Bez Dereka v zádech začíná její mozek konečně zase fungovat na plné obrátky a Beky začíná docházet, proč okolo sebe tak na jednou začal kopat a snažil se ji vyšachovat. Poprvé ve svým životě si uvědomuje, že jít za něčím by mohlo znamenat více ztratit, než získat a že to nehodlá riskovat.
Poprvé, co se vzdala.
18.11.2012 (13:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1402×
Zvedl sklenku a pořádně si lokl. Whisky ho zapálila v krku a ucítil příjemné teplo. Pohled mu padl na otevřené dveře.
Zaváhal jen na chvilku. Vykročil k jejímu pokoji. Vlastně to přestal být pokoj pro hosty už od prvního rána, kdy tu byla...
Vešel a pohled mu utkvěl na rozházené posteli. Nikdy nestlala a věci většinou nechala tam, kde je položila.
Opřel se ramenem o rám.
Nic tu nebylo. Všechny její věci byly pryč.
„Je to tak lepší,“ zamumlal si sám pro sebe.
Jako by tím ale chtěl přesvědčit především sám sebe.
24. kapitola
Beky se probudila. Podrážděně zamrmlala, když ji ostré světlo uhodilo do očí. Skulila se z postele a bosky přešla do kuchyně. Byla vděčná domácí, že alespoň uklidila tu spoušť. Otevřela skříňku. Nezbyl jí ani jeden hrnek. Všechny jí rozmlátili, když hledali stopy k Derekovi.
Otevřela další a s ulehčením zjistila, že má alespoň misku na polívku. Udělala si kafe do ní. S ním se pak vyhoupla na desku linky a sledovala svůj byt. Bylo to tu najednou tak malé a oprýskané. Jako by to bylo jen doupě, úkryt. Ale to teď přesně potřebovala.
Poprvé od včerejšího večera si dovolila znovu myslet na něho. Vlastně ani netušila, proč si to tak najednou rozmyslel. No tak dobře, tak najednou to nebylo. Choval se divně už od rána. Ale ten důvod...
Přehrávala si znovu to, co řekl. Pochopila, že už jde do tuhýho a on ji u toho nechtěl. Ale přece mu slíbila, že nebude zasahovat. Jen sledovat kvůli článkům. A ona svý slovo dodržela. I když s tím měla docela problém.
Možná měl ale i jiný důvod. Možná to ani tak nebylo kvůli ní, ale kvůli němu samotnému. Nechtěl u toho nikoho dalšího. Zamračila se. Bylo to pro něj osobní. Jak řekl, netýkalo se jí to. Jen jeho.
Co by ale měli ti včerejší sígři s Derekem společného? Nevypadalo to, že by se někdy viděli. Ne, to je blbost.
Nebo něco udělali...
Nešlo jim o obchod, šli přímo po něm. Hodlali ho zastřelit, odklidit z cesty.
Ruce jí poklesly a ona nepřítomně postavila misku s kafem na linku a seskočila. Neměla už ty protokoly z policie, ty zůstali ve složce, kterou Derekovi dala. Ale tohle nebylo vlastně nic tajného.
Netrpělivě poklepávala prsty po desce, zatím co se zapínal notebook. Jak se ale rozběhl, okamžitě otevřela prohlížeč. Během pár okamžiků už začal vyhledávat vše ke jménu Jeremi Wenner.
...zastřelen dvěma ranami do hrudi...
On nešel po těch malých grázlících, co sázel do lochu. Chtěl se dostat k těm, co zabili jeho bráchu.
Tohle bylo tak osobní, jak jen to bylo možné.
* * *
Derek vyšel z budovy soudu a zamířil k parkovišti. Při pohledu ke svému autu se ale zarazil. Beky tam stála opřená o kapotu.
Nečekal, že ji uvidí tak brzy.
„Ahoj,“ hlesl, když k ní došel.
Jen pokývla hlavou.
„Platí ještě ta tvá nabídka?“ zeptala se přímo.
Přimhouřil nedůvěřivě pohled.
„Že pokud přestanu s tvým sledováním, tak mi budeš dávat informace,“ upřesnila. Bylo na něm vidět, že se trochu uvolnil.
„Jo, platí.“
„Dobře, tak já to beru.“ Odstrčila se od kapoty. „Pořád lepší, jak nic.“
Nepochyboval o tom, že mluví pravdu. Hodlala se stáhnout, tak jak to chtěl. Tak proč necítil úlevu? Promnul si kořen nosu.
„Chceš někam svézt?“ kývl k autu za ní.
„Ne, mám ještě nějakou práci. Ale díky.“ Poslední slova spíše už jen houkla přes rameno, protože vyrazila opravdu pryč.
Hleděl za ní a měl najednou náladu pod psa víc, než dneska ráno. Jak se vzdalovala, tak cítil, jako by o něco přicházel. Něco, co ona představovala. Byla jedinou osobou, která věděla pravdu. Upřímně mu kdykoliv nadala do idiotů a přesto se na něj pořád dokázala dívat, jako by dokázala obdivovat to, co dělá. Dokopala ho k tomu, aby se soustředil i na něco jiného, na svůj vlastní život.
A teď to bylo všechno pryč. Znovu mu zůstal jen ten jeho boj a vědomí, že je v tom sám.
* * *
Večer se znovu vydal to jižní čtvrti. Nebylo nic, co by ho od jeho práce odvádělo. Soustředil se jen na vyčištění ulic. A jen podvědomě stále čekal na tichý zvuk, cvaknutí. Cokoliv, co by prozradilo, že se někde okolo Beky schovává.
Nic se však neozvalo. Tmavá zákoutí zůstávala nehybná. Neobjevila se.
Ani teď a ani další noci.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Stín nad městem 24. kapitola:
dočetla jsem to až sem, a prostě se mi to až moc zalíbilo než abych přestala číst, takže doufám, že se brzo dočkám pokračování :))
úžasná povídka, čtu ji strašně ráda 
Super povídka 
Supeer!!: ))
Tleskám :D :D
Jééé, to je smutný. 
...a taky sladký. On ji má rád... 
To je úžasná povídka, těším se na pokračování. 
Ha a má to! Neměl bejt hlóúpéj! 
Fajn, uznávám. Chápu Beky, i Dereka, jen nevím, za koho bych se postavila . Ale asi za Beky, holky mají držet pohromadě . Ale zajímalo by mě... ona určitě něco kuje! 
Chtěl to, tak to dostal, ale v hloubi duše věřím, že ji nechtěl vynechat jen kvůli tomu, že je to pouze jeho boj. Myslím, že mu na ní záleží - má o ni strach. 
Jsem opravdu nehorázně zvědavá, jak to všechno bude pokračovat dál.
Paráda
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!