Dvojí cit, dvojí tvář...
Starší tvorba ne s mými pocity, ale i tak jich tam je fůra.
03.11.2012 (14:00) • SaDiablo • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1034×
Poté, co ji utýral,
šel se k řece mýt.
Potom se tam nahlas smál,
naposled ji políbil.
Probudil se ze snu muž,
jen se ploužil životem.
V kapse kalhot dlouhý nůž;
zabíjel šepotem.
Nevěděl, kam má se dát,
zda do hlubin lze jít.
Tak šel se k řece tiše kát,
kde ženu svoji políbil.
V srdci přání jedno měl,
a to aby mrtva byla.
Zařval na ni I ty si přej!,
však ona neprosila.
Chladné oči dívaly se,
jak s tělem krátce zápasil.
Proč jen vina neodejde,
proč naposled ji políbil.
Rudé ostří; řeky vír ho pohltil.
Tenkrát šťasten –
Tělo týral rád.
A se zlobou jediné, co ucítil,
bylo, že ji vlastně miloval.
Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Dvojí cit:
Jo, tak tohle je téma podle mého gusta. 
První, co mě po přečtení napadlo, se sem ani nedá napsat, takže... OMG!!! To je tak neskutečně drsné, ale úžasně napsané, že jsem u čtení fakt nedýchala! Úžasné!
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!