OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 38. kapitola

06.08.2010 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3834×

38. kapitola

Ronald vyřizoval poslední papíry, aby tak vyplnil čas, než se Miranda vypraví. Vyrušilo ho až zaklepání na dveře a také jak je hned někdo otevřel. Papíry odložil stranou, věděl, že bez vyzvání dovnitř chodí jen Miranda. Pak teprve zvedl pohled k ní.

„Jdeme?” houkla netrpělivě. Chtěla to mít už za sebou.

Ronald se zarazil pohledem na ní. Měla na sobě temně fialové šaty, které ji zakrývaly od krku po paty, ale tím zároveň zvýrazňovaly linii její postavy. Vlasy měla vyčesané a jen pár pramenů jí spadalo po šíji. Jednoduchý střih jí navíc dovoloval se pohybovat volně a přirozeně, což na ní tvořilo tu nejkouzelnější část.

„Co?!” zamračila se, když stále nic neříkal a jen na ni koukal.

„Nic, můžeme jít,” probral se konečně.

Cestou po ní občas hodil pobavený pohled. Nemluvila sice nahlas, ale po chvíli se mu podařilo jí ze rtů odezřít co říká. Mumlala si stále dokola jedinou větu:

„Jen jen jediný večer, to vydržím.”

Oba museli jet kočárem a bylo vidět, jak se těší až z té krabice na kolech konečně zase vypadne. Když však vyšla ven přímo před hlavním vchodem ozdobeným girlandami květů, tak se málem otočila a zahučela zpátky.

Ronald ji pro jistotu hned chytil za paži a provlékl jí ztuhlou ruku do svého rámě.

„Můžeme?”

„Ne,” hlesla.

„Tak jdeme.”

Ronald se výborně bavil. Bylo mu docela jedno co se bude dít na slavnosti. Jemu k pobavení stačila pouze jeho vlastní manželka.

Miranda byla celá nesvá. Vypadla jako nějaká křehulka ze salónu a tušila, že na ni všichni budou zírat jako na nějakou atrakci. Ronalda už znali, on odtud pocházel, ale ona ne. Zhluboka se nadechla a nechala se jím vtáhnout dovnitř.

Její prvotní podezření se jí okamžitě potvrdilo. Všechny pohledy se otočily k nim. Nejprve na Ronalda, které ho znali a pak si dokázali zařadit i ji. Prohlíželo si ji několik desítek párů očí a ti co si jí dosud nevšimli, tak ty upozornili ostatní.

Věděla, že musí Ronaldovi dost drtit ve svém stisku paži, ale nebýt tam, tak už z ní vidí jen paty. Vlastně nebýt jeho, tak by se tu ani neocitla...

„Vzhůru do boje,” zašeptal jí do ucha.

Myslel to jako řečnický obrat, ale jí to momentálně tak ani nepřišlo.

„Co tu tak stojíte?” hlesl jim do zad Gevin. Jel až za nimi, tak je dohnal až tady na okraji hlavního sálu. Moc dlouho se jimi však nezabýval. Bylo tu pár lidí, které by moc rád pozdravil a prohodil pár vět, tak se prodral okolo nich a ztratil se v davu.

Miranda s Ronaldem se vydali okamžik po něm. Bloudili po sálu, sem tam prohodili pár vět. Mirandě představovali jednoho po druhé, po třicátém jménu jí to však začalo jít jedním uchem dovnitř a druhým ven.

„Omluvíš mě na chvíli?” zeptal se jí Ronald. Potřeboval něco probrat okolo nepřesné hranice se sousedním panstvím. Miranda jen rezignovaně přikývla. Přešla raději na galerii, aby tak unikla dalším vtíravým otázkám, když už neměl kdo jí z nich pomoct vybruslit.

Shlížela na ty davy pod nimi byli jako figurky. Když se na ně dívala takhle z odstupem, tak si konečně mohla všimnout, jak se jen přetvařují.

„Člověk by neřekl, že i v takovémto konci země je tolik lidí,” zamumlal jí do zad Gevin a opřel se o zábradlí vedle ní.

Oba pozorovali skupinky pod sebou.

„Když nemusím poslouchat ty jejich nudné bláboly a jen je můžu pozorovat, tak mi někteří přijdou docela i zajímavý.”

„Zvláštní názor,” zavrtěl Gevin hlavou. „Kteří třeba?” Byl pro každou podloudnost a tohle utahování ze snobů jej začínalo bavit.

„Tak třeba ti dva,” kývla ke dvojici mužů.

„Sir Sedrik a jeho bratranec,” doplnil ji.

„Bratranec? O tom docela pochybuju, spíše jeho stráž. Žádná podoba mezi nimi, a ten druhý si od něj drží určitý odstup, zatím co sir Sedrik od něj ne. Musí mu být tedy podřízený a ty jeho pohyby - jako by byl pořád ve střehu.”

Gevin si oba zaraženě prohlédl. Začalo mu vrtat hlavou, že by na tom přece jen mohlo být. V příštím okamžiku se však střetl s varovným pohledem Ronalda.

„No asi bychom měli jít dolů,” hlesl rychle. „Jinak bude Ronald pěkně naštvaný, že jsme se oba z té „slávy„ ulili.”

Miranda udělala jen kyselý výraz, ale poslechla. Sešla dolů a vrhla se tak přímo do jámy lvové, kterou představovala skupinka žen postávající kousek od schodů. Jejich pozornosti samozřejmě neušla.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 38. kapitola: