OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 45. kapitola



Život a čest - 45. kapitolaMiranda už nedokáže jen přihlížet a přetvařovat se. Chce si to s Ronaldem konečně všechno vyříkat. Jenže okolo začíná jít do tuhého a problémy mezi ní a Ronaldem se náhle ukáží jako pouhá nepříjemnost v porovnání s Welšany.

 

45. kapitola

 

Spustila ruce dolů a zahleděla se před sebe. Takhle to už dál nejde. Řekne mu pravdu. Sice na to není asi nejlepší chvíle, ale déle už to prostě nevydrží. Jako by jí při tom rozhodnutí padl kámen ze srdce. Vyštrachala se na nohy a otevřela znovu dveře. Odhodlaně překonala ten kousek a stanula ve dveřích Ronaldova pokoje.

 

 Miranda zůstala stát na prahu Ronaldova pokoje. Přejížděla pohledem po místnosti v níž byla naposledy před několika týdny, v den svého příjezdu. Už tenkrát to všechno pokazila, měla možnost říct pravdu, vyhnout se tomuhle všemu... A teď si to pěkně vypije až do dna.

Na stole byly položené svitky. Zvědavě přišla blíž s nahlédla do plánů hradu. Byly propracované do posledního detailu, stejně jako hrad sám. Zaujatě je sledovala, že ji probralo až vrznutí dveří. Překvapeně se ohlédla a střetla se stejně překvapeným pohledem Ronalda.

Bylo na něm znát, že by ji čekal snad všude, jen ne ve svém pokoji. Po chvíli, kdy ji jen nehnutě sledoval stojíc ve dveřích, se konečně probral a zavřel za sebou dveře. Přešel ke stolu, kde položil džbán s ředěným vínem.

„Chtěla bych si promluvit,” hlesla celkem zbytečně. Mívala běžně chladnokrevnou povahu, ale teď byla tak napjatá, že měla co dělat, aby se nezačala nervozně ošívat.

 

Zamyšleně se a ni zahleděl. Byla najednou hrozně neklidná. Ať se jednalo o cokoliv, měl nepříjemné tušení, že to mělo co dělat s jejich návštěvou s níž si tak rozuměla. Nebyl si jistý, jestli to chce slyšet. Obzvláště teď, když se potřeboval soustředit.

„Mirando,” hlesl, a vyčerpaně si promnul kořen nosu. „Raději bych to nechal na později.”

Chtěla něco namítnout, ale zastavil ji jeho výraz.

„Děje se něco?”

Ronald se místo odpovědi opřel dlaněmi o desku stolu. Mlčky se zahleděl do nákresů.

„Je jich mnohem víc, než jsem předpokládal,” hlesl po chvíli.

Veškerá její předsevzetí šla stranou.

„O kolik víc?” zeptala se se zájmem.

„Do hradu se sice nemají šanci dostat, ale můžou nás naprosto odříznout.”

„A zásoby máme na jak dlouho?” Přešla vedle něj.

„Snad na tři měsíce.”

Miranda strnula. Obléhání mohlo trvat i rok. Jenže počet obyvatel se nyní stále zvyšoval, jak se přijížděli ukrýt i lidé z okolí hradu. Už nyní jich bylo skoro dvojnásob a žně budou skoro za měsíc. V sýpkách tedy bylo na dně.

„To oni ale netuší.”

„Doufejme,” zabručel. Přitáhl si před sebe záznamní knihu a začal kontrolovat údaje. Miranda raději vyšla ven.

 

Další dva dny probíhaly ve stále napjatější atmosféře. Každý bojeschopný muž se musel cvičit v boji a ti ostatní sváželi všechny dostupné zásoby na hrad a chystali jej k obraně.

Jediní, kdo byli naprosto klidní, byli Rhys, Hector a John. Po jejich prvotní zábavě sedět na schodech a dobře se bavit nad nezkušenými pokusy sedláků, kteří drželi poprvé meč, je Ronald musel vykázat do hradu.

Omezili se tedy na pronásledování Rose po kuchyni a rýpání do Mirandy. Ta byla z celé té situace a atmosféry všude okolo napjatá jak struna. Tohle byl její život její prostředí, jenže ona tu musela sedět jak správná hradní panička.

 

Dva dny, pouhé dva dny, které se pro ni staly nekonečné. Sledovala Ronalda, jak se snaží nezanedbat ani tu nejmenší maličkost, protože i na té mohlo záležet. Hleděla na něj z okna na nádvoří a jen zběžně vnímala pružné kroky za sebou.

„Proč Mirando,” ozval se Hector za jejími zády. „Proč tohle děláš?”

Zavřela oči v zoufalém gestu, ale zůstala k němu zády.

„Nechápeš to? Já nemám na výběr.”

Hector došel až vedle ní. Pohlédla mu do tváře a ačkoliv mlčel, věděla, že to nechápe.

„Tohle je jiný svět. Naprosto odlišný od toho našeho. Žijí jinak, myslí jinak, mají naprosto jiné hodnoty.” Podívala se na neobratné pokusy jakého si podomka se štítem. Měl štěstí, že si jej neupustil na nohu či nezmrzačil muže za sebou.

„Pro ně je důležitý jejich domov, kráva, majetek který vyžení... A my?” uchechtla se. „Bojujeme jen pro svou víru a oddanost. Pro nás je nejcennější naše čest. To za ni bychom položili svůj život bez jediného zaváhání.”

Hector už otvíral pusu, ale nenechala ho. Potřebovala to ze sebe dostat. Mluvit o tom s někým, kdo ji může chápat.

„Teď jsem sice na jejich okraji, ale přesto jedna z nich. Jsem ta potrhlá zvláštní paní hradu. Pokud by však zjistili pravdu, skončila bych stát na hranici obou těch světů. Nemohla bych patřit ani do jednoho. Pro vás už žiju tady a pro ně bych byla králův vrah.”

„Tak chceš raději jen tak stát a nic nedělat? Znám tě Mirando, to nevydržíš.”

„Ronaldovi pravdu řeknu, jen jak to bude možné. Zda to mají vědět i ostatní to nechám na něm. On je zná, ať pak rozhodne.”

Znovu se na Ronalda zahleděla. Vypadal klidně, ale pod tou maskou viděla obavy. Poslal na hradby další dva muže a to tedy znamenalo jediné. Už jen čekal, kdy se Welšané objeví.

 


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 45. kapitola:

13. alicejazz přispěvatel
25.08.2010 [14:56]

alicejazzPovídka je úžasná, každou kapitolu přímo hltám, ale naprosto se nemůžu dočkat, až Miranda řekně Rolandovi pravdu

12. vera
25.08.2010 [12:25]

uáááá honem dalsí je to napínavý takhle to seknout nooo

11. zaza
25.08.2010 [9:33]

Emoticon

10. Lucie
24.08.2010 [18:04]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Lenka
24.08.2010 [16:46]

Ty potvůrko, zase si nás převezla. Emoticon Emoticon Emoticon
My tu čekáme tak natěšené, a ono zase nic. Tedy ne, že nic, ale ty moc dobře víš, jak to myslím. Emoticon
Ale stejně je to moc pěkná kapitola a já se už nemůžu dočkat další. Emoticon Emoticon Emoticon

8. Lussy přispěvatel
24.08.2010 [16:23]

Lussy Emoticon
Páni, tak už je to tady... Emoticon Emoticon Emoticon

7. Iwanushka
24.08.2010 [16:14]

Ani ten úkryt ti nepomôže Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. safira
24.08.2010 [15:47]

Kapitola nádhera ostatně tak jak je u Tebe dobrým zvykem,ale žádné schovávání ti nebude dopřáno,jestli nás věrné fanoušky nechceš mít na svědomí(blázince by jisto jistě byly za chvíly plné nás nedočkavě čekajících) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2010 [15:02]

TerezCmary to vychtala Emoticon Emoticon Emoticon, rychle další kapču nebo se z toho čekání zblázním Emoticon a to hodně brzy Emoticon Emoticon Emoticon, super kapitola Emoticon Emoticon

4. mary
24.08.2010 [14:58]

tohle je na ránu přímo mezi oči Emoticon, vždyť se nikam neposunuly Emoticon. Doufám, že další kapča bude hodně rychle a něco velkého se tam stane, tahle napjatost nedělá dobře mému zažívání Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!