OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Válka nesmrtelných - Prolog

02.11.2012 (12:00) • AndieEtNon • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 962×

Válka nesmrtelných - Prolog

 V našem světě už dávno nejsou žádná pravidla. Stvůry, které se to celá tisíciletí ukrývaly před zraky lidí, se rozhodly, že už nechtějí být dále oběti. Čas honů na čarodějnice a jejich upalování dávno skončil. A nejde jen o čarodějnice, jsou zde i jiní tvorové, o kterých radši ani nemluvíme. Jedná se o upíry, vlkodlaky, měniče, ale i o stvoření, která v příbězích, které si lidé vymysleli, hrají za dobráky. Elfové, andělé a mnoho dalších.

Přišel čas, kdy lidstvu bude zúčtováno všechno, čeho se dopustilo na ostatních, na tvorech, o kterých raději mlčelo, na matce zemi…

Pohled Charlott

Sedmnáct let jsem měla naději, že žiji ve světě, kde noční můry neožívají. Ve světě, kde je největším problémem životní prostředí a lidské války. Před nedávnem mi byla tato iluze ukradena. Během jediné noci se svět změnil v krvavé jezero. Noční můry většiny z nás ožily. Svět ovládl chaos a panika. Nikdo netušil, že něco takového mezi námi žije, ani já. Ale nyní bylo vše jinak.

 A já byla vybrána, společně s několika málo vyvolenými, abych vrátila lidem naši planetu, abych zachránila svět. Ale jak chcete bojovat s něčím, o čem jste si mysleli až donedávna, že neexistuje? Z toho důvodu vznikl tábor Warshe. Místo, kde nás cvičí lidé, kteří měli pravdu. Nejlepší elitní bojovníci, vědci a dokonce i něco málo z nich. Nemůžeme je odsoudit všechny, i když díky nim je na naší planetě takový zmatek. Je pravda, že oni tady byli dávno před námi, díky nim vznikli lidé. Ale zlo, které je ovládlo, způsobilo jejich zkázu. Chtěli, abychom je uctívali. Ale člověk… Je sám sobě pánem. A tak vznikla válka. Po více jak dvou stoletích, co se ukrývali, se vrátili, aby získali zpět to, co jim bylo ukradeno.

Tábor Warshe, říjen 2015

Stála jsem v řadě společně s dalšími patnácti dívkami. Nikomu z nás nebylo řečeno, co nás čeká. Byly jsme odvedeny od našich rodin, nedovolili nám vzít si nic, vůbec nic. Pak nás přivezli sem a tady nás postupně přiváděli, a stále chodili další. Všechno to byly samé dívky, přibližně v mém věku. Nebyly jsme si nijak podobné. Ale všem nám bylo jasné, že jsme tady z nějakého důvodu, a ten důvod měl spojitost s tím, co se v posledních dnech stalo.

Byly tři hodiny odpoledne, když se v televizi ozval naléhavý hlas moderátorky. Došlo k dalšímu zmizení. Nikdo netušil, co se děje, ale to nám mělo být velice brzy objasněno.

Byly dvě hodiny ráno, když se v ulici ozval strašlivý hluk, probudilo mě to. Šla jsem se podívat k oknu. Nevěřila jsem svým očím, protože to, co jsem tam viděla, rozhodně nebylo možné. Znamenalo by to…

„Důležité hlášení všem,“ ozvalo se z reproduktorů, ale místo všemi očekávaného hlášení se ozvalo jen šumění a později nic. Na moment bylo ticho. Ale takové to ticho, které vám říká, že se stane něco hrozného, ticho, které je mnohem horší než jakýkoliv hluk. A přesně to se taky stalo, přímo před mýma očima začalo peklo…

„Jsem velitel John Kerdlefer, ale můžete mi říkat Johny.“ Hlas muže, který se před nás postavil, mě vytrhnul ze zamyšlení. Teprve v ten moment jsem si uvědomila, že je nás tady již na dvě stě, a dokonce tu bylo i dost velké množství chlapců. „Všichni jste jistě zmatení, proč jste tady, co se děje a kde to vlastně jste.“ Mluvil příjemným tónem, který nás měl zřejmě uklidnit, ale jak nás chtěl uklidnit,když se dělo něco takového?

„Vítám Vás ve výcvikovém táboře Warshe, kde strávíte několik následujících týdnů, měsíců, a pokud to bude nutné, i let. Tento tábor vznikl za účelem výcviku elitních vojáků, ale dříve než se tak stalo, se všechno změnilo. Ptáte se, co se děje tam venku? A proč jste tady? Dovolte mi, abych vás připravil o všechny vaše sny o dokonalém životě, kde upíři a vlkodlaci jsou pouze postavami z filmů. Až donedávna jen málo z nás vědělo, že tyto stvůry a mnoho dalších existují mezi námi. Může vás to připadat směšné, ale věřte, že je to pravda. Tady máte důkaz.“

Na plátně, které bylo roztažené po straně budovy, vedle které jsme stáli, se objevil obraz, který by mohl být klidně z hororu. Akorát že všechni tohle místo poznali. Jednalo se o Manhattan, jenže nevypadal tak. Všude běhaly stvůry, které podle všechno nebyly lidé. Viděli jsme, jak lidé s křikem utíkají, křičí, co se děje, ale nikdo jim nepomáhá. Obraz zmizel.

„Tohle je záběr z Manhattanu, starý pouze několik málo minut. To, co jste viděly, je peklo, které začalo. Všechno, o čem jste si myslely, že je věčné, se právě zhroutilo. A právě proto jste tady. Nevěřím tomu, že tomu uvěříte hned, ale vyžaduji, abyste to pochopily co nejdříve. Je to nutné. Jste tady, abyste podstoupily výcvik, který má dát šanci jak vám, tak i ostatním lidem na to, že snad jednou budeme moci žít tak, jak jsme na to byli zvyklí. Teď budete rozděleny do skupin, které budou během následujících měsíců měněny, podle toho, jakých dosáhnete úspěchů. Můžete nás nenávidět, ale pamatujte, chceme vám zachránit život.“ S těmi slovy odešel. Všechny do jedné jsme byly vyděšené. Několik dívek dokonce začalo plakat.

A já? Někde uvnitř mi nějaký zapomenutý hlásek říkal, že je to pravda. A že tohle je moje šance. Že kvůli tomuhle jsem se narodila…

Další Kapitola

Autor: AndieEtNon (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Válka nesmrtelných - Prolog: