OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Stín nad městem 25. kapitola



Stín nad městem 25. kapitolaJsou to už tři týdny, co se od Dereka odstěhovala, tři týdny, co se viděli. Znovu je svede dohromady až to, co poprvé, práce. Tentokrát má však jejich shledání tesknou příchuť toho, co mohlo být.

 

Hleděl za ní a měl najednou náladu pod psa víc, než dneska ráno. Jak se vzdalovala, tak cítil, jako by o něco přicházel. Něco, co ona představovala. Byla jedinou osobou, která věděla pravdu. Upřímně mu kdykoliv nadala do idiotů a přesto se na něj pořád dokázala dívat, jako by dokázala obdivovat to, co dělá. Dokopala ho k tomu, aby se soustředil i na něco jiného, na svůj vlastní život.

A teď to bylo všechno pryč. Znovu mu zůstal jen ten jeho boj a vědomí, že je v tom sám.

* * *

Večer se znovu vydal to jižní čtvrti. Nebylo nic, co by ho od jeho práce odvádělo. Soustředil se jen na vyčištění ulic. A jen podvědomě stále čekal na tichý zvuk, cvaknutí. Cokoliv, co by prozradilo, že se někde okolo Beky schovává.

Nic se však neozvalo. Tmavá zákoutí zůstávala nehybná. Neobjevila se.

Ani teď a ani další noci.

 

 

25. kapitola

 

Beky kráčela redakcí a pobaveně koutkem oka zaregistrovala Viki, která s nohou opřenou o kopírku tahala jeden ze zaseknutých papírů z jejích útrob. Bez zaklepání vrazila do šéfovy kanceláře a pohodlně se rozplácla na jeho gauč.

„Prý se vám po mě stýskalo,“ zapředla a usmála se do jeho malých oček, které ji probodávala přes stůl.

„Volal jsem ti před dvěma hodinama,“ zavrčel.

„Měla jsem nějakou práci,“ pokrčila rameny.

„A smím vědět jakou?“

„Jasně šéfe, jestli počkáte půl hodinky, Harry vám donese ještě zasychající výtisk.“

Nadechl se, ale pak to vzdal.

„Co já si budu ničit nervy,“ hlesl a vyřízeně sjel na židli níž. Pak k ní ale znovu vzhlédl a jeho očka se do ní zabodla jako dva superrentgeny. „Jak vycházíš s Wennerem?“

Pozvedla obočí.

„Dobře proč?“

„Vypadá to, že mu spadne do klína další pořádná ryba. Jestli to tak bude, chci mít před ostatníma plátkama předstih.“

„OK, beru to. A ještě něco?“

„Ne, to je vše,“ pokrčil rameny.

„Tos mi mohl říct i po telefonu.“

„Jaks řekla, stýskalo se mi po tvým drzým ksichtu.“

Zazubila se a vyrazila z jeho kanceláře.

Hleděl za ní. Netušil co se mezi ní a Wennerem stalo, ale chovala se jinak. Dříve šla po článcích jak dravá šelma. Ne že by její články už neměly šťávu, ale chovala se, jako by najednou bylo něco důležitější. Takhle ji neznal.

 

* * *


Beky se rozhlédla po hale. Byla to obrovská a dechberoucí místnost. Ale co taky čekala jiného. Opírala se o jeden ze sloupů a ohryzávala si nehty, zatím co ji sekretářka ohlašovala přes telefon.

„Můžete jít, jsou to druhé dveře nalevo.“

Odrazila se od sloupu a vydala se k chodbě. Její kroky ztlumil tlustý koberec. Jako by nic nesmělo zdejší rušit.

Přede dveřmi zvedla ruku. Cítila, jak se jí břicho sevřelo. Byla nervózní. Neviděla ho snad tři týdny. Pak si za to vynadala a ruku svěsila. Prostě sáhla na kliku a vešla.

Vzhlédl od papírů na stole, jako by od ní nic jiného nečekal, než prosté vtrhnutí. Zavřela dveře a okamžik ho sledovala. Vypadal pořád stejně. Nic s ním nehnulo. Tmavé vlasy pečlivě zastřižené, kravata uvázaná bez nejmenší chybičky. Ani teď, když byl sám, si ji nepovolil.

„Rád tě vidím.“

Chvíli přemýšlela, jestli je to opravdu tak, ale neviděla v jeho tváři nic, co by to popíralo.

„Pokud jsem ti tak chyběla, tak víš kde mě najít,“ pokrčila rameny. Snažila se, aby to vyznělo ledabyle. Vlastně to bylo jen rýpnutí, protože moc dobře věděla, že by to nikdy neudělal. Udělala mu přece obrovskou laskavost, když se mu přestala plést do života. Prsty přejela po kožených vazbách knih v knihovně. Vypadaly, že jsou tu jen na efekt.

„A ty máš pořád klíče od mého bytu.“

Otočila se k němu, když jí to vrátil.

„Nepředpokládám ale, že tohle je společenská návštěva,“ odtušil a vyčkávavě si opřel bradu o sepnuté prsty. Lokty si přitom opřel o desku stolu.

Líbilo se jí, vidět ho takhle uvolněného. Takhle se tam venku nechoval. Sedla si do jednoho z křesel.

„Prý máš dostat případ Andersona.“

„To se povídá?“ zeptal se bez zájmu a dál ji pozoroval.

Zamračila se a zvedla.

„Hele, Dereku, jestli mi to nehodláš říct, tak to vyklop na rovinu.“ Neměla náladu na tyhle hry. Teď ne. Byla utahaná a naštvaná sama na sebe samu, že se v jeho přítomnosti chová jak poblblá puberťačka.

„Sedni si,“ zarazil ji chlácholivě.

Poslechla.

„Dostal jsem ten případ dneska dopoledne. Zrovna studuju podklady od jeho firemního právníka,“ kývl k papírům, které před chvílí odsunul stranou.

„Jak to vypadá?“

„Zatím se zdá, že v tomhle se státní žalobce sekl. Buď mají špatné informace, nebo chtějí postupně vytahat všechnu špínu, co na něj najdou, ale s tím neuspějí. Na to mě vlastně ani nepotřebuje.“

„Asi chce mít prostě jistotu, tak si vybral nejlepšího.“

„To zní skoro jako kompliment,“ usmál se jedním ze svých vzácných úsměvů.

„Už to tak asi bude,“ uculila se a přikývla. Tohle jí chybělo. Tyhle klidný rozhovory, to když se vzácně otevřel a ona viděla skutečnýho Dereka. Chybělo jí to tak, že jí to svíralo krk.

Zvedla se a ta chvíle byla ta tam. Vykročila zase ke dveřím, než ale sáhla po klice, ještě se otočila.

„A díky za maily s informacema.“

Bylo na něm viděl, že ho její náhlý odchod překvapil.

„Tak zněla domluva,“ hlesl a taky se zvedl. „Beky?“

Ruku už položila na kliku.

„Je mi líto, že to takhle muselo skončit.“

Smutně se na to pousmála a zavrtěla hlavou.

„V tom je náš problém, Dereku, ono to neskončilo.“

S tím ho tam nechala stát a bez jediného ohlédnutí vyrazila ven z jeho kanceláře i celé budovy.

 

* * *


Do bytu se vrátila až pozdě večer. V rukou svírala fotoaparát a zmizela s ním rovnou v temné komoře. Téměř bez dechu čekala na výsledek dnešního večerního sledování. Prudce vytáhla kleštěmi fotku a pověsila ji.

S vítězoslavným úšklebkem sledovala v červeném světle schnoucí fotku. Muž se na ní ohlížel a bylo mu dokonale vidět do obličeje.

„A mám tě,“ hlesla a strhla ji ze šňůry.

Vyrazila s ní do ložnice a připínáčkem ji připevnila na zeď. Odstoupila a podívala se na výsledek svého tří týdenního snažení. Celá stěna byla pokrytá. Výstřižky, fotky... jednotlivé provázky byly natažené mezi připínáčky v na první pohled zmatené síti.



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Stín nad městem 25. kapitola:

8. Lenis přispěvatel
02.12.2012 [21:27]

LenisMooc povedená kapitola.. !!:)) Emoticon

7. maky21 přispěvatel
02.12.2012 [13:03]

maky21Ó!
Ona určitě našla toho zmetka, kterej zabil bráchu Dereka, ne? O.o Emoticon

6. Simones
29.11.2012 [14:44]

no je to mezi nimi takové napnuté :D jen čekám, kdy se něco pořádného stane :D ale kapitola to nebyla špatná :) ta atmosféra by se dala "krájet" :D

5. Kajjik
29.11.2012 [14:19]

Super kapitolka, ale příliš krátká :)) těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Texie admin
28.11.2012 [19:41]

TexieJsem mezi tím pracovala i na Skryté, ale zkusím příště zapracovat na tom, aby byla delší.

3. Lussy přispěvatel
28.11.2012 [19:11]

LussyKapitola byla skvělá, o tom žádná, ale byla krátká a po takové době si zasloužíme něco dlouhého. Nechci tě hnát, ale prosím prosím. Emoticon Emoticon

2. Alča
28.11.2012 [18:25]

Co ti budu povídat? Je prostě moc krátká...Emoticon Emoticon Emoticon Ale neskutečně jsem si ji užila. Emoticon Těším se na další. Emoticon Emoticon

1. witmy
28.11.2012 [16:14]

nooooooooo to je něco sem zvědavá kdy ta sopka vybuchne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!