OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 39. kapitola

09.08.2010 (19:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3947×

39. kapitola

 Miranda udělala jen kyselý výraz, ale poslechla. Sešla dolů a vrhla se tak přímo do jámy lvové, kterou představovala skupinka žen postávající kousek od schodů. Jejich pozornosti samozřejmě neušla.

Skupinka žen se na ni okamžitě vrhla.

„Ááá, tady ji máme.”

„Už jsme se lekly, že se vám udělalo nevolno, má drahá.”

Štěbetaly protivně jedna přes druhou.

„Něco v tom smyslu,” ušklíbla se. Chtěla se vydat dál, ale to jí nehodlaly dovolit.

„Slyšely jsme o vás už i pár věcí, které nás docela šokovaly.”

Miranda najednou škodolibě toužila, aby o ní věděly mnohem víc.

„Prý jste dosud odmítala vyplnit TY jisté povinnosti co se od manželky čekají.”

Miranda se zamračila a mlčela. Ostatní to braly jako souhlas.

„Nevím, já bych se ničeho takového neodvážila.”

„Neodvážila?” sikla druhá. „Vždyť je to popírání samotného svazku. Ani nevíte jak si zahráváte!”

„No tak, Meredith, třeba se to děvče jen prostě bojí...”

Miranda sledovala tu jejich slovní přestřelku téměř s otevřenou pusou.

„Ale to přece nemusí, patří to prostě k manželství...”

„Všechny jsme tím přece musely projít...”

„Drahoušku, prostě jen musíš...”

„Dost!” utnula je Miranda rázně, když už začínala mít úděsnou představu, že ji začnou dávat rady do manželského lože.

„Ale drahoušku, my ti chceme jen...”

„Ne!” utnula to stádo vykrmených kvočen, jejichž jedinou zábavou bylo rýpání se v soukromí těch druhých.

„Myslím že o sexu toho vím víc než dost a znám tolik poloh, že většinu by jste s tím vaším tlustým zadkem ani nesvedly!”

Prostě vypěnila, ale stálo to za to. Ten naprostý klid, ticho a jejich šokované tváře. Než se stačily probrat, tak se otočila a vyrazila pryč. Za zády už jen zaslechla, jak se jedna z nich probrala ze strnulosti a v zašustění šatů se poroučela k zemi. Asi jedna z těch mladších, méně otrlých.

Rázovala si to nejkratší cestou ze sálu. Moc dlouho jí však klid dopřán nebyl.

„Tak to bylo naprosto úžasně. Nemám potuchy co jste jim řekla, ale ještě nikomu se nepodařilo ty matrony tak usadit.”

Miranda se otočila za tím hlasem a střetla se tváří v tvář siru Sedrikovi. Přátelsky se na ni zašklebil.

„Díky, jestli mě ale omluvíte, tak bych se chtěla na chvíli ztratit.”

Chtěla pokračovat, ale zastavil ji opět jeho hlas.

„Venku na zahradě si ale moc klidu neužijete. Pořád tam někdo pobíhá - služebnictvo či párečky vyhledávající ticho a tmu... Zkuste spíše některý z pokojů, tam budete mít klid to rozdýchat.”

Miranda se na něj podívala. Vypadal tak uhlazeně a přátelsky, ale zároveň jí připadal neuvěřitelně úlisný. Na tom co říkal však něco bylo.

„Díky za radu,” pokývla k němu a změnila směr. Schovala se do jednoho z pokojů. Bylo jí jasné, že Ronald nebude nadšený, že se tak vypařila, ale neměl ji prostě nechat těm furiím napospas.

Sledovala z okna zahradu, kde se opravdu co chvíli mihnula nějaká postava. Venku byl skoro takový ruch jako uvnitř, jen jej skrývala rouška tmy.

Za zády jí vrzly dveře. Nejprve si začala nadávat, že nezastrčila závoru a vlezla sem některá ze služek. Za sebou však uslyšela zase jen vrznutí dveří, jak je kdosi zavřel. Všemi smysly začala vnímat tu postavu za sebou. Nebyla to žádná ze služek, to ji došlo hned. Osoba došla až k ní.

„Krásný výhled,” uslyšela u ucha hlas sira Sedrika a pak i jeho ruku, která jí přejela po rameni. Bylo jí jasné, že nemluví o pohledu z okna, protože z jeho úhlu mu ve výhledu zavazela ona. Prudce se k němu otočila a střetla se s jeho pohledem, který se na ni upíral.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 39. kapitola: