OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zakletý plyšový medvídek - 7. kapitola



Zakletý plyšový medvídek - 7. kapitola

Povídka se umístila na prvním místě o Nej povídku měsíce prosince/decembra. Na den ji umisťujeme na titulní stranu. Gratulujeme!



Proč se to vyzpovídání vždycky zvrtne?

O 13 let dříve:

„Mami, proč musím k tomu doktorovi? Vždyť mi nic není,“ ptala se malá Annie a snažila se tak přesvědčit samu sebe, že se z toho všeho vykroutí. Pan doktor se jí nelíbil. Měl na ni divné otázky ohledně ztraceného medvídka a moc dobře věděla, jak si její odpovědi vykládá - nevěřil jí. Znala pravdu, vlastně jí nikdo nevěřil, ale nevzdávala se. Ten večer věděla, co viděla, a nebyl to žádný sen. Takže když vešla do čekárny a uviděla dívku asi v jejím věku, byla překvapená. Proč tam je? vrtalo jí hned hlavou.

Její výklad byl jasný – bude tu muset čekat, než přijde na řadu. Jsou tu s maminkou moc brzy. Otráveně se posadila na židli opodál holčičky a koukala do země. Ale překvapivě to netrvalo dlouho, sestřička ji i tu holčičku s maminkami vyzvala, aby šly do ordinace. V tu chvíli zpozorněla, protože si doposud myslela, že na tyhle hrozná sezení má chodit sama. Co se tentokrát změnilo? Co si na ni pan doktor připravil?

Obě dvě holčičky se zvedly a nechápavě na sebe pohlédly. Bylo to jasné, ani jedna z nich nechápala, proč je pozvaly dohromady. Myslel si snad pan doktor, že mají nějakou stejnou úchylku oživujících se plyšáků? Ha, že by v tom Annie nebyla sama? Ale co když ta druhá holčina je opravdu blázen? Annie se rozhodla pro ostražitost, tak jako vždycky, když měla navštívit tohohle doktora v této ordinaci. První jejich sezení ji totiž naprosto odradilo – udělal chybu. Celou první hodinu se jí sice pečlivě věnoval a poslouchal, ale nakonec, když ji poslal do jakéhosi dětského koutku, kde hračky pro ni byly nudné, tak se rozhodla, že drze bude poslouchat, co pan doktor povídá mamince. A byla ráda, protože jí bylo nalito vínko pravdy - slyšela všechno.

„Vaše dcera je naprosto v pořádku, spousta dětí v jejím věku má stejně živou představivost jako ona.“

„Opravdu myslíte, pane doktore, že je to pouze její představivost?“ ujišťovala se maminka.

„Ano, přejde ji to.“ Anniia důvěra v pana doktora byla tu tam. Najednou ho už nikdy více nechtěla vidět.

Takže když nyní seděla v místnosti s ním a s tou neznámou dívkou, byla velmi otrávená – naprostá ztráta času. Nemínila se ani nijak zapojovat do rozhovoru. Jenže osud měl na ni připraveno něco úplně jiného - zaútočil na její zvědavost.

„Rose, jak se máš?“ začal pan doktor s druhou holčičkou, kterou ještě Annie neznala.

„Špatně, pořád mi nikdo nevěří, a proto mého bratra nemohou najít,“ odpověděla mu naprosto upřímně. A už její odpověď Annie zaujala. Jakého bratra? Co se stalo jejímu bratrovi? A proč tady sedí ona, když všem tvrdí, že její starý medvídek se proměňoval v noci v malého kluka? S tím přece její problémy nemají nic společného.

„Ale já ti věřím,“ přesvědčoval Rose doktor, čímž vyvolával v Annie znechucení. Jemu už nikdy nebude věřit, a Rose by taky neměla. Jenže Rose byla mladší, neslyšela to, co Annie kdysi, a panu doktorovi naivně věřila.

„Tak proč jste ještě nenašel medvídka, o kterém vám vyprávím, a nepřivedl ho sem?“ Annie vyhodnotila, že Rose zase tak naivní není, ale na pana doktora nešla vůbec chytře.

„Protože ho nebude jednoduché najít. Dle tvého popisu ho naposled měla zde Annie, ale taky o něj přišla.“ Rose se na Annie otočila a vyvalila oči.

„Tys měla mého medvídka?“ řekla Rose Annie. Jenže Annie se jejímu výroku zamračila.

„To si nemyslím. Jak bych k němu přišla? Dostala jsem ho od tatínka.“ A tím začala jejich první konverzace. Dohadovaly se o všem možném – jak získaly medvídka, jestli je to ten samý a jak o něj přišly. Jenže byly přerušeny, protože panu doktorovi se nelíbilo, že probírají samé věcné záležitosti a nic o jejich pobláznění z toho jejich povídání nezískával. Nešlo mu do hlavy, že obě se chovají úplně zdravě a tadyten dětský blud je neopustil. Proto si nakonec nechal dívky povídat a šel k maminkám.

A dívky mluvily a mluvily dál. Sice se Annie krotila, aby neprozradila, že její medvídek se v noci proměňuje v kluka, protože se bála, že by jí ani Rose nevěřila. Ale i tak pro ni bylo příjemné poznat někoho, kdo věřil stejně absurdní věci jako ona.

Ačkoliv váhala, že se jí svěří, protože Rose jí řekla, že její bratr se v plyšového medvídka proměnil, neudělala to. Po poslední zkušenosti se rozhodla, že už nikdy více o tom, že se její medvídek proměňoval v živého kluka, nepromluví. Takže si Rose pouze vyslechla a zjistila podrobnosti. Vyptala se i na to, jestli se její medvídek proměňoval v noci, jenže to Rose nevěděla, a Annie si začínala postupně myslet, že její bratr prostě jen zmizel. Ne že se stal plyšovým medvídkem. Vyhodnotila opak. Její plyšový medvídek není tím samým medvídkem, kterého měla ona. Ale pravda byla úplně někde jinde. To tenkrát vědět nemohla.


Současnost:

„Na terapii?“ divil se Jamie, který ze mě tahal informace z mého dětství.

„Ano.“ Byla jsem k němu velmi strohá, ale nikdo se mi nemohl divit. Neměla jsem ráda, když se mi někdo rejpal v mé minulosti. Tady prostě narazil.

„Takže moji sestru znáš?“

„Ne, pouze jsem ji jednou viděla.“ Znát je slabé slovo. Jako malá holka jsem vyhodnotila, že ona je opravdu blázen.

„Pouze jednou?“

„Ano, od té doby jsem přestala o tobě mluvit.“

„Aha, a proč?“ Byl pořád tak zvědavý jako malé dítě. Měla jsem ho skoro sto chutí už zavřít do skříně a počkat, až se zase promění v plyšáka.

„Lidé na mě koukali divně a nevěřili mi. Mluvit o tobě dál byla tak možná cesta do blázince.“ Viděla jsem na něm, že pochopil, a dále se nevyptával. Takže bylo na čase z něj dostat, co všechno udělal pro to, aby prolomil své prokletí, než se ještě stihne k tomuhle vrátit. „Ale dost o mně. Co kdybychom se víc zaměřili na to, jak zlomit tvé proletí?“ Dle očekávání se podíval sklíčeně, ale asi tušil, že se naše konverzace časem bude odebírat tímto směrem, a začal:

„Četl jsem různé pohádkové knížky, ale nic extra jsem tam nenašel.“ Jo, ono je to asi těžké, když pouze čtyři hodiny denně jste člověkem a nemáte možnost chodit všude možně. Takže jsem začala hned z kraje, co mě napadalo.

„Zkoušel jsi polibek?“

„Myslíš jako polibek z pravé lásky?“

„To možná bude další specifikace.“

„Jo, někoho už jsem políbil, ale z pravé lásky určitě nebyl,“ řekl takovým způsobem, že ve mně probudil zvědavost. Na tohle jeho tajemství okolo první pusy budu muset přijít. Měla jsem pocit, že mu dotyčná něco provedla. Nebo se mu to nelíbilo? Že by byl třeba na muže? Hmmm, to by ho asi byla škoda.

„A dívku?“ Já se prostě musela zeptat.

„Ježiš, nejsem hloupý.“

„Co já vím, třeba jsi na chlapce.“

„Ježiš, zbláznila ses?“ Jeho zděšení bylo očividné. Muži ho nezajímali. Nevím proč, ale byla jsem za to dvojnásob ráda. Až mě to téměř zarazilo.

„Takže bychom mohli třeba začít polibkem z pravé lásky,“ navrhla jsem.

„Tak to jsem zvědav, kde tu pravou lásku budeš hledat. Pokud to nejsi ty, tak máme co dělat.“ Jeho slova, zda to nejsem já, mě dost zaskočila. Ale rychle jsem na ně zapomněla, protože mě hned zaujala jeho další otázka. Jak vlastně poznám, že je to ta pravá?“ Teda, ten mi ale dával záludné dotazy.

„Jsem ta poslední, která by ti to mohla říct.“ Neměl teď v plánu rozebírat moje vztahy, že ne?

„Ty? Proč?“

„Ano, já. Lepí se na mě jen samý sexuchtivci. Nikdo, kdo by mě kdy miloval.“ A bylo to venku.

„A nikdo, koho jsi někdy milovala?“ Tak nad takovou otázkou jsem nemusela ani přemýšlet. Vždycky jsem na začátku každého vztahu byla nějak poblázněná, ale velmi brzy jsem hned po měsíci prohlédla a zamilovanost opadla.

„Poblázněná jo, ale zamilovaná ne.“ Zamračil se nad mým výrokem, jako by mu nebylo něco jasné.

„Jaký je rozdíl mezi poblázněním a milováním?“ zeptal se mě.

„Myslel jsi spíš z psychologického hlediska zamilovanost a milování, ne?“ rejpala jsem do něj. Přece jen se ve mně lehce musely projevit ty hodiny psychologie vztahu, ne?

„Tyhle bláboly si nech do školy,“ uzemnil mě.

„Hej,“ ohradila jsem se.

„Žádné hej. Tys nikdy nikoho nemilovala?“ Od kdy se tohle dotazování obrátilo na mě? Musela jsem nás vrátit zpět k původnímu tématu.

„Takže koho jsi líbal, že ti to nevyšlo?“

„Do toho ti nic není,“ ohradil se.

„Tak se nerejpej v tom mém.“ Když jsem to dořekla, podíval se na mě výsměšně.

„A jak to chceš dělat? V mém životě se rejpat budeš a já v tom tvém nemůžu? Není to trochu nefér?“ A tímhle mě naprosto dožral.

„Myslím, že už máš čas. Za chvíli se proměníš zpět v plyšáka. Máš před tím ještě nějaké přání?“ Jo, chovala jsem se jako potvora, ale on pro mě byl nebezpečný, protože z nějakého důvodu každá jeho otázka na mé soukromí mnou otřásla. Chtěla jsem si od něj držet odstup, jenže mi to šlo hrozně těžce. Nechápala jsem, proč se mu vždycky dařilo ke mně dostat blíž, než komukoliv jinému. 

„Ne, koukám, že jsme asi dneska domluvili.“

„Přesně tak.“ Bože, mohl bys ho, prosím, už proměnit zpátky v plyšáka? Vznikala tu trapná ticha a z nějakého blbého důvodu jsem z něho byla nervózní. Na další proměnu už prostě budu muset pořídit nějakého oblečení. Kdo má koukat na ty jeho buchty a neslintat?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakletý plyšový medvídek - 7. kapitola:

7.
Smazat | Upravit | 18.01.2014 [12:49]

Tohle bylo skvělé, vážně. :) Další super kapitola. Jen je škoda, jak se to zvrtlo, ale proto je to tak super. :) Nepředvídatelné.

6. Mea přispěvatel
14.01.2014 [14:53]

MeaHmmm... Mohli b se sednout víc... Hodně moc se mi líbí spojení Rose a Annie na terapii. Gratuluji k umístění a těším se na další! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. MillieFarglot admin
13.01.2014 [13:29]

MillieFarglotÁno, áno. To mi bolo hneď jasné... a som teda zvedavá, ako ju nájdu a ako sa im podarí zlomiť tú kliatbu. Emoticon

4. E.T.
12.01.2014 [20:00]

Skvělý, jen tak dál. Emoticon Emoticon Emoticon

3. EleanorBrandst přispěvatel
12.01.2014 [15:49]

EleanorBrandstMillie, díky. Jasné to bylo, ale otázkou bylo, jak se k tomu Annie postavila. Pokud by byly i teď nadále kamarádky, tak by byla hračka ji najít. Takhle to bude o něco horší Emoticon

ninik, tak trochu jsem si vybavila první nepovedené rande s nějakým klukem a tak jsem to napsala. Děkuju

2. ninik
12.01.2014 [15:32]

Hurááá!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Skvělá kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Líbí se mi, jak na sebe vzájemně reagujou Emoticon Emoticon Emoticon

1. MillieFarglot admin
12.01.2014 [15:19]

MillieFarglotA jéje, no som zvedavá, či sa cez budúce premenenie budú baviť normálnejšie. Emoticon Emoticon No, Rose a Annie - to bolo jasné, že obe budú mať ten istý problém, keď skončili u doktora.
Kapitola dokonalá ako vždy a zdala sa mi moc moc krátka! Emoticon Teším sa na pokračovanie.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!