OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Co dokáže polibek

Co dokáže jediný polibek... Bohužel, tohle se mi právě děje... Říkám narovinu, není to nic veselého... Věnováno osobě, o které tohle celé je...

09.03.2011 (16:00) • SafiraDarkfire • Básničky • komentováno 19× • zobrazeno 1229×

Stalo se to…

No a co!

Bál ses,

že nezůstaneme dál přátelé.

Tenkrát jsem ti řekla: „Nevím, jestli to dokážu.“

Jenže jsem to nebyla já,

kdo vytvořil bariéru mezi náma.

Tos byl ty!

A ne já!

Já to dokázala,

to ty ne.

Zničili jsme všechno?

Ano…

Celé přátelství šlo do háje.

Neslibovala jsem si od toho nic.

A přece…

Myslela jsem, že ty taky ne.

Ale asi to tak nebylo.

I když…

Mělo mi to dojít…

Začal jsi to ty.

A i když jsme zprvu hráli hru:

„Nic si nepamatuju.“

Nezvládli jsme to.

Zničili jsme všechno!

Přátelství?

Je to zvláštní věc.

Nikdy nevíš, kde se objeví…

Je v něm důvěra…

Porozumění,

spojuje dva odlišené lidi.

Může z něj vzniknout láska?

Může…

Ale jak to potom dopadne?

Asi takhle!

Zničili jsme přátelství!

Avšak nezískali jsme ani lásku.

Nezískali jsme nic.

Akorát jsme ztratili.

Ztratili jsme sami sebe.

Nelituji toho, co se stalo!

Lituji toho, že jsem přišla o tebe!

O svého nejlepšího přítele!

Zničili jsme všechno…

Hloupý alkohol!

Ničí zábrany,

bylo nám fajn!

V té chvíli,

nelitovali jsme…

Ale teď?

Teď jsme přišli o sebe!

Co dokáže jeden, jediný, pitomý…

Polibek…

 

---

Vím, že si tohle nikdy nepřečteš... Ale i tak... Mrzí mě to...

Bolí, ubližuje! Tohle mi provádíš... Proč se to stalo?

Chtěl jsi, abychom zůstali dál přátelé...

A já se snažila... Evidentně... Bylo to jenom na mé straně...

Je mi líto, že jsem o tebe přišla...

Stejně tě mám a vždycky budu mít ráda!

Sbohem...

 

Shrnutí

Autor: SafiraDarkfire (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Co dokáže polibek:

Barrys: Jo bylo to přesně tak, vztek rychle přešel do otázky proč a pak do lítosti, přesně tak jsem se cítila. Jsem ráda, že to někdo viděl. Ale už je to v pohodě. Děkuju.

Když jsem tohle začínal číst, tak mě přišlo, jakoby jsi ty byla na toho kluka hodně naštvaná, ale zlobu rychle od prostředka nahradila otázka "proč" a také ta lítost, že od tebe odešel, jistě to píšeš podle pravdy Tak se drž a nějako to překonej

JulieMay: Děkuji.

to je naprosto božské

GeliaJanes: Děkuju za komentík...

Naozaj nádherné a smutné.

LittleGii: Děkuju, no zatím se spolu ještě trochu bavíme... Ale... Vidím to bídně... Mrzí mě to. Byl to můj nejlepší kamarád, jemu jsem mohla říct všechno a nikdy mě neodsoudil, vždycky mě bral takovou jaká jsem... A pak jenom ten debilní alkohol všechno zničil. Někdy si říkám, že bych vážně neměla pít:D Ale myslím, že to časem přejde. Hůř už bylo... Teď už musí být jenom lépe:) Optimismus nadevše...

Moooc krásná básnička. A vim jak se priblizne citis, zazila jsem uplne to sami, alkohol, kamos, ulet a pak konec. Neni to jednoduchy, ale život jde dál. Už rok se s ním nebavím rok, ale mam i jiny kamose, ale na nej nezapomenu.

Aalex: Děkuju, no když si to řekla, tak mě to ani nenapadlo, vrátit čas... Otázka je jestli bych to chtěla. Já jsem na jednu stranu ráda, že jsme spolu uletěli, na druhou stranu mi vadí to, co udělal. Víš řídím se tím, že ničeho, co jsem udělala nelituju, jelikož v té chvíli, kdy jsem to udělala jsem to považovala za správné, a jako jedinou možnost. Ale teď, když si řekla, že je škoda, že nejde vrátit čas... Rozhostil se ve mě divný pocit. A asi bych nechtěla ten čas vrátit. Jsem ráda, že se to stalo, aspoň vím, že mě má rád i víc, než jenom jako kámošku, tušila jsem to, ale to mě tak trochu přesvědčilo, ale k čemu mi to je, že:( Přišla jsem o něj:( Ale co už... Život jde dál. Nestojí o mě nebudu se doprošovat. Mám svou hrdost...

Nádherné. Je mi moc líto, že to musíš prožívat. Občas je škoda, že se nedá vrátit čas, co?

Přidat komentář:

Nick:

Text: