OurStories.cz ~ naše povídky - Básničky » Vzpomínám....miluji

Tuhle básničku, která se ale vůbec nerýmuje jsem napslala na cestě do barcelony při koukání na moře z busu. vychází z mých pocitů a ze mě samé. prosím o komentáře.

28.07.2009 (16:27) • Nicolette • Básničky • komentováno 10× • zobrazeno 1341×

Na oceán koukám, vzpomínám.

Jeho slané vlny bouří, stejně jako vzpomínky mé.

Ty vlny jsou slané, jako mé slzy, které tečou po mých tvářích bez zábran.

Vzpomínám….miluji.

Jak těžké je to vyslovit, však těžší je uvědomit si to a přiznat to sama sobě je nejtěžší.

Nedoví se to nikdy, je moc dobrý pro mé chabé city, nezasloužím si jej.

Pro takový cit, jaký by mi byl schopen dát nemám zásluhy a neumím jej obětovat.

Jsem odsouzena k věčné samotě, samotě bez budoucnosti a lásky.

A tak lásku alespoň sleduji a jsem šťastná, je-li šťasten on.

Neumím milovat, to je můj úděl, druhým k lásce pomáhat a sama strádat.

Miluji!

Autor: Nicolette (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky



Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínám....miluji:

Nicolette:

Jak činí spanilá duše?
Stále krásně píše?

Hledá snad básnickou nit?
Nebo už štěstí může mít?

Těším se na více řádků verší,
snad nebude to déle než 100x naprší :)

opravdu je z toho smutno,už mi není dvacet a tak vím, že člověk je tím čím se cítí být, zapracuj na sobě zvenku i zevnitř a natři mu to

Myslim si, ze obe basnicky su krasne,,,, nemusi sa rymovat... kazda je ina, a predsa obe zahrnujuce v sebe vela citov... len tak dalej

Marty9xxxx: Krásná básnička. Takhle já psát nikdy nebudu. Ale jsem ráda, že se i ty mé chabé pokusy líbí.

Však nezapomeň, že ten, jehož miluješ, snad byl lapen do tvých Lásky zábran,
Dobrovolně a odevzdaně tobě zadán,
snad ani netuší, koho vedle sebe!

Z toho domnění mě jen zebe!
"Proč?" ptáš se občas hledíc na nebe,
"proč jsem tak neštastna, až štastna zároveň?"
"je to vše-být šťastná a veselá-pod mou úroveň?"

Ne, hovoří v mé hlavě zas,
provází tě mého pochopení jas,
neboť bez trápení není Lásky cit,
jež některé nešťastně nutí Pít!

Až zase budeš sedět sama s myšlenkami a svými city někde na místě či v rohu,
napiš zase pár slov, jež já čísti mohu.

Snad časem uleví se nejen Tobě,
napíšeme pár básní a volná budou srdce obě!

Velmi pěkné.

Tady měl někdo "dobrou" náladu... Docela tě chápu, sama jsem si zažila něco podobnýho... "básnička" se ti povedla (a já jsem magor na uvozovky...), je vidět, že jde zevnitř...

kraaasa

hezký

Přidat komentář:

Nick:

Text: