OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » The mysterious world 24

Celá kapitola - krom posledních pár řádků - je z pohledu Zane. Zjizvený muž bude "bojovat" s Regan v novém těle.
Doufám, že jste na mě ještě nezapomněli :) Přeji Vám pěkné počteníčko, Vaše Eris :)

13.01.2014 (13:00) • Eris • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1308×

Kapitola 24.: Chtíč?

-pohled Zane-

Stáli jsme přede dveřmi a naslouchali zvukům uvnitř domu. V patře jsem slyšel bít dvě vystrašená srdce a tiché nádechy. A před námi, za vstupními dveřmi, necelých třicet kroků od nás, byla Regan. Její srdce bilo velice pomalu v nepravidelném rytmu, dech měla klidný a tichý. Ale to, podle čeho jsem ji poznal, bylo, že vrčela. Varovné vrčení vycházející ji z hrudi. Představil jsem si ji v obranném postoji, přeměněnou, nádhernou…

Ignoroval jsem jak Spika, tak Arkina, a vpadl jsem dovnitř. Lehce jsem zkontroloval okolí, ale můj pohled se upíral jen na ni. Byla dokonalá.

Vrčení zesílilo.

Nevnímal jsem hrozbu, která se vznášela kolem ní, a pomalu jsem šel vpřed. Přikrčila se. Očima jsem hladově pásl po její postavě, od obnažených nohou po ploché bříško, její ňadra, která prosvítala přes tenkou látku tílka, linii krku, rty, oči. U nich jsem se zastavil a sledoval změnu. Jedno oko měla zelené, druhé stříbrné, ale obě dvě se pomalu měnily v černé studně. Vycenila na mě zuby, nyní již zaostřené do špiček, a zavrčela. Můj pohled se jí asi nelíbil. Ale její oči jasně naznačovaly, že čeká na nějakou akci.

Vzrušeně jsem zavrčel a proměnil se. Přikrčil jsem se v kolenou, pomalu se rozešel směrem k mojí Regan. Hruď se jí varovně rozvibrovala, ale neušel mi její pohled, jak zkoumala moje tělo, jak zkoumala mě.

Byl jsem od ní necelé dva metry, když se to stalo. Její přeměna. Zmateně se prohnula a zalapala po dechu. Po obličeji jí vyrašily stříbrné chloupky, uši zašpičatěly, oči protáhly a v černé se objevila jejich původní barva stříbrné a zelené. Byl jsem u její první přeměny…

Byla dokonalá, nádherná… neuvěřitelná. V životě jsem krásnější bytost neviděl a vědomí, že je to moje Regan, mě vzrušovalo tak moc, až sem myslel, že omdlím. A moje tělo podle toho taky zareagovalo.

Ovládla mě touha.

Mihnul jsem se tak rychle, že neměla možnost to zaregistrovat. Celou svou vahou jsem ji přitiskl k lednici a nalehl na ni. Ruce jí uvěznil nad hlavou a bral si její rty tvrdě a s vášní. Bojovala se mnou, ale byl jsem silnější a navíc její stvořitel. Její tělo mě silně vzrušovalo, těsně na tom mém. Její vzpurné pohyby mě vzrušovaly ještě víc. Pánví jsem narážel na její boky a nepřestával si brát její rty.

Bože, jak moc jsem ji chtěl. Teď a tady. Hned.

Kousla mě do rtu, až mi tekla krev, a já zasténal slastí. Moje maličká ztuhla, jako by tuhle reakci nečekala. Když pochopila, že nepřestanu, přestala se vzpouzet a polibky začala lehce oplácet. Zavrněl jsem a zvolnil.

Její ruce jsem uchopil do jedné své a druhou začal mapovat její tělo. Prsty jsem přejel po tváři, krku, až jsem se dostal k ňadrům. Bradavky měla ztvrdlé touhou, hrudník se jí mocně zvedal. Lehce jsem si s nimi hrál, palcem přejížděl přes zduřelou bradavku, až se proti mně prohýbala. Zasténala mi do úst a pro mě to byl jako zásah bleskem. Znovu se mi vpálila do srdce tak mocně, až mě to málem srazilo k zemi.

Sunul jsem ruku níž, pohladil ji přes kraťasy. Pro Kristovy rány… Její vlhkost jsem cítil až přes látku. Prohnula se proti mé dlani, souhlasně jsem zamručel a pustil její ruce úplně.

Pravačkou jsem se dobýval pod látku, která mi bránila zjistit, jestli je její štěrbinka tak horká, jak jsem si představoval, a druhou rukou si hrál s jejími ňadry.

To, že jsem ji neměl pouštět, mi došlo až po několika sekundách.

Ani jsem nepostřehl jak, ale najedou jsem letěl vzduchem, srazil lustr ze stropu a ve zdi udělal pěknou díru. Oklepal jsem se a postavil na nohy. Okamžitě jsem dostal pěstí. Nevykryl jsem ani další ránu, a ani tu následující. Pořád jsem nebyl s to pochopit, co se to děje. Až když jsem se pořádně podíval, pochopil jsem, alespoň z části, kdo na mě útočí.

Regan.

Schytal jsem loket do břicha a následně do brady. Dávala mi rány hlava nehlava a já byl pořád jako zamrzlý. Probral jsem se, až když jsem znovu udělal nový vchod do domu.

Smetl jsem ze sebe omítku a jen tak tak se vyhnul další ráně. To ji ale nevyvedlo z rovnováhy a kopla mě do žeber. Cítil jsem, jak se minimálně dvě zlomila.

Začínal jsem bejt naštvanej. Začal jsem odrážet její údery a rozdával jsem svoje. Musela se krýt, takže nestihla rozdávat rány. Hodně mě ale překvapila, když se mi zničehonic objevila na zádech, dlaněmi mi odkryla nechráněný krk. Tvrdě vykřikla a pak jsem ucítil ostré bodnutí na krku. Snaží se ti vyrvat krkavici, ty tupče!

Moje temnější já chtělo převzít iniciativu a stálo mě to sakra hodně práce udržet si čistou hlavu a nepustit ho k věci, ale to bych svou životní lásku přinejmenším přizabil, a to bych nechtěl. Takže jsem vypustil tvrdý poryv energie a na chvíli si zotročil vzduch. Regan odlétla ke stěně, která byla doposud neporušená, a zůstala tam viset. Mlela sebou, pokoušela se osvobodit, ale nešlo to. Jako by ji na stěně místo vzduchu držely železné obruče a čím víc sebou házela, tím víc se stahovaly.

„Zane!“ Natočil jsem hlavu na bok a podíval se na Spika. Vyděšeně si tisknul ruce na hruď a zíral na svou kamarádku. „Co to…?“

„Chtěla mi vyrvat tepnu!“ zavrčel jsem na něj a znovu stočil svůj pohled na svou maličkou. Ta na mě vrčela a propalovala mě pohledem, při kterém mi tuhly svaly touhou. Kdyby ti dva nebyli v tomhle proklatém baráku, vzal bych si ji hned teď a tady na té dřevěné podlaze. Tílko bych jí strhnul a pak si pohrál s jejími ztvrdlými klenoty, polibky sázel na její horkou kůži a občas bych použil i zuby, abych ji co nejvíc vzrušil. Klesal bych níž a pomalu jí stahoval upnuté kraťasy z dokonalých nohou, které patřily ještě dokonalejší bytosti. Prolíbával bych si cestu k středu všech jejích vášní a tužeb, a až bych smočil rty v jejím medu a ochutnal, tak-

‚Zirëcku!‘ Hlas jeho přítele ho vytrhl z představ. ‚Mohl bys, prosím, přestat myslet na to, na co myslíš?‘

‚Omlouvám se, příteli. Přestal jsem se ovládat,“ odpověděl jsem mu v našem rodném jazyce. Znovu jsem stočil pohled na svou krásku, která na mě stále vrčela, ovšem už vypadala normálně. Povzdechnul jsem si a přešel k ní.

„Regan,“ oslovil jsem ji. Nepatrně trhla hlavou, takže na své jméno si snad pamatuje. „Teď tě pustím a ty nikomu v této místnosti neublížíš, jasné?“ Díval jsem se jí zblízka do očí, které pomalu ztrácely čerň, a čekal na její přikývnutí. Jakmile se mi ho dostalo, hodil jsem po ní varovný pohled a propustil ji ze svých spárů.

Dopadla ladně, přikrčená s jednou rukou vpřed, aby chytla balanc. Nejdříve zvedla hlavu a dívala se na mě, ostražitost z jejích rysů jen odkapávala; pak pohlédla na Arkina, kterého si prohlížela též s obezřetností.

Nakonec její pohled ulpěl na Spikovi, který ji sledoval s očekáváním, že ho ihned pozná a vrhne se mu do náručí. Nic takového se ale nedělo. Regan zavětřila, stále při zemi, a provrtávala ho svýma dvoubarevnýma očima.

„Je jiný než vy dva,“ zavrčela. A mně poskočilo srdce. Její hlas byl nezvykle hluboký, ale to mohlo zapříčinit i vrčení, které jí vycházelo z hrudi, ale přesto to byl ten nejkrásnější zvuk světa. Tedy, hned po jejích stenech a vzdeších, které by vydávala, když by ji-

„Zirëcku…“ povzdechl si můj přítel. Hodil jsem po něm omluvný pohled. Tohle pro mě teď bude zatraceně těžké, koordinovat své emoce, představy a myšlenky. Jelikož jsme nyní oba dva stvořiteli a propojili jsme svoji krev, abychom znovu stvořili jednu bytost, jsme propojeni. Ne tak jako stvořitel – potomek, ale na jiné fázi, která není tak hluboká jako v prvotním vztahu. Přesto bude těžké si na to zvyknout. Ale můžu být rád, že je to zrovna Arkin a ne někdo jiný. Ovšem nikomu jinému bych z poloviny nesvěřil život mé Maličké.

„Ano, je jiný – je člověk,“ sdělil jsem jí, jako by to vysvětlovalo úplně vše. Arkin nade mnou převrátil oči a přešel k Regan. Ta ho ovšem ve své blízkosti nechtěla, a tak se přesunula pod schody, na úplně druhou stranu od něj. A tím pádem i ode mě.

Na Spika se už vůbec nepodívala, pohledem skenovala nás dva, když zavolala do patra, že můžou sejít dolů. Spike se zamračil a netrpělivě vyčkával toho, kdo o půl minuty později přišel. Když spatřil její matku a sestru, odfrknul si a složil ruce na prsa.

„Tak ty dvě tady zaručeně chyběly.“ Když na něj hodil Arkin nechápavý pohled, pokračoval. „Tohle je její matka, Sonia, která ji zavrhla, když ji nejvíc potřebovala, a ta coura vedle ní je její sestra Suzanne...“

Regan zavrčela jeho směrem, ale Spike si jí absolutně nevšímal a dál Arkinovi podával detailnější informace o jejich vztahu.

Suzanne se krčila za svou matkou a vystrašeně a nechápavě těkala pohledem mezi námi všemi. Celkově se v ovzduší vznášel pach nedůvěry, obezřetnosti, strachu a lží. Vážně příznivá atmosféra pro vysvětlení Regan, co se s ní stalo. Třásl jsem se nedočkavostí, až odsud vypadnu.

***

Tělo, nyní plné životní energie, nasycené, jeho touhy ukojené, potichu kráčelo ztemnělými chodbami za svým pánem. Ladné pohyby šelmy uchvacovaly každého, kdo jej spatřil. Tělo oděné jen do kožených kalhot, bez bot, bez haleny. Vlasy už zase krásné jako kdysi. Jejich bledý odstín zářil v záři měsíčního světla. Ovšem oči, jindy vypadajíc spokojeně, byly dnes potemnělé. Celá tvář splývala se stínem chmurů.

Nikreas otevřel těžké dvoukřídlé dveře do sálu, kde ho jeho pán očekával. Prošel po kamenné podlaze a zastavil se tři kroky za vysokou postavou, jež hleděla na pláně v měsíčním svitu vysokým oknem.

‚Příteli, jsi zpátky!‘ zajásal hlas, znělo to upřímně, ovšem byl v tom i lehce slyšitelný podtón ledového skřípění. Nikreas si už zvykl na jeho nálady. Jednou se choval jako pravý přítel, ochotný vás vyslechnout a pomoci vám, jindy ovšem prskal síru a smetl kohokoli, kdo mu přinesl špatné zprávy.

‚Splnil jsem tvůj úkol, jak sis přál. Ovšem nevím, zda se ti mé odpovědi budou líbit.‘ Postava se otočila tváří v tvář svému příteli a překročila ty tři kroky, které je od sebe dělily.

‚Jen povídej…‘ Po slovech svého pána se na chvíli odmlčel, jako by přemýšlel, zda mu má opravdu sdělit to, co viděl. Pak nepatrně pokrčil rameny a nadechl se.

‚Prošla proměnou.‘ A je to venku, pomyslel si. ‚Ta dívka, kterou jsem měl sledovat, prošla proměnou. Byla ve smrtelném nebezpečí a její druh se svým bojovníkem ji přeměnili.‘

Postava před ním vypustila trochu své síly, ledové krystalky se Nikreasovi zabodly do hrudi, ale stěží to vnímal.

‚Sleduj ji dál! Budeš mi podávat zprávy o každém jejím kroku! Kam se hne, půjdeš i ty. Budeš její stín!‘ šeptal ledově, oči mu žhnuly hněvem. A přesto si Nikreas dovolil položit svému pánu ruku na rameno a stisknout.

‚Jak si přeješ.‘

---

Doufám, že se aspoň trochu líbilo a necháte mi tu komentík. Eris :)

Kapitola 23. ¤ Shrnutí ¤ Kapitola 25.

Autor: Eris (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování



Sdílet

Diskuse pro článek The mysterious world 24:

Segra už píšu

No hezky. :D Šup další kapču. :D

Tak jo. Teď mě děsíš. Budu se modlit ke všem svatým, aby to dopadlo hodně ale opravdu hodně dobře.

DarknessB, sem ráda že si na mě nezanevřela :)
Aileen, u Reg to bude s její pamětí trošku zamotané a výsledek nebude vůbec jistý! Děkuju

Jsem moc ráda, že je tu další kapitola :) Ale vážně mě štve, jak si Regan nic nepamatuje. Doufám, že jí co nejdříve paměť vrátíš A hrozně se těším na další

Na tebe se nedá zapomenout, je to nádhera!

Přidat komentář:

Nick:

Text: