OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život po životě - epilog

15.10.2013 (18:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 789×

Celou noc jsem přemýšlel o své situaci, o Talindě a Tylerovi, o své smrti. Henry má pravdu, co je mrtvé, mělo by mrtvé zůstat. Co jsem si to namlouval, nemůžu je získat zpátky. Už mají svůj život jinak udělaný.
„Henry, chci se odstěhovat jinam. Nechci bydlet vedle Talindy a Tylera, nechci bydlet v tomhle městě. Měl jsi pravdu,“ řekl jsem Henrymu, když za mnou přišel a společně jsme kouřili na zadním dvorku.
„Zařídím ti to.“
„Mohlo by to být ještě dneska? Chci odejít a myslím, že pokud bych to odkládal, neudělal bych to.“
„UPZ umí bleskové přepravy. Uvidím, co svedu. Zkusím se sejít s někým z UPZ, kdo by předal zprávu.“
„Díky.“ Henry zmizel a nechal mě tam samotného.
   Vzal jsem papíry od Billa a dal je do obálky. Půjdu se rozloučit, nemůžu Tylera znovu opustit bez rozloučení. Doufám, že mi to Talinda dovolí. Obálku jsem dal Talindě do poštovní schránky a šel jsem ke dveřím. Zaklepal jsem.
„Co tu chceš? Odejdi, nebo volám policii!“ vyštěkla zpoza dveří, ani neotevřela.
„Chtěl bych se omluvit a rozloučit. Budu se stěhovat, chci se jen rozloučit s Tylerem, prosím tě o to.“ Otevřela dveře a přísně se na mě podívala. „Talindo, omlouvám se za všechno, co jsem v té restauraci řekl. Nic z toho jsem nemyslel vážně, chtěl jsem říct něco úplně jiného, ale nemohl jsem. Už se nebudu snažit. Odejdu a dám ti pokoj, jen tě prosím, de\j mi chviličku na rozloučenou s Tylerem.“
„Tyler je v pokoji,“ řekla a pustila mě dovnitř. „Jestli mu jen zkřivíš vlásek, tak si mě nepřej.“

   Šel jsem k Tylerovi do pokoje. Byl rád, že mě vidí a objal mě. Pevně jsem ho sevřel, protože to bylo naposledy. „Tylere, můj čas je u konce, musím odejít. Prosím tě, neplač. Buď silný, dávej pozor na maminku a raduj se ze života. Budu na tebe dávat pozor a navždy tě budu milovat.“
„Tati, neopouštěj mě, prosím.“ Viděl jsem slzy v jeho očích.
„Můj milý Tylere, já musím jít. Žijte s maminkou svoje životy tak, abyste ničeho nelitovali. Já budu navždy s tebou,“ odtáhl jsem se o něj a položil mu ruku na srdce, „tady.“ S těžkým srdcem jsem opustil pokoj. Slyšel jsem, jak se Tyler rozbrečel. Odolával jsem nutkání se vrátit a utěšit ho.
„Sbohem, Talindo. Doufám, že si k sobě najdeš někoho, kdo si tě zaslouží. Buď šťastná,“ řekl jsem Talinde a podal jí ruku. Potřásla si se mnou rukou a já odešel z jejího domu.
   Šel jsem do svého domu a čekal na Henryho. Vrátil se brzy s tím, že UPZ mi povolil přestěhování a mám jít hned.

Do jejich života už nepatřím. Zemřel jsem a měl bych zůstat mrtvý, neměl bych se do jejich života vracet. Proto odcházím a nechávám je žít jejich životy tak, jak chtějí oni a ne tak, jak bych chtěl já.

Jednou se zase setkáme, tam, na lepším místě.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život po životě - epilog: