybrala dobře.“

Carter chvíli váhal, ale nakonec jeho ruku přijal. „Nevím, zda mě těší.“

Hotaru kývl a stáhl ruku zpátky k tělu.

„Ještě něco, pane Jonesi. Nevím, zda vám to má sestra řekla nebo ne, ale její otec se jí zřekl, vydědil ji. Vychoval ji jako svoji loutku, ale ona se mu postavila, kvůli vám. Musí vás milovat, protože vzepřít se mu, to vyžadovalo hodně odvahy. Má sestra je ve svém nitru křehká víc než porcelánová panenka. Svěřila svůj osud do vašich rukou a já doufám, že si vybrala správně. Jak vás pozoruju, tak v to i věřím,“ Hotaru se lehce usmál a měl se na odchodu. „Na shledanou, pane Jonesi, děkuji za to, že se o ni postaráte.“

Carter hleděl na jeho mizející záda a marně se snažil utřídit myšlenky. Vůbec nechápal jeho příchod, natož odchod. Co to, do prdele, zas bylo?

Jejich rodina je dobře pošahaná, když si navzájem ubližují. A to ještě neznal matku…

Odlepil se od kuchyňské linky a odebral se za Xer. Úplně zapomněl na vařící vodu v konvici.

 

„Xer, řekni mi, co se stalo, prosím,“ požádal ji, když si usedal vedle ní.

„Jsem monstrum, Cartere, narodila jsem se jako zrůda. Hotaru mi všechno řekl a já…“ utřela si slzy z tváří a hořce se usmála. „Milovala jsem otce a nenáviděla matku. Měla jsem udělat pravý opak.“

 

První, co ho napadlo, když mu vše vypověděla, bylo to, že má Peter pravdu. Její otec musí být člen jakuzy, jejich kápo. Nebo jinak mu nešlo do hlavy, jak mohl takhle s každým manipulovat a utiskovat ho, aniž by se na to nepřišlo.

Carter zalezl pod deku vedle Xer a objal ji. „Nejsi zrůda,“ pronesl pevně a políbil ji čelo. „Tvůj otec na druhou stranu je. Kdyby tu byl, zabil bych ho, protože si nezaslouží nic jiného.“

„Nechci o něm mluvit, o nikom z mé zpropadené rodiny se nechci bavit. Už toho bylo o nich pro dnešek řečeno dost,“ zašeptala do Carterovy hrudi a víc se na něj natiskla. Xer byla psychicky vyčerpaná a už dál nedokázala probírat svůj podělaný život. Kdyby nebylo Cartera, nevěděla, co by dělala dál, jak by to zvládla. On byl jediný, koho v životě potřebovala a měla. Na nikom jiném jí už nezáleželo, jen na něm a jejich dítěti. Instinktivně přejela dlaní po plochém bříšku.

„Máš pravdu, už toho bylo opravdu dost,“ souhlasil s ní Carter.

„Musím ti něco říct, Cartere,“ pronesla Xer. Kousek se od Cartera odtáhla a usadila se. Carter svraštil obočí a podezíravě ji sledoval.

„Další psychicky labilní člen rodiny, o kterém nevím?“ otázal se jí. Xer zakývala na znamení záporu hlavou, uchopila jemně jeho dlaň a položila si ji na břicho.

„Jsem těhotná,“ vydechla a nepatrně se usmála. Nevěděla, zda je to po tom všem dobrá zpráva, nebo ne. Možná mu to neměla říkat, možná ji odvrhne, a to by nepřežila.

Carter zalapal po dechu.

Co právě řekla?

Dítě?

Jejich dítě?

Uvědomil si, že má ruku na místě, kde jejich dítě roste. Párkrát přejel po Xeřiném břiše, než vůbec cokoliv řekl.

„My,“ ukázal na ni a na sebe. Xer se zasmála jeho reakci a roztomilému výrazu a přitakala.

„Ano, my,“ dodala. Carter ji okamžitě stáhl zpátky do své náruče.

„Zapomeneme na minulost a budeme se soustředit na budoucnost, vybudujeme si svou vlastní rodinu, Xer. Od teď budeme šťastní, věříš mi?“

„Nikomu jinému, jen tobě,“ odvětila mu a vděčně se k němu přitulila.

 


Arminka: Sis, kdyby šlo v lásce o to, kdo si koho zaslouží, tak máš harém, kterému vévodí V. (Schválně jsem napsala V, buď Vishous/Vincent, vyber si, ale jak jsem si všimla, máš menší úchylku na doktorské W, co?) :D 

MaggieLove: Doufám, že i dneska tě Peter nezklamal a kapitola taky. :D :D

Lu: Doufám, že tě kapitola potěšila. :-) Děkuji moc za krásný komentář. 

Holky, nevím, kdy bude poslední kapitola, protože mám zkoušky. Takže tak. :-D Ale budu se snažit dopsat SKOE co nejdříve. Děkuji moc za vaši podporu a komentáře, moc mi to při psaní pomáhá. :-))) 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Some kind of emotion - 20. kapitola - Druhá strana mince:

4. MaggieLove přispěvatel
10.01.2014 [16:54]

MaggieLoveSimiik už dávno by si měla vědět, že mě Peater nikdy nezklamal a určitě nezklame. Je to skvělá postava! Emoticon
Xeřin bratr se mi zdál, jako sympaťák a aspoň někdo s Xéřiny rodiny není takový jako její otec. Její otec je vážně úděsnej Emoticon Co udělal její otec matce je vážně něco strašnýho a neodpustitelného.
Dneska jsem se vážně zasmálaEmoticon Fakt super kapitola!
Hodně štěstí na zkouškách! Emoticon

3. Simiik přispěvatel
10.01.2014 [15:05]

SimiikLu: Děkuji za komentář a ano, čtu mangu, sleduju anime i doramu :D

2. lu
10.01.2014 [14:45]

Já se prostě musím culit! Emoticon Malý Carter! EmoticonPeter to prostě zabil jako obvykle :D Xen má vážně nezáviděhodnou rodinku, docela mě její bratr překvapil, mile, musím říct :) Každopádně jsem neskutečně ráda, že ji Carter přijal, jsou spolu prostě dokonalý a ten prcek bude prostě nádherňoučký po Carterovi Emoticon A se školou to chápu, já jsem většinou po škole ráda, že vůbec ještě žiju Emoticon Emoticon Jo, a mám takový dotaz: čteš anime nebo mangu? Já to neskutečně zbožňuju, ale málo lidí to zná, tak mě překvapili některé klasické "mangovské" termíny Emoticon Emoticon Úžasná kapitolka Emoticon Emoticon

1. Arminka přispěvatel
10.01.2014 [10:40]

ArminkaByla to obsahově dost nabytá kapitola. Všechno vstřebat se mi asi za jednou nepodaří, takže nad tím budu ještě chvíli přemýšlet. Každopádně Xer se vrátila s prosíkem, to jsem nečekala, že to udělá tak brzo. Charakter Xer od začátku povídky se radikálně vyvinul, na začátku slečna drsňák, ke konci obyčejná křehká žena, kterou jsme vevnitř všechny, jen záleží, jak dobře to umíme skrýt. Peterovy kecy na chodbě byly k nezaplacení Emoticon
A Carter je Carter, ochranářský, obětavý a ideální (je hezké aspon o někom takovém číst Emoticon)

To víš, spojila jsem si V a V a vyšlo mi W a navíc doctor :-D neber to

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!